poster

Lístek do památníku (TV film)

Drama / Romantický / Poetický

Československo, 1975, 88 min

  • Roman Albach
    *****

    Nádherný film o lidech, kteří z pohledu společnosti jsou už staří a odepsaní, ale oni pořád chtějí žít plnohodnotný život bez omluv a odříkání. Silný, poetický snímek, kde exceluje Karel Höger a Blanka Waleská, která jako Bětuška Jarošová odvádí výkon, před kterým se tají dech. Tolik citu, skromnosti, ženskosti a neuvěřitelné přitažlivosti, to by jeden pohledal....(16.5.2010)

  • Karlos80
    ****

    Nádherná televizní adaptace o v mládí ztracené a znovu nalezené životní lásce, s určitě skvělou hereckou příležitostí zejména pro trio hlavních herců. Trochju vyhrocený a nečekaný konec mi v tomto podání vůbec nevadil. Nikdy více a snad v žádném jiném filmu mi Stella Zázvorková nepila krev tak jako v tomto. Jiří Hubač a František Filip to byla záruka tehdejší dramatické televizní tvorby. Viz. např. další úspěšné televizní filmy "Nezralé maliny", "Ikarův pád" nebo "Tažní ptáci".(7.1.2007)

  • vypravěč
    *****

    Tato smutná hra na návrat je vlastně především variací na Romea a Julii na konci listopadu – ovšem v nových kulisách, tedy v jinak vychýleném prostředí a s jinak založenými závazky, které její původní smysl obměňují a rozšiřují. Höger je zde opět přesvědčivý; žel Waleská působí stále jen jako kamarádka osudové ženy než jako ta, za níž mělo smysl se vracet, neřku-li: na niž se dalo po všechny noci vzpomínat. Zázvorkové se trestuhodně dostalo jen málo prostoru na to, aby vyjádřila vážnost a tíhu osobního údělu: zatímco oba dávní milenci si uchovali alespoň iluzi svého věčného mládí, ona - bez vlastního přičinění - žádné mládí neměla, a tento nedostatek se jí nadto nyní vytýká jako charakterová vada.(19.3.2017)

  • Marthos
    *****

    Zastav se, člověče zbloudilý, a poděkuj životu. Tvá cesta pořád ještě vede dál. Rčení, v němž se praví, že stár je člověk natolik, nakolik se sám cítí, jako by v případě Bětušky a Františka nacházelo svou pravou podstatu. Příběh dvou stárnoucích, ale zdaleka ne starých lidech, kteří kdysi prožili velkou a vpravdě životní lásku, se zdá být ve skutečnosti mnohem uvěřitelnějším, než kterýkoli jiný osud tehdejšího nebo současného života. Příjezdem titulního hrdiny jakoby se malé okresní městečko, nemilosrdně zdevastované časem i socialistickou průmyslovou konjunkturou, doopravdy vracelo do dvacátých let minulého století. Úvodní rozčarování a vystřízlivění je vzápětí "zapomenuto" a nahrazeno jakousi symbolickou projížďkou do minulosti. Pomíjivost mládí, z kterého nezbylo víc než několik hřejivých vzpomínek, je náhle v závěru definována racionální deziluzí, kdy je oběma protagonistům jasné, že žádné příště už nikdy nebude. Ve Františkově odhodlaném zvolání Já se vrátím! je vlastně obsaženo rozloučení s bývalou láskou, s mladostí, s životem i se svobodou. Není jistě náhodou, ani překvapením, že autorem tohoto neobyčejně zdařilého dramatického díla byl Jiří Hubač, jeden z nejlepších českých scénáristů, kterému úděl a hodnoty podzimu lidského života doslova učarovaly, jak ostatně napovídá jeho další tvorba. Pro Karla Högera i Blanku Waleskou, jimž normalizační kinematografie upřela možnost zužitkovat jejich vyzrálé herecké umění, to byla doslova životní příležitost, kterou dokázali beze zbytku využít. Osudovost, mísící se s podivně tajuplným romantismem dvou zestárlých milenců, je natolik silná, aby se stala živoucím dokladem lidské pošetilosti. Opomenout v rámci tohoto mistrovského filmu nelze ani vynikající Stellu Zázvorkovou v roli uštěpačné Kláry, ženy, která obětovala celý svůj život pro druhé a teď se nedokáže smířit s tím, že je všem jen na obtíž. Tento lyrický a možná i lehce sentimentální výlet do mládí si připomínám opravdu rád. Zatím pokaždé, také zásluhou Srnkovy úvodní melodie, se mu podařilo rozeznít tu správnou strunu v lidském srdci.(16.6.2009)

  • Micione
    ****

    Jeden z nejkrásnějších československých filmů . Míval na obrazovce své místo často o vánocích asi proto, že je stejně klidný a melancholický. I když nechybí ani vtip. Nemyslím si , že mu „ může rozumět jen starší generace“, jak tady někdo napsal. Já ho třeba našla na mém starém papírovém seznamu nejoblíbenějších filmů, který jsem si vedla coby dětská fanynka než jsem zakotvila na ČSFD . Karel Höger zde představuje Fandu hledajícího své mládí a po padesáti letech i „jedinou životní lásku“. Stella Zázvorková coby jeho opečovávající a žárlivá sestra se zhostila role bravurně tak, jak to umí jen ona, no a Blanka Waleská jako Bětuška byla božská. Myslím , že asi hlavně bezvadné výkony herců mají tu moc, že diváka připoutají tak, že nevnímá nic než tento v podstatě zcela obyčejný lidský příběh.(4.8.2014)

  • - Na filmu spolupracoval architekt Jan Zázvorka, bratr herečky Stelly Zázvorkové. (M.B)

  • - Exteriéry filmu, vrátane hotela Otava, bašty, nádražia a námestíčka, sa natáčali v juhočeskom meste Písek. (J.J.1972)