Dreams That Money Can Buy

Staré dobré dada. Přestože rámcový příběh za mnoho nestojí, jsou skoro všechny "příběhy" či "hudební klipy" zpracované výtečně. Vedle Cageovy hudby na Duchampovy knetické instalace (včetně Duchampova "Aktu sestupujícího se schodů") se mi nejvíc líbila zvizualizovaná písnčka Fernanda Légea "The Girl With the Prefabricated Heart". (25.09.2020)

Ono by to samo o sobě bylo asi spíše za 4, ale s naprosto klidným svědomím hodnotím plnou palbou verzi které elektroswingová formace The Real Tuesday Weld ušila na míru novou zvukovo-hudební stopu.. Původní audiostpa je totiž dnes už tak rozladěná, že vlastně kazí dojem.. Navíc surrealisté se svým dost rozpačitým postojem k hudbě (jako prostředku vyjádření svých ideí) zde, v kontrastu k vizuální stránce, uchopili hudební složku dost jalově (nic proti Cageovi a spol, ale předvedli víceméně dobový standard) a jsem skoro přesvědčený, že Richter a spol. by ocenili a rádi přijali tuhle novou audiostopu, která dodává jejich práci novou, živou dynamiku ve které nechybí napětí ani humor(hravost). Tahle nová souhra zvuku a obrazu navíc jasně demonstruje jak nadčasový film to je... Komu to i přesto trhá žíly, ten by si měl uvědomit, že surrealisté se svými kolážemi, nalezenými předměty, atd mají z podstaty dost specifický pohled na nedotknutelnost uměleckého artefaktu.. (17.03.2020)

Prostému divákovi bez filmového vzdělání, který se pohybuje zejména v mainstreamových vodách filmového průmyslu a živí se převážně brakem, pojem "zábavná surrealistická podívaná" říká asi tolik, co Stanislavskyho metoda Čaku Norrisovi. "Dreams That Money Can Buy" je ale snímek, který nejen že je zábavný (relativně), navíc se narozdíl od temných surrealistických snímků typu "Un Chien Andalou" nese v takovém lehce optimistickém až bezstarostném duchu. Každá ze sedmi snových sekvencí je odlišná a z každé na diváka dýchne úplně jiná atmosféra. Mě nejvíc rozesmála poslední o modrém muži, která završovala bizarní příběh nešťastníka, co chtěl vydělat na nájem prodejem snů. (03.09.2007)

Muž, který umí odemykat sny, si s pouty poradí hravě. Surrealismus. Hravost, sen, fantazie. Tedy minimum otevřeného sexu, který tak surrealisty zajímal, ale to se dá vzhledem k roku natočení pochopit. Více se mi líbily možná čiré fantazie spojené s hudbou, John Cage výborný! A pak ten rozkošný cirkus, v němž kromě akrobatů na létající hrazdě či vzpěrače nechyběl krotitel se lvem. Od Ernsta by se možná šiklo více obrazů, než jen fascinující a bizarní Oblékání nevěsty, ale nechť, i tak jsem byl spokojen. Vskutku nadčasový film sedne ale asi více příznivcům surrealismu, fantazie a objevování skrytých možností. Tedy do fantasy bych film neřadil, pokud ovšem všechny fantastické výjevy nebyly dílem magie... (21.07.2020)

Obsahom i formou ide skutočne o geniálne dielo. Autorský film Hansa Richtera nie je pre každého diváka a vyžaduje maximálnu sústredenosť. Dialógov je poskromne, autor využíva silu vnútornych monológov a robí to excelentným sposobom. Taktiež má zjavnú fascináciu v animovaných či trikových kruhoch, kolies či iných zaoblených tvaroch. Áno, to už hovorím o snových kreáciach, kde sa nápaditým zároveň absúrdnym sposobom zobrazujú všetky možné ľudské pocity. Najviac sa mi páčili vizualizácie snových scén pomocou výkladných figurín a postavičkami z drotov. Samotný dej je jednoduchý, muž polemizuje nad svojim nehodným životom a skrsne mu nápad založiť si firmu, kde bude predávať sny. O klientelu nemá núdzu, navštevujú ho rozne postavičky, následne je divák konfrontovaný s pohnútkami, dovodmi či obavami klientov, aby sme napokon prežili ich sen. Technicky je film tiež na úrovni, mnoho scén je realizovaných v amerických detailoch a úplne fascinujúca je rytmická hudba s nádychom jazzu. (14.12.2015)