Scénář:
Neal Marshall StevensHudba:
Richard BandHrají:
Franklin A. Vallette, Peter Looney, Charles Schneider, Robert Craighead, Don Yanan, Mark Costello, Christopher Boyer, William KnightObsahy(1)
Koalice vysoce inteligentních mimozemských bytostí se rozhodla podrobit celou lidskou civilizaci finální zkoušce – a jako zástupce všech lidí a jediný ochránce celé planety byl vybrán Tommy Ward. Proti němu stojí Zarkorr, 185 stop vysoký a 300 tun vážící netvor, ničitel měst, vybavený laserovými paprsky a imunní proti všem zbraním, které jsou na Zemi dostupné. Tommy má k dispozici pouze několik neurčitých rad, které mu byly předány prostřednictvím drobné holografické projekce přímo do jeho mozku; přesto je právě on jedinou nadějí, která může zaručit lidstvu, že se dožije budoucnosti. (Israha)
(více)Recenze (3)
Zarkorr je film Banda který natočil pod jedním svým pseudonymem. Každopádně film je kalsickej béčkovej dávajíc poctu Godzille a jiným obřím příšerám co ničí město. Je škoda že Band se více nesnažil monstrum ukázat přeci jenom vypadala hodně slušně a to její ničení bylo dobře zvládnuto, hodně často je tu scén s hlavním hrdinou který promluvil s jedním miniaturním člověkem který mu řekl co a kdo to Zarkorr je(celé to Bandovic universum funguje skvěle ale trochu zmateně pokud jste některý z jeho filmů neviděly). Film je to celkem povedený ale ne až tak moc. ()
Značne ináč pojatý kaiju snímok, ktorý sa neprikláňa ani k východnému prednesu témy, ale ani k západnému. Je to monster movie, ktorý nám ponúka pohľad, ako by to asi bolo nebolo. Celý snímok je založený na humorne podanom pokuse niekoľkých ľudí ( Vyvolený a spol. ) zažehnať situáciu. Pomedzi to nám tvorcovia ukážu, na čo išiel celý rozpočet ( príšerka si len tak kráča po krajine a demoluje budovy, pri čom sa nikto z vlády ani len nepokúša o odpor v podobe vojenskej techniky - divné ). Každopádne ma film v určitej miere potešil ( fandovia ma pochopia ). ()
Povedené scény s monstrem, pojaté přesně v duchu starých kaiju filmů; a sotva snesitelný zbytek, který ovšem tvoří drtivou většinu stopáže. Ten sebeparodický nádech je výrazný, a zkraje ještě jakžtakž funguje (rozhovor s hologramem a pasáž v televizním studiu), ale poté se uvědomělé balancování mezi trapností a uhozeným humorem rozplyne a film po hlavě skočí směrem k tomu prvnímu - a od té doby je až na občasné shoty Zarkorra, demolujícího město, v podstatě nekoukatelný (speciálně pasáž s ochrnutým hackerem je extrémně cringe). Není zde ani cítit nějaké nadšení pro žánr a fanouškovský zápal, zůstává jen velmi nedokonale natočená a převážně nevtipná taškařice, mající místy až křečovité vyznění. Na hranici odpadu i pro milovníka kaiju žánru; běžný divák si poté domyslí, zdali pro něj má smysl na tento film koukat... ()