My z deviatej A

Vím, že i u Slnka v sieti mi tam ti hrající adolescenti připadali náramně seriózní, nedětsky vážní. A zde je tento fenomén ještě silněji obsažen, až tak, že ten film působí naprosto nereálně. K tomu ta častá nostalgie, která je u patnáctileté mládeže snad ještě nepřirozenější než ta serióznost, a navíc ta nepravděpodobná zápletka a pionýrská čest. Až mne překvapuje, že stejný režisér natočil jen o rok později tak zásadní film jako to Slnko. Film tak zachraňují obrazy, hudba, poetičnost a pro mne i nostalgie. (03.04.2016)

5:12 – one eye symbolism 6:53 – podivné podání ruky „A poriadne, aby vedel, či je Zem gulatá.“, prohlásí třídní mlátička. Jakou to má souvislost s dáváním hobla nechápu. Divadelní předříkávání básničky o Jánošíkovi, které trvá více než minutu a půl.  „Si kamoš, budem ťa voľať Einstein.“ „Tu poslednú cestu namaluje najširšiu. Po tej sa má chodit.“ 30:22 – devil horns (03.09.2022)

Uherov debut, resp. nadýchnutie sa pred ospevovaným dielom, nedopadol vôbec zle. Sníma nevyzretú mládež končiacu základnú školu, ktorá má na sebe pracovať v odstraňovaní nedostatkov. To znie trochu moralisticky či ideologicky a snímke zostáva sčasti táto nálepka. Časť príbehu venovaná timurovcom vyfučí v závere ako balón, dobrý dojem zostane z predstaviteľov Ivana a Dany. Slabšie 3*. (29.01.2020)

Poetická romantika s minimalistickou detektívnou odbočkou o pätnásťročných. Štefan Uher dodal snímke nový obraz a filmárske postupy a celý snímok tak pôsobí veľmi sviežo. Jednoduchým spôsobom využíva jemný humor a aj vážnym veciam dodáva odstup. Film sa síce nevyhne chybám, ale nie sú nijako závažné. (06.07.2018)

Stefan Uher uz v tomto svem ranem filmu poukazuje na svuj talent a hezkou obrazotvornost. Hezky se na to diva, dej se ale neskutecne tahne, nic podstatneho se nestane a minimalne me to strasne nudilo. Ale par dobovych zaberu na Bratislavu udela radost, nejakou atmosferu to mozna ma..., ja uz si to ale nepustim. (28.06.2014)