Proradná jak voda

Od Alfredsona jsem doposud viděl jen Vejce - Příběh natvrdo, takže si ho pamatuji spíš jako režiséra komedií a nevím, jak moc tohle moje mínění ovlivnilo následující fakt, ale měl jsem pocit, že v některých scénách a dialozích ten svůj absurdní humor prostě má, i když to má být vážné (což beru spíš jako klad, nic to nenarušovalo) a v jiných to zase má celé absurdně laděné, ale bere to vážně a to už mi vadilo, jelikož to v celku působilo divně. Není to jediná věc, co mi vadila, ono to totiž vůbec není špatné, ale zároveň to není tak zapamatováníhodné, jak by mohlo být. A když jsem přemýšlel nad tím, jestli tomu dát spíš slabé čtyři nebo silné tři, přiklonil jsem se k nižšímu hodnocení a nejspíš to je vinou toho, co jsem vypsal výše. Ale i přes to všechno to opravdu je dobře vedené, dokonce i skutečně psychologické a taky je to skvěle natočené, především ty "pronásledovací" a paranoidní scény. A potěšilo mě i to, jak některé obyčejné scény na začátku mají hlubší význam na konci. Silné 3* (13.04.2023)

Vztahové drama měnící se v psychothriller. Nápaditý severský kus. (17.03.2023)

Podruhé v mém životě mám tu čest psát první komentář k filmu na CSFD. A jelikož u prvního (Rogue one) jsem udělal tu chybu, že jsem ho po roce editoval a tím ztratil časovou známku, zde to neudělám. Taky proto, že už film nikdy neuvidím! Ale bylo krásné, prolítávat Netflix, narazit na film který ani na CSFD ani na IMDB nemá žádné hodnocení, obsazení slušné a ukázka nalákala na thriller. Realita je poněkud jiná, první hodinu se jedná o vztahové drama pro našince okořeněné realitou demokratických osmdesátek kdesi na severu. Pak to začne mít prvky psychologického hororu, až to vyústí v rozuzlení ala braková severská detektivka. Vlastně se mi to vcelku líbilo, ale spíš jako nahlédnutí do neznámé kinematografie a neznámé reality, používající netradiční postupy, kdy se například docela zásadní věci dějí mimo kameru. Pro fanoušky Stellana Skarsgarda povinnost. (06.03.2021)

Alfredsonův psychothriller s typickým severským nádechem mi svým pečlivě promyšleným budováním napětí připomenul styl Hitchcockova vyprávění. Během dlouhého rozehrávání vztahů před zásadními zvraty se máme možnost dovědět se o postavách skutečně mnoho a sledovat vývoj jejich psychologie v zapeklitém vztahovém kruhu a projevující se (oprávněné nebo neoprávněné?) paranoje hlavní ženské hrdinky. Divák je nucen pozorně sledovat děj, v rámci něhož se některé důležité události dějí záměrně mimo obrazovku, postupně se pocitově propadává do stále více dusivé atmosféry a teprve k závěru je naplno odměněn akčním závěrem. Navíc ačkoliv se spočátku můžou zdát některé scény podivné či nudnější, ke konci mě překvapilo, když jsem zjistil, jaký nabylo smysl je vidět kvůli jistým prvkům (např. motorová „plachetnice“, střikající pistolka), které se mnohem později vrátily aktivně zpět do děje. Vše skvěle do sebe zapadá, má překvapivou pointou, strhující vyvrcholení a ačkoliv to spočátku tak nevypadalo, nakonec jsem i s tímto filmem Hanse Alfredsona, který si zde jako režisér s opět zdařilým výsledkem vyzkoušel další žánr, byl po skončení výrazně spokojen a 4 hvězdičky si Proradná jak voda určitě zaslouží. [75%] (26.09.2021)