They Came Back
The Returned
Režie:
Robin CampilloKamera:
Jeanne LapoirieHrají:
Géraldine Pailhas, Jonathan Zaccaï, Catherine Samie, Marie Matheron, Gérard Watkins, Frédéric Pierrot, Claudine Barjol, Philippe Hérisson, Philippe Suner (více)Obsahy(1)
Jedného dňa sa životy ľudí v jednom francúzskom meste nečakane zmenia po tom, ako sa v uliciach objavia ľudia, ktorých ešte včera pokladali za mŕtvych. Tí sa vrátili, a tak nečakane opätovne získali práva pokračovať v živote, vrátiť sa k svojim rodinám i do práce. Firmy budú musieť rozšíriť pracovné miesta, aby nemuseli prepustiť tých, ktorých prijali za zosnulých. Hoci sú pomalí, ich motorické funkcie sú zachované a pohybujú sa hlavne v noci. Otázkou zostáva, kde leží ich cieľ a prečo sa k nemu uberajú. (sochoking)
(více)Recenze (11)
Děsivé. Plazivé. Vymknuté z kloubů. Z lidského hlediska pak nesmírně tragické. Kdyby nebylo WTF konce, "vysolím" plný počet. Jen mě tak napadá: Chce Campillo říci, že jsme nemrtví a odcizení všichni a nebo jen někteří z nás ("ti divnější", sociálně či jinak stigmatizovaní)? Ne, nehodlám o tom sáhodlouze spekulovat... ale v mozku mi vrtá červík pochybnosti... Tohle přece nemůže být pouhá satira na politickou korektnost dovedenou ad absurdum. Tohle je především emocionálně velmi silný film, který funguje na více rovinách. Takže snad jen drobnou prosbu: Ty, mrtvý lež a nevstávej... ()
Neotřelý pohled na problematiku z hrobu se vrátivších nebožtíků. Sežrat mozek vám sice nechtějí, ba naopak, zdají se poměrně hodní a neškodní... ale stejně jsou v podstatě hroudou studeného masa a jejich přítomnost není zrovna nejpříjemnější. Mají v sobě cosi mrazivého. Jak se s tím vypořádají jejich "pozůstalí"? Povedený mysteriózní film, stojí za vidění. Jasnější pointa by ovšem docela bodla. PS: Pokud máte více času, doporučuju na stejné téma nový seriál (dokonce i stejného názvu :-D), také z Francie. ()
This people have rights like the rest of us. Co když se mrtví vrátí zpět? Nedotčeni časem, fyzicky v pořádku a se stejnými vazbami ke svým blízkým? Je těžké je přijmout, když ne všechno se zdá být v pořádku? Alternativní, velice zajímavý pohled na zombie fenomén, coby příjemně vykonstruované mrazivé sociální drama o snaze konceptuálního zařazení mrtvých zpět do společnosti, která se postupně kříží nejen s xenofóbním přístupem živého obyvatelstva. Ačkoli to může znít jakkoliv absurdně, ve skutečnosti to funguje. ()
reziser to umyselne nezadefinoval ..ale vsetko nasvedcuje tomu ze sa v ziadnom pripade nejedna o zombii material ,,ale o nejaku inu formu existencie /snad mimozemskej / vyuzivajucu telesnu schranku zosnulych ,, prejavy tzv.nemrtvych vo finale tomu jednoznacne nasvedcovali ..ze tato nespecifikovana forma existencie ,, smerovala schranky bytia k dosiahnutiu zatial neznameho nejasneho ciela ,, ,, od tohto momentu vsetky telesne schranky sa spravaju identickym sposobom ... zostup do tunelov bez kauzalno-terminalnej specifikacie ,,, o ceste k tunelom vsak nemrvi vopred tajne medzi sebou komunikovali ,,, likvidaciou sa schranky nemrtvych dimenzionalne rozplynuli ,, telesne schranky nemrvych uz teda nepodliehali fyzikalnym zakonitostiam ... otaznikov je tu ale viac nez dost ,,, reziser /v umysle vyhnut sa gycu/ rozuzlenie nechava bud na nejake to pokracovanie / dufam že to nedopadne ako Coscarelliho Phantasm ,,alebo na bujnu fantaziu toho ktoreho individua,,, keby som vsak v tom videl iba reziserom predostretu fikciu pokusu o adaptaciu a zaradzovanie nemrtvych spatne do spolocenskeho koloritu zivota s tragickym finale ,,dal by som len jednu * ()
Robin Campillo v Les Revenants svojráznym spôsobom spracováva zombi tému. Vlastne sotva by sme našli podobné uchopenie tejto tematiky v kinematografii. Kladie fundamentálnu otázku ako adaptovať oživených mŕtvych, ktorí sa húfne vracajú z cintorínov. Režisér si všíma spoločenský, ale aj veľmi osobný aspekt tejto otázky. V mozaike pochmúrnych príbehov adaptácie živých mŕtvych zachytáva rôzne spôsoby prijatia, ktoré sú neraz bolestnejšie než odchody na druhý svet. Nielen samotní navrátilci, ale aj rodiny, manželia, ktorí si našli nových partnerov alebo deti, ktoré dedili, stoja pred vážnym problémom. A spoločnosť stavia záchytné tábory. Campillovi zombíci majú klasické znaky nemŕtvych, nízku telesnú teplotu a svetloplachosť. Avšak na rozdiel Romerových zombíkov sa v nich neprebudili hlboké primárne inštinkty, ale zostala im inteligencia, spomienky a schopnosť uvažovať. Nie sú krvilační, ale ich samotná prítomnosť je desivá a predstavuje ťažko definovateľnú hrozbu. Zaiste nielen sociálnu. Režisérovi sa darí vytvárať mrazivú atmosféru, plnú úzkosti a naliehavosti. A navyše, akási ostrá nostalgia sa tiahne touto filmovou esejou s prvkami sci-fi a hororu. ()
ocenenia : MFF Mar del Plata 2005 - nominácia na 1. cenu ()
Je to dobrý film k zamyšlení s pomalým tempem a lehce originálním námětem, v kterém se nic moc něděje (jen polemizuje), ale který mě přesto po cca půlhodině chytil a nepustil v domění, že musím vědět, kdo jsou "oni", co zamýšlí, a jestli se pointa bude shodovat s několika mými verzemi. ()
Kdo je fanouškem klasických zombie filmů, tak toto není film pro něj. Film se, podle mě, snaží najít podstatu oné zombie-zamyšlenosti, pomalé chůze, zasněnosti. A jde po mezilidských vztazích a sociálních dopadech, velmi lehce politicky. Každopádně atmosféra je mrazivá, děsivá. Je tam spousta nevyřčených náznaků a asi by mi druhé zkouknutí dalo víc z celkového pochopení. ()
Trochu roztahané, ale přesto se mrazivá atmosféra táhne až do hořkého konce, který alegoricky "pohřbívá" nesmyslné tendence multikulturalismu a politickou korektnost dnešní doby. Drama o neslučitelnosti různých světů, sociálních paradigmatech, i o tom, že "jiní" nás nemusí obohatit, ale naopak poznamenat. ()
Teda, co to bylo? A ten konec - to, pojď jako....... Abych to shrnul - Důchodci, malé děti, rodinné vztahy, plazivá hudba, pomalé tempo, francouzi, dementní konec, = 102minut naprosté nudy. Ohavnost, kterou už nechci nikdy vidět - Jestli tato pochoutka je předlohou pro serial Les Revenants - tak ho okamžitě mažu ještě před slhédnutím. ()