Paříž, Texas

Od Wenderse znám působivější filmy, ta moje čtvrtá hvězda je spíš z nostalgie za návštěvami filmových klubů v časech mého kinematografického dospívání, kdy mi podobné kousky přišly bezedně hluboké, hustě atmosférické, vysoce poetické, téměř esoterické... Ale dneska už jsem střízlivější a vidím to tak, že začátek je tajuplný a slibující, střed středoproudový a rozvláčný, závěr (kabinková scéna) i přes svůj nepříliš důvěryhodný pathos příjemně melancholický. A celkově mi film nepřijde už tak bezedně hluboký, ale i sem tam trochu mělký. Každopádně má příjemný hudební doprovod a Aurore Clément má ten nejkouzelnější francouzský přízvuk, jaký si umím představit. (31.07.2014)

Jaksi mě tento film nechytil. Ne že by neměl zajímavý děj a myšlenku, ale postrádal jsem v chování a jednání hlavního hrdiny jakousi "jiskru". Připadalo mi, že je hrdina jaksi vláčen dějem od rohu k rohu a není dostatečně rozhodný. Možná je to jen takový můj pocit. Připadá mi ten film jako by patřil mezi tzv. nízkorozpočtové, kde tvůrci nemají dostatek financí, aby mohli plně rozvinout své představy a uplatnit je ve filmu. Možná teprve ta pravá chvíle, kdy mě tento snímek nadchne jako ty ostatní teprve přijde s časem. (11.07.2007)

Nevšední filmový zážitek, který se skrze pomalé tempo a velmi umírněné herectví hlavní čtveřice tlačí do našeho podvědomí sice velmi zdlouhavě, avšak zároveň naprosto suverénně. Já jsem sice v té osobité cestě za sebepoznáním většinou marně hledal motivy, které by mě svou silou a přednesem vyloženě srazily do kolen, ale jednak neotřelá formální stránka v čele s dokonalou kamerou, krásným prostředím a jemu odpovídající banjo hudbou, a jednak moje velká slabost pro podobné tvůrčí úlety tentokráte udržely hvězdičkové hodnocení ve svrchních patrech. Docela mě ale mrzí, že očekávaný hyper-dojemný závěr mě nechal podezřele chladným - alespoň že do celkového poklidného kontextu přirozeně zapadl. 75% (15.02.2014)

Paříž, Texas (jíž jsem trucovitě odkládal spoustu let) je dalším ze zlatých důkazů toho, že nejpronikavější pohled na americkou společnost přinášejí zejména neameričtí režiséři (Stroszek, American Beauty, Ice Storm). Wim Wenders je král! Naprosto přesný scénář Sama Sheparda (Nebeské dny) ožívá ve Wendersově pojetí v organickou road movie a boří tradiční narativní schémata, pro americký film tak typická, stejně jako mylnou představu amerického snu.+ osobní poznámka: Nastassja Kinski je zde ještě více okouzlující než ve filmech TESS a AMORE PER AMORE, a to už je fakt co říct! (05.04.2024)

V jednoduchosti je síla. Příběh začíná tak tajuplně (Kdo je ten neznámý muž? Proč mlčí? Co se mu stalo?) a Win Wenders potvrzuje, že zná dokonale scenáristické řemeslo a postupné dávkování informací a emocí. K tomu přidává svůj „zasněný“ pohled, jaký se mi líbil v Nebi nad Berlínem, trošku si sem tam vypůjčí něco od Lynche, a přitom stále dodržuje filmařské principy, které ještě povyšuje - naprosto dokonalá scéna, kdy Travisům obličej v kabince překryje ten Janin, ale také třeba drobné detaily, jako že syn udělá stejný pohyb prohrábnutí vlasů rukama jako Jane a dokonce mají oba na sobě stejné oblečení stejné barvy. A když jsme v Texasu, kurnik, začne nejen znít country hudba, ale dokonce i celé to Travisovo vyprávění v kabince má schéma country písniček, kde nejde o hudbu, ale vyprávěný příběh (viz třeba u nás dívka s vlasem medovým - tu písničku mimochodem, protože má mystično rád, bych doporučil synovi, až to tady bude číst). Wenders si pohrává i se symbolismem - někdy nejsou lidé schopni si věci říct z očí do očí, ale je mezi nimi „zástěna“, zde ve fyzické, skutečné podobě. K tomu skvělá kamera, která se akčně netřepe, ale dokáže velmi působivě zarámovat obraz. Příběh sám je uvěřitelný, velmi dobře zahraný, postavy jsou životné, promyšlené, mají svou hloubku charakterů, celý příběh dává smysl (včetně pěšího putování, což by bylo na delší rozbor, ale Pavel Juráček nebo Miroslav Macháček také milovali dlouhé pochody - ono to člověku tak nějak utříbí myšlenky a pohled na život.) A dokonce je v konci zrnko naděje, protože ještě pořád, nezapomínejme, je tu ten pozemek v Paříži, Texasu. (07.12.2019)