poster

Před soumrakem

  • USA

    Before Sunset

  • Slovensko

    Pred súmrakom

  • Velká Británie

    Before Sunset

Romantický / Drama

USA, 2004, 80 min

Kamera:

Lee Daniel

Producenti:

Anne Walker-McBay

Střih:

Sandra Adair

Kostýmy:

Thierry Delettre
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • -bad-mad-wolf-
    *****

    Kdekdo si asi prošel chvílí, kdy mu bylo dovoleno jít chvíli stejnou cestou s někým, kdo mu byl blíže, než kdokoliv předtím. Zkrátka krátkodobým citovým vzplanutím, kterému nebylo navzdory intenzitě dopřáno pokračování - viz předchozí film. A někdo možná zná i pocity, které přijdou, když se oba aktéři po letech potkají znovu. Před soumrakem se nese ve stejné podobě jediné dlouhé konverzace, časově ještě mnohem stísněnější (umožňujíc nastoupit nekompromisně s reálným časem), navíc s vědomím minulého dějství a možností i nutností z něj vycházet. Toho tvůrci využili beze zbytku - scénář se geniálně dotýká díla předchozího, přesto přinesl nový zážitek, který mohou bezpečně ochutnat i diváci původního filmu neznalí. Hawke a Delpy jsou opět naprosto věrohodní, skoro jako by kamera snímala jejich skutečný hovor o dosavadních životech a touhách. Film znovu oklikou obchází všechna cukrová klišé a filmové rekvizity, a co je na tom všem nejlepší - ono nejde říct, že se Před soumrakem jen veze na osvědčeném schématu Před úsvitem. Je to dané už námětem. Tentokrát tolik nepoznáváme, ale chceme vědět, co se stalo POTOM. Tentokrát necítíme v zátylku tu hrozbu jediného pravděpodobného konce, ale ještě chvíli před spadnutím titulků napjatě čekáme, co přijde. Tentokrát nesledujeme mladý pár, toužíc i respektujíc ono "co kdyby", ale vyzrálejší pár, který vlastně už od startu opatrně koketuje s jasnou a naléhavou ideou "proč by ne". Sice znovu rozebíráme pravděpodobnosti Vídeňské noci, ale díváme se z opačné strany. A krom toho všeho je nám hezky ukázáno, jak jediné setkání může narušit vztahovou konstrukci pozdějšího života, mající mnohé, ale toužící po jediném. Stav věcí v rovině reality a snů. Pokud se ONI potkají při takové síle prožitku, nebo lépe řečeno, dlouhodobého ovlivnění, dokážou se znovu rozejít? Před soumrakem se už nezabývá bariérou vzdálenosti, ale trhlinami, které vznikají v důsledku neúspěchu, jež mohou zničit i původní štěstí, z něhož paradoxně vznikly (stejně jako jím mohou být zase zaceleny). Díky tomu přichází emotivně vyhrocenější momenty (fantasticky gradovaná sekvence v autě) a je možné očekávat diametrálně odlišné konce. I když asi divák vytuší, kudy se vody vydají. :)(26.6.2008)

  • castor
    ****

    Odpoledne. Paříž. Opět se setkali. ONA zavítala na JEHO autogramiádu a už od prvních okamžiků bylo jasné, že ON to letadlo nebude chtít stihnout. ON totiž zakončuje své evropské propagační turné knihy, která vznikla ze vzpomínek z roku 1995, kdy ho ve vlaku na lince Budapešť – Vídeň uhranula toho času francouzská studentka. Bravo!! Tomuhle já říkám chemie mezi ústřední dvojicí. Jen se tak procházet a nostalgicky si vyměňovat zdánlivě banální myšlenky, až si člověk uvědomuje, jak je jeho utahaný život ještě utahanějším, bez jiskry, bez elánu, bez nadějí a pořádných snů. Je příjemné podívat se za oponu, kdy happy-end může znamenat jen zdánlivé pomatení láskyplným okamžikem nebo zda-li se ze zamilovaného párečku brzy nestala další stereotypní dvojice, co si už nemá příliš co říct. Jak asi skončily osudy temperamentní Vivian a šarmantního Edwarda, co šeptal Bill Murray do Scarlettina ouška a kam jejich tokijský duet směřoval, jak geniální matematik Matt Damon pochodil u Minnie Driver nebo jestli už to je lepší mezi fobiemi posedlým Jackem Nicholsonem a Helen Hunt? Žánrově zručný režisér má ohromný cit na trefné okamžiky, které by jinde vypadaly jako provařené klišé. Jeho záplava vět je formálně prostým dialogem mezi starými známými, za kterými poslušně cupitá kamera. Komorní atmosféru jen umocňují zcela suverénní herci, kteří za ta léta sami zráli a rostli, měli co nabídnout do vznikajícího scénáře. Hlavní devízou pak zůstává fakt, že se jak se Celine, tak s Jessem dokážete ztotožnit. Což bývá u americké romance takřka nemožné. Před lety to byla iluzemi nabitá dvojice, plná naivních představ. Nyní jsou zralými představiteli svých dávných snů, bilancující nad svými životy, nad Jesseho ne právě vysněným manželstvím i nad Celininou zahořklostí v otázkách lásky. K tomu ale ještě musí náš pár několik pařížských uliček projít. Mezitím bloudí mezi touhou napravit a ujasnit si, co se před lety pokazilo, a nedát na sobě znát nevyléčené rány a bolesti. Jejich úhybné kroky v konverzaci jsou natolik úchvatné už jenom v tom, jak je dvojice schopna skrýt city, které zřejmě nevyprchaly. Z Linklaterova díla vychází tolik pozitivního, mrazivě lidského a je jenom dobře, že svoji senzaci z roku 1995 nechal odpočívat a přišel s ní opět až po devíti letech. **** ¼ ..(11.9.2007)

  • Morien
    *****

    Věřím, že když se člověk kouká na tenhle film a potom ho má hodnotit nebo o něm něco napsat, tak vždycky bude psát o svých vlastních pocitech. Je tady hodně komentářů, které honosí příběh a zachycení reality, další zase zatracují nesmyslnost námětu... Nechci lidem brát jejich názor (což bych stejně nemohla udělat), ale myslím si, že ve skutečnosti se v jejich hodnocení hodnotí jejich vlastní já, jejich vlastní bytost, vlastní představy, vlastní přístup k životu. Film sám o sobě představuje jenom jakousi platformu pro naši vlastní mysl. Zrovna teď jsou skoro tři hodiny v noci, ale já bych nemohla jít spát a říct si, že ten komentář napíšu až zítra. Jistě, možná že zítra si sednu a opravím to, co jsem teď s mžourajícíma očima napsala, ale nemohla bych prostě vypnout svoje myšlenky a jít si lehnout a přemýšlet až zase potom. Všechno, co se mi honí hlavou, chci napsat teď, protože ten film ve mně svým kouzlem probudil touhu přemítat, hloubat, možná představovat si, co bych dělala sama, jestli bych se zachovala "líp" nebo "hůř" než hrdinové po tak dlouhé době, nebo prostě jen "jinak". Takže se mi ten film líbí, protože se mi líbí o těch věcech přemýšlet. Líbí se mi představovat, že ne úplně všechno, co řekli, byla pravda, a potom hádat, co tedy nebyla pravda a co ve skutečnosti chtěli říct. Takže ve skutečnosti mi tenhle film prožitkem připomíná čtení knihy než cokoliv jiného - ale je pravda, že každá knížka není pro každého a některé prostě baví číst jen někoho. Jenomže pokud to nezkusíte, tak nezjistíte, jak to je. ♥♥♥(13.9.2008)

  • xxmartinxx
    *****

    Po druhém zhlédnutí zvyšuju. Jako trilogie, ač neplánovaná, je to opravdu komplexní a kompaktní - jsem zvědavý, jestli se podaří navázat za dalších deset let. Dvojka úspěšně nahrazuje romantickou jedničku cyničtější realitou, ale zůstává příjemná a zároveň pravdivá atmosféra. To je největší přednost série - příjemné, ale zároveň přesvědčivé. Nenapadá mě srovnání.(29.7.2013)

  • RHK
    *****

    Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Před soumrakem je lepší než předchozí film Před úsvitem - už v tom, že tentokrát děj plyne zcela nenásilně a přirozeně. Nikdy bych nevěřil, že dám plné hodnocení filmu, kde se 99 % času vyskytují jen dva lidé, kteří spolu po 80 minut v reálném čase jen diskutují. Jenže Celine a Jesse tam odhalí svá nitra tak, že podobné problémy pak bolí i mne jako diváka, který je nucen se zamýšlet, zda taky něco v životě neudělal špatně. Sílou výpovědi mi to připomnělo film Kočka na rozpálené plechové střeše. Trailer: http://www.csfd.cz/film/161609-pred-soumrakem-before-sunset/videa/(17.11.2009)

  • - Jesseho příjmení je Wallace. (HellFire)

  • - Rok před natáčením filmu vydala Julie Delpy hudební album. Když si jej Richard Linklater a Ethan Hawke poslechli, byli ohromeni a začali přemýšlet, jak písně použít ve filmu. Z alba byly nakonec vybrány písně "An Ocean Apart", která hraje na začátku filmu, "Je t'aime tant" v závěrečných titulcích a "A Waltz for a night", kterou Celine (Julie Delpy) zpívá a hraje na kytaru Jessemu (Ethan Hawke). (80s Martin)

  • - I když byl film nominován na Oscara za scénář, není scénář založen na žádném existujcíím textu. Pravidla akademie nicméně říkají, že všechna pokračování filmů jsou adaptacemi. (HellFire)