Mimi o sumaseba
Whisper of the Heart
Režie:
Jošifumi KondóScénář:
Hajao MijazakiHudba:
Júdži NomiHrají:
Jóko Honna, Takaši Tačibana, Širó Kišibe, Naohisa Inoue, Šigeru Muroi, Issei Takahaši, Keidžu Kobajaši, Tošio SuzukiObsahy(2)
Velké objevy, nedozírná krása a těžké výzvy čekají nejen ve fantazijních dobrodružstvích, ale i ve světě kolem nás. Čtrnáctiletá dívka Šizuku má sice zrovna napilno ve škole, protože výsledky závěrečných zkoušek už budou zohledňovány při přijímačkách na střední, ale nikterak nepolevuje ve svém hlavním koníčku, čtení. Jelikož její táta pracuje v knihovně, má navíc o pravidelný přísun čtiva postaráno. Poslední dobou si začala všímat, že na výpůjčních lístcích v knihách, které ji zajímají, se opakuje jméno Seidži Amasawa. Šizučina záliba ve čtení se také promítá do toho, že kamarádkám z hudebního kroužku překládá texty zahraničních písniček – zrovna pracuje na překladu slavné Take Me Home, Country Roads od Johna Denvera v podání Olivie Newton-John. Jednoho dne na cestě do knihovny Šizuku potká podivného kocoura a když se za ním vydá spletitými uličkami, objeví malý zapadlý antikvariát, který se pro ni stane místem okouzlení i inspirace a velké lásky.
Japonský animovaný film Šepot srdce vznikl v produkci uznávaného studia Ghibli podle komiksové předlohy od Aoi Hiiragi. Projekt inicioval ústřední tvůrce studia, nejvlivnějšího žijící animátor na světě Hajao Mijazaki, který napsal scénář a nakreslil storyboardy. Původní komiks decentně pozměnil a pro dobu, kdy po krachu ekonomiky japonská mládež propadala bezcílnosti, vytvořil nadčasové vyprávění, které je oslavou řemeslníků, tvůrčího zápalu i tvrdé práce, kterou si každý talent žádá. Režie se tentokrát chopil Jošifumi Kondó. Tento zasloužilý animátor a Mijazakiho dlouholetý spolupracovník měl být prvním z nástupců, kteří následně převezmou tvůrčí otěže ve studiu Ghibli po stárnoucích mistrech Mijazakim a druhém spoluzakladateli Isau Takahatovi. Kvůli Kondóově předčasnému úmrtí nakonec zůstal Šepot srdce jeho jediným režijním počinem, které ale značí ohromný talent a osobitý styl. Vizuální podoba fantaskního světa vyprávění, které Šizuku ve filmu píše, byla inspirována obrazy japonského surrealisticko-impresionistického malíře Naohisy Inoueho.
Šepot srdce se svého času stal velkým diváckým hitem a navázal na tradici, započatou roku 1989 Doručovací službou čarodějky Kiki, že snímky studia Ghibli se v Japonsku stávaly nejnavštěvovanějším filmy příslušného roku. O sedm let později studio Ghibli uvedlo film Království koček, kde se zdejší kocour Baron stává jednou z hlavních postav. (Česká televize)
(více)Recenze (117)
Veď mě do dospívání, cesto má;) Něžné, citlivé, pro celou rodinu vhodné vyprávění s trochou těch kouzel Kočičího Barona (hlavně to chce nezapomenout, že Království Koček je podstatně mladší než Šepot Srdce, ne naopak). Také se tu vzdává hold řemeslu a radosti z hudby, a mám problém si vybavovat nějaká negativa. Je pro mě vždy velkým potěšením, když na tento film narazím. Totoro je sice samozřejmě nedostižný, ale studio Ghibli se za tohle své dílo rozhodně stydět nemusí. 90%, i když těch posledních deset je takové drobné guilty pleasure;) ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $498,156║Tržby Celosvetovo $20,225,000▐ Klasická romantická prechádzka zo školských lavíc, prvé lásky, zaľúbenia, .... dejovo ale také už dosť okukané, poteší skôr nejaké ta rytmická pieseň. /60%/ ()
"Šepot srdce" sice sálá civilností a decentností, ale v žádném případě se nejedná o obyčejný příběh. První láska je zde spíše pozadím, byť úchvatně uhrančivým a dojemným, pro mnohem podstatnější vyprávění o pozvolném rozkvétání a tříbení mladého talentu. Mijazakiho scénář v tomto ohledu mile překvapí tím, jak vážně a komplexně rozvádí motiv hledání seberalizace a následování vlastního snu. Namísto nějakých prvoplánově povznášejících schémat a zjednodušujících mouder o velkém talentu, v jehož vleku se tvůrce ocitá, zde máme zevrubné pojednání o tom, že cesta za vlastní realizací sice přináší naplnění a zadostiučinění, ale v prvé řadě vyžaduje odhodlání a píli. To vše je zaobaleno do úchvatně křehkého vyprávění, které se navzdory diváckým očekáváním i propagačním upoutávkám straní rozšafných výletů do světa fantazie. Naopak uhrane dokonale odpozorovanými drobnými gesty, detaily i náhodami každodenního života a procítěnou oslavou krásy věcí a děl vytvořených rukama řemeslníků (od starých hodin přes housle po ručně psanou povídku). Svého času měl snímek o to silnější poselství, že přinášel naději a docenění každodennosti Japoncům, kteří zrovna intenzivně pociťovali prasknutí ekonomické bubliny. Po éře vyzdvihování materiálních hodnot či virtuálních financí tak studio Ghibli tehdejší mládeži ukazovalo hodnoty trvalejšího a co do osobního naplnění vděčnějšího rázu. Ačkoli film vznikl pod scenáristickým a produkčním dohledem Mijazakiho, tvůrčí vklad režijně debutujícího animátora Jošifumiho Kondóa lze spatřovat právě v okouzlující civilnosti a realističnosti, které kontrastují se stylem Mijazakiho i Takahaty. Jeho náhlé úmrtí výrazně poznamenalo studio Ghibli, pro nějž se měl Kondó stát novým kmenovým režisérem, který by posléze převzal otěže po stárnoucích mistrech. Až o patnáct let později do jeho kariérních, ale pochopitelně ne stylových šlépějí vstoupil Hiromasa Jonebajaši. ()
Pěkné anime, od kterého jsem čekala trochu víc té fantazie a nějaký začátek příběhu Království koček a zatím se tam Baron jen mihl a ty jeho velmi pěkné sekvence byly opravdu kratičké. Příběh sám o sobě byl dost prostý, což by nevadilo, ale těch kvalit, které z tak obyčejného příběhu dokáže udělat Miyazaki, to nedosáhlo. Animace byla velmi pěkná (až na toho Barona). ()
To byl ale krásnej film. Chvíli mi přišlo, jak u nich plynou týdny, tak i u mě se děje tak, jako bych ty týdny s nimi prožila. Ale konec byl stále daleko - v tomhle případě to vůbec není špatně. Nejlepší výměna názorů: "Já jsem si ho představovala jinak, tichého, klidného..." - "Čteš moc knížky!" - "Asi jako ty!" Kdo neviděl, nepochopí, ale doporučuji pochopit :-) U téhle scény jsem se opravdu bavila. Vůbec jsem se tak nějak bavila u celého filmu a to je to jeden z těch typů, kde se ukazuje obyčejný život, každodennost, jenomže zde je to podané tak krásně... skoro jako bych tam byla a všechno viděla, skoro jako bych byla vítr, který je ovívá, slunce, které na ně zaří, hvězdy, které na ně shlíží... Opravdu nádherný film. A ten konec byl subarashii! ()
Příběh o první lásce, dospívání a fantazii. Propracovaná kresba mistra Mijazakiho a přenádherná hudba, jsou jen dvě z mnoha drobností, které dělají tento animovaný příběh opravdu kouzelným. Příběh, který dokáže pohladit po duši. ()
A pak že je na světě málo pozitivních věcí... 耳をすませば // 何も聞こえず // 時計を見れば // さかさま回り... ()
„Konničiwa! Wataši wa Cukišima Šizuku desu. Je mi 14 let a moc ráda čtu. Nedávno jsem zjistila, že většinu z knížek, které mám z knihovny, si přede mnou půjčil jakýsi Seidži Amasawa. Zajímalo by mě, jaký asi je... Ha, oslí můstek: To mi připomíná, že má nejlepší kamarádka Júko Harada se zamilovala do jednoho kluka ze třídy, jenže dostala milostný dopis od jiného, takže je z toho chudák celá nešťastná. Kéž bych jí mohla nějak pomoci. Před pár dny se k nám domů nastěhovala moje starší sestra Šino. Hrůza! Pořád chce, abych s něčím pomáhala a učila se. To mamka a taťka mě takto nedřou. Mám je ráda. Byli by rádi, kdybych šla po střední škole na univerzitu, jenže ja vůbec netuším, co bych chtěla dělat. Možná by mě bavilo psát, ale ještě jsem to moc nezkoušela, protože si myslím, že nemám talent. Připadám si trochu jako Kiki z mého oblíbeného filmu. Včera mě ségra vyštvala ven, abych donesla taťkovi do práce oběd, ovšem skoro bych jí za to měla poděkovat. Ve vlaku si ke mně totiž sedl tlustý kocour, který zjevně cestoval sám! Bylo to kouzelné. Musela jsem zjistit, kam míří, takže jsem vystoupila s ním a sledovala ho. Několikrát se mi na chvíli ztratil, ale vždy jsem jej opět zahlédla, až mě dovedl... Kam? To vám pošeptá srdce. Sajonara!“ 8+/10 ()
Čítanie kníh, návštevy knižníc, kníhkupectiev a objavovanie zvláštnych obchodov s patinou. S prazvláštnymi otváracími hodinami (dodnes také existujú). Nachádzanie spriaznených duší prostredníctvom rovnakých prečítaných kníh, komixov. Objavovanie častí mesta, kde ste stretli častejšie zviera ako človeka. Radosť v ozvláštňovaní prefláknutých textov piesní. Radosť ešte väčšia z náhodnej jam session. A dôverná blízkosť miest aj témy. Prebúdzajúcej sa lásky. I lásky pretrvajúcej - lásky k prírode. (a napriek trpkým skúsenostiam) Lásky k ľuďom. To všetko v tomto pamparádnom filme bolo. Poznámka: Len tá snaha byť najlepší, dať o sebe vedieť svetu cez napísanú knihu, príbeh, cez vytvorené dielo - tá osobne vždy ustúpila bezprostrednosti a radosti zážitku. Nezmazateľnosti a trvalej vpečatiteľnosti priamo prežitého či videného. A tiež vedomiu, že dobré dielo si nájde svojich čitateľov, aj keď vyjde v náklade 0 až 3 kusy. Podstatné je nepodľahnúť v tomto smere komerčnej ambicióznosti (tvorba ako tovar) a zabŕdnutiu sa do kalkulácií a rozpočtov spojených s výsledným dielom či nebodaj procesom jeho vzniku. ()
Jeden ze tří filmů studia Ghibli, který nerežíroval ani Mijazaki, ani Takahata (česky: Šeptání srdce). Romantický, vcelku banální příběh o první lásce, z kterého však perfektně vystavěný příběh, neuvěřitelně realisticky propracovaná animace a diváky motivující scenář Hajao Mijazakiho - dělá cosi nadprůměrného: Milý příběh, který vás doslova chytí za srdce vypraví o dívce Shizuku, která píše texty k písním a jednou by chtěla psát povídky a chlapci Seiji , který se touží stát výrobcem houslí. Majazakiho veskrze optimistické a pozitivní sdělení navádí děti, aby ve svém životě o něco usilovali a hledali věci, které dají jejich životu smysl. Při druhém shlédnutí jsem se více soustředila na animaci a doslova si vychunávala gesta jednotlivých postav. Možná až nadrealistická přirozenost a nenucenost gest dělá z toho to filmu „překrásné“ dílko. Kdyby všechna tato plus nestačila, pak dodávám, že v příběhu figurují dvě kočky a co může být lepšího než sledovat tajemné cesty kocoura, který žije zcela sám a sám rovněž cestuje tramvají. Studio Ghibli natočilo i méně povedené pokračování tohoto filmu s názvem Království koček. (PS: Film Šeptání srdce bych chtěla vidět ve svůj svatební den.) ()
Srdce šeptající pod stínem jména Ghibli? Jo, to je dobrej důvod se na tenhle film podívat, je to výborná, umírněná něco-jako-romantika (v ryze ´dětském´ podání, neb nedojde ani na jeden polibek, natož něco jiného, takže nic pro zvrhlíky, co je interesují chapadla) a je to vážně hrozně příjemné díky civilnosti a tomu, že přestože jsou obě hlavní postavy tak trochu předstádiem podivných jedinců (výroba houslí, básničky, mnoho a mnoho scén v knihovně), nejsou to ani karikatury, ani se zbytečně nehledá dramatika v odstrkování spolužáky a odsouváním na kraj kolektivu. Co mi vlastně vadilo nejvíc byla přemrštěná, skoro dvouhodinová délka, kde poslední čtvrtina dost ztrácela dech a to navzdory tomu, že jako jediná obsahovalo něco fantaskního (kokrétně snění s jednou kočičáčí figurkou). Jestli někdy někdo stvořil film, který by se dal popsat jako " Příjemný a milý " tak je to tuten. V tomto filmu vystupuje kocour s monstrózním charismatem, kam se hrabe maumňaur slečny Kiki ()
Whisper of the Heart představuje jeden z mála filmů Studa Ghibli režírovaný někým jiným než Miyazakim či Takahatou. Bohužel je z této kategorie asi jediný, který je opravdu povedený. Proč bohužel? Protože režisér Kondô zemřel několik let po uvedení snímku a svět anime tak přišel o jednoho z potenciálních talentovaných tůvrců, kteří by mohli v budoucnosti pokračovat v Miyazakiho tradici. Je sice pravdou, že sám mistr Miyazaki se nemalou částí na Whisper of the Heart podílel (jako producent, scénárista a režisér fantazijní sekvence, kde hraje hlavní roli samozřejmě létání). Já ale přesto věřím, že to milé kouzlo filmu má na svědomí Yoshifumi Kondô... ()
Šepot srdce je terapeutické objetí. Kondó a Mijazaki oslavují imaginaci a sílu tvůrčího ducha ve světě bez pohádkových kouzel. Ale především léčí duši. __ Radoval jsem se a dojímal s každou scénou, kde se v životě hlavní hrdinky utvářely základy jejího pojímání světa, smyslu mezilidské blízkosti, vlastní hodnoty, schopnosti přijmout radost, ale i bolest... Všechny ty náročné okamžiky jejího života se děly tak nějak správně... bez nesnesitelné bolesti a nenávratných chyb. Ona i my diváci jsme byli ušetřeni velkých nespravedlností, šrámů a zloby, ale zároveň i toxicky naivní pozitivity. Šepot srdce říká miluj, ale neztrať se v tom druhém. Respektuj, ale ne za cenu sebe. Bojuj za sebe, ale ne na úkor druhých. A věř, proboha, věř v sebe a v lidi a v lásku a utvářej takový svět i pro ostatní. Vztah Šizuku a jejích klidných a chápavých rodičů, vztah z blízkými i známými... její schopnost se ctí s citem ustát první (z její strany neopětované) vyznání lásky, její schopnost být si s nejlepší kamarádkou oporou, její cesta k hledání sebe sama a k pochopení, jak s láskou naložit... Byl jsem fakt dojatý. Šepot srdce je pro mě jedním z nejlepších snímků studia Ghibli - a to ho vidím jako jeden z posledních zatím neviděných. Hrozně bych chtěl, abychom tak banálně dobře a mírně a přesto vášnivě dokázali žít své životy. ()
Krásný příběh mladé slečny Shizuku, která se místo učení mnohem více zajímá o četbu knížek a plno času tráví v knihovně. Jednou si všimne, že některé z knížek, které si chce přečíst, si již před ní půjčil jistý kluk. A tak začne pátrat, kdo to je zač... Whisper of the Heart je filmem o trablích dospívajících a o hledání sebe sama... ale přitom pořád zůstává milým a veselým filmem. ___ Po druhém zhlédnutí 5*. ()
...a Olivia Newton-John mi ještě stále zní v uších. Jó, tak tomuhle říkám opravdu pohodovej film. To, že tam na standartní poměry Ghibli není žádný fantastický motiv a jde jen o příběh normální holky z nám známého světa, mi vůbec nevadilo, ba naopak – naplno jsem si to užil. Mnohem více než třeba takového Porco Rossa, když už tady zmiňujeme ty "nefantastické" snímky od Ghibli. Ta lehká romantika prostupující celým filmem jdoucí ruku v roce s příjemnou civilností zkrátka na mě udělala dojem a zlepšila mi výrazně náladu. Zase se musím utvrdit ve faktu, že v Ghibli prostě umí tvořit snímky, které divákovi zaručeně zlepší náladu. Není to tak melancholické jako třeba Bjósoku 5 centimeter, ale naopak to optimismem a pozitivní náladou jen srší. Škoda jen, že pan Jošifumi Kondo opustil tento svět tak mlád, ach jo. Několikrát jsem si během snímku říkal, jak by asi vypadal jeho další film, ale nyní mi zbývá stejně jako u Satošiho Kona jen truchlit nad ztrátou dalšího nadějného animovaného tvůrce, jenž nám mohl do budoucna ještě hodně nabídnout. ()
Neskutečně příjemný, uklidňující, romantický film. Už asi chápu, proč mi několik japonských kamarádek řeklo, že tohle je jejich oblíbený film od ghibli. Pravda - je to sice trochu dětinské zobrazení lásky, konec se zdál navíc dost přehnaný, ale koneckonců, mluvíme přece o animovaném filmu od ghibli. Zkrátka pěkný a roztomilý film, který potěší. ~(4,2★)~ ()
Pohádka o naivních dětských snech, které by vůbec neuškodilo, kdyby byla o pár desítek minut kratší. Přesto zde lze rozeznat tvůrčí ruku H. Miyazakiho, který se podílel na scénáři. ()
Nádhera a balzám na duši s tradične "mijazakiovskou" atmosférou pozvolna plynoucího, a jen zdánlivě bezvýznamného příběhu, a několika naprosto úžasnými scénami (muzikanti, návštěva krámku), které někoho jako já umí "rozložit na prvočinitele". Krásně nenápadný příběh o dospívání a nádherné, ale také nesmírně těžké snaze vyprávět příběh, a také trochu o první lásce, která to všechno má na svědomí. Jemný a dojemný, milý a úsměvný, přesto svým způsobem vážný a jen velmi okrajově se vydávající za hranice ukliďnující civilnosti do fantaskních světů, typických pro Mijazakiho příběhy. Krásné a nenásilně předávané poselství, o tom že materiální hodnoty, za kterými se žene současná společnost nejsou tím, o co má smysl usilovat nadevše. ()
Dnes mi přišlo DVD, právě si ho pouštím podruhé (v japonštině s anglickými titulky). Značně se mi to líbilo a předpokládám, že mé jedenáctileté dceři se bude líbit také (současně je to pro ni dost vhodný film). Skladba Country Road je třešnička na dortu. 95% ■ Doplněno s odstupem: Je to jeden z oblíbených filmů mého dítěte :). ()
Sice Ghibli, ale ne Mijazaki (scénář nepočítám). Film se snaží tvářit, jako mistrova raná díla, ale chybí v něm ona hravost a originalita. Animace je však pěkná a příběh samozřejmě originální. ()