poster

Lístek do památníku (TV film)

Drama / Romantický / Poetický

Československo, 1975, 88 min

  • triatlet
    ****

    Donkichotský návrat o 47 let zpět aneb "sbírání drobků svého mládí" v podání Karla Högra. Shledání milenců a jejich užívání si okamžiku je poetické. I když retrospektivní flashbacky posun časem o půlstoletí moc nenavozují. Také postavy sestry (přes veškerou snahu Stelly Zázvorkové) a synovce příběh zbytečně rozmělňují. Zajímavý motiv stárnutí, ke kterému se Jiří Hubač vrátil v Babím létě. Osobně mám s Karlem Högrem raději Romea a Julii na konci listopadu.(16.5.2010)

  • D.Moore
    ****

    Výborná ukázka scenáristického a hereckého umění. V naprosto všedních příbězích se často ukrývá největší síla, a Jiří Hubač to věděl. Mimochodem je zajímavé, že k tématu "dominantní sestry" se Hubač vrátil ještě po pěti letech, kdy pro vinohradské divadlo (a především pro Jiřinu Bohdalovou) napsal Dům na nebesích. Sestra se opět jmenovala Klára, ale na rozdíl od vedlejší postavy, kterou v Lístku do památníku skvěle zahrála Stella Zázvorková, už byla postavou hlavní.(1.5.2014)

  • snaked
    *****

    Všichni jsou zde skvělí, ale kupodivu nebudu vyzdvihovat ani tak Högera, jako spíš Blanku Waleskou za to, jak úžasně... ani ne tak hrála, jako spíš... prostě byla. Tolik opravdovosti jsem ve filmu viděla snad poprvé. Fantastické. Ještě dodám, že Stella Zázvorková je taky výborná. A zdá se mi, že jak ten kluk před ní utíkal, přibouch si do dveří ruku, no, snad to moc nebolelo... To byla mmch taky výborná scéna.(4.8.2009)

  • dr.fish
    *****

    Stáří je hrozný. Příběh Ing. Kaliny, který minul svou životní lásku a po 47 letech se za ní vrací, aby jí řekl všechno, co tenkrát zameškal. Čas je neúprosný a do stejné řeky dvakrát nevstoupíš. Karel Hoger má však odhodlání zlomit moc času i své sestry Kláry, se kterou od smrti své ženy žije. Klára se ho jen tak nechce vzdát, souboj je plný emocí. K setkání s bývalou láskou nakonec ale přece jen dojde... František Filip natočil jímavý příběh o stáří, se všemi pro i proti. Sentimentální je příběh dost, ale ne zas příliš. Pokud se divák nechá strhnout příběhem a přidá se k postavám ve filmu, které též tomu znovu-setkání fandí, užije si film náramně. Věřím, že jsou i tací, které to nechytí, ale já mezi takové rozhodně nepatřím. Stálo to za to...90%(18.7.2011)

  • Marthos
    *****

    Zastav se, člověče zbloudilý, a poděkuj životu. Tvá cesta pořád ještě vede dál. Rčení, v němž se praví, že stár je člověk natolik, nakolik se sám cítí, jako by v případě Bětušky a Františka nacházelo svou pravou podstatu. Příběh dvou stárnoucích, ale zdaleka ne starých lidech, kteří kdysi prožili velkou a vpravdě životní lásku, se zdá být ve skutečnosti mnohem uvěřitelnějším, než kterýkoli jiný osud tehdejšího nebo současného života. Příjezdem titulního hrdiny jakoby se malé okresní městečko, nemilosrdně zdevastované časem i socialistickou průmyslovou konjunkturou, doopravdy vracelo do dvacátých let minulého století. Úvodní rozčarování a vystřízlivění je vzápětí "zapomenuto" a nahrazeno jakousi symbolickou projížďkou do minulosti. Pomíjivost mládí, z kterého nezbylo víc než několik hřejivých vzpomínek, je náhle v závěru definována racionální deziluzí, kdy je oběma protagonistům jasné, že žádné příště už nikdy nebude. Ve Františkově odhodlaném zvolání Já se vrátím! je vlastně obsaženo rozloučení s bývalou láskou, s mladostí, s životem i se svobodou. Není jistě náhodou, ani překvapením, že autorem tohoto neobyčejně zdařilého dramatického díla byl Jiří Hubač, jeden z nejlepších českých scénáristů, kterému úděl a hodnoty podzimu lidského života doslova učarovaly, jak ostatně napovídá jeho další tvorba. Pro Karla Högera i Blanku Waleskou, jimž normalizační kinematografie upřela možnost zužitkovat jejich vyzrálé herecké umění, to byla doslova životní příležitost, kterou dokázali beze zbytku využít. Osudovost, mísící se s podivně tajuplným romantismem dvou zestárlých milenců, je natolik silná, aby se stala živoucím dokladem lidské pošetilosti. Opomenout v rámci tohoto mistrovského filmu nelze ani vynikající Stellu Zázvorkovou v roli uštěpačné Kláry, ženy, která obětovala celý svůj život pro druhé a teď se nedokáže smířit s tím, že je všem jen na obtíž. Tento lyrický a možná i lehce sentimentální výlet do mládí si připomínám opravdu rád. Zatím pokaždé, také zásluhou Srnkovy úvodní melodie, se mu podařilo rozeznít tu správnou strunu v lidském srdci.(16.6.2009)

  • - Exteriéry filmu, vrátane hotela Otava, bašty, nádražia a námestíčka, sa natáčali v juhočeskom meste Písek. (J.J.1972)

  • - Na filmu spolupracoval architekt Jan Zázvorka, bratr herečky Stelly Zázvorkové. (M.B)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace