Život na úteku

Kukorelli je, aspoň pre mňa, málo známa osoba slovenských dejín, a pritom po ňom máme pomenovanú nejednu ulicu v rôznych slovenských mestách. Mladý Kňažko sa postavy tohto odporcu fašizmu zhostil dobre, len mi v príbehu chýbalo viac dramatickosti, a mierne navyše bolo komunistickej nálady. Výzorové premeny hlavného hrdinu a k tomu prelínanie časových období môžem pochváliť, takže také lepšie tri hviezdy. –––– Nikdy nepochopím, ako môže tráva tak chutiť koňom. Mne nechutila vôbec. (23.08.2015)

"Viete, čo je to za protifašistický živel? Až z Brnenského gestapa idú po ňom..." Detailne som príbeh letca Zvolenského stíhacieho pluku Kukorelliho nepoznal. Vedel som iba, že sa stal veliteľom partizánskeho odielu Čapajev. Jeho prípravy na útek i s lietadlami ma zaujal, rovnako ako jeho nekonečné úteky zo zajatia. Na takomto atraktívnom príbehu sa dá stavať a aj keď som nikdy nebol Kňažkov obdivovateľ, musím uznať, že toto je jeden z jeho lepších filmov. Zámerne zvolený čiernobiely materiál dodáva filmu trochu viac autenticity. Oceňujem hlavne informačnú hodnotu filmu, z filmového hľadiska by to chcelo ísť viac do hĺbky, pretože skutočný život Kukorelliho bol pestrý. Chýbali mi napr. jeho umelé zuby a havária s tým spojená, vrátené vyznamenanie za ťaženie v Poľsku, ale i iné zaujímavosti. Inak pozerateľný priemer. 60%. (21.09.2014)

Klasický normalizačný film zo sedemdesiatych rokov o druhej svetovej vojne. Našťastie ale nikdy nepôsobí zvlášť propagandisticky alebo vtieravo. Nna druhú stranu ale nič inovatívne neprináša, na to nebol v tom čase na Kolibe ani priestor. Ten ústredný útek na slobodu pôsobí až príliš naivne, ale tiež nebude dôvodom, prečo film hneď odpisovať. Kňažkovi úloha tohto vzpurného hrdinu daného obdobia slovenských dejín hrdinu perfektne sedí a to či už s bradou alebo s fúzami. Rrežucha nebol žiaden výrazný velikán našej kinematografie, ale jeho filmy sú v pohode pozerateľné aj dnes. (20.08.2017)

Na tenhle film a vlastně hlavně na L´udovíta Kukorelliho mne upozornil gogo76. Do té doby jsem jej neznal a přiznám se, že nemám ani pořádně zmapovány dějiny Slovenska po jeho odtržení od republiky. Jak jsem si tak o něm četl na wikipedii před kouknutím na film, musím uznate, že byl tento člověk velmi odvážným a štěstí jej až neuvěřitelně provázelo skoro celou válku. Bohužel, z originální životní předlohy toho tvůrci moc nevyužili. Děj filmu se skoro úplně kryje s osudy Kukorelliho před vstupem do partyzánské skupiny Čapajev, mně ale film nesedl. Proč? Pominu-li Po-2 s kříži na ocasu (ještě navíc místo svastiky!) coby slovenské letouny létající pro luftwaffe nebo vlaky s vagóny popsanými za války ČSŽ, pak to byl hlavně look sedmdesátých let u některých postav. Mimo uniformované vojáky, členy gard atd.. má spousta lidí ohozy se sedmdesátek a aby to bylo jo markantní, většina z nich má stylové neválečné účesy na pěšinku a kotlety... To mi vždycky vadí asi nejvíc, ta soudobá móda co se promítne do filmu. Můžete mít chlapa stokrát oháknutého v napulírované uniformě, ale s kalhotama do zvonu a s chlupy táhnoucími se mu od uší k chodidlům opravdu válečně vypadat nebude! Další co mi hodně vadí jsou pauzy ve fimech, kdy v klíčový moment najednou obraz zmrzne. Tady nevím proč to bylo dokonce několikrát. Ke všemu je lehce tendenční, kde jsou neustále zdůrazňováni komunisté jak jsou zatýkáni, protože nejvíc dělají pro odboj... Film tak poslouží jako náhled do řad slovenských letců po odstoupení pohraničí a zrušení československé armády. Někteří opravdu splnili přísahu a šli bojovat jinam. za to jim dík. Jiní však létali dál, dostali Me-109 s šli bojovat na východní frontu. Jsou známé případy, že naši kluci bojující v Anglii za naši svobodu byli po válce zavřeni v lágrech, zatímco Slováci co na východě sundávali Rusům letadla po skončení války nebyli ani zavření. Absudrní že? Dávám jen za dva granáty. * * (08.05.2015)

Ľudovít Kukorelli je hlavný hrdina filmu, ktorý je biografiou (alebo hagiografiou ?) jednej z najznámejších postav odboja v období Slovenského štátu (1939 – 45). Predtým, ako sa pridal k partizánom, bol dôstojníkom letectva a práve túto etapu jeho života opisuje prvá časť filmu. Jeho pokračovaním, ktoré vzniklo o 4 roky neskôr je film Choď a nelúč sa. Film, aj jeho pokračovanie boli nakrútené na čiernobiely materiál. Neviem, či to bol zámer, ktorého cieľom bolo zvýšiť autenticitu filmov, alebo nedostatok farebného materiálu, každopádne sa u nás v druhej polovici 70. rokov 20. storočia nakrúcali prevažne farebné filmy. V úlohe Kukorelliho sa predstavil Milan Kňažko, ktorý je síce dobrým hercom, ale scenár mu neposkytuje priestor na to, aby ukázal svoj talent, keďže jeho postava „šuští“ papierom, je jednoduchá, čiernobiela, schematická a psychologicky nevierohodná. Kapitán Dabač z rovnomenného filmu z roku 1959 je určite psychologický vierohodnejšou postavou ako Ľudovít Kukorelli. Vojnová téma sa v našej socialistickej kinematografii tešila veľkej obľube, 70. roky znamenali v tomto smere krok späť, nielen v porovnaní so 60. rokmi ( napr. Zvony pre bosých), ale aj v porovnaní s Kapitánom Dabačom, ktorý vznikol na sklonku 50. rokov. Vojnové filmy, ktoré sa u nás nakrúcali ako na bežiacom páse, boli skôr štátotvorné a keďže štátostranou bola v období komunistickej totality KSČ, slúžili tieto filmy komunistickej propagande resp. preceňovali význam KSČ, komunistov v odboji, v SNP. V 70. rokoch sa našlo len zopár svetlých výnimiek (Keby som mal pušku, Trofej neznámeho strelca). (09.02.2011)