poster

Před soumrakem

  • USA

    Before Sunset

  • Slovensko

    Pred súmrakom

Romantický / Drama

USA, 2004, 80 min

Kamera:

Lee Daniel

Producenti:

Anne Walker-McBay

Střih:

Sandra Adair

Kostýmy:

Thierry Delettre
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Shit
    ****

    Je až neuvěřitelný že tenhle film nenudí, i když to má jenom 80 minut, tak je to celkem dost na to že ve filmu je jenom jeden dlouhej rozhovor a nic jinýho se tam neděje. V podstatě celej film stojí a padá na výkonech Ethana Hawkea a Julie Delpy, který sice nepředváděj něco výjmečnýho, ale ten rozhovor v jejich podání docela i zaujme, i když zrovna na takovýhle filmy moc nejsem, ale to hlavní co je na tomhle filmu nejlepší je skvěle napsanej scénář, ale přece jenom poslouchat celých 80 minut pořád skoro totéž, tak už to postupem času začíná lízt na nervy, ale i tak si film udržuje svuj nadstandart a ty 4* si zaslouží(10.6.2005)

  • Eddard
    ****

    Pořád to funguje! Linklater pracuje s tím samým materiálem a přitom se nevykrádá, opět má k dispozici jen dva výborně civilně hrající herce a scénář jednoho dlouhého dialogu. Ten pracuje dobře, dost možná i díky spolupráci obou herců, kteří si nejspíš upravovali své charaktery a repliky tak, aby se s nimi mohli víc ztotožnit. Hlavní změnou oproti prvnímu dílu jsou témata, které oba třicátníci probírají. Už to není ta mile nervózní konverzace, plná ideálů dvou mladých lidí; uběhlo devět let a Paříž už není tím, co pro ně byla Vídeň. Oba mají závazky, oba od první schůzky zažili spoustu věcí... ale něco přece přetrvalo. Opět moc pěkné (i když o poznání drsnější), ale ani napodruhé mě to nestrhlo, takže zůstávám u čtyř hvězd. Konec je ovšem ohromný! 80% Poznámka pod čarou: Takovéhle filmy se dají natočit i u nás, to mi neříkejte, že na to nemáme prachy... Tak proč je nikdo netoči?!(4.7.2006)

  • Malarkey
    *****

    Jedním slovem bomba, která mě nedonutila usnout. A že to je u přítelkyně vcelku častým jevem u filmů po desáté hodině. Jenže u tohodle to prostě nešlo. Film začal a skončil tam, kde začal. Celých 80 minut jsem vlastně sledoval setkání milence a milenky v Paříži...romantičtěji to snad už ani nešlo...a poslouchal o čem se baví. O smyslu života, o jídle, vzpomínali, nadávali si, usmiřovali se. A to všecko během jednoho odpoledne, které ještě k tomu skončilo tak nádherně otevřeně. Neznám první díl, který předcházel tomuto setkání, ale vůbec mi to nevadilo. Sledoval jsem, jak se kamera plynule posouvá před nimi. Táhne se uličkami, většinou se dlooouhé scény ani nestříhají, takže herci ukazují, co v nich skutečně je a mně se to fakt hrozně líbilo. Romantiku nemusím, ale tohle mě chytlo od začátku. A těch 80 minut se to vydržet dá. Vlastně je to ideální na jedno všední odpoledne v podzimní Paříži.(28.1.2010)

  • Matty
    ****

    Osmdesát minut ne ani tak sledujeme, jako spíš posloucháme dialog dvou dávných přátel (menší pozornost věnována mizanscéně je tou oblastí, ve které Linklater za Rohmerem nejvýrazněji zaostává). Je to konverzace dvou inteligentních lidí, kteří se pěknou řádku let neviděli, tudíž si mají co vyprávět – pravda, na rozdíl od jiných zapomínají mlčet (mlčení při vycházení schodů přitom vydává za tolik slov), ale buďme milostiví a přičtěme to na vrub omezenému rozpočtu, tedy i délce. Jesse a Celine opět čelí času, nově ale mají na co (společného) vzpomínat. Knižním zadaptováním se z jejich vídeňského setkání stalo romantické klišé. První i poslední opravdová láska. Přiblížili se ideál (nebo tak alespoň podle paměti soudí), jehož nedosažitelnost formovala následujících devět let jejich životů. S krátícím se časem do jejich konverzace proniká více hořkosti. Více výčitek a úvah, jak mohlo být všechno jinak. Filmu velmi prospívá, že se oproti Před úsvitem nezdržuje vedlejšími postavami, hrdinové si mají dost co říct sami mezi sebou. Jestliže svižně plynoucí povídání, které mnohé jistě přiměje ke zhodnocení vlastního života, zanechává veskrze příjemný dojem, dokonale nenucené zakončení, uspokojivé pro diváka (který si může domyslet vlastní verzi) a ohleduplné k postavám (kterým je ponecháno právo na tajemství), filmu dodává nadreálných kvalit. Podobný pocit "přesahu" jsem měl z finále Zeleného paprsku. 85%(7.1.2007)

  • Tom Hardy
    *****

    Zatímco první díl je tak trochu naivní a lehce nedotažený, dvojka je naprosto dokonalou reflexí „vztahu po vztahu“, dalším krůčkem na cestě životem, ve kterém se dvojice sympatických protagonistů s naprostou nenuceností věnuje životním pravdám prostřednictvím vlastních reakcí. Ten film je očividná zkušenost, jehož rafinovanost dokonale podtrhuje otevřený konec. Kdyby se tvůrci tu rošádu myšlenek a pocitů snažili nějak zafinišovat, naprosto by zabili to kouzlo neurčitého. Takhle to má tečku, na kterou se nezapomíná. „Já vím“(7.7.2008)

  • - Celine říká Jessemu: „Ty jsi škorpión, já střelec, takže se k sobě hodíme.“ Ethan Hawke a Julie Delphy jsou skutečně narození v těchto znameních. (HellFire)

  • - CD, které Jesse a Celine poslouchají je „Tomato Collection“ od Niny Simone. (HellFire)

  • - Muž a žena, ke kterým mluví Celine v pasáži, jsou skuteční rodiče Julie Delphy – Albert Delphy a Marie Pillet. (HellFire)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace