poster

Před soumrakem

  • USA

    Before Sunset

  • Slovensko

    Pred súmrakom

Romantický / Drama

USA, 2004, 80 min

Kamera:

Lee Daniel

Producenti:

Anne Walker-McBay

Střih:

Sandra Adair

Kostýmy:

Thierry Delettre
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • viperblade
    *****

    Zatímco první díl zůstal daleko za mými očekáváními, tohle pokračování je překročilo několikrát. Before Sunset je film, který je svým způsoben unikátní. Proč? Pokračování snímku musí (alespoň pro mě) splnit pár věcí - film musí mít důvod, proč by měl být natočen, rozvinout příběh z předchozího snímku, ALE zároveň to nesmí být jediná linie celého filmu. Pokračování musí být o něčem jiném, hlavní hrdinové se musí někam posunout a hlavně poučit z minula no a mělo by to být o něco lepší, než předchozí film. Většina filmových pokračování splní jen pár těchto bodů, takže co se mé osoby týče, pokračování moc nevítám. Ale v tomto případě se všechno povedlo naprosto dokonale, konečně jsem měl ten pocit, jako že jsem opravdu součástí něčeho (zatímco v jedničce mi přišlo, že jsem byl pouhým divákem sledujícím hru, zde jsem si připadal jako kamarád jednoho z hlavních hrdinů, který mi vypráví o jednom neskutečném příběhu) a konečně jsem uvěřil, že tohle mohou být skuteční lidé a ne jen postavy na papíru. No a ten závěr… Smekám před Ethanem, Julie a Richardem. Tohle si zaslouží jednoznačných 100 %.(4.7.2014)

  • Matty
    ****

    Osmdesát minut ne ani tak sledujeme, jako spíš posloucháme dialog dvou dávných přátel (menší pozornost věnována mizanscéně je tou oblastí, ve které Linklater za Rohmerem nejvýrazněji zaostává). Je to konverzace dvou inteligentních lidí, kteří se pěknou řádku let neviděli, tudíž si mají co vyprávět – pravda, na rozdíl od jiných zapomínají mlčet (mlčení při vycházení schodů přitom vydává za tolik slov), ale buďme milostiví a přičtěme to na vrub omezenému rozpočtu, tedy i délce. Jesse a Celine opět čelí času, nově ale mají na co (společného) vzpomínat. Knižním zadaptováním se z jejich vídeňského setkání stalo romantické klišé. První i poslední opravdová láska. Přiblížili se ideál (nebo tak alespoň podle paměti soudí), jehož nedosažitelnost formovala následujících devět let jejich životů. S krátícím se časem do jejich konverzace proniká více hořkosti. Více výčitek a úvah, jak mohlo být všechno jinak. Filmu velmi prospívá, že se oproti Před úsvitem nezdržuje vedlejšími postavami, hrdinové si mají dost co říct sami mezi sebou. Jestliže svižně plynoucí povídání, které mnohé jistě přiměje ke zhodnocení vlastního života, zanechává veskrze příjemný dojem, dokonale nenucené zakončení, uspokojivé pro diváka (který si může domyslet vlastní verzi) a ohleduplné k postavám (kterým je ponecháno právo na tajemství), filmu dodává nadreálných kvalit. Podobný pocit "přesahu" jsem měl z finále Zeleného paprsku. 85%(7.1.2007)

  • Davies182
    *****

    Nepopsatelně krásné. Nemohu svými slovy vyjádřit ani setinu oněch pravdivých a úchvatných dialogů, které ze svých úst pronášejí dva, s nimiž si osud tak rád hraje. Po "prvním díle", který mne docela nudil, ale i tak je nakonec výborný, jsem nečekal mnoho. Vlastně jsem se hodně obával, že budu notně zklamán. Díky bohu (jsem jako Celine a nevěřím v náboženství, držím si nadhled), že tomu tak nebylo! První minuty ve mě sice podivně hlodalo a já cítil, že to možná nebude úplně to pravé, ale nyní bych jakémukoliv filmu na světě dal přednost před tímto. Něco tak zasraně pravdivého (jaký pěkný kontrast, použít vulgární slovo v kontextu s romantickým filmem) aby člověk v dnešní době pohledal, a já bych z fleku mohl do svého díla (kniha, film) promítnout podobné emoce. Takže se ptám: proč se zatím jen Linklaterovi povedlo tak bezchybně reflektovat svoje zkušenosti do scénáře? Protože co je život jiného, než nejlepší hollywoodský scénář? Přiznám se, že od momentu, kdy pár nasednul po příjezdu lodí do auta, jsem byl permanentně "rozložen na molekuly" (ha, konečně vím, z jakého filmu všichni kradou tuto větu!). Bude to znít divně, ale takhle silně se mnou naposledy emocionálně zahýbalo Frodovo rozhodování opustit Společenstvo a vydat se do Mordoru... prostě jen přirovnávám podobně silné filmové momenty, i když ten v Before Sunset je tématicky trochu někde jinde. Abych to shrnul: já zažil (zažívám - 28.01.2010) něco podobného, a totálně jsem se našel v Celine, která je zklamaná, a , že na světě není pro lásku tolik místa, jak si všichni myslíme. Jsem teď v podobném stavu: proč se mám snažit? Jsem šťastnější sám. Zklamaný. Jen snad jeden poznatek mi v dialozích citelně chyběl, a to jednoduchý fakt, že ten, koho nejvíce miluješ, Ti nakonec nejvíce ublíží. Ale nebylo by to už klišé? Z tohoto filmu si odnáším desekrát více užitečných mouder, než z jakékoliv knihy, kterou jsem v poslední době četl - a proto já čtu.(28.1.2010)

  • pan Hnědý
    ****

    Romantic cleansing. Richard Linklater ví o životě, jeho Before Sunset vytváří divákovi spoustu myšlenek - o životě, o lásce, o zoufalství, samotě, o přátelství, o vztahu, o pocitech. Before Sunset každému soustředěnému divákovi vytvoří pochod myšlenek a zobrazí si celý svůj život, cítí každou maličkost, každou událost Celine a Jesse, ale sám vzpomíná na svůj koloběh života. Nádhera. Při zpěvu Celine jsem měl slzy v očích.(5.2.2015)

  • dobytek
    **

    Asi před tejdnem jsem viděl první díl a jak jsem psal v komentáři, že se mi to sice moc nelíbilo, ale mam nějaký nutkání se podívat na pokračování, tak jsem to fakt udělal. Žádný velký překvapení se nekonalo, protože oba filmy jsou si dost podobný. Prostě další nekonečnej rozhovor. Proti prvnímu dílu už hlavní postavy tolik nefilozofujou. Tohle pro změnu vypadá jak přednáška někde na sjezdu progresivních levičáků. Výhoda je v tom, že ty kecy posloucháte jenom 80 minut. Zvláštní je, že na konci mě hned napadlo, že bych se podíval i na ten poslední díl. Buď ty filmy obsahujou nějaký podprahový signály, nebo se u mě projevujou nějaký sklony k sebepoškozování... Hodnotim to stejně jako první díl.(5.3.2014)

  • - Průměrná délka záběru je 10,1 minut. (HellFire)

  • - Muž a žena, ke kterým mluví Celine v pasáži, jsou skuteční rodiče Julie Delphy – Albert Delphy a Marie Pillet. (HellFire)

  • - Jesseho příjmení je Wallace. (HellFire)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace