poster

Dvouproudá asfaltka

  • USA

    Two-Lane Blacktop

Drama / Road movie

USA, 1971, 102 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Javad
    ****

    < „Ide o to udržať sa v pohybe uháňaním po zemi. Pre udržanie vyrovnanosti musíš mať chuť cestovať. Inak sa zrútiš." > Čistokrvné road movie so všetkými pre a proti. Celý film sa závodí (Chevrolet 1955 vs Pontiac GTO) o to kto príde skôr do Washinton D.C., samotný závod nie je však taký podstatný...(14.7.2011)

  • Douglas
    ****

    Kdyby se dělaly statistické žebříčky využití žánrových modelů v období nového Hollywoodu, road movie by měl určitě nezanedbatelné zastoupení. Cesty bez konců nebo s konci zásadně se rozcházejícími s představami cestujících, ztráty ideálů, destrukce snů a deziluze... model jako stvořený pro vymezení se vůči happyendovému systému a klasickému hollywoodskému vyprávění v předchozích desetiletích. Dvouproudá asfaltka Monteho Hellmana je film už definitivně zbavený iluzí o svobodě, které jsou tak charakteristické pro Bezstarostnou jízdu. ___ Ve filmu o řidiči, mechanikovi, jedné stopařce a životem unaveném řidiči se vlastně většinu času mluví o zoufale nekonkrétních věcech (s výjimkou tematiky automobilizmu) a o žádném skutečném explicitním poselství nemůže být řeč. Nikdo nikam nesměřuje, cíl cesty je stanoven náhodně a samotný závod mladíků ve vlastnoručně sestaveném automobilu s mužem v zánovním GTO sice pohání vyprávění kupředu, ale ani on není ústředním tématem filmu. Proces cesty je důležitější než cíl a její důvody zůstávají utajeny... ___ U řidiče GTO sice můžeme hypotetizovat, nakolik jde o únik před zodpovědností či traumaty civilního života. U něj je ale každý pokus vytvořit si představu o identitě předem odsouzený k zániku, protože kdykoli vezme nového stopaře, vypráví sice jen a jen o sobě... a pokaždé úplně o úplně jiném „sobě“. S každým stopařem se mění řidičova identita, až nakonec nemá žádnou a jedinou konkrétní touhou je snaha zaujmout mladou stopařku, která posádky obou automobilů spojuje. ___ U stopařky a dvou mladíků už je soukromé pozadí potlačeno úplně a představy o nich si vybudováváme na základě chování v různých situacích, aniž bychom dostali šanci vytvořit si skutečný obraz postav a jejich motivací. Nemají minulost, o budoucnosti hovoří jen neurčitě a přítomnost je konstruována na základě všednodenních událostí bez pointy. Není důležité, kde jste, kdy jste a proč jste... ale prostě tam jste. Jedete, závodíte, pohybujete se zkrátka kupředu a vytváříte si provizorní cíle. ___ Ukázkovým příznakem „dočasnosti“ ve světě Dvouproudé asfaltky je mladá stopařka, která sice figuruje v pokusech postav vytvořit si konkrétní představu o vlastní budoucnosti, ale nakonec stejně každého opustí a stane se součástí přítomnosti někoho jiného... a zůstane po ní jen batoh. A postavy jedou dál, protože co jiného by měly dělat? Představa o budoucnosti se přepíše stejně snadno jako s každým dalším stopařem vytvářená představa o minulosti. A zůstává jen cesta... ___ Dvouproudá asfaltka je naprosto deziluzivním filmem, který je tak nesnadno uchopitelný a otevřený konstrukci implicitních i symptomatických významů, že se nakonec stal nepřijatelným pro západní i východní svět. Jistě, zakázat film, který produkuje nevhodné významy, je zřejmě za politicky vypjaté situace z ideologického hlediska vhodné. Zakázat film, který ve své indiferentnosti nabízí volné pole pro konstrukci jakýchkoli významů, je ale nezbytnost. Alespoň myslím, ve své apolitičnosti s podobnými soudy nakládám velmi opatrně. ;) ___ Každopádně podobně uvědoměle indiferentní film je ideální objekt ke zkultovnění. A to se Dvouproudé asfaltce bez debat povedlo...(30.7.2007)

  • dr.fish
    ***

    Jak už jsem psal k filmu Vanishing point- je to všechno především o svobodě. Ta ovšem nese taky svá úskalí- holky jsou tak svobodný, že člověku utečou v první hospodě, kde zastavíte na snídani- kdekoli vás může zmlátit či zabít nějakej "míň svobodnej" venkovan- jste na cestě hodně času sami. To ale naši chlapci ve filmu, milovníci velkých motorů, zatím neřeší- jedou si vesele od závodu k závodu a živí je vítězství jejich stroje. Na cestě potkají chlápka co je na tom stejně, jen je v autě sám. No a do toho se jim zamotá jedna holka-stopařka, co má v hlavě guláš. A už je toho dost na film. Dneska by rejžu se scénáristou vykopli ze studia vysokým obloukem, kdyby s něčím takovým přišel. Tenkrát to naštěstí vzniklo, bo byla hippies nostalgie. Milovníci světa motorů si mohou přidat hvězdičku navíc...60%(31.8.2013)

  • Joe321
    *****

    Two-Lane Blacktop mi ležel na disku už druhým rokem. Nějak se mi do toho nechtělo. Dneska jsem chytil chuť na nějaké ty sedmdesátky a konečně jsem se k němu odhodlal. Paráda. Romantická představa sprintů, která mi seděla o to více, jelikož kamarádi právě podobně přestavěli starou Oktávii. Nedialogy skvělé. James Taylor je krom skvělého muzikanta i ucházejícím plachým hercem. To samé platí pro Beach Boye Dennise Wilsona. -"You can never go fast enough."(29.7.2015)

  • YURAyura
    **

    4/10 Takovy typicky hippicky roadmovie ovsem na zpusob Fast and Furious v hlavni roli s Chevy kontra GTO. Squely souboy, kde se netuni vselijakyma primovstikovanyma srackama, ale PORADNYM VYKONEM. Za celou dobu jsem tam nevidel nikoho s rozbrusovackou a to je dobre. Pribeh sice nic moc, ale o to prece kwetinove generaci neslo... Oates se svyma kecama je vyborny, mladici jimz davno slezly vlasy se taky daji a sebevrazedna Birdy je vazne na zabiti....(20.12.2006)

  • - V roce 2012 byl film zařazen do Národního filmového registru USA, který je součástí knihovny amerického Kongresu. (Snorlax)

  • - Mechanik (Dennis Wilson) a řidič (James Taylor) cestují v Chevroletu 150 z roku 1955, G.T.O (Warren Oates) pak v Pontiacu GTO z roku 1970. (bejkovec)

  • - Původní stopáž filmu byla tři a půl hodiny. Kontrakt však donutil Hellmana setříhat snímek na 102 minut. (Mertax)