Režie:
Štefan UherKamera:
Václav RichterHrají:
Dáša Silovská, Drahoš Filač, Miro Mališ, Ľubo Roman, Viera Topinková, Eugen Senaj, Rudolf Velický, Irma Bárdyová, Anton Gýmerský, Tibor Bogdan, Jozef Dóczy (více)Obsahy(1)
Do sídlištní školy nastupuje nový žák, jehož rodiče se do oněch míst nedávno přistěhovali. Sbližování s kolektivem spolužáků z deváté třídy prožívá bouřlivě, i když si tam nalezne několik dobrých kamarádů - jednak dívku, která stejně jako on má zájem o výtvarné umění, jednak hocha s matematickým nadáním. Hrdina prožívá první platonické zamilování, sužuje jej žárlivost i záhadná parta, která zveřejňuje všelijaké nedostatky, které by měl dotyčný hříšník napravit. Začínající režisér Štefan Uher, vypravěčsky ještě ne zcela jistý, si tu vypomáhá moralizátorským akcentem a mládež vykresluje spíše takovou, jakou by měla být z hlediska ideologicky motivované výchovy, než jaká doopravdy je. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (17)
Těžko se nějak vyjadřovat o tomto snímku. Děj je místy velmi zmatečný, to je nutno přiznat. Kdybych se před zhlédnutím tohoto filmu nepřečetl nástin děje, tak v tom asi plavu. Takhle jsem už částečně věděl, o co tam jde. Jinak film nenabízí žádnou výraznější zápletku, celý děj se točí kolem triviálních vzkazů, označených záhadným písmenem "T" v kroužku. Prakticky je to docela nudný snímek, který by v dnešní době asi neobstál. Sledujeme příběhy jedné třídy a zároveň třech mladých lidí, třech kamarádů, kteří pátrají po původci všech vzkazů, které jim nejsou zrovna příliš po vůli. Ale nečekejte od filmu nějakou přílišnou zábavu. Dávám nakonec dvě hvězdičky, protože mám slabost pro filmy ze školního prostředí, ale tento film příliš nedoporučuji zhlédnout, pookud chcete nějaký film odpočinkový. U tohoto filmu musí být člověk neustále v obraze, jinak se v ději ztratí... ()
Uherovi to išlo neskôr lepšie s mládežou vyzretejšou (Slnko v sieti) a ešte lepšie s frustrovanými dospelými (Kosenie jastrabej lúky). Takmer bez deja, melancholicky ladené, ale hlavne autorsky rozpoznateľné. Len škoda, že si s 15 ročnými spájam všetko iné, len nie melanchóliu. A Ľubo Roman ako najväčší fešák v triede! Súhlasím s názorom, že vidieť to v osmičke (devinu sme nemali), spojím si triednu krásavicu 9.A s nejakou našou a film by som prežíval neporovnateľne silnejšie. ()
Poetická romantika s minimalistickou detektívnou odbočkou o pätnásťročných. Štefan Uher dodal snímke nový obraz a filmárske postupy a celý snímok tak pôsobí veľmi sviežo. Jednoduchým spôsobom využíva jemný humor a aj vážnym veciam dodáva odstup. Film sa síce nevyhne chybám, ale nie sú nijako závažné. ()
Pohled zaměněný s ohlédnutím: smírné, idealizující hledisko ohlazuje všechny hrany a mění film, který se tváří jako aktuální a svědčící, v pouhou nostalgickou vzpomínku, nadto uvědoměle akcentující především pionýrskou čest a pospolitost, dvě velké iluze. ()
Jednoduchý film o dospievaní. Možno, že sa v ňom Uher ešte neukazuje ako režisér, ktorý je hodný zapamätania, ale k výrazovému a emocionálnemu náboju o rok staršieho Slnka v sieti nemá tento film ďaleko. Jednak je to film hravý, plný príjemných postavičiek, priateľstiev a prvých lások a je zasadený do Bratislavy roku 61. Vidieť Michalskú ulicu, alebo nábrežie Dunaja, bez moderných vymožeností je veľmi príjemný zážitok. Je jasné že sa tu Uher ako tvorca hľadal. Ale film nenudí, je zábavný a doslova volá po podobných filmoch. Či už sa jedná o zádumčivého hlavného hrdinu, rozumbradu, ktorý všetko vie a všetko vie zistiť, alebo o postavu mladej slečny, ktoré jr zo povestné najkrajšie dievča s triedy aké poznáme hádam všetci. My z deviatej A volá po podobne ladených filmoch, ktoré možno nie sú úplne reálne, ale v tomto žánri a duchu na tom nezáleží. Viem si predstaviť, že vidieť to, keď som mal 12, tak by som to miloval. A z nostalgie a možno preto, že to dieťa mám stále v sebe, som bol nadmieru spokojný a príjemne potešený. ()
Na první i druhé podívání hodně slušnej výlet do československé nové vlny. ()
Zlaté šedesáté v pěkném slovenském podání s kouzelně melancholickou hudbou této zajímavé doby. Příběh není sice nijak výrazný, ale přesto příjemný a poklidný, proložený dojemným osudem krásné zrakově postižené Danušky. Odpočinkový film o lásce ze školních lavic, který rozhodně potěší vyznavače poezie mládí. ()
Vím, že i u Slnka v sieti mi tam ti hrající adolescenti připadali náramně seriózní, nedětsky vážní. A zde je tento fenomén ještě silněji obsažen, až tak, že ten film působí naprosto nereálně. K tomu ta častá nostalgie, která je u patnáctileté mládeže snad ještě nepřirozenější než ta serióznost, a navíc ta nepravděpodobná zápletka a pionýrská čest. Až mne překvapuje, že stejný režisér natočil jen o rok později tak zásadní film jako to Slnko. Film tak zachraňují obrazy, hudba, poetičnost a pro mne i nostalgie. ()
Stefan Uher uz v tomto svem ranem filmu poukazuje na svuj talent a hezkou obrazotvornost. Hezky se na to diva, dej se ale neskutecne tahne, nic podstatneho se nestane a minimalne me to strasne nudilo. Ale par dobovych zaberu na Bratislavu udela radost, nejakou atmosferu to mozna ma..., ja uz si to ale nepustim. ()
Rane sedesatkovy (rozumej vizualem spis padesatkovy) barevny detsky film. Neni to uplne marne, alespon pokud chcete videt jak fungovali skolaci v dobe, kdy neexistovaly mobily...na fruhou stranu je videt, ze i tak je to tendencni, protoze misty se zaci (predpokladam ZS) chovaji, oblekaji a mluvi jako dospeli... ()
Uherov debut, resp. nadýchnutie sa pred ospevovaným dielom, nedopadol vôbec zle. Sníma nevyzretú mládež končiacu základnú školu, ktorá má na sebe pracovať v odstraňovaní nedostatkov. To znie trochu moralisticky či ideologicky a snímke zostáva sčasti táto nálepka. Časť príbehu venovaná timurovcom vyfučí v závere ako balón, dobrý dojem zostane z predstaviteľov Ivana a Dany. Slabšie 3*. ()
5:12 – one eye symbolism 6:53 – podivné podání ruky „A poriadne, aby vedel, či je Zem gulatá.“, prohlásí třídní mlátička. Jakou to má souvislost s dáváním hobla nechápu. Divadelní předříkávání básničky o Jánošíkovi, které trvá více než minutu a půl. „Si kamoš, budem ťa voľať Einstein.“ „Tu poslednú cestu namaluje najširšiu. Po tej sa má chodit.“ 30:22 – devil horns ()
Velmi zestárlo. Zhlédnuto jen kvůli doplnění filmografie Štefana Uhra. ()
Nostalgický film Štefana Uhera, podľa Márie Ďuríčkovej, o dospievaní a problémoch s tým spojenými. Dnes síce vyznieva zastaralo, ale jeho šarm neustále stúpa. Pekný rodinný film a veľmi slušný celovečerný debut v dnešných dňoch už slovenskej režisérskej legendy Štefana Uhera. ()
"Rembrandt tiež nástenky nemaľoval." Umelecky založený deviatak zažíva životný posun do nového domova a školy, kde ho čakajú noví spolužiaci, fešná potencionálna výtvarnica so zrakovým hendikepom a utajená timurovská úderka, tepajúca nešváry v kolektíve ironickými odkazmi na tabuli. Spolu s nepoetickým matematicky nadaným kamarátom zahajujú skorodetektívne pátranie. Nechýbajú skvostné dobové zábery na Bratislavu vo farbe, trošku kostrbatá dobová mládežnícka mluva a nejaké nutné dobové pionierovanie v podobe uniformovaných červenošatkových strážcov čistoty obuvi pri vstupe do školy. Väčšina detských hercov už si nikdy nezahrala, okrem Ľuba Romana, ktorý tu pôsobí dospelejšie ako ostatní a Fedora Freša, ktorý namiesto vo filme neskôr hrával na basu s Ursínym, Vargom, Hammelom alebo Lipom. Na film o pubertiakoch je to aj vďaka hudbe zvláštne melancholické, ale má to svoje čaro. "Koľko polievky?" "Ako vždy, po štráf." ()
Tento film sa celkom zvláštnym spôsobom pohybuje po hranici. Školská trieda kdesi vo veku kde sa končí detstvo a začína dospievanie. Film takto balansuje medzi jednoduchým dobovým príbehom zo života detí a umelecky prepracovaným pohľadom do vnútra ľudí, ktorým sa končí detstvo, ale ešte nezačína dospelosť. Vychutnať si tento film takto nie je úplne jednoduché - na jednej strane tu máme obvyklý štylizovaný obrázok školskej socialistickej mládeže a jednoduchý príbeh zo života detí, na strane druhej pokus o sofistikovanejšiu umeleckú výpoveď, prácu so symbolmi i s obrazom, snahu o zobrazenie rodiacich sa citov a pocitov, dej často vyrozprávaný skôr v náznakoch než doslovne. Z môjho pohľadu jednoznačné pozitívum - nielen nadpriemerne spracovaný (a z dnešného pohľadu i nostalgický) detský film (hoci nezriedka celkom schematický v kontexte vtedajšej doby), ale aj celkom účinná umelecká výpoveď (hoci nezriedka kostrbatá a nesmelá), dokopy veľmi dobre spracovaný film o nedospelých nedeťoch. Už to nie je film pre deti, ešte to nie je film pre dospelých. Nevidím v tom rozpor, film je presne taký ako téma, ktorú sa snaží zobraziť. Navyše robí to remeselne nápadito, netriviálne, a prostredia rozostavaného sídliska či starej Bratislavy tomu dodávajú atmosféru. Dávam štyri hviezdičky, ale ak by som mal byť veľmi subjektívny, dám tomu aj päť. ()
Každý začátek je těžký. Ne každý udělá hned debutem majstrštyk. Uher asi nezvolil pro svůj první film nejlepší téma. I když... Jestli to byl záměr, tak se vlastně povedl. Natočit film, zmatený jako mysl pubertálního deváťáka. Divné chování, divné postavy, divné prostředí. Řada různých děl časem zraje, řada upadá hloub a hloub. Toto je ten druhý případ. ()