poster

Lístek do památníku (TV film)

Drama / Romantický / Poetický

Československo, 1975, 88 min

  • Karlos80
    ****

    Nádherná televizní adaptace o v mládí ztracené a znovu nalezené životní lásce, s určitě skvělou hereckou příležitostí zejména pro trio hlavních herců. Trochju vyhrocený a nečekaný konec mi v tomto podání vůbec nevadil. Nikdy více a snad v žádném jiném filmu mi Stella Zázvorková nepila krev tak jako v tomto. Jiří Hubač a František Filip to byla záruka tehdejší dramatické televizní tvorby. Viz. např. další úspěšné televizní filmy "Nezralé maliny", "Ikarův pád" nebo "Tažní ptáci".(7.1.2007)

  • vypravěč
    *****

    Tato smutná hra na návrat je vlastně především variací na Romea a Julii na konci listopadu – ovšem v nových kulisách, tedy v jinak vychýleném prostředí a s jinak založenými závazky, které její původní smysl obměňují a rozšiřují. Höger je zde opět přesvědčivý; žel Waleská působí stále jen jako kamarádka osudové ženy než jako ta, za níž mělo smysl se vracet, neřku-li: na niž se dalo po všechny noci vzpomínat. Zázvorkové se trestuhodně dostalo jen málo prostoru na to, aby vyjádřila vážnost a tíhu osobního údělu: zatímco oba dávní milenci si uchovali alespoň iluzi svého věčného mládí, ona - bez vlastního přičinění - žádné mládí neměla, a tento nedostatek se jí nadto nyní vytýká jako charakterová vada.(19.3.2017)

  • Orlau32
    *****

    Tumuto televiznímu filmu může porozumět pouze starší generace. Generace, která má na své mládí už jenom vzpomínky a má pocit, že na vše krásné co by ještě mohlo přijít, je už příliš pozdě. A o tom tato hra je. Je utkaná ze střípků vzpomínek na nenaplněnou lásku dvou lidi, kteří po letech zjistí, že život každého z nich se ubral už úplně jiným směrem. Pan Karel HÖGER - to je mistr slova. Ten kdyby četl telefonní seznam, tak máte pocit, že promlouvá citově k vám. Paní WALESKÁ s veškerou skromností jí vlastní mu perfektně nahrává. Je to nádherný kus z dílny úžasného Františka FILIPA.(11.10.2007)

  • Marthos
    *****

    Zastav se, člověče zbloudilý, a poděkuj životu. Tvá cesta pořád ještě vede dál. Rčení, v němž se praví, že stár je člověk natolik, nakolik se sám cítí, jako by v případě Bětušky a Františka nacházelo svou pravou podstatu. Příběh dvou stárnoucích, ale zdaleka ne starých lidech, kteří kdysi prožili velkou a vpravdě životní lásku, se zdá být ve skutečnosti mnohem uvěřitelnějším, než kterýkoli jiný osud tehdejšího nebo současného života. Příjezdem titulního hrdiny jakoby se malé okresní městečko, nemilosrdně zdevastované časem i socialistickou průmyslovou konjunkturou, doopravdy vracelo do dvacátých let minulého století. Úvodní rozčarování a vystřízlivění je vzápětí "zapomenuto" a nahrazeno jakousi symbolickou projížďkou do minulosti. Pomíjivost mládí, z kterého nezbylo víc než několik hřejivých vzpomínek, je náhle v závěru definována racionální deziluzí, kdy je oběma protagonistům jasné, že žádné příště už nikdy nebude. Ve Františkově odhodlaném zvolání Já se vrátím! je vlastně obsaženo rozloučení s bývalou láskou, s mladostí, s životem i se svobodou. Není jistě náhodou, ani překvapením, že autorem tohoto neobyčejně zdařilého dramatického díla byl Jiří Hubač, jeden z nejlepších českých scénáristů, kterému úděl a hodnoty podzimu lidského života doslova učarovaly, jak ostatně napovídá jeho další tvorba. Pro Karla Högera i Blanku Waleskou, jimž normalizační kinematografie upřela možnost zužitkovat jejich vyzrálé herecké umění, to byla doslova životní příležitost, kterou dokázali beze zbytku využít. Osudovost, mísící se s podivně tajuplným romantismem dvou zestárlých milenců, je natolik silná, aby se stala živoucím dokladem lidské pošetilosti. Opomenout v rámci tohoto mistrovského filmu nelze ani vynikající Stellu Zázvorkovou v roli uštěpačné Kláry, ženy, která obětovala celý svůj život pro druhé a teď se nedokáže smířit s tím, že je všem jen na obtíž. Tento lyrický a možná i lehce sentimentální výlet do mládí si připomínám opravdu rád. Zatím pokaždé, také zásluhou Srnkovy úvodní melodie, se mu podařilo rozeznít tu správnou strunu v lidském srdci.(16.6.2009)

  • honajz
    ***

    Jako ten film mám rád, Högera taky, některé dialogy jsou zvláštně nostalgické, ale celkově mi tam pár věcí vadí, a právě proto nemůžu dát víc. V podstatě se nedozvíme nic o charakteru Högerovy postavy - mám mu věřit jeho velkou lásku, na kterou celý život myslel, nebo byl vážně jen don Juan? A proč čekal tak dlouho a nepokusil se o setkání dřív? O postavě Blanky Waleské (na které je zde mimochodem skutečně znát, že měla raději ženy, než muže, nic proti, ale na jejím hereckém výkonu vůči Högerovi je toho mnoho odtažitého na bývalé milence) se rovněž dozvíme jen nezbytné minimum. Velmi se v prostřední části řeší vztah bratra a sestry a její pečovatelství, což mi trochu připomnělo Teorii tygra, ale v tomto TV filmu nakonec i přes dlouhý rozhovor a hádku opět zůstane spousta věcí viset ve vzduchu a nedořečena. Role toho kluka je mi pak už úplnou záhadou. Hezky jsou využity lokace Písku, to jo. Dokonce v náznacích je znát, oč autorům asi šlo (věčný mladík, věčná láska, nic nezaniká, jsme takoví, jak se cítíme, jsme určité spojené duše apod.), ale celkově mi to přijde nedořečené a nevyužité.(13.10.2016)

  • - Exteriéry filmu, vrátane hotela Otava, bašty, nádražia a námestíčka, sa natáčali v juhočeskom meste Písek. (J.J.1972)

  • - Inscenace byla mezi diváky tak populární, že se hudební vydavatelství Supraphon rozhodlo vydat její záznam na gramofonové desce v roce 1978, bohužel ve zkrácené podobě z důvodu omezené možnosti delšího záznamu. (sator)

  • - Stella Zázvorková hraje sestru Karla Högera. Ve filmu říká, že jej hlídala od pěti let a že ho vodila do školy. V reálu byla Zázvorková o 13 let mladší než Höger. (Pedro72)