Hodiny zoufalství

...A dobro pokořilo zlo, a šlechetný Anthony Hopkins se vrátil ke své pěkné ženě Mimi Rogers, mezitím co Mickey Rourke prostřílený umírá na jejich trávníku, před domem jejich domu Amerických snů. Zlá právnička byla potrestána a nedůležitý bratr zemřel v kaluži krve. Divákům bylo opět dokázáno, že FBI je jednička, a že rodina je to nejdůležitější, a že drží vždy při sobě. Ach jo. (02.10.2011)

Pokud mám pocit, že hlavním kladem filmu byla skutečnost, že při jeho uvedení na Nova Cinema Anthonyho Hopkinse nedaboval Pavel Soukup, tak je cosi v nepořádku. V podstatě po všech stránkách se jedná i přes některé slušné momenty o nepříliš zdařilé dílo, filmařsky místy nudné a zkrátka takové... divné. Třetí hvězdička je za Hopkinse, jehož herectví byla pro tento film skoro škoda. Zřejmě jeden z nejslabších filmů, ve kterých se objevil - a že jsem jich s ním neviděl zrovna málo. Horší byl pro mě jen Freejack. (19.09.2010)

V 80. letech začala kariéra Michaela Cimina uvadat. Po propadácích Heaven’s Gate, Year of the Dragon a The Sicilian přišel další propadák - Hodiny zoufalství. Zoufalé to bylo jen místy, a to díky hloupému scénáři, který má velké chyby...Nebýt Anthonyho Hopkinse, dal bych ještě nižší hodnocení. Rourke hraje násilnického idiota (skoro jako pokaždé), který zajme rodinu v jejich domě. Viděno na MGM. 2* (01.10.2013)

Originál Desperate Hours, The s Bogartem jsem bohužel zatím neviděl. Tohle je ale skutečně značná, klišovitá slabota, kterou nezachraňují ani velká herecká jména. Minimálně pokus o několik noir prvků se Ciminovi upřít nedá, stejně mě však solidně zklamal. (29.09.2005)

"Komentár" je čisto iba pre mňa, aby som nezabudol a vedel sa k tomu eventuálne vrátiť, tak v kľude môžeš teraz prestať čítať. --- Po dnešnej kompletnej obhliadke Ciminovej režisérskej filmografie, rozumej tvorcu, ktorého výpravy boli vždy opojné a ktorého práve oni samotné istým spôsobom nakoniec potopili a zničili, resp. teda snímka Nebeská brána, nakoľko na výpravy nedal dopustiť ani v jeho neskorších dielach, prišlo veľmi príjemné prekvapenie. --- Takmer 20 rokov dozadu, odhadujem 2003/2004, keď som mal krásnych 7/8 rokov, zostával som v škole po škole, v takzvanej družine, nakoľko mama pracovala do tretej poobednej a potom chodievala po mňa. Tieto dni nebývali len vždy v znamení hrania sa s kktinami, ale aj filmov. To, že som sa bál chodiť domov po tom, čo som videl dementov a dementorov vo Väzňovi z Azkabanu, a že keď sa deti začali rozprávať o Kruhu, radšej som ušiel a ani vidieť som ho nemusel, si necháme na inokedy. Raz som sa ale počas družiny zatúlal niekde po tých dlhých, šedých chodbách ku učiteľskému kabinetu, kde starší chalani sledovali, pravdepodobne na VHS kazete, nejaký (evidentne) akčný film. Netuším, či som tam bol dlho, alebo krátko, či som videl viac ako jednu scénu, alebo viac, v spomienke však pretrváva jedno/dvojsekundový "úryvok" scény, v ktorej mal muž alebo žena počas noci namierený červený laser na čelo (a následne bol popravený – nie som si úplne istý – a taktiež sa mi do toho plietli stromy a exteriér). Táto spomienka sa vynárala počas rokov viackrát, bez nejakej nádeje, že by som ten film na základe takéhoto biedneho opisu našiel. Takmer identická scéna sa nachádza vo vynikajúcom filme Bleskový muž, no počas sledovania neprišiel ten uspokojivý, uisťujúci pocit, že toto je ono. Sledujem si však dnes Ciminove Hodiny zúfalstva a celý čas s nejakým vnútorným pocitom, že toto mi je známe, táto štylizácia mi niečo hovorí. Potom prišlo finále, stromy, exteriér, noc, červené lasery... intenzívnosť pocitu sa zvyšovala. Po skončení scény prišla konkluzívna otázka samému sebe, či je toto fakt ono? Aj napriek zásadnému rozdielu, že tu boli lasery mierené na hruď, si môžem myslím s konečným pokojom na duši povedať, že toto je krista ono! A musel som si to nájsť sám a trvalo to len takmer dve dekády. Super... Aspoň som dočasne naplnený. (x) (2003) (24.7.2021) (7.1.2022) (20.6.2022) (24.07.2021)