La Maison des bois

Solidní protipól dnešní přehlcené seriálové produkce. Tam, kde se v dnešní době divák velmi často zahlcuje akcí, přehršlí motivů a neustálými zvraty, jen aby náhodou neměl chvilku na přemýšlení, tam volí Pialat dlouhé, nedějové záběry každodenního života, které vhodně ilustrují chod života na vsi v průběhu první světové války. Většinu času se toho tu skutečně mnoho neděje, lidé chodí do vinárniček, občas zajdou na piknik, ve škole se učí a pošťák rozváží poštu. Tu si agresivní komunismu přející hospodský zabrblá směrem k osobě postaršího markýze, tu markýz vytáhne z drobného průšvihu svého armádních zásob chtivého souseda. Kdesi v pozadí zuří válka a čas od času zasáhne do života obyvatelstva, některým i značně fatálně, nejvíce ji ovšem cítí hlavní rodinka, která na svém baráčku mimo své děti vychovává i děti válečných vdov (či vdovců) a ač se to zdá vzhledem k popisu prazvláštní, žije se jí vcelku příjemně. A nebýt zbytečného závěrečného dílu, kdy se mně nejméně sympatický klučina dostane až příliš do středu pozornosti a místo milé vesničky se dění přesune do samotné Paříže, šel bych s hodnocením i výše. I tak si ovšem La maison des bois pro svou příjemnou náladu pozornost zaslouží. (11.10.2016)