Utajený

Kubrickovsky čistá filmárčina, jedinečné skĺbenie divadelných a filmových vyjadrovacích prostriedkov. Hanekeho chladné (pomalé a tiché) komponovanie (takmer výhradne interiérových) scén mi síce nie je práve najbližšie, no režisérov perfekcionizmus sála z každej minúty filmu a často zatajuje dych. A raz ho na pár sekúnd brutálne zastaví (hoci na tento šok dopredu požmurkávajúc upozorňuje v scéne rozprávanie "vtipu" za stolom). Iný film, ktorý - nech sa vám bude pozdávať akokoľvek - určite z vás len tak nevyprchá. Zatiaľ najobsažnejšia a najlepšie zvládnutá rola Daniela Auteuila z tých, v ktorých som ho videl. (17.10.2006)

Francouzské filmy miluju. Ačkoli ne vždy jsem odměněna za svoji oddanost kvalitou, film, který je pro někoho "intošina", pro jiného "nemá konec", mě svou náladou, s jakou je muž a jeho démon divákovi předložen, ohromil a ani na vteřinu nepochybuji o Hanekeho poctivé hře, což se při tématech, jaká si vybírá a jak je podává, hůř obhajuje. Já mu za to, jak to dělá, děkuju. I za něhu Juliette Binoche, s jejímž příchodem cítím vůni od Lancome, za Daniela Auteuil a jeho sugestivní herectví, taky za to, že jsem nedostala naservírováno: "vrah je zahradník" a že jsem na to, že o to nešlo, přišla. (26.06.2006)

Podnětná intošina na jedno podívaná. Ne tolik "user friendly", místy až příliš neatraktivní a vlekoucí se, přesto cenná na zhlídnutí. Zajímavý (i když nekonkrétní a těžko shrnutelný) politický kontext se protíná s nezvykle řešeným komorním thrillerem s puntičkářskou psychologizací Auteuilovy postavy. 67%. (10.02.2006)

Zlatá Palma - výběr (14.02.2006)

Vynikající psychologické drama, skvěle zahrané a napínavé doufám nejen pro ty, kteří nemusí mít vše polopatisticky podané jak na zlatém podnose. Neřekl bych, že jde o "divácky náročnější intošinu", děj je vyprávěn srozumitelně, bez matoucích momentů a hluchých míst, s jednou brutálně překvapivou scénou, kdy divákovi spadne čelist. I vyjádření se autora k složité rasové problematice dnešní Francie je z filmu trochu cítit (scéna s černochem na kole, problém alžírských imigrantů). A překvapivě otevřený konec, s dlouhým záběrem na diskuzi Majidova syna s Pierrotem, pak přímo vybízí k několika výkladům a přestože se někdo může cítit, že byl o něco ochuzen, já se zlobit nebudu. Ta nedořečenost je totiž někdy tak sexy :o) PS: Při několikaminutovém zjevení se legendy francouzského filmu Annie Girardot jsem zamáčkl nostalgickou slzu. (29.06.2006)

Tenhle filmeček byl přede mnou docela dlouho utajený, ale o to hezčí pak bylo překvapení, když jsem ho objevil. Úvod je ve stylu neměného záběru na dům a vy si říkate, že asi filmaři nemají moc peněz a tak šetří každý záběr. Jak chybný názor. Nemusí být balik peněz na to, aby Vás film ohromil, nemusí být film plný efektů aby Vás ohromil, nemusí mít největší POP herecká jména, aby jste byli ohromeni dokonalým obsazením. Tento film bez hudebního dopravodu, totiž nechce ohromit svou pomézností, ale hlavně svou civilností , úžasnými a přirozenými hereckými výkony a jen díky tomu vynikne celý příběh, ale i jedna drsná scéna . Konec před vámi utajím ! Jde vlastně vždycky o něj ? (18.11.2006)

║Rozpočet €8miliónov║Tržby USA $3,647,381║Tržby Celosvetovo $16,197,824 ║ (26.10.2008)

Reziserova velka a sikovna hra s divakom (tak "komercnym", ako aj "intelektualnym"). Ku cti tvorcovi vsak ide o poctivu hru, ked castym narusanim vlastnej reality filmoveho priestoru (odrazove plochy, dlhe a svojim sposobom neprirodzene celne zabery, rekvizity suvisiace s filmovou tematikou, pritomnost televizie ako aj narusanie plynulosti sledu obrazov vyuzivanim rychloposuvu ako jednej zo zakladnych funkcii reprodukcnych zariadeni) a vlastne aj velmi presnym nazvom filmu su divakovi permanentne podsuvane indicie k moznemu uchopeniu a konecnemu "rieseniu" predkladaneho diela. Najvacsim "napatim a vzrusenim" tak vdaka tomu bolo pre mna sledovanie (nezamienat s odcudzovanim) divackych reakcii po projekcii... . (09.02.2006)

Podobně jako v pozdější mistrovské Bílé stuze zkoumá Haneke především lidskou podstatu, postupným zvyšováním psychického nátlaku se dociluje odhazování společenských masek, což očišťuje nánosy kultury až na samu dřeň zvířecího v nás. Vítězí pudy a elementární emoce, agrese maskuje strach a podvědomí přebírá vládu nad člověkem a žene ho do krajnosti. Podstata zbavená nánosu ,,superega", toho kulturního v nás, to je modelově především dítě. Haneke pak logicky musí pracovat především s dětskými hrdiny, v Bílé stuze tak přebírají rozhodující podíl a jsou hybateli děje a meritem věci, v Utajeném je důležitá ona dětská fáze běhu života člověka, která determinuje později prožívané. Jistě zajímavý je filosofický rozměr hry s divákem, z principu samého samozřejmě zcela pochopitelný, ale dle mého diváckého cítění trochu nadbytečný prvek, ten statický záběr na dům mi už byl až protivný. Hanekemu coby režisérovi i scénáristovi rozhodně nelze upřít originalitu, na ten podprahový pocit neklidu by si mohl téměř nechat udělat copyright, stále dokola narušuje klasickou strukturu vyprávění a záměrně znejisťuje i diváka. Hlavně ale mluví o skutečně zásadních věcech. ,,Vina se zapomíná snadněji než ponížení." (26.03.2012)

Not for me. Haneke asi nebude má parketa. Na můj vkus je to celé až moc civilní a všední, celé natočeno snad jen v bytě a ty dlouhé statické záběry mě vyloženě sraly, protože jsem se vždy lekl, že se mi seknul film, nebo dal omylem pauzu. Má to hodně pomalý tempo, nic moc extra zajímavého se tam bohužel celé dvě hodiny neděje, napětí vůbec, pointa nejednoznačná a ta vychvalovaná "šokující" scéna mi přišla být spíš komická. Hodně light psychickéj terror, kde jsem bojoval s tím ať neusnu. Dokonce jsem si při sledování vzpomněl na tu hrůzu Anatomii pádu, která je podobně civilně natočená a získává stejný evropský ceny, tak ať si to ti Nerdi užijou. 4/10. (12.03.2024)

„To máš pravdu. Nie je to vôbec vtipné.“ Od kontroverzného nemeckého režiséra Michaela Hanekeho som v čase písania týchto riadkov videl iba nudnú PIANISTKU, ktorej cieľovým divákom určite nie som. UTAJENÝ ma však zaujal. Dostal ma už podozrivo podobný Lynchov (starší) LOST HIGHWAY. Kým Lynch sa však v pôsobivo rozbehnutom príbehu (manželský pár je terorizovaný psychopatom, ktorý sleduje 24 hodín ich dom) klasicky „lynchovsky stratil“ v nezmyselných až neznesiteľných halucinogénnych pasážach, Haneke zostáva verný príbehu, scenáru, postavám a dialógom. V preklade, UTAJENÝ má „normálny“ scenár (čo neznamená, že nezostanete vyvalení z konca). Vynikajúce herecké obsadenie (Auteuil a Binocheová) strieda neznesiteľné napätie, hnané až do desivej absurdnosti (jeden záber na „nehybný dom“ je taký dlhý, až som musel skontrolovať, či sa mi neseklo DVD) a šokujúce scény (krk, sliepka). Posledné minúty nechajú znechutených iba tých, ktorí si neprečítali názov. (14.09.2006)

Predstavte si že vo finále MS vo futbale Váš obľúbený hráč pätnásť minút majstrovsky kľučkuje pomedzi protivníkovu obranu a keď sa konečne dostane pred prázdnu bránu namiesto istého gólu to naschvál odpáli do publika alebo v tom lepšom prípade sa lopta pred kopom vyparí do vzduchu. Presne v takomto rozpoložení som sa nachádzal po skončení Caché. Nechcem film myšlienkovo interpretovať , lebo nechcem ísť cestou väčšiny ext. recenzií, ktoré sú IMHO ukážkovým príkladom slova "nadinterpretácia". V podstate sú na Caché možné dva pohľady. Po prvé, ide o majstrovskú hru s divákom ktorej cieľom je samotná manipulácia s ním a nič iné za tým netreba hľadať, alebo po druhé film má mať hlbší zmysel a snaži sa nám nejakú tú myšlienku predsa sprostredkovať. Ak sa ako divák prikloním k prvej možnosti, film z toho vyjde ako formálne slušné dielo na jedno pozretie, absentujúce nejaké myšlienkové posolstvo. Ak sa prikloním k druhej možnosti , musel by som bohužiaľ Caché poslať do odpadu, pretože tu Caché zlyháva na celej čiare, aspoň v mojom prípade. Hanekeho posledný film je skrátka typickým príkladom európskeho intelektuálneho filmu točeného pre filmových vedcov, ktorí sa budú cele hodiny baviť jeho rozborom a hľadať všetky možné i nemožné významy. Objektívne nehodnotiteľný film, subjektívne v škále od odpadu po 4/10. (21.04.2006)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. (30.12.2009)

Další Hanekeho psycho. Při jedné scéně se mi snad na okamžik zastavilo srdce. (08.01.2015)

Inteligentní, tajemné, divácky malinko náročné, záměrně odtažité... to jsou hlavní charakteristiky, které mě při vzpomínce na Utajeného napadají. Osobně můžu říct, že mi tenhle film padl do noty a ani chvilku jsem se nenudil. Zkusím i další Hanekeho filmy. (21.02.2006)

A já ty čtyři nedám. Ne a ne! Haneke má na víc než tuhle průhlednou epizodu krimiseriálu nataženou na dvě hodiny. Precizně natočeno? To určitě ano. Ale co z toho? (29.01.2012)

Hodnocení filmu bych rozdělil přesně napůl. Forma je u Hanekeho tradičně vytříbená, obsadil tam špičkové charakterní herce, kteří odvádí maximum. Zato obsah pokulhává, protože tradiční Hanekeho manýra nechávat spoustu věcí na divákovi a končit co možná nejotevřeněji se tady změnila v absolutní bezradnost a nebál bych se použít i slova křeč. Motivace postav je neuspokojivá a celé to na mě působí dojmem "co tím vlastně chtěl básník říct". Celkový dojem: 50 %. (25.03.2012)

Název Utajený je velmi výstižný, resp. "Utajená". A druhé slovo do skládačky je "pointa". Konec jsem totiž opravdu nepobral. Caché chvíli jakoby kopíruje Lost Highway bez Lynchových úchyláren, naopak, tísnivá atmosféra a tajemno nabádá diváka k tomu, aby čekal něco důmyslnějšího než sled nesouvislých scén a obrazů, jenže to by nebyl Haneke, aby film nějak "neovzláštnil" (v tomto případě to znamená debilně neukončil). Fakt, že do svého díla vložil jednu drsnější scénu a pak nechal diváka bez konce, aby mu (pokolikáté už?) dal možnost přetvořit ve své fantazii režisérův kousek k dokonalosti, film akorát tak shodil. A já už toho začínám mít dost, protože tohle je můj 7. zhlédnutý Hanekeho film a pan Tvůrce se už nám nějak moc opakuje. Jinak snímek nebyl vůbec špatný, obsazení Daniela Auteuila a Juliette Binoche bylo sázkou na jistotu, autentický způsob natáčení diváka dokázal dobře přenést do kůže hlavních hrdinů (jen jsem si několikrát během filmu posteskl nad absencí hudby) a vše mohlo být dotaženo ke kvalitnímu celku nebýt již zmíněné (ne)pointy se kterou dílo stojí a zároveň padá. (22.08.2011)

Rozleptává víc pocit viny, či touha po odplatě? Stojí za zemětřesením středostavovského klidu někdo zvenčí prahnoucí po zadostiučinění, nebo je narušitel dokonce uvnitř? Má vůbec smysl si takové otázky klást, nebo je lepší stát se Hanekeho voyeurskou marionetou? Zatímco normálně bývám moucha, které mistr uchopí křídla mezi ukazováček a palec a udělá škub, v Caché mě jen tak nechal bzučet v zavařovací sklenici s možností pozorovat osobitou manýru komorní narace, statických záběrů a hrátek s interpretacemi. Samozřejmě, spousta lidí ten výhled přes sklo ocení, ale já bych byl radši bez těch křídel.. P.S.: „No animals were harmed in the making of this film (except one rooster)…“ (17.04.2014)

Když jsem před pár lety viděla "Pianistku", zůstala jsem stát s pusou dokořán. Byl to naprosto fascinující divácký zážitek, film, který mě dokonale porazil. Jméno Michael Haneke jsem si zapsala za uši a těšila se na další film, který od něj uvidím... Ale ovace se nekonají. "Utajený" se zpočátku tvářil jako velmi dobrý film, dlouho se mi i líbil. Ale pak začal být utahaný, rozvleklý, nudný, opakující se - žádný nový impuls, zvrat, nebo prostě cokoli, co by příběh posouvalo dopředu. Pak "velká pointa" a nedořečený konec, který jako by s předchozím děním na plátně nijak nesouvisel. Jako by Haneke nevěděl jak tu svoji nepovedenou bžundu zachránit, a tak od ní utekl. Škoda dvojnásobná, když si k tomu přivedl takové herce jako je Daniel Auteil (od "Války policajtů" jej bedlivě pozoruji a zjišťuji, že se mi chlapec čím dál tím víc začíná zamlouvat) a Juliette Binoche. Ach jo. (01.04.2006)