La notte che Evelyn uscì dalla tomba
The Night Evelyn Came Out of the Grave
The Night Evelyn Came Out of the Grave
Režie:
Emilio MiragliaKamera:
Gastone Di GiovanniHudba:
Bruno NicolaiHrají:
Anthony Steffen, Marina Malfatti, Erika Blanc, Giacomo Rossi-Stuart, Umberto Raho, Brizio Montinaro, Enzo TarascioObsahy(1)
Zápletka filmu se točí kolem vyšinutého bohatého aristokrata, jenž se na vnadných, ryšavých ženách mstí za smrt a snad i za nevěru své manželky, jejíž vize ho neustále pronásledují. Přestože podstoupí ústavní léčbu, nedaří se mu před svými psychotickými záchvaty utéct. Zkouší to nakonec i manželským svazkem s blondýnou, který mu přátelsky doporučí jeho podivně křečovitý bratranec. Pokud vás napadne, že z dvouhodinové známosti asi nevzejde nic harmonického, jste na dobré stopě. Roztáčí se další kolotoč podivných zločinů, tentokrát zjevně motivovaných i čímsi jiným než prostou mizogynní zvrhlostí šmrncnutou sníženou příčetností. (Letní filmová škola)
(více)Recenze (22)
Mně se tohle giallo docela líbilo. Sice je trochu těžké fandit hrdinovi, který v první polovině filmu vraždí nebohé prostitutky ... ale zajímavě se vyvíjející příběh si mou pozornost udržel a rozuzlení se mi líbilo. Ne tolik jako u mladšího La Dama rossa uccide sette volte, ale líbilo. 7/10 ()
Celkem pěkný giallo, které se pyšní množstvím nahých krásných žen a zajímavým prostředím, ale dnes tohle už příliš nikoho neohromí, vraždy jsou vcelku odfláklé a mimo záběr, potěší pouze scéna s liškami, která je naopak vynikající. Slušný trojec. 60% ()
Zklamání, tohle Miraglio první giallo s elementy gothic hororu (nebo naopak), čekal jsem úplně něco jiného, podle zdejších některých přímo nadšeneckcýh ohlasů, ono už jeho druhé, podobně tématicky zaměřené giallo "Red Queen Kills 7 Times" nebyl žádný velký zázrak ale v porovnání s tímto filmech má trochu navrch, už třeba jen svým hereckým obsazením. Souhlasím tak s komentářem od Kolyho. Svůj komentář proto napíši v podobném duchu, začal bych zápory, protože těch tu bylo z mého pohledu víc. Hlavní hrdina, bohatý sadomasochistický milovník a duševně nemocný muž (vdovec) se sklony k fetišismu, který si osvojuje a poté zabijí rusovlásky (ve kterých on vidí jeho zemřelou manželku Evelyn, poté co mu byla nevěrná, a kterou on vidí stále i po její smrti a ve svých snech a představách je jí stále posedlí), mi zde ve své vůbec nesedl, Steffan byl vyloženě spaghetti westernový tip herce, dále celý tento dosti hypnotický příběh je těžko uvěřitelný, atmosféra byla slabá a napětí bylo také slaboučké a skoro žádné, provedení vražd rovněž (žádné překvápko se nekonalo, téměř žádná krev). Já rád stařičké černobílé gothic atmosferické horory, ale, tento pokus jsem nějak nepřijal, přeci jen, jejich největší sláva v letech 60-66 byla už dávno pryč a tento pokus byl marný i celkem dost zmatený. Herečky a vůbec skoro všechny představené charaktery mě zde taky moc nesedli, známá Erika Blanc zde jako domina v holinkách na začátku, zde hrála jen krátce a blondýnka Marina Malfatti nebyla můj tip a po hudební stránce taky žádný zázrak, schizofrenní a psychedelické Nicolaiovo hudební skóre mě tentokrát bohužel nedokázalo navnadit na tu správnou vlnu. Teď k těm kladům, zde bych vyzdvihl silnou stylizovanou vizuální stránku, ta byla opravdu velmi dobrá, je tu i spoustu nahoty a výborných sexy kostýmků, umístění někde v Anglii rovněž ušlo, starý hrad, děsivý SM žalář se vším potřebným vybavením, hřbitov a tajné kobky, ze scén se mi líbila ta v plné kleci hladových lišek, kde je rozcupována mrtvá teta Joan C. Daviesová a samozřejmě pro mě docela uspokojující finále, kdy samotnému spiknutí předchází velmi dlouhá a spletitá cesta, jak už to bývá, to bylo opravdu parádně zakroucené, překvapivé i krvavé, zde s tou krví to přišlo zcela nečekaně tak trochu vynahradila předchozí hluché části, krom té liščí. Jako giallo fanoušek jsem tedy nakonec moc uspokojen nebyl a tohle hodně atypické giallo ze života bohatých, které povětšinu svého času smrtelně nudí, nejen svým značně pomalým tempem, neřadím tak k mým nejoblíbenějším, ani k těm na které se třeba jednou podívám znovu. ()
Tak tohle se mi rozhodně líbilo. Film jsem viděl ve špičkové technické kvalitě a už jeho výtvarná stránka byla pastvou pro oči. Stejně tak potom atmosféra, která nijak diváka "nedusí", ale spíš mu plete hlavu ve smyslu "o co tady jde?". Jenže to se děje až v druhé polovině filmu. On je totiž film rozdělen na dvě docela nesourodé části, kdy v první prostě týpek balí krásné Italky, všechny se mu v jeho obrovské residenci svlékají, no a v podzemí má "malou" mučírničku, kde je bičuje a zabíjí. To vše kvůli traumatu z minula, kdy mu zemřela dívka Evelin, kterou strašně miloval ... No každému na deprese pomáhá něco, že ... V té první části mi atmosféra připomínala hodně japonský extradrsný exploitation Dabide no hoshi: bishoujo-gari/Beautiful Girl Hunter/Star of David (1979), kde byl také magor, co si vodil holky domů a v podzemní mučírně je týral a věznil. Jenže to bylo trochu jiné kafe, přece jen Japonci jsou mnohem větší "experti" na tyhle kruťárny a film se zabýval zejména těmito praktikami ... Tady se ale uprostřed děj zlomí, muž se zamiluje do jisté dívky a vezme si ji. A pak se začnou dít divné věci, protože Evelin, kterou má v hrobce pod zámečkem zřejmě vylezla z hrobu, tu ji někdo spatří, tu se něco ztratí, tam zas objeví a lidé umírají ... a máme z filmu giallo a ne nezajímavé. Uznávám, že přechod z jakoby jednoho subžánru do druhého asi dost lidí zcela nepřijme, ale mě se to líbilo. Masakry v kobce jsou fajn, holky zde běhají pořád nahaté a jsou fakt krásné a když se objeví "zvláštní věci", tak mi vrtalo hlavou o co vlastně jde... Gore téměř nejsou, ale vzhledem k roku výroby je to pochopitelné, to se v tomto Itálie teprve rozjížděla... Je zde však sežrání ženy liškami a to je teda hodně drsné ... Jako celej se mi fakt film líbil, na rok vzniku špička, italská drsná a temná kinematografie v celé své parádě!! ()
Nenechte se zmást. Tohle lákavé giallo mělo hodně silné předpoklady na to, aby se stalo výjimečným kouskem. Ingredience gotiky, duchařiny a hlavně nevšedního příběhu sledující tentokrát né oběť, ale pomateného vraha, dávaly tušit v nezapomenutelný zážitek. Někde se však stala chyba. Žádná z postav nevzbudí sympatie, napětí nefunguje a první půlka filmu přes svou atypičnost spíše nudí. Ta druhá si to ale stačí jakžtakž vyžehlit svým překvapivým rozuzlením a redukcí počtu většiny zúčastněných. Tahle záležitost je přesto mírným zklamáním i pro fanoušky žlutého subžánru. ()
Plakát je nakonec zábavnější a strašidelnější než film. Mysteriozní drama nemá nijak originální zápletku, jak by se zpočátku možná zdálo. Chlípný hnusník Alan má záchvaty a halucinace, které jsou způsobeny vzpomínkami na jeho ženu, již umřela během porodu. Slibná gothika s náznaky duchařského horrou se nakonec mění v nažloutlé krimi a situaci nezachraňují ani bouře, ani temný hřbitov, ani přibývající mrtvoly. Přesto má film několik světlých stránek v temnotě - krásné ženy, nahota typická pro italské filmy, s/m hrátky s bičem (škoda, že na žhavé železo nedošlo), mučírna, chátrající zámek, slušná kamera, výborná hudba a mrtvola požíraná liškami - dojde i na vytahování vnitřností. Gore ovšem jinak umírněné. Několik napínavějších momentů v kryptě, jedovatý had a pohřbení zaživa. Vůbec E.A.Poe čouhal z filmu na několika místech. Konec povedený, a tak dám nakonec 4*. ()
Celkom potenciálne giallo s gotickými prvkami, ktoré pôsobí, akoby vzniklo spojením dvoch scenárov do jedného filmu. Bohužiaľ samotné prevedenie je pomerne ubíjajúce a záverečná pointa vyslovene nudná. 5/10 ()
Poměrně zábavné giallo skřížené s gotickým hororem, v němž máme netypického hlavního hrdinu, který jen tak mimoděk vraždí prostitutky, což nemá na zbylé dění ve filmu téměř žádný vliv. On tenhle snímek ostatně obsahuje víc WTF aspektů, zejména co se týče docela úsměvného zakončení. Když se to vezme kolem a kolem, je Noc, kdy Evelyn vstala z hrobu docela slušná blbina, v níž hodně věcí nedává tak úplně smysl, ale půlnoční projekci jsem si dokázal náležitě užít a rozhodně mě nenudila. Emilio Miraglia sice do žánru giallo nepřispěl tolika filmy jako jiní tvůrci, ale jak tohle dílo, tak i jeho následující a objektivně kvalitnější La dama rossa uccide sette volte se mi svým způsobem velmi líbily. [LFŠ 2019] ()
Více méně bych se mohl podepsat pod Kolyho komentář, který je velice výstižný. Ve Sportu by napsali, že to byl zápas dvou odlišných poločasů. První polovina byla takový vlažný čajíček, který nemá se žánrem gialla nic společného. Naštěstí ho sem tam aspoň přihřívaly velice krásné spoře oděné kočky(ta první prostitutka byla vážně best). Za to druhá půlka to už bylo jiný kafe. Pravé a nefalšované giallo s velice dobrou pointu, která se dá sice snadno odhadnout, naštěstí je ale vyšperkovaná několika menšími zvraty, které už určitě ne. No a u hodnocení jsem na vážkách, je to přesně mezi 3 až 4 *. A jak už zmínil Koly, i já rozhodně doporučuji o třídu lepší Miragliovu La dama rossa uccide sette volte. ()
Úchylák bez talentu využil pádu morálních mantinelů a natočil primitivní úchylácký film... a mnozí mu teď tleskají za násilí, krev a nahotu. Ubohost, o divném westernovém hrdinovi Steffenovi výmluvně svědčí, že se uvolil v něčem takovém hrát. ()
Možné SPOILERY: Nádherně amorální žlutá. Ve středu dění nesympatický a šílený antihrdina obklopený prakticky jen lží a přetvářkou. Jediná kladnější postava osobního lékaře hlavního protagonisty v nevýznamné vedlejší roli. Vulgární nahota, laciné děvky a náznaky SM. Chutné koření v podobě duchařské gothiky střídavě nabírá na síle a zase ji ztrácí, ovšem nepůsobí to nijak rušivě a film má de facto dvě vynikající finále, duchařské i žluté. Evelyn paradoxně ztrácí krapet své působivosti v provedení samotných vražd, kde mistři žánru dokážou vykouzlit buď vynikající atmosféru strachu nebo své oběti vykoupou v estetických kalužích krve , ti nejlepší pak zvládnou obojí. Miragliovi se však nic z toho příliš nedaří. I přes jednu překvapivou gore scénku a rozmanité způsoby mordů je v krvi až do finále(tam všechna čest) příliš střídmý a atmosféru umí lépe v gothických hrátkách. Čtyři prásknutí bičem. ()
Keď sa to všetko začne pekne rozbiehať, ubehne z deja dobrá vyše hodina filmu. Dosť sklamanie, na to, že technicky to nieje spracované najhoršie, ale nudný dej a pointa, ktorá rozhodne nieje z rodu originálnych, robia svoje. ()
Emilio Miraglia nepatril medzi režisérov, ktorí natočili veľa filmov, práve naopak mal ich na svojom konte len niekoľko a aj tak mladší La dama rossa uccide sette volte sa mi dosť páčil, ale tento jeho počin nebol celkom ten prípad. Aj tu sa skĺbilo giallo s gotikou, ale určite nie tak zaujímavo, ako už v spomínanom snímku. Prvá polovica aj keď mala dve pekné vraždy a aj všetko okolo toho, tak celkovo to bolo také nevýrazne. Ale ako náhle sa film prehupol do druhej polovice, rázom film dostal druhý dych i keď v tej prvej bola rozhodne najpevnejšia dáma i keď sa tam moc neohriala. Na tretí pokus prišla druha Adela Banášová a bolo po krase, ale zas už potom mal ine prednosti. Vrah zabíjal hlavne zvieracími kamarátmi a aj keď bol celkom cool, tak uhádnuť ho nebol až taký problém. U mna celkom v pohode i keď som dlho tušil pointu, ktorá sa aj naplnila, ale nemôžem nejako prežrat fakt, čo robila kyselina sírová pri bazéne, aj keď sa používa na úpravu Ph vody, nie v takom množstve a určite nie tak všetkým na očiach. Tak u mna to bolo medzi 3 a 4*, tak som si urobil priemer medzi mojimi obľúbenými a ukázalo sa, že 3,55, čo mi vobec nepomohlo. Tak som dal na človeka, ktorého si vážim a pre tento film urobil aj titulky, tak keď on dal 4* dám ich aj ja. ()
„La notte che Evelyn uscì dalla tomba“ patří určitě k tomu lepšímu, co jsem v žánru giallo viděl, a co si budeme povídat, je to i krásnými ženami, které se zde objevují. Jsou přirozené, sexy, vzrušivé. Ale v tomhle případě mě zaujal i příběh, kdy na konci filmu máte pocit, že se díváte na něco jiného, než co jste před hodinou a tři čtvrtě začali sledovat. Finále je pak už zběsilou hrou s postavami a divákem. ()
Nahé ženské jsou v tomto filmu perfektní, ale to samo o sobě nestačí k tomu, aby jsem THE NIGHT EVELYN... sledoval se zájmem. Zápory : 1.Hlavní "hrdina" Lord Alan Cunningham mi vůbec nesedl a jeho postava pološíleného šlechtice, který vraždí prostituky nevypadá ani trochu věrohodně. 2.Samotné provedení vražd není ničím zvláštní, i když se o to Emilio Miraglia (režie) snažil (viz scény s jedovatým hadem a později s liškami). 3.Slabá hudba a téměř nulová atmosféra (starý hrad, starý hřbitov, atd....potenciál tu rozhodně byl). Jediným kladem tedy zůstává už výše zmíněné dobře vyvinuté herečky, ale kdyby mi šlo jenom o to, určitě bych vyhledal jinak žánrově zaměřený film. Je to ode mě poněkud strohý a odtažitý komentář, ale přesně takové pocity ve mně film vyvolal. Po výborném Miragliovu záseku RED QUEEN KILLS 7 TIMES (LA DAMA ROSSA UCCIDE SETTE VOLTE) jsem dost zklamaný. ()
Upřímně, tohle bylo moje úplně první giallo a bylo mi hned jasné, že určitě ne poslední. I když to není čisté giallo a je to hlavně znát na druhé polovině filmu, tak to má všechny atributy žánru. A "herecké" kreace hlavního hrdiny asi nikdy nezapomenu [LFŠ2019] ()
Další klenot ze zdánlivě bezedné pokladnice italského horor/giallo/exploitation filmu 60.- 80. let. Rok výroby 1971 byl pro giallo filmy vrcholné období a tahle Miragliaho žánrová prvotina se v určitých aspektech může směle přiřadit mezi to absolutně nejlepší, co tento specifický subžánr nabízí. Pro mě to byl v prvé řadě perfektní vizuál, krásné nahé ženy, stylové prostředí a po výtvarné stránce nádherná, čirá giallo-gotická estetika. Hudba taky skvělá, Bruno Nicolai patří mezi ty, kteří nikdy nezklamou. I příběh se mi moc líbil a děj ani trochu nenudil. Jen vraždy mohly být možná trošku krvavější. Finální rozuzlení je asi lehce překombinované a k tomu velice předvídatelné. Tak předvídatelné, že jsem ho vůbec nečekal a skočil scénáristům na lep :D. Takže v tomto směru vlastně taky spokojenost. Od nejvyššího hodnocení mě odradily pouze nesympatické postavy. Bohužel, nikomu zde nelze fandit, ani se o nikoho bát. Takže v tomto ohledu, například za následující Miragliaho peckou 'La dama rossa uccide sette volte' z roku 1972, snímek zaostává. ()
Jeden z menej známych filmov žánru giallo, ktorý miestni znalci zväčša radia do priemeru, avšak ja sa ho aj po videní viacerých snímkov tohto žánru (všetky Fulciho rané gialla, či Argentova zvieracia trilógia) musím zastať. Na celkovom spracovaní totiž vidieť nižší rozpočet oproti neskoršiemu slávnejšiemu Miragliovmu snímku diela La dama rossa uccide sette volte a s týmto faktom si tvorcovia poradili použitím často originálnej kamery a celé to prekryli viacerými zaujímavými scénami. Silnou stránkou je aj na pomery gialla dobre vypointované sprisahanie, pričom sa tvorcom podarilo celý čas udržať diváka v neistote, či má do činenia so skutočným nadprirodzenom, alebo nie. Pozdávala sa mi aj Nápaditá psychológia hlavného hrdinu a samozrejme, moja obľúbená typická giallo atmosféra. ()
LFŠ 2019, Film 6: To je tak, když si chcete jen tak v klidu vraždit zrzavý šlapky, a neustále se vám před očima objevuje amatérské porno vaší bejvalky, s podtitulem: "V parku." No tak jasně že si nabrnknete ještě šílenější babu. A jasný, že si ji nastěhujete do svýho šílenýho hradu, spolu s vaší ochrnutou tetičkou a divným bratrem. No a pak už nastoupí série zvratů, za kterou by se nemusel stydět ani M. Night Shyamalan. Bonus především za vizáž hereček a nejeden full frontal, jak se na dobré Giallo sluší a patří. Bonus na závěr: H20 +H2SO4 = Ideální směs na čištění bazénů ()
Dobré a příjemné giallo,které stojí za povšimnutí. ()