poster

Dvouproudá asfaltka

  • USA

    Two-Lane Blacktop

Drama / Road movie

USA, 1971, 102 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Superpero
    ****

    Plyne to odnikud nikam. Dvojice magorů do aut nabere stopařku a vydělávaj si závoděním. Začne to mít šťávu, až když potkají Warrena Oatese a dají si závod až do Washingtonu. Z celého závodu se pak stane taková road movie a ke konci jde obou posádkám víc o udržení holky ve svym autě, než o výhru. Hlavní hrdinové byli dost nevýrazní, ale chorobný lhář Warren Oates srší charismatem a fakt jsem mu přál, ať to vyhraje.(16.12.2015)

  • Wheelcrusher
    ****

    Vzhledem k V.P., Z.P. nebo D.M.&C.L. jsem byl hodně napnutej, čím a esli vůbec mě nakonec zaskočí taky tohle... a fakt se povedl betyjelně vychcanej END! Samozřejmě na krále silnic Kowalskiho to stejně jako ty dva vostatní "pod"kultíky o třídu prostě NEMÁ, ale ta sedumdesátkovo-wheelcrusherovská poetika je neoddiskutovatelná, proto mám radost:) NECHCI TO POSLOUCHAT! ...JAK TO MYSLÍŠ, ŽE NECHCEŠ? ...NEJNI TO MŮJ PROBLÉM.(31.8.2013)

  • kaylin
    ***

    Road movie, kde se odehrávají některé zajímavé scény, ale stejně tak road movie, které vás může nechat naprosto klidnými. Já se asi budu řadit spíš k té druhé skupině, protože mnoho emocí ve mně snímek skutečně nevyloudil. Přímo jsem se nenudil, ale velikost jsem v tomhle díle prostě neviděl. A možná nikdy neuvidím.(18.8.2015)

  • Douglas
    ****

    Kdyby se dělaly statistické žebříčky využití žánrových modelů v období nového Hollywoodu, road movie by měl určitě nezanedbatelné zastoupení. Cesty bez konců nebo s konci zásadně se rozcházejícími s představami cestujících, ztráty ideálů, destrukce snů a deziluze... model jako stvořený pro vymezení se vůči happyendovému systému a klasickému hollywoodskému vyprávění v předchozích desetiletích. Dvouproudá asfaltka Monteho Hellmana je film už definitivně zbavený iluzí o svobodě, které jsou tak charakteristické pro Bezstarostnou jízdu. ___ Ve filmu o řidiči, mechanikovi, jedné stopařce a životem unaveném řidiči se vlastně většinu času mluví o zoufale nekonkrétních věcech (s výjimkou tematiky automobilizmu) a o žádném skutečném explicitním poselství nemůže být řeč. Nikdo nikam nesměřuje, cíl cesty je stanoven náhodně a samotný závod mladíků ve vlastnoručně sestaveném automobilu s mužem v zánovním GTO sice pohání vyprávění kupředu, ale ani on není ústředním tématem filmu. Proces cesty je důležitější než cíl a její důvody zůstávají utajeny... ___ U řidiče GTO sice můžeme hypotetizovat, nakolik jde o únik před zodpovědností či traumaty civilního života. U něj je ale každý pokus vytvořit si představu o identitě předem odsouzený k zániku, protože kdykoli vezme nového stopaře, vypráví sice jen a jen o sobě... a pokaždé úplně o úplně jiném „sobě“. S každým stopařem se mění řidičova identita, až nakonec nemá žádnou a jedinou konkrétní touhou je snaha zaujmout mladou stopařku, která posádky obou automobilů spojuje. ___ U stopařky a dvou mladíků už je soukromé pozadí potlačeno úplně a představy o nich si vybudováváme na základě chování v různých situacích, aniž bychom dostali šanci vytvořit si skutečný obraz postav a jejich motivací. Nemají minulost, o budoucnosti hovoří jen neurčitě a přítomnost je konstruována na základě všednodenních událostí bez pointy. Není důležité, kde jste, kdy jste a proč jste... ale prostě tam jste. Jedete, závodíte, pohybujete se zkrátka kupředu a vytváříte si provizorní cíle. ___ Ukázkovým příznakem „dočasnosti“ ve světě Dvouproudé asfaltky je mladá stopařka, která sice figuruje v pokusech postav vytvořit si konkrétní představu o vlastní budoucnosti, ale nakonec stejně každého opustí a stane se součástí přítomnosti někoho jiného... a zůstane po ní jen batoh. A postavy jedou dál, protože co jiného by měly dělat? Představa o budoucnosti se přepíše stejně snadno jako s každým dalším stopařem vytvářená představa o minulosti. A zůstává jen cesta... ___ Dvouproudá asfaltka je naprosto deziluzivním filmem, který je tak nesnadno uchopitelný a otevřený konstrukci implicitních i symptomatických významů, že se nakonec stal nepřijatelným pro západní i východní svět. Jistě, zakázat film, který produkuje nevhodné významy, je zřejmě za politicky vypjaté situace z ideologického hlediska vhodné. Zakázat film, který ve své indiferentnosti nabízí volné pole pro konstrukci jakýchkoli významů, je ale nezbytnost. Alespoň myslím, ve své apolitičnosti s podobnými soudy nakládám velmi opatrně. ;) ___ Každopádně podobně uvědoměle indiferentní film je ideální objekt ke zkultovnění. A to se Dvouproudé asfaltce bez debat povedlo...(30.7.2007)

  • GigaPudding
    **

    "Kultovní road movie" a "odpověď na bezstarostnou jízdu" a podobné akorát na plátně se jen jede odnikud nikam a řeší se auta nebo nic. Dva kluci jedou a jedna stopařka a ti asi nudí ještě víc než chlápek ve žlutém autě, co s nima závodí a rád dělá stopařům Večerníčka a vypráví jim pokaždé jinou pohádku. Asi to tam pěkně vrčí a tak, ale nic víc v tom není a dokonce to nemá ani žádné vyustění (když teda zapomenu na ten fakt, že to nemá ani žádnou opravdovou předchozí zápletku). Takže asi mě nebaví žvanit o autech dost na to, abych tomu dala víc než jednu hvězdičku a druhou hvězdičku za tu stopařku a protože jsem hrozně hodná. :)(30.6.2010)

  • - Natáčení probíhalo od srpna do listopadu roku 1970 po dobu 8 týdnů. (Mertax)

  • - Mechanik (Dennis Wilson) a řidič (James Taylor) cestují v Chevroletu 150 z roku 1955, G.T.O (Warren Oates) pak v Pontiacu GTO z roku 1970. (bejkovec)

  • - Původní stopáž filmu byla tři a půl hodiny. Kontrakt však donutil Hellmana setříhat snímek na 102 minut. (Mertax)