Režie:
Libuše KoutnáScénář:
Zdeněk ZábranskýKamera:
Milan DostálHudba:
Vadim PetrovHrají:
Jiří Štěpnička, Jaroslava Obermaierová, Josef Dvořák, Jitka Molavcová, Miroslav Zounar, Ladislav Pešek, Jaroslav Moučka, Stanislav Fišer, Vladimír Krška, Ladislav Trojan, Míla Myslíková (více)Obsahy(1)
Do cyklu Pohádka pro pamětníky jsme tentokrát vybrali jednu z Jižních Čech, která je plná pěkných písniček. A v ní pochopitelně nemůže chybět hastrman. Říkáte, že takových už jste viděli na tucty? Dost možná, ale … tu dnešní o zeleném mužíčku Puškvorcovi (J. Dvořák) byste si neměli nechat ujít. Zakoukal se do sličné perníkářky Rozárky (J. Obermaierová) a chvíli mu trvalo, než pochopil, že na něj štěstí čeká v rybníce po boku hastrmanky Lekničky (J. Molavcová). Můžete se těšit i vojáka Václava (J. Štěpnička), Půlmistra (J. Moučka) či písaře Aloise (S. Fišer). (Česká televize)
(více)Recenze (14)
Vzhledem k tomu, že Josef Dvořák a Jitka Molavcová vždycky byli a jsou Puškvorcem a Lekničkou, je tato pohádka pro mne klasikou. Pro dnešního diváka jsou studiové pohádky asi trochu hardcore, ale taky se to dá chápat jako filmařský styl, a pak se to může stát i kultem. Pohádka je dějově velmi jednoduchá, ale řada hereckých es jí dává patřičný šmrnc. To je výhoda, kterou dnešní pohádky tak nějak postrádají...80% ()
Josef Dvořák ve své typické vodnické roli, se svými typickými vodnickými pohyby a se svým typickým vodnickým zpěvem, nádhera. Jitka Molavcová se svým typicky melodramatickým pohledem a roztřepanými pohyby horních končetin ve stavu jinak statickém a vykopáváním nohou typickým pro její tanec. Perníkářka Obermaierová s účesem princezny Ley, místo R2 tady ale figuroval ponocný, takže to nebylo tak hvězdně válečné, jak by její účes sliboval. V pohádce jsou dva hodně vtipné prvky, jeden vědomý - noční dostaveníčko hrané tokajícím samečkem pod oknem milované na buben, druhý nevědomý - perníkové srdce na poličce v podvodním bytě vodničky Lekničky. Spojeno jedno s druhým, perníkářce, která peče nerozpustitelné perníky, nejde hrát dostaveníčko na nic jiného, i když trombón by byl skoro stejně dobrej. ()
K Hastrmanské povídačce jsem se přichomýtl čirou náhodou, když běžela na ČT1. V tomto snímku hraje sice spousta známých tváří, nicméně film hodně trpí svým televizním zpracováním (což by se ale dalo odpustit) a potrhlým herectvím - korunu tomu nasadila Jitka "kvoňk" Molavcová. Chápu, že se jedná o jednu z mnoha "pásově" vyrobených televizních pohádek s omezeným rozpočtem, avšak tato nezestárla úplně dobře. ()
"Ponocnej, pětadvacet lískovkou !! A ani vo jednu míň !!" ;) Škoda !! Tohle mohla bejt hodně velká jízda.. ()
Další z mnoha hezkých českých pohádek. Pepa Dvořák jako vodník :-) -prostě klasika . ()
Rozpustilá pohádka pro menší deti, které v ní mohou vidět vtip a nadšení. Pro dospělého celkem příjemné rodinné vztahové skorodrama se skvělým hereckým obsazením. Ani jednoduché kulisy nepůsobí tentokrát rušivě. ()
Perfektní obsazení, Jirka Štěpnička boží. :-) ()
Tradiční kulisová veselá pohádka s písničkami a hastrmanem Josefem Dvořákem, který však neukazuje nic ze svého improvizátorského umění, je v ději spíše v pozadí, i když má důležitou roli. Hlavní postavou je bývalý voják Štěpnička, který přijde do mlýna a stane se pomocníkem mlynáře. Jenže vodník Puškvorec má zájem o hezkou Rozárku a stojí tak v cestě bývalému vojákovi. Jenže Puškvorec je uvězněn a má být prodán někam pryč. Mlynář s novým pomocníkem se tak vydávají zachránit Puškvorce a potrestat ty, kteří chtěli mít z Puškvorce prospěch. Příjemná pohádka, která sice ničím nevyniká nad další podobné pohádky, ale je pohodová a akorát tak stvořená pro pošmourné odpoledne. ()
Roztomilá, veselá, moc hezká pohádka. Taková správně pohádková. Když se písař Alois Stanislava Fišera kroutil, že nechce dostat lískovkou, přímo jsem slyšela, jak se malé dětí budou nadšeně smát a přát mu to. Protože si to zasloužil. :-) A Josef Dvořák je prostě nejlepší vodník, jakého tady máme. Takže čtyři hvězdičky jsou jasné. ()
Josef Dvořák ve své nejtypičtější roli - v roli vodníka. Do toho snad poprvé, no minimálně to nebylo často, vidím Jaroslavu Obermaierovou v kladné roli v pohádce. Ke každé pěkné pohádce patří i pěkné písničky, což bychom zde taky měli splněno. A nezklamou ani kulisy. Sice je na první pohled jasné, že se jedná o studio, ale zase jsou slušně vymalované. Pohádka je to pro malé diváky hodném vodníkovi, přičemž láska mezi Puškvorcem a Lekničkou dorazí tak nějak na konci po náhlém uvědomění si, že vodník vlastně vodnici miluje, ale to už malí neřeší. Dospělé spíše pobaví výběrové řízení na koupi vodníka, které se skončilo fackami! ()
"Když může mlynářskej, proč by nemoh´ hastrmanskej?!" Vyslúžilý turkobijec Štěpnička sa po návrate z vojenskej služby zamestná ako pomocný mlynár u pana otce (to víte mlejn) Zounara. Netrvá dlho a začnú si liezť do kapusty s lokálnym vodníkom Dvořákom ohľadom romantického záujmu o slečnu pernikárku Obermaierovú. "Vem si mě Rozárko, já ti dám bič, kterým se vodháněj vojáci pryč!" O zeleného mužíka javia záujem aj smutná zamilovaná jednosmerná pen pal vodnica Molavcová a po zisku bažiaca vrchnosť Moučka a Fišer, ktorá sa ho rozhodne speňažiť. Okolnosti sa dramaticky zamotajú, za spevu veselých piesní zase vtipne rozmotajú a dospeje sa ku šťastnému koncu bez medzidruhového kríženia a obchodovania so zeleným mäsom. "Vememe vidle a půjdeme na ně, ukážeme jim, co dokáže mlynářskej cech!" Pohodová skvele zahratá papundeklová rozprávka s hudobno-tanečnými číslami, kde dominuje nočná serenáda na bubon pod oknom vyvolenej. Štyri vyschnuté šosy. ()
Příjemná hastrmanská pohádka. Hodnocení: 55 % ()
Smutný příběh hastrmana Puškvorce, který je zamilovaný do lidské ženy - perníkářky, ta v něm ovšem vidí jen obveselení, možná ještě tak kamaráda. Kvůli lidské nenávisti a strachu z jinakosti je hastrman dokonce uvězněn a má se stát obětí obchodu s bílým masem. Zároveň sám svou nevšímavostí trápí ženu svého druhu, hastrmanku Lekničku, která ho tajně miluje a posílá mu dopisy, jež zůstávají bez odpovědi. Po zkušenosti ze zajetí ve společnosti moudrého starce Puškvorec pochopí, že soužení nemá cenu a přijímá lásku Lekničky. Perníkářka si, zjevně z nedostatku jiných možností, bere impulsivního a agresivního mlynáře, bývalého vojáka. Zde příběh kvůli ohledům na dětského diváka končí zdánlivým happyendem, ale jako dospělá s jistými životními zkušenostmi chápu, že další rozvoj vztahů v podivném milostném čtyřúhelníku může pokračovat jedině tragicky. ()
Nemám nějak rád Štěpničku, Zounara, Moučku ani Obermaierovu a Molavcová není herečka, také nemám rád písničky v pohádkách, ovšem Dvořák je nejlepší vodník od dob Čochtana Jana Wericha a písničky v této pohádce mne spolehlivě rozesmály. Takže za mne 75 %. ()