Reklama

Reklama

Dvouproudá asfaltka

  • USA Two-Lane Blacktop
Trailer

Obsahy(1)

Dva vyznavači rychlé jízdy – řidič a mechanik – v chevroletu z roku 1955 a muž středních let v zánovním žlutém Pontiaku GTO se náhodou potkají na silnici směřující odnikud nikam. Jejich závod napříč americkým Jihozápadem podle toho vypadá: je totiž lhostejným setkáváním a míjením v krajině, jež je za předním sklem nekonečně vzdálená. Zamlklá, podmračená stopařka by byla dobrou cenou pro vítěze, kdyby mohl existovat a kdyby ona nebyla zajatkyní vlastní svobody. Společnost Universal snila o „další Bezstarostné jízdě“, ale dostala něco víc. Nízkorozpočtová road movie je mrazivou odpovědí režiséra Monteho Hellmana (na filmu se podílel i jako střihač) na romantické okouzlení dlouhovlasými hrdiny na motorkách. Putování bezejmenných protagonistů (v podání hudebníků Dennise Wilsona a Jamese Taylora a Hellmanova oblíbeného Warrena Oatese) má výrazný existenciální rozměr: závod beze smyslu a bez konce je silným obrazem odcizení a nevíry v budoucnost Ameriky na počátku 70. let. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (49)

dobytek 

všechny recenze uživatele

Tak jsem čekal něco jako Vanishing point a dočkal jsem se akorát tak nudy. V půlce jsem to dokonce přerušil a šel radši spát. Teď jsem se podíval na ten zbytek a chce se mi spát znovu. Jinak ten vychvalovanej konec jsem asi trochu nepochopil. Hvězdičky dávám za pěkný auta. Jinak nic. ()

Slasher 

všechny recenze uživatele

Spolu s VANISHING POINT druhý kultovní ’71 film o cestě, tentokrát v "souboji" hned dvou aut, s podobně volným dějem a větším množstvím postav. Ale ani dvě máničky a hippie vandrácká holka nebyli schopní kompenzovat charisma Barry Newmana (lepší jen zamindrákovaný páprda v podání Oatese), stejně jako to bylo slabší i po všech dalších stránkách, s finále bez nějakého pořádnějšího dojmu, a nevynikl ani soundtrack. Tak sice příjemný lokace a zvuk motorů, ale za mě jen suchý studijní doplnění spíše než nějaký opravdový prožitek. "The whole idea of the road, of going from one place to another, is essentially American." ()

Reklama

GigaPudding 

všechny recenze uživatele

"Kultovní road movie" a "odpověď na bezstarostnou jízdu" a podobné akorát na plátně se jen jede odnikud nikam a řeší se auta nebo nic. Dva kluci jedou a jedna stopařka a ti asi nudí ještě víc než chlápek ve žlutém autě, co s nima závodí a rád dělá stopařům Večerníčka a vypráví jim pokaždé jinou pohádku. Asi to tam pěkně vrčí a tak, ale nic víc v tom není a dokonce to nemá ani žádné vyustění (když teda zapomenu na ten fakt, že to nemá ani žádnou opravdovou předchozí zápletku). Takže asi mě nebaví žvanit o autech dost na to, abych tomu dala víc než jednu hvězdičku a druhou hvězdičku za tu stopařku a protože jsem hrozně hodná. :) ()

Douglas 

všechny recenze uživatele

Kdyby se dělaly statistické žebříčky využití žánrových modelů v období nového Hollywoodu, road movie by měl určitě nezanedbatelné zastoupení. Cesty bez konců nebo s konci zásadně se rozcházejícími s představami cestujících, ztráty ideálů, destrukce snů a deziluze... model jako stvořený pro vymezení se vůči happyendovému systému a klasickému hollywoodskému vyprávění v předchozích desetiletích. Dvouproudá asfaltka Monteho Hellmana je film už definitivně zbavený iluzí o svobodě, které jsou tak charakteristické pro Bezstarostnou jízdu. ___ Ve filmu o řidiči, mechanikovi, jedné stopařce a životem unaveném řidiči se vlastně většinu času mluví o zoufale nekonkrétních věcech (s výjimkou tematiky automobilizmu) a o žádném skutečném explicitním poselství nemůže být řeč. Nikdo nikam nesměřuje, cíl cesty je stanoven náhodně a samotný závod mladíků ve vlastnoručně sestaveném automobilu s mužem v zánovním GTO sice pohání vyprávění kupředu, ale ani on není ústředním tématem filmu. Proces cesty je důležitější než cíl a její důvody zůstávají utajeny... ___ U řidiče GTO sice můžeme hypotetizovat, nakolik jde o únik před zodpovědností či traumaty civilního života. U něj je ale každý pokus vytvořit si představu o identitě předem odsouzený k zániku, protože kdykoli vezme nového stopaře, vypráví sice jen a jen o sobě... a pokaždé úplně o úplně jiném „sobě“. S každým stopařem se mění řidičova identita, až nakonec nemá žádnou a jedinou konkrétní touhou je snaha zaujmout mladou stopařku, která posádky obou automobilů spojuje. ___ U stopařky a dvou mladíků už je soukromé pozadí potlačeno úplně a představy o nich si vybudováváme na základě chování v různých situacích, aniž bychom dostali šanci vytvořit si skutečný obraz postav a jejich motivací. Nemají minulost, o budoucnosti hovoří jen neurčitě a přítomnost je konstruována na základě všednodenních událostí bez pointy. Není důležité, kde jste, kdy jste a proč jste... ale prostě tam jste. Jedete, závodíte, pohybujete se zkrátka kupředu a vytváříte si provizorní cíle. ___ Ukázkovým příznakem „dočasnosti“ ve světě Dvouproudé asfaltky je mladá stopařka, která sice figuruje v pokusech postav vytvořit si konkrétní představu o vlastní budoucnosti, ale nakonec stejně každého opustí a stane se součástí přítomnosti někoho jiného... a zůstane po ní jen batoh. A postavy jedou dál, protože co jiného by měly dělat? Představa o budoucnosti se přepíše stejně snadno jako s každým dalším stopařem vytvářená představa o minulosti. A zůstává jen cesta... ___ Dvouproudá asfaltka je naprosto deziluzivním filmem, který je tak nesnadno uchopitelný a otevřený konstrukci implicitních i symptomatických významů, že se nakonec stal nepřijatelným pro západní i východní svět. Jistě, zakázat film, který produkuje nevhodné významy, je zřejmě za politicky vypjaté situace z ideologického hlediska vhodné. Zakázat film, který ve své indiferentnosti nabízí volné pole pro konstrukci jakýchkoli významů, je ale nezbytnost. Alespoň myslím, ve své apolitičnosti s podobnými soudy nakládám velmi opatrně. ;) ___ Každopádně podobně uvědoměle indiferentní film je ideální objekt ke zkultovnění. A to se Dvouproudé asfaltce bez debat povedlo... () (méně) (více)

corpsy 

všechny recenze uživatele

Treba sa len pripraviť na Road movie, ktorý rozhodne nejde presne podľa šablóny a ktorý sa nemusí hanbiť za nejakú béčkovosť, či podradnosť. Civilné herecké výkony, tento počin už len znásobujú. Nie som z tohto diela nejako ohromený a ani nechápem jeho kultovosť ( možno nie som v tej správnej vekovej kategórii ), ale som spokojný čo som videl, teda vzhľadom k námetu. ()

Galerie (36)

Zajímavosti (5)

  • Původní stopáž filmu byla tři a půl hodiny. Kontrakt však donutil Hellmana setříhat snímek na 102 minut. (Mertax)
  • Natáčení probíhalo od srpna do listopadu roku 1970 po dobu 8 týdnů. (Mertax)

Reklama

Reklama