Dlouhá bílá nit

Počáteční lehký humor, který nás přivítá v jedné malé vesnici s několika desítkami chalup, stodol a chlívů, se postupně mění v excelentní psychologické drámo, opravdu skvěle sepsané, veškeré dialogy i hlas svědomí našich postav, sehrané a nasnímané také úžasně, plus Luboš Fišer, že ano? Každý si zde určitě najde svého herce, ústřední ženská dvojice bezpochyby vévodí, ale co zde předvádí Antonie Hegerlíková, byl pro mne tak trochu šok, v tom nejlepším slova smyslu, zvlášť ta přímá konfrontace se sokyní... (04.11.2021)

"Nešťastná láska bolí jako smrt." To mě při sledování tohoto filmu zas hodně bolelo u srdce. Hlavně při pohledu na nešťastnou a často plačící vdovu Mařenku (famózní Slávka Budínová), které to věcné čekání, zda se její milenec František (hrozný slaboch v podání minimalistického Rudolfa Hrušínského) konečně rozhoupe a odejde od své hysterické ženy (velmi drsně ztrárněná figurka od Antonie Hegerlíkové), musí neskonale ponižovat. Na začátku má film v sobě docela i humor (viz třeba Mařenčina hláška vůči své dceři:"Furt tě vychováván ale pořád nejseš vychovaná…"), ale vše nakonec směřuje k tragickému vyústění. To předznamenají dva tóny (tercie - E/C), které nejprve hraje František neuměle na klavír a poté je Fišer nechává neustále opakovat v drsném fortisimu klavíru s ševelícím doprovodem. Celkově je sice Fišerovi hudby ve filmu spíše pomálu, ale výrazné je několikrát se opakující trubkové sólo. Výrazná je i role Mařenčiny dcery v podání půvabné Jany Šulcové, které na pozadí matčiny tragédie prožívá svou první (nemastnou neslanou) milostnou zkušenost. Tahle dějová linka má sice takové nejasné vyústění, nedává však člověku moc nadějí, že by aspoň dcera mohla mít (na rozdíl od matky) v lásce štěstí. Smutečný průvod tak uzavírá tento veskrze smutný příběh z Bohdalova, z vesnice o "třicet pět chalupách, třicet pět stodolách, třicet pět prasečích chlívkách..." " (08.11.2021)

Programově ponurý film o mužích charakterově o to slabších, oč silnější jsou tady ženy. Mužská nedostatečnost nespočívá pouze v absenci odvahy a cti, ale také v nedostatku intelektu a citu. Někomu už by se to mohlo (a snad i oprávněně) zdát trochu moc genderově nevyvážené, mně to ale nevadilo, protože jsem se v tom nepoznal. Mám za to, že v době svého vzniku musela Dlouhá bílá nit vyvolat solidní pozdvižení. Podobně "feministické", nebo spíš proženské ladění filmu tehdy jistě nebylo příliš v kurzu. Současným extrémním podobám tohoto hnutí nefandím, v DBN ale uhodili hřebíček na hlavičku, byť při tom poněkud přitlačili na pilku. Většina chlapů by podobnou situaci v opačném gardu (vztah svobodného muže s vdanou ženou) nevydržela snášet měsíce, natož léta. Ano, jde o projekci, v tomto názoru se odrážím já sám, ale vnímám se jako typický představitel drtivé většiny mužů. Dlouhodobé mimomanželské vztahy ženáčů přitom div nepatří k dobrému tónu. (29.12.2017)

Vesnické drama. Příběh jakoby od Sigrid Undsetové, protože hrdinkami jsou ženy, jejímž charakterům nesahají ty mužské ani po kotníky. Za povšimnutí stojí reálie socialistické vesnice (kozín, předseda a účetní stále namol), kde se stále ještě drží některé náboženské zvyklosti, i když povětšinou jen zásluhou několika svíčkových babek (večerní klekání, obřady kolem pohřbu). (02.04.2012)

Zdařilé psychologické drama, které zprvu našlapuje zlehounka, v druhé půli však tvůrci utáhnou šrouby a valí to na diváka bez kompromisů.. Ovdovělá Slávka Budínová miluje ženatého muže a trpí tím ona i její dospívající dcera, půvab mladinké Jany Šulcové je nepřehlédnutelný.. Výborný Rudolf Hrušínský mezi dvěma ženami, ta první je manželka, tu druhou má rád.. Antonie Hegerlíková si střihla zrazenou manželku v kvalitě A+, podala strhující a pro mě asi nejvíc mrazivý herecký výkon.. (05.11.2021)