Divotvorný hrnec

Na muzikál od Coppoly jsem byl velmi zvědavý a zároveň jsem se dost bál, co z toho vyleze, protože jsem si tuhle kombinaci nedovedl absolutně nijak představit. Při úvodní ukolébavce se mi podařilo ve 4. minutě usnout. Na druhé pokračování už jsem se dostal do děje a celkem se mi to zamlouvalo. Především mi docela sedl zvolený humor. Je ho k zaslechnutí velice málo, ale když už se nějaký objeví, tak spolehlivě zafunguje. Většina songů byla prudce poslouchatelná. Snad jen se dalo trošku ubrat těch romantických otravností o trošku umravnit toho sexuchtivého skřítka, který hledal útočiště pro svůj skřítčí úd. S intenzivním přivřením obou očí pálím slabé tři kousky. (03.08.2018)

Mezi 3 a 4*. Bylo to pohádkové a snové. Hltala jsem scénky v lese, kde byly neuvěřitelné roztomilé a útulné kulisy. Irský skřítek hledající svůj ukradený kotlík zlata byl nejlepší postavou filmu. Jinak děj dost pokulhával. Sice taneční čísla byla pěkná, ani Fred Astaire mi tady jako už stařík nevadil (to v mladších letech to bylo horší). Ale bylo tady na mě až moc moralizování - černoch/běloch. Nechápu tu stopáž, některé pasáže tam vyloženě dělaly páté kolo u vozu. Nejlepší song filmu - Look to the rainbow. (09.04.2015)

Nepopírám, že předmětný "hrnec" má kvality, které nesouvisejí jen s jeho zlatým obsahem, neboť není jen tak obyčeným, byť starodávným kusem nádobí naplněným až po okraj drahým kovem, nýbrž opravdovou DIVOTVORNOU rekvizitou. Vlastně bych měla být navýsost spokojená - samotná zápletka i použité exteriéry jsou vpravdě pohádkové, melodie chytlavé i nostalgicky dojemné a režie se ujal sám Francis Ford Coppola. Jenomže ... nejsem. Menší rozvleklost ve vyprávění neřeším - je nutno s ní už dopředu počítat, neboť muzikály se obyčejně nevyznačují překotně ubíhajícím dějem. Nicméně nenašla jsem si žádnou cestičku k jednotlivým postavám, kromě mladičké němé Susan ve mně nevzbuzují nijak přehnaně kladné emoce. Možná to do určité míry souvisí i s pojetím tanečních čísel, která se brzo okoukají, protože postrádají kreativitu a jiskru - dalo by se říct, že pouze s větším či menším úspěchem KOPÍRUJÍ pravý irský temperament - opět s výjimkou veskrze půvabného baletního projevu oné výše zmiňované lehkonohé němé dívky, která komunikuje se svým okolím právě prostřednictvím tance. Rozuzlení zápletky je pak možná až příliš zjednodušené, neboť k žádnému výraznému posunu v podstatě nedojde ... žádným směrem - pořád je to ta správná barva kůže, na které záleží až v první řadě. Takže ve výsledku lehké zklamání. (11.07.2016)

Divotvorný hrnec měla ráda mamka a kdysi jsem ho viděl - a nepamatoval jsem si z něj vůbec nic. Není divu, takovou šílenost aby člověk pohledal. Je tu zajímavé obsazení - příšerně zestárlý Fred Astaire, k němu odkvétající popová zpěvačka Petula Clark. A taky mladý Don Fracks, který hrál o 30 let později zbrojíře Waltera v seriálu Nikita. Jsou tu pěkné písničky ať muzikálové, soulové či popové včetně legendární Look to the Rainbow, nádherná zelená příroda. Jen ten příběh. Jsme na americkém jihu (asi 60. let?), kde je rasistický senátor, který sám může sepisovat zákony a dokonce zde propukne čarodějinický proces. Dále je tu starý Ir s dcerou, která ukradl skřítkovi hrnec zlata. Skřítek ho chce zpět, ale jak se mění na člověka, je nadržený/zamilovaný, chce dceru, nebo aspoň hluchoněmou tanečnici. Dceru chce i snílek, který se s kamarádem snaží vypěstovat mentolový tabák. A taky se tu kouzlí, senátor se mění na černocha a s dalšími černochy swinguje. A do toho všichni rozjásaně pobíhají, poskakují a tančí jak šílení. Z trochou údivu bych řekl, že Coppolovi, který na počátku kariéry rozhodně nebyl ve formě se to doslova rozpadlo pod rukama a že na place se stoprocentě fetovalo. No nakonec to všechno nějak dopadne, ve finále je to napínavé i dojemné a tak za ty jednotlivosti se zavřením očí, uší i dalších otvorů dávám 4*. (26.09.2022)

Chcel som vidieť tento známy muzikál nakrútený známym režisérom a obsadený známymi hercami a spevákmi. Príliš ma neoslovil, aj keď mnohé z pesničiek som poznal a tanečné umenie Freda Astaira nepoznačil vek. Ale celkovo mi to už pripadalo jednak pridlhé a asi aj pre inú generáciu, prípadne som to mal vidieť pred mnohými rokmi. Teraz to už bolo viac-menej z povinnosti. (29.12.2017)