Dlouhá bílá nit

(2x) Byla jednou jedna vesnice a v ní lidé. Nešťastně zamilovaná vdova, její dospívající dcera, věčně opilí předseda, družstěvník a účetní a tak dále. ,,To nejde... dělat štěstí z jiného neštěstí," komentuje vypravěč jednu z posledních scén a současně vnitřní monolog starého Francka. Tento filozofický výrok ale jakoby nakonec odrážel konání a osud všech ústředních postav ve vesnici, kde se odehrává drsný psychologický příběh se zajímavou konfrontací postav matky a dcery... Jedinečný příspěvek Jána Roháča do filmové tvorby v dramatickém žánru, jinak vynikajícího režiséra zaměřeného spíš na hudebně zábavní filmy, pořady a estrády. Dlouhou bílou nit provází vedle silného příběhu a hereckých výkonů na čele s mladičkou Janou Šulcovou i forma vyprávění s rozsáhlým partem pro doprovodní komentář (zvláště v osobitém dlouhém úvodu) a pozoruhodná kamera Ivana Šlapety zesilňující atmosféru i častými detailními záběry na obličeje herců. 70. léta československého filmu vystartovala vedle často podprůměrných normalizačních námětů i řadou kvalitních filmů během prvních let, ve kterých doznívaly trendy "zlatých šedesátých"; tohle je jeden z nich. 90% (02.11.2017)

Dalsi, prede mnou ukryty klenot z nasi televizni tvorby... Vyborny komentar vypravece Radovana Lukavskeho nas privede do jedne zapadle vesnice, kde je na prvni pohled vse tak, jak ma byt. Vytecne zahrane a dobre natocene. Cela rada velmi dobrych dialogu. Jana Sulcova byla moc hezka holka, neni se cemu divit, ze byla tolik obsazovana. Stepnicka hral neskutecneho idiota.-). Vyborny film. (28.12.2021)

Počáteční lehký humor, který nás přivítá v jedné malé vesnici s několika desítkami chalup, stodol a chlívů, se postupně mění v excelentní psychologické drámo, opravdu skvěle sepsané, veškeré dialogy i hlas svědomí našich postav, sehrané a nasnímané také úžasně, plus Luboš Fišer, že ano? Každý si zde určitě najde svého herce, ústřední ženská dvojice bezpochyby vévodí, ale co zde předvádí Antonie Hegerlíková, byl pro mne tak trochu šok, v tom nejlepším slova smyslu, zvlášť ta přímá konfrontace se sokyní... (04.11.2021)

Destruktivní typologie českého venkova v jeho postdubčekovském milieu. Dusivá atmosféra, jíž nakonec musí chtě nechtě podlehnout i onen podivuhodný milostný trojúhelník, prorůstá myšlenkami člověka a pomalu jej rdousí až do posledního živoucího nádechu. Plastický obraz tehdejší doby, která se zalykala v zoufalství, beznaději a vzájemné nenávisti. Jílkův příběh je mmj. vynikající galerií křehkých lidských charakterů ve skvělé interpretaci předních českých herců – na prvním místě se sluší připomenout Rudolfa Hrušínského, Slávku Budínovou a mladinkou Janu Šulcovou. Jak jednoduché je stvořit peklo na zemi. (01.08.2014)

Jánko Roháč opět zabodoval. Narozdíl od svých kolegů, kteří točili pro televizi několikrát ročně, Roháčova občasná televizní režie patřila vždy k tomu nejlepšímu. Na první pohled banální příběh byl postaven především na hereckých výkonech hlavních představitelů. Slávka Budínová dostávala na přelomu 60. a 70. let ty nejkrásnější role a dokázala je využít do poslední kapky. Stejně dobře jí sekundovala mladičká a zdánlivě nezkušená Jana Šulcová. Tradičně vynikajicí Rudolf Hrušínský si vystačil téměř beze slov a jeho žena "ranařka" Antonie Hegerlíková rozmlátila byt obstojně :-) (04.06.2007)