poster

Utajený

  • Francie

    Caché

  • Rakousko

    Caché

  • Německo

    Caché

  • Itálie

    Niente da nascondere

  • Slovensko

    Utajený

  • Velká Británie

    Hidden

  • USA

    Caché

Drama / Mysteriózní / Thriller

Francie / Rakousko / Německo / Itálie, 2005, 117 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Snorlax
    ***

    Haneke se s chutí vyžívá v hnusných detailech, nu budiž, k thrilleru to víceméně (tedy spíše méně) patří. Ale že bych napětím zapomínala dýchat, rozšiřovaly se mi zorničky, případně mě poléval studený pot, to tedy říci nemohu ani náhodou. Tedy ty zorničky se mi v úžasu rozšířily poté, co pohlédly na počet cen, jež tento poměrně tuctový snímek sklidil. Německé pojetí pohádek a mysteriozních dramat je zkrátka nekompatibilní s mými představami o dobrém filmu.(25.3.2012)

  • 3497299
    *****

    Jedná se samozřejmě o metafilm. V tomto případě v nevídaně originální podobě (jako ostatně každý Hanekeho film - jsem jeho velkým a nejspíš nekritickým obdivovatelem a jsem mu za to velmi vděčný). __________Za prvé Utajený vyniká absolutní absencí narativní dramatizace, což je pro Hanekeho umělecké vyjádření typické. Narativní struktura zde není prezentována jako lineární vypointované vyprávění, nýbrž ve formě "skládačky", kde všechny díly dohromady dávají kompaktní celek, ale její poslední díl neobsahuje pointu, což je v rámci navyklého způsobu vnímání filmové řeči neobvyklé (a určité množství diváků to poněkud mate: proto některé nechápavé komentáře zde, které obviňují Hanekeho z pseudointelektuálnosti atp. - bohužel). Z toho důvodu je absence dramatizace ne jenom logická, ale vzhledem k takovému přístupu i nutná (ovšem i z hlediska narace "klasičtější" Hanekeho filmy absentují dramatizaci děje - např. nejznámější Pianistka - což diváka buď nudí nebo uvádí v šokující vytržení a mrazení v zádech). I když se v závěru filmu nic převratného nestane, význam filmu a jeho "vyvrcholení" je ukryto jaksi uvnitř. (pozn.: velmi mě pobavil jeden názor zde - nebudu jmenovat -, který podává vysvětlení, že hlavní hrdina je nejspíše schizofrenik, což ovšem v závěru filmu chybí - je nedořečené - aby byl film zajímavější a tajemnější: takové zhůvěřilosti a bezmyšlenkovité závěry plynou ze zkostnatělého přístupu k umění, když si divák myslí, že lehce přišel věci na kloub a prokouknul umělce). __________Za druhé je v Utajeném velmi zajímavá metarovina filmu: ona kazeta, která sleduje jako nějaký objektivní pozorovatel (deus ex machina) život hlavního hrdiny a dává tak divákovi na srozuměnou, že se vlastně jedná o FILM a "živí" lidé jsou pouze protagonisté představení - hry, vytvářené tvůrcem - demiurgem. Resp. film sám na sebe upozorňuje: kazeta je jeho zcizující prvek a svojí existencí proniká do života hlavního hrdiny, kterého tak přímo ovlivňuje a spouští/moderuje zápletku. Samozřejmě, že ona kazeta je jakýsi vstup, průnik řežiséra do filmu (jeho dar seslaný postavám jeho filmu) a Haneke tak předvádí loutkové divadlo - odhaluje podstatu samotného tvůrčího impulzu. Sám sebe umísťuje do děje jako aktivní prvek (filmové božstvo), ne jako pouhý "pasivní" zaznamenavatel skutečnosti, jak se o to pokoušeli neorealisté a iniciátoři manifestu Dogma 95 s cílem dosáhnout lepší věrohodnosti ve zobrazení "života" (což je jen jiná past na diváka, protože to v uměleckém díle ze své podstaty není možné). ___________Takový formální přístup, kdy "tvůrce" sám aktivně vstupuje do díla a ještě to drze přiznává, ostatně není v umění žádné nóvum, neboť stejné hrátky se čtenářem předvádí ve svých mistrovských dílech např. Vladimir Nabokov (mám na mysli zejména Pnin nebo Král, dáma, kluk) nebo u nás např. Daniela Hodrová, či ne příliš známý Jan Křesadlo a Petr Rákos (atd.). Haneke se nachází ve vskutku vybrané společnosti.(28.3.2006)

  • Tommy987
    *

    Pohodlne sa usaďte, porozprávam vám fiktívny príbeh o vzniku jedného mimoriadneho filmu. Kde bolo, tam bolo, bol raz jeden režisér-scenérista. Známym sa stal vďaka svojim umelecky náročnejším filmom a obľúbili si ho hlavne kluboví fajnšmekri. Jeho filmy často súťažili na festivaloch a nejaké tie ceny aj povyhrávali. Teraz sa však rozhodol pre ráznu zmenu smerovania svojej tvorby. Napísal scerár filmu, ktorý by sa typova dal zaradiť k momentálne populárnemu subžánru "psychothriller s pointou". "Tí sa budú diviť, Haneke a mainstream...", pomyslel si. Nášmu hrdinovi sa dokonca podarilo naverbovať aj výborných hercov Daniela Auteuila a Juliette Binoche ako aj francúzsku legendu Annie Giradot, a tak nakrúcanie nízkorozpočtového filmu s veľkými ambíciami mohlo začať. Všetko prebiehalo podľa plánov, čoskoro bol film nakrútený a na rad prišla postprodukcia a strihanie. Tu sa náš milovaný Haneke začal cítiť nesvoj, lebo mal neustály pocit, že tomu niečo chýba a čím ďalej nad tým rozmýšľal, zisťoval, že asi urobil veľkú chybu, lebo materiál bol nanajvýš priemerný. Už by sa bol dostal do hlbokých depresií, ale zrazu to prišlo - nášho hrdinu osvietilo nebeské svetlo a on si uvedomil skrytú pravdu. On nikdy ani nechcel natočiť film s pointou, chcel pokračovať vo svojej umeleckej tvorbe a svoje veľdielo mohol natočiť len tak, ak oklame aj sám seba. On svojich priaznivcov nesklame! Jediné, čo musí spraviť, je odstrániť posledných 10-15 minút filmu (kde by sa pravdepodobne zistilo, že hlavný hrdina George je schizofrenik). Prídu záverečné titulky a "hľadači skrytých myšlienok" sa môžu ešte dlhé dni rozplývať nad nesmierne hlbokými ľudskými, existenciálnymi, politickými, filozofickými alebo inými posolstvami (ktoré samozrejme neexistujú a existovať nikdy nemali), na druhej strane "háveď, ktorá nerozumie umeniu", bude z kina odchádzať nekonečne nasratá, lebo vyhodila peniaze za niečo, čo nakoniec nepochopila. A samozrejme náš hrdina sa stane opäť predmetom nekonečného obdivu a povyhráva najrôznejšie ocenenia. Koniec, a ďakujeme "majstre". 2/10(10.12.2005)

  • gudaulin
    ***

    Hodnocení filmu bych rozdělil přesně napůl. Forma je u Hanekeho tradičně vytříbená, obsadil tam špičkové charakterní herce, kteří odvádí maximum. Zato obsah pokulhává, protože tradiční Hanekeho manýra nechávat spoustu věcí na divákovi a končit co možná nejotevřeněji se tady změnila v absolutní bezradnost a nebál bych se použít i slova křeč. Motivace postav je neuspokojivá a celé to na mě působí dojmem "co tím vlastně chtěl básník říct". Celkový dojem: 50 %.(25.3.2012)

  • Marius

    Predstavte si že vo finále MS vo futbale Váš obľúbený hráč pätnásť minút majstrovsky kľučkuje pomedzi protivníkovu obranu a keď sa konečne dostane pred prázdnu bránu namiesto istého gólu to naschvál odpáli do publika alebo v tom lepšom prípade sa lopta pred kopom vyparí do vzduchu. Presne v takomto rozpoložení som sa nachádzal po skončení Caché. Nechcem film myšlienkovo interpretovať , lebo nechcem ísť cestou väčšiny ext. recenzií, ktoré sú IMHO ukážkovým príkladom slova "nadinterpretácia". V podstate sú na Caché možné dva pohľady. Po prvé, ide o majstrovskú hru s divákom ktorej cieľom je samotná manipulácia s ním a nič iné za tým netreba hľadať, alebo po druhé film má mať hlbší zmysel a snaži sa nám nejakú tú myšlienku predsa sprostredkovať. Ak sa ako divák prikloním k prvej možnosti, film z toho vyjde ako formálne slušné dielo na jedno pozretie, absentujúce nejaké myšlienkové posolstvo. Ak sa prikloním k druhej možnosti , musel by som bohužiaľ Caché poslať do odpadu, pretože tu Caché zlyháva na celej čiare, aspoň v mojom prípade. Hanekeho posledný film je skrátka typickým príkladom európskeho intelektuálneho filmu točeného pre filmových vedcov, ktorí sa budú cele hodiny baviť jeho rozborom a hľadať všetky možné i nemožné významy. Objektívne nehodnotiteľný film, subjektívne v škále od odpadu po 4/10.(21.4.2006)

  • - Scéna useknutí hlavy kohouta se zakládá na Hanekeho vlastním zážitku, kterého byl v 5 letech svědkem. (Eldrick)

  • - Film se natáčel v ulici 49 Rue Brillat-Savarin v Paříži, kde je Georgeův dům, a také v rakouské Vídni. (Trajektt)