Ticket to the Memorial
Režie:
František FilipScénář:
Jiří HubačKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jiří SrnkaHrají:
Karel Höger, Blanka Waleská, Stella Zázvorková, Vladimír Menšík, Josef Větrovec, Zdena Burdová, Karolina Slunéčková, František Hanus, Lubomír Kostelka (více)Obsahy(1)
Inženýru Kalinovi (K. Höger) je už sedmdesát let, on ale stáří neuznává. Na začátku příběhu se vrací do rodného městečka, aby se tu setkal se svou první láskou Bětuškou Jarošovou (B. Waleská). Kdysi jí dal slib, že se pro ni vrátí, pak se ale jejich osudy rozešly. V městečku je už ale všechno dávno jiné a oni dva se také změnili. Po dobrodružném hledání se nakonec s Bětuškou setká, ale už jako se starou paní. Zopakují si svou někdejší mileneckou procházku, svezou se kočárem, posedí ve „své vinárně“ v lese… (Česká televize)
(více)Recenze (63)
Poetický film o stáří a smyslu života na pozadí velké životní lásky a (ne)možnosti jejího realizování. ()
Nádherná televizní adaptace o v mládí ztracené a znovu nalezené životní lásce, s určitě skvělou hereckou příležitostí zejména pro trio hlavních herců. Trochju vyhrocený a nečekaný konec mi v tomto podání vůbec nevadil. Nikdy více a snad v žádném jiném filmu mi Stella Zázvorková nepila krev tak jako v tomto. Jiří Hubač a František Filip to byla záruka tehdejší dramatické televizní tvorby. Viz. např. další úspěšné televizní filmy "Nezralé maliny", "Ikarův pád" nebo "Tažní ptáci". ()
Film emočně hodně působivý. Dojímavý a hořkosladký. Plný myšlenkové potravy. Výborně zahraný. Hudebně vhodně podbarvený. Vkusně ukončený. Bohužel ne plně využívající svůj potenciál. Pro mě hodný silných 4*. ()
Výborná ukázka scenáristického a hereckého umění. V naprosto všedních příbězích se často ukrývá největší síla, a Jiří Hubač to věděl. Mimochodem je zajímavé, že k tématu "dominantní sestry" se Hubač vrátil ještě po pěti letech, kdy pro vinohradské divadlo (a především pro Jiřinu Bohdalovou) napsal Dům na nebesích. Sestra se opět jmenovala Klára, ale na rozdíl od vedlejší postavy, kterou v Lístku do památníku skvěle zahrála Stella Zázvorková, už byla postavou hlavní. ()
Moc pekny film premitajici nad vecnym tematem lasky a ubehleho mladi, spolecne s pasti z jiz neni uniku, jmenem stari. Melancholicky film, ktery donuti zamyslet se. ()
Milé povídání o staré lásce, která nezrezaví, ale ani nepřežije, neboť ani nemůže přežít, jen v hloubi niterna. ()
Krásný film, byť je to taková málo uvěřitelná pohádka. Oprostíme-li se od normalizačného balastu a že ho tam je, můžemi si užít skvělý herecký koncert hlavních hereckých představitelů Blanky Waleské a Karla Högera se Stellou Zázvorkovou. Mám trochu obavy, že já sám budu k těmto vzpomínacím cestám docela inklinovat. Ono stačí už i teď zajet do mého milovaného Krumlova. A člověk úplně vidí ty tváře přátel v uličkách, po domech, u řeky... Některé už je dokonce možné vidět jen tam ve vzpomínkách, protože dotyční již nejsou... A to člověku zdaleka není sedmdesát. Pokud vypnete mozek, docela si film užijete. Jinak těžko věřit, že kočí se vyprdne na své závazky v zaplněném svatebním diáři a bude se snažit zrovna v ten den dělat radost jednomu starému dědovi, stejně tak socialistický vedoucí restaurace přebírající basy s pitím určitě všeho nechal a šel se i se servírkami mimo otevírací dobu věnovat tomu zvláštnímu páru. A třeba i jo a pak už je to chyba ve mně, že ta růžová z mých brýlí časem tak nějak oprýskala. Jináč bedlivé oko si jistě všimlo, že emigrant se v té Austálii nemá vůbec dobře. No jo, drtěj ho tam zlí kapitalisti. Tam kde býval rybník, Höger vidí moderní stavby sídlišť, kravína či moderní betonovou králíkárnu. Vzpomínky na dětství jak byl tenkrát hlad filmem také zazní a když je nejhůře, pomohou zbloudilci hodní esenbáci. Náhoda? Věřte, že určitě ne! Přesto se jedná o velmi hezký film, který má právem tak vysoké hodnocení. Také jednou budeme staří a určitě každý z nás někde zanechal svojí první a velikou lásku. A ačkoliv se pak život valil dál, někde tam hluboko to stále máme. * * * * ()
Nemám ráda romantické filmy, protože téměř vždy se jedná o patetickou slátaninu s příchutí cukrkandlu. Nemám ráda poetické filmy, neboť poezie není zrovna šálkem mého čaje. Když je nějaký film romanticko poetický, děsím se ho, neboť musí být nezáživný, blbý, nudný, trapný a kompilaci doplňují přeubohé výkony herců. Děkuji panu Hubačovi, Filipovi, Högerovi a dámám Zázvorkové a Waleské, že toto pravidlo potvrdili. Vždyť každé pravidlo prý potvrdí právě ona výjimka. Tenhle televizní film je prostě skvostný, postavený na výborném scénáři, vedený citlivou režisérskou rukou a vyšperkovaný hereckými výkony, na něž koukám jako mládě skotu na novou otvorovou výplň. ()
Zastav se, člověče zbloudilý, a poděkuj životu. Tvá cesta pořád ještě vede dál. Rčení, v němž se praví, že stár je člověk natolik, nakolik se sám cítí, jako by v případě Bětušky a Františka nacházelo svou pravou podstatu. Příběh dvou stárnoucích, ale zdaleka ne starých lidech, kteří kdysi prožili velkou a vpravdě životní lásku, se zdá být ve skutečnosti mnohem uvěřitelnějším, než kterýkoli jiný osud tehdejšího nebo současného života. Příjezdem titulního hrdiny jakoby se malé okresní městečko, nemilosrdně zdevastované časem i socialistickou průmyslovou konjunkturou, doopravdy vracelo do dvacátých let minulého století. Úvodní rozčarování a vystřízlivění je vzápětí "zapomenuto" a nahrazeno jakousi symbolickou projížďkou do minulosti. Pomíjivost mládí, z kterého nezbylo víc než několik hřejivých vzpomínek, je náhle v závěru definována racionální deziluzí, kdy je oběma protagonistům jasné, že žádné příště už nikdy nebude. Ve Františkově odhodlaném zvolání Já se vrátím! je vlastně obsaženo rozloučení s bývalou láskou, s mladostí, s životem i se svobodou. Není jistě náhodou, ani překvapením, že autorem tohoto neobyčejně zdařilého dramatického díla byl Jiří Hubač, jeden z nejlepších českých scénáristů, kterému úděl a hodnoty podzimu lidského života doslova učarovaly, jak ostatně napovídá jeho další tvorba. Pro Karla Högera i Blanku Waleskou, jimž normalizační kinematografie upřela možnost zužitkovat jejich vyzrálé herecké umění, to byla doslova životní příležitost, kterou dokázali beze zbytku využít. Osudovost, mísící se s podivně tajuplným romantismem dvou zestárlých milenců, je natolik silná, aby se stala živoucím dokladem lidské pošetilosti. Opomenout v rámci tohoto mistrovského filmu nelze ani vynikající Stellu Zázvorkovou v roli uštěpačné Kláry, ženy, která obětovala celý svůj život pro druhé a teď se nedokáže smířit s tím, že je všem jen na obtíž. Tento lyrický a možná i lehce sentimentální výlet do mládí si připomínám opravdu rád. Zatím pokaždé, také zásluhou Srnkovy úvodní melodie, se mu podařilo rozeznít tu správnou strunu v lidském srdci. ()
Parádní kousek tvůrčích a hereckých elit. Ukázka, že vše nemusí být vysvětleno. ()
Donkichotský návrat o 47 let zpět aneb "sbírání drobků svého mládí" v podání Karla Högra. Shledání milenců a jejich užívání si okamžiku je poetické. I když retrospektivní flashbacky posun časem o půlstoletí moc nenavozují. Také postavy sestry (přes veškerou snahu Stelly Zázvorkové) a synovce příběh zbytečně rozmělňují. Zajímavý motiv stárnutí, ke kterému se Jiří Hubač vrátil v Babím létě. Osobně mám s Karlem Högrem raději Romea a Julii na konci listopadu. ()
Jako ten film mám rád, Högera taky, některé dialogy jsou zvláštně nostalgické, ale celkově mi tam pár věcí vadí, a právě proto nemůžu dát víc. V podstatě se nedozvíme nic o charakteru Högerovy postavy - mám mu věřit jeho velkou lásku, na kterou celý život myslel, nebo byl vážně jen don Juan? A proč čekal tak dlouho a nepokusil se o setkání dřív? O postavě Blanky Waleské (na které je zde mimochodem skutečně znát, že měla raději ženy, než muže, nic proti, ale na jejím hereckém výkonu vůči Högerovi je toho mnoho odtažitého na bývalé milence) se rovněž dozvíme jen nezbytné minimum. Velmi se v prostřední části řeší vztah bratra a sestry a její pečovatelství, což mi trochu připomnělo Teorii tygra, ale v tomto TV filmu nakonec i přes dlouhý rozhovor a hádku opět zůstane spousta věcí viset ve vzduchu a nedořečena. Role toho kluka je mi pak už úplnou záhadou. Hezky jsou využity lokace Písku, to jo. Dokonce v náznacích je znát, oč autorům asi šlo (věčný mladík, věčná láska, nic nezaniká, jsme takoví, jak se cítíme, jsme určité spojené duše apod.), ale celkově mi to přijde nedořečené a nevyužité. ()
Začátek byl slibný, ale v podstatě od momentu objevení té odtažité staré ženy s knírem mne to přestalo bavit. Neuměl jsem si ji představit jako největší píseckou krasavici, a zjevně ani Hoger ne, když ji skoro půl hodiny nepoznal. ()
Tato smutná hra na návrat je vlastně především variací na Romea a Julii na konci listopadu – ovšem v nových kulisách, tedy v jinak vychýleném prostředí a s jinak založenými závazky, které její původní smysl obměňují a rozšiřují. Höger je zde opět přesvědčivý; žel Waleská působí stále jen jako kamarádka osudové ženy než jako ta, za níž mělo smysl se vracet, neřku-li: na niž se dalo po všechny noci vzpomínat. Zázvorkové se trestuhodně dostalo jen málo prostoru na to, aby vyjádřila vážnost a tíhu osobního údělu: zatímco oba dávní milenci si uchovali alespoň iluzi svého věčného mládí, ona - bez vlastního přičinění - žádné mládí neměla, a tento nedostatek se jí nadto nyní vytýká jako charakterová vada. ()
Všichni jsou zde skvělí, ale kupodivu nebudu vyzdvihovat ani tak Högera, jako spíš Blanku Waleskou za to, jak úžasně... ani ne tak hrála, jako spíš... prostě byla. Tolik opravdovosti jsem ve filmu viděla snad poprvé. Fantastické. Ještě dodám, že Stella Zázvorková je taky výborná. A zdá se mi, že jak ten kluk před ní utíkal, přibouch si do dveří ruku, no, snad to moc nebolelo... To byla mmch taky výborná scéna. ()
70% ()
"To jste si dal tedy pořádně na čas !! Půl století !!" ;) ()
Tumuto televiznímu filmu může porozumět pouze starší generace. Generace, která má na své mládí už jenom vzpomínky a má pocit, že na vše krásné co by ještě mohlo přijít, je už příliš pozdě. A o tom tato hra je. Je utkaná ze střípků vzpomínek na nenaplněnou lásku dvou lidi, kteří po letech zjistí, že život každého z nich se ubral už úplně jiným směrem. Pan Karel HÖGER - to je mistr slova. Ten kdyby četl telefonní seznam, tak máte pocit, že promlouvá citově k vám. Paní WALESKÁ s veškerou skromností jí vlastní mu perfektně nahrává. Je to nádherný kus z dílny úžasného Františka FILIPA. ()
Tenhle příběh o lásce a nádherných vzpomínách na ni je hereckým koncertem Karla Högera a Blanky Waleské a nezůstává pozadu ani Stella Zázvorková. Je to krásně sentimentální příběh dvou lidí, kteří se měli velmi rádi, ale bohužel jim nebylo souzeno spolu zestárnout a těšit se z vnoučat. Prožili spolu znovu onen krásný letní den jako před moha lety, ale každý už je jinde. Uteklo příliš mnoho vody. Čas nelze vrátit zpět. Ne nadarmo se říká, že vzpomínky jsou jediným rájem, z něhož nemůžeme být vyhnáni. Film má v sobě velmi pozitivní náboj, který divákovi zaleze pod kůži a chvilku tam zaúřaduje. ()
Když se dá dohromady dvojice Jiří Hubač a František Filip, je o největší kvalitu postaráno. Do toho geniální herecké obsazení Karel Hoger, Blanka Waleská (její asi nejlepší role), Stella Zázvorková (nehorázný herecký výkon), nebo Vladimír Menšík, tak už jen hltám každý záběr, každou scénu, každý detail. Občas zamrazí v zádech, zaslzí v očích, pohladí po srdci. Do toho překrásná hudba Jiřího Srnky, pro kterého byl Lístek do památníku jeden z posledních skladatelských počinů. Na tyhle Hubačovy filmy pod režijním vedením Františka Filipa nedám nikdy dopustit!!! Ještě musím zmínit nádherně obrazovou kameru Rudolfa Stahla. Geniální, mistrovské, lidské dílo!! ()