Harvie Krumpet

Nuže, bylo to zvláštní nezařaditelné dílko. Ani nijak zvlášť vtipné, ani nijak zvlášť poetické, s malým poselstvím, které však není nijak šokující. S krátkými filmy mám problém - mám asi vůči nim zvýšené očekávání, chci, aby mě něčím dostaly - byly vtipné, děsivé, alarmující, tragické, prostě nějaké, úderné nahuštěním myšlenky do krátkého časového úseku - a tady se mi zdá, že se to úplně nepovedlo. (02.05.2010)

Sakra, ten Adam Elliot, to musí být fakt zajímavý člověk. V době kdy tohle dělal mu bylo asi tak třicet, ale do tohohle filmečku dal tolik moudra jako minimálně o dvě generace starší filozof. Animaci nemá smysl zmiňovat, ta je prostě tak škaredá, až je naprosto odzbrojujícím způsobem dokonale krásná. Skvěle vybraný hlas vypravěče, úžasný scénář. Přestože, nebo právě proto, že to je kraťas, tak pro mě snad ještě o chlup lepší než Mary a Max. Oskar naprosto zasloužený. Chvála Dadel za titulky. (05.10.2013)

Fakt 914: "Alkohol může způsobit opilost a nahotu." Skvělé a nápadité. Příběhy Adama Elliota jsou podávány tak osobitě, neotřele a krásně, že se tomu ani nechce věřit. Trošku naivní, trošku šílené, trošku halucinogenní, trošku naturální, ale uplně bombové. Humor a drama lépe skloubit nelze. (04.11.2010)

Zdá se, že ve světě Harveka Miloše Krumpetzkiho jste postižení buď psychicky, nebo mentálně, nebo obojí. A v divácký zkušenosti je celkem vzácný, aby vás na konci snímku hřálo, že hlavní hrdina zřejmě jednou umrzne k smrti nahej při čekání na falešný autobusový zastávce, s osudem podobným osudu jeho rodičů. Animace mi sice zrovna nesedla, ale celkem věrně dokreslovala svou zdánlivou bezútěšností ladění snímku. Cit pro detail a práce s obrazem je taky znát – nejpodařenější věc Harvieho života, jeho adoptovaná dcera, nosí červený šaty, který kontrastujou s okolnim vyblitym prostředím; Harvie má ve zvyku nablble se usmívat, když Geoffrey oznamuje ty nejdepresivnější skutečnosti a je tu i pár slovních hříček. Všechno to přispívá ke krátkýmu snímku, kterej se může zdát jako hořkosladkej, ale kterej je ve skutečnosti čistě hořkej, přesto je to ale zvláštní pachuť, kterou si člověk užije. Síla filmečku pak spočívá v tom, že jakýkoli pocity sympatie, lítosti nebo smutku jsou naprosto dobrovolný. (19.12.2014)

23 minut. Doopravdy spíš 20. Možná ještě o pár vteřin méně. Filmové haiku. Černé a šedé, zatažené a pošmourné. Jenže Harvie vždy najde nějaký důvod, proč to navzdory tomu všemu marastu nevzdat. Nemá to žádný jiný smysl, než ten, že život miluje. Našel v něm zalíbení do takové míry, která by hippies donutila k červenání. Tisíckrát opakované - život je krásný - v originálním, totálně plastickém podání. (22.11.2009)