Obsahy(1)
Keď sa Jaroslav Siakeľ roku 1921 rozhodol urobiť historický krok v slovenskom filmovom umení, mal dve kamery, tretinu scenára, hlavného predstaviteľa bez profesionálnych filmových skúseností a herečku, ktorá predtým nikdy nevidela film. Plány na nakrútenie začali v Chicagu, kam sa Siakeľ vysťahoval pred I. svetovou vojnou. Tesne po vojne ho poverila skupina Slovákov žijúcich v USA, aby s bratom Danielom urobili film, ktorý by zobrazil hrdinské epizódy z Jánošíkovho života.
Pre nakrúcanie si vybrali exteriéry v okolí Blatnice vo Veľkej Fatre. Kaštiele i domy so slamennými strechami, kone a koče, roľníci i bývalí aristokrati všetko vyzeralo ako pred storočiami. Hlavného predstaviteľa vybrali na základe fyzických dispozícií. Bohužiaľ, vôbec nevedel hrať. Preto Siakeľ sám vybral nového herca, ktorým bol už vtedy známy divadelný herec Theodor Pištěk. Mária Fábryová, predstaviteľka Aničky, nielenže nemala skúsenosti s filmovaním, kamera jej dokonca naháňala strach. Odvtedy už nehrala v žiadnom filme.
Spočiatku film patril medzi najpremietanejšie diela svojej doby, ale záujem sa postupne stratil. Ostal majetkom producenta Jána Závodného amerického Slováka, rodáka z Brezovej pod Bradlom. Pre americké publikum bol film nepoužiteľný, lebo mal slovenské titulky a na anglické peniaze neostali. Napokon ho Závodný uložil do garáže, kde čakal na svoje znovuobjavenie celé desaťročia. Keď Ján Závodný dostal list od Slovenského filmového ústavu, osobne ho ako 80 ročný priniesol na Slovensko. na filme spoluúčinkovali obyvatelia Blatnice a Šútova. Autorom scenára a režisérom filmovej rekonštrukcie bol v roku 1975 Ivan Rumanovský. Televízne vysielacie práva vlastní STV.
(oficiální text distributora)
Recenze (35)
Na rok vzniku celkom vydarené dielo, ktoré sa kľudne môže porovnávať z úrovňou vtedajšej celosvetovej tvorby. Štylistické stvárnenie príbehu prekvapilo, taktiež kamera. /70%/ ()
Nejpikantnější na tom stejně vždycky byla hádka českého a slovenského filmového archivu... ;) ()
Na salaš v slovenských horách prichádzajú traja návštevníci z mesta: valachovi pripomína jeden z nich Juraja Jánošíka. Začína sa odvíjať retrospektívny príbeh mytologickej postavy slovenských dejín, ktorý "bohatým bral a chudobným dával", nakrútený v r. 1921 v dvoch verziách - pre americké a československé publikum. Rekonštrukcia, ktorá je výsledkom skombinovania najpoužiteľnejších častí oboch dochovaných, no poškodených originálnych negatívov prebehla v r. 1975. Pištěk ako skúsený divadelný herec robí čo môže, ale osobne mi do úlohy vodcu hôrnych chlapov nesadol. K silnejším hereckým momentom patrili démonické úškľabky zlého grófa a nevyslovená závistnícka zlosť cigánky, ktorá podhodila zbojníkovi suchý hrach (tá herečka síce nerobila vôbec nič, len sedela, no sálala z nej mrazivá zlosť cigánskych vediem). Dramatické epizódy nechýbajú, ale film sa skôr sústreďuje na vykreslenie poddanského života a života bohatej šľachty, samotným zbojníckym akciám a sociálnemu Jánošikovmu cíteniu venuje až trestuhodne málo priestoru. Pozn. Citát z dobového plagátu filmu svedčí o silnej národnobuditeľskej úlohe filmu: "Jánošík je symbolom boja proti maďarskému zemianstvu, ktoré slovenský ľud utláčalo a držalo v putách. Dnes, keď slovenský národ púšťa sa na volných krídlach k voľnému letu, aby sa dostal na svetové závody, naši americkí bratia pomáhajú i v tejto práci, ba novou silou idú za vytknutým cieľom.". ()
Mno je to už 95 let starej kousek, proto je třeba na něj pohlížet z jistou shovívavostí. Pokud se mi u verze z roku 1935 zdálo, že tam neexistuje něco jako dramaturgie nebo souvislej scénář, tak tady to platí dvojnásob. Navíc ten kapku vypasenej Jánošík je lehce castingovej fail, ale tak dám za 3* je to první zpracování příběhu má to švih a z hudebním doprovodem a přidanými zvuky vám to jako němý film ani nepřijde.50% ()
Jako první slovenský celovečerní film není Jánošík vůbec špatný. Děj je docela dobře postavený a zajímavý je zejména zvolený způsob retrospektivního vyprávění. Afektované herectví bych přešel s nadhledem, zvášť, když si uvědomíme, že někteří z herců stáli před kamerou poprvé (a naposled) v životě... Byly sice vytvořeny dvě verze filmu, ale pochybuju, že to mělo nějaký zvlášť silný účiněk na americké diváky. Když odhlédnu od slovenských titulků, kterým amíci nemohli rozumět (na anglické už nezbyly peníze), tak stejně to muselo vypadat i s ryze regionálním příběhem, který na západní obecenstvo musel působit docela naivně. Ale film je to, myslím, více než slušný a zajímavý začátek slovenské kinematografie. A hodně zajímavý byl taky pohled na mladého Theodora Pištěka...:-) ()
První natočený Jánošík, který vyšel ve dvou provedeních, Československo a USA. Dochovala se však pouze ta USA verze. Můj také první viděný Jánošík, jehož legenda daleko předchází jakékoliv filmové zpracování. Tato prvotina byla docela slušně udělaná a asi i k ní budou často pozdější kousky přirovnávány. ()
celkom vtipne a akcne zaciatky slovenskeho filmu ()
Toto je film, ktorý skôr či neskôr musí vidieť každý Slovák. Hodinová verzia Jánošíkovho života je veľmi svižný film, preplnený udalosťami, čiže v tom dorom slova zmysle čisto dejový. Nejaké psychologické ponory sa tu samozrejme nekonajú, tu išlo najmä o to, aby mal scenár/film hlavu a pätu, aby diváci rozumeli, na čo sa pozerajú a aby to najmä VZNIKLO. Celkom ma prekvapilo, že film na mňa pôsobil rovnakým dojmom, ako zahraničné, čiže podstatne drahšie produkcie tej doby. Emocionálny dopad Ganceho a Griffithových filmov to nemá, ale asi by sa mi na trojhodinového nemého Jánošíka pozerať nechcelo. ()
Na úvod se musím přiznat, že nejsem schopen posuzovat tenhle film v dobovém kontextu – mé znalosti z období němého filmu jsou prostě žalostně malé. Jinak jde o rekonstrukci filmu (ukončena roku 1975), při které byly přidány nějaké ruchy a celou dobu zní hudba – tudíž už to ani není moc němý film. Příběh pádí s ohledem na stopáž tempem přímo závratným a spousta klíčových věcí se semlela tak rychle, že jsem se nestačil divit, třeba jakým fofrem sfoukli filmaři celý závěr. ()
Slovenský lidový hrdina z přelomu 17. a 18. století - zbojník Jánošík - se s odstupem let stal ve vyprávění slovenského lidu legendou, ochráncem utlačovaných, který bohatým bral a chudým dával. Jeho životní osudy přešly v letech před první světovou válkou i do české literatury, především Mahenova divadelní hra stávala řadu let mezi kmenovým repertoárem profesionálních i ochotnických scén. Jánošíkovská legenda se pak přímo nabízela k filmovému zpracování, které mělo velkou výhodu v jedinečném zachycení krásy slovenské přírody. Z podnětu amerických Slováků, kteří zajistili potřebné finanční prostředky, natočila nově ustanovená společnost Tatra-Film-Company Jánošíkovy osudy v roce 1921. Na tvorbě a vzniku celého projektu mají zásadní podíl čtyři slovenští tvůrci, žijící trvale v americké emigraci. Vedle autora původního scénáře Jána Žáka-Marušiaka to byli zejména režisér Jaroslav Siakel' (který završil svůj předlouhý život v úctyhodných sto jedna letech), jeho bratr Daniel a producent John (Ján) Závodný. Do hlavní role byl obsazen nestor českého filmu, tehdy šestadvacetiletý Theodor Pištěk, který získal výjimečnou příležitost ztvárnit herecky náročnou postavu. Film byl natáčen současně dvěma kamerami podle dvou odlišných scénářů, z nichž jeden byl určený pro americké krajany a druhý pro domácí publikum. Neobvyklá a originální je pak samotná struktura vyprávění skrze retrospektivní vzpomínky starého bačy. Zfilmovaný Jánošík přirozeně slavil velký ohlas jak v Československu, tak v zámoří, kde nakonec skončila i jediná kopie. Ta byla náhodně objevena na počátku sedmdesátých let Johnem Závodným, který ji okamžitě daroval slovenskému filmovému archivu. Zrestaurovaná verze se nakonec dočkala obnovené kinopremiéry a vrátila slovenskému národu jejich legendu. Špičkové převedení filmu na DVD nosiče je doplněno vyčerpávajícím bonusovým materiálem, v němž je zachycen zrod, vývoj a následný osud němého Jánošíka tak, jak by si přál každý filmový fanoušek. ()
Úplne prvý film o Jánošíkovi v nemom podaní, dnes už má rovných 100 rokov. Honorár Theodora Pišteka bolo vtedy 15 000 Kčs mesačne, čo bola obrovská suma, nakoľko priemerný plat bol cca 1000. Užitočný odkaz k filmu: http://janosik.terchova-info.sk/janosik-1921/ ()
Jánošík ako Slovenský národný hrdina je podľa môjho názoru téma, ktorá je pre Slovákov nevyčerpateľná a ktorá sa bude dokým bude Slovensko Slovenskom na filmovom poli využívať v snahe dosiahnúť čo možno najreálnejší a najepickejší obraz tejto legendy. Prvý celovečerný slovenský film sa zaoberá práve týmto hrdinom. Jánošík sa vracia domov, vidí neprávosť páchanú na svojej rodine a svojich priateľoch, takže sa vzdá cesty celibátu a vydá sa na cestu zbojníka. Ľudia ho majú radí, lebo im pomáha. Vysokopostavený páni sú naštvaný, lebo ich okráda. Nakoniec ho chytia a on odvisne za rebro. Siakeľovi nemožno uprieť prvenstvo a ani spôsob ako sa z látkou popasoval. Aj keď film v súčastnosti pôsobí zastaralo a pre súčasného diváka sa tam nenachádza ani jedna pamätná alebo veľká scéna hodná zapamätania, je to film, ktorý má svoje tempo a aj svoju atmosféru - ku ktorej mu dopomáha prostredie stredného slovenska s malebnými dedinkami. Ku koncu film naberie na tempe a odflákne celý záver, vďaka čomu sa nemôže zjaviť katarzia ani napätie, čo považujem za najväčšiu chybu tohto filmu. Inak je to jednoducho nemý film z 1921. ()
Zábavné, hlavne vďaka tomu, ako je tu všetko naivné a ploché. Prvý slovenský pokus o dobrodružný film nedopadol najlepšie. Ale veď slovenská kinematografia nikdy nebola veľmocou. ()
Tak už sa mi podarilo vidieť všetky filmy (až na najnovší doposiaľ nedokončený) o našom najslávnejšom zbojníkovi a národnom hrdinovi. A aj keď ja tieto nemé filmy obzvlášť nevyhladávam, prvú verziu považujem za jednu z najlepším - vôbec nie len preto, že sa jedná o prvý slovenský film. Keď sa vezme v úvahu, že Siakeľ, herci a asi ani väčšina štábu dovtedy nemala s týmto médiom žiadne skúsenosti, výsledok priam berie dych. A nielen preto - na rok svojho vzniku je film veľmi dobre odvedený aj po technickej stránke, dokonca sa dá povedať, že niektoré fotografie, ktoré nahradili pôvodnú zničenú verziu mu dodávajú väčšiu dynamiku. Samotné spracovanie Jánošíkových osudov je už predsa len trocha naivné (napr. Jánošík je za kapitána družiny len-tak vyhlásený prakticky v jednom zábere). Taktiež ako tu už bolo spomenuté, Pištek sa do úlohy veľmi nehodí. Jednak fyziomonicky a potom svojou uhľadenosťou by sa skôr hodil do postavy nejakého grófa. Jednou z najlepších postáv, alebo takou s najvymakanejšími grimasami je tak postava zlého grófa Šándora. Rekonštrukcia filmu z roku 1975 pridala aj niekoľko zvukov, predovšetkým predmetov, čo však film trocha uberá o jeho nemé čaro. Niekoľko výhrad, ktoré som tu popísal sa ale dá ospravedlniť predovšetkým ak sa vezme v úvahu práve rok vzniku. ()
Slušné dielko, ktoré mohlo byť smelo konfrontované s celosvetovou tvorbou. Samozrejme, nejde si nevšimnúť literárne vyznenie postáv či divadelný scenár, ale keďže ide o našinskú prvotinu, ktorá nastavila zrkadlo pre celý rad dejových postupov i dnes pôsobí kvalitnejšie než väčšina zidealizovaných báchoriek, dá sa toto všetko odpustiť. A mohol Siakeľ tušiť, že v našej krajine, kde natočiť kvalitný film (hoc obyčajný film) trvá roky (skrátka dlho a vo veľmi malých množstvách) bude práve jánošíkovská adaptácia tak prejánošíkovaná? ()
Můj první Jánošík a asi i poslední. Herci mají divadelní gesta - všechny grimasy jsou tak přehnané (aby je viděli i lidi ze zadních řad), až je to komické. Jinak je Jánošík fajn film. Trochu zbytečné mi přišlo zarámování příběhu: "lidi z města poslouchají historu od bači". Mohlo tak být víc času na samotný děj, konec byl tak rychlý, že Jánošík toho nestačil moc nenakrást. A poprava taky nebyla vidět. ()
Prekvapivo príjemný a na svoju dobu rozprávačsky-moderný film, na to že ide o prvú (viem, iba relatívne) Slovenskú produkciu. Vydarené kostýmy, kulisy na úrovni, myslím že ako začiatok moc pekné, a čert ber jednoduchý príbeh s anticlimaxom. 3,5* ()
Jako první slovenský film vskutku velmi dobré. Bohužel se evidentně nedochovaly zásadní části snímku. Vtipné je působení budoucího hromotluka Theodora Pištěka v hlavní roli. Navíc mne velmi pobavily zpívané pasáže v němém snímku. ()
Oplácaný Jánošík v podobě Theodora Pištěka byl opravdu velmi úsměvný. Ono je vlastně celý film takový lehce groteskní a dětsky naivní, to bohužel trochu zastírá do pozadí sociální a emocionální rozměr příběhu, který legenda o Jánošíkovi jistě má. Rovněž mi chybělo konečné a definitivní vyústění - jakoby režisérovi ke konci již docházel film a on se tak snažil vměstnat co nejvíce děje do co nejmenšího časového úseku - a závěrečné vyvrcholení zbojníkova osudu pak v podobě suchého oznámení dojem příliš nevylepší. ()
na dobu vzniku zdarile zpracovani osudu toho madarskeho zida;]] ()