The Manson Family
Režie:
Jim Van BebberScénář:
Jim Van BebberKamera:
Mike KingHrají:
Marcelo Games, Marc Pitman, Leslie Orr, Jim Van Bebber, Sage Stallone, Phil Anselmo, Amy Yates, Maureen Allisse, Sherri Rickman, Mark Gillespie, Charlie GoetzObsahy(1)
Režisér Roman Polanski odjíždí z Ameriky do Evropy dokončit svůj film. Jeho těhotná manželka, úspěšná herečka Sharon Tate zůstává sama ve společném domě na Cielo Drive v Beverly Hills. Jeden ze srpnových večerů tráví ve společnosti přátel. Večírek kolem půlnoci přeruší násilné vniknutí členů sekty psychopata a satanisty Charlese Mansona, kteří brutálním způsobem vyvraždí a zmasakrují všechny zúčastněné. Roman Polanski žije od vraždy své manželky a nenarozeného dítěte ve Francii. Do Spojených Států se vrátil až v roce 2003, kdy získal Oscara za film Pianista. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (54)
Takřka neznámí režisér Jim Van Bebber, který byl do té doby známý hlavně tvorbou videoklipů pro kanadskou industriální veličinu Skinny Puppy, přišel v roce 1997 s naprosto nekompromisním masakrem postaveným na reálném kriminálním případu z konce šedesátých let. Asi není třeba představovat manipulátora Charlese Mansona a jeho „povedenou“ rodinu nějak obšírněji. Ostatně, ten případ je notoricky známý a informací je plný internet (včetně autentických fotografií z místa činu). Nemám nic proti nevšedním experimentálním přístupům, kterým se někteří režiséři snaží mystifikovat své publikum, ale nejsem si jistý zdali je takové ohýbání reality vkusné zrovna v tomto konkrétním případě. Spíš ne. Film se tváří jako mix dokumentu a fiktivního filmu, přičemž hranice mezi fakty a výplody fantasie se chaoticky stírají. Problém je v tom, že režisér na mnoha místech záměrně překrucuje skutečnost, ale nemá potřebu své konání jakkoliv ospravedlnit nebo na to diváka alespoň upozornit. Dejme tomu. U smyšleného příběhu to nevadí. Vlastně to nevadí ani v souvislosti s nějakou lehkou historickou událostí, ale dělat si „prdel“ z bestiální, mnohonásobné vraždy, při níž mimochodem zemřela i žena v osmém měsíci těhotenství, mi přijde krajně nevkusné. Dobrá. Umění je zkrátka umění, a kinematografie - jak jistě souhlasíte - je jednou z nejsvobodnějších forem umění. Jenže ouha! Manson stojí za prd i po té umělecké stránce. Dementní střih, ploché herecké výkony a bláznivé obrazové filtry, ze kterých Vás za chvilku začne bolet kebule, to není umění, ale diletantství. I když nechám své puritánství za dveřmi, tak mi nezbývá konstatovat, že Bebber natočil obyčejný škvár. Šokující, ale pořád škvár, čímž se dostávám k jedinému pozitivu celého filmu. Na to, že jde o televizní produkci, mají zdejší gore efekty opravdu zničující účinky. V závěrečných deseti minutách dosahuje bestialita takové úrovně, že u citlivých jedinců může způsobovat samovolné zvracení. Zde se samozřejmě Bebber držel faktů zuby nehty, aby uspokojil svou touhu šokovat. Pokud Vám tohle stačí, pak nemusíte váhat, ale zdůrazňuji, že zrovna na tuhle černou skvrnu amerických dějin vzniklo daleko více kvalitnějších filmů, seriálů a dokumentů. ()
Chápem, že amíci sú doteraz frustrovaní, že im nejakí sfetovaní hipíci 40 rokov dozadu zavraždili zopár celebrít, ale toto je veľa. Film podáva falošné výpovede členov Mansonovej komunity, ktorí ani neexistovali a cituje to, čo nikdy nepovedali. Snaží sa silou-mocou šokovať, zhnusiť, odradiť od kohokoľvek a čohokoľvek, čo nejako súvisí s nejakými hippie komunitami. Napriek tomu, že väčšina členov Mansonovej komunity asi naozaj bola dosť prepnutá z toho LSD, toto je skutočne trápna demagógia. Objektivita na bode nula. ()
Ultra sra*ka! Tohle dělal nějakej idiot skoro deset let jo? Proboha! Naprosto nesmyslně natočeno. Van Bebber se snaží celým pojetím dát najevo, že dokáže dělat umění. Že dokáže udělat temnou nepříjemnou věc ve svém stylu. Ale ten jeho styl stojí za ho*no. O Mansonovi by se mohly točit opravdu skvělé filmy. Ten námět je prostě na zfilmování skvělý. O to víc nechápu, že se to dá takhle zprznit. Spoustu hnusných, netalentovaných a nezajímavých lidí se píchá, nebo sebe píchá nebo do někoho píchá. A Marcelo Games jako Manson? To je totální výsměch! ()
Na to, že se jedná o televizní produkci jde o poměrně zajímavě podanou záležitost. Otřesnost obsahu je solidně sugestivní, tomu odpovídá forma, na cenzuru se moc nehraje a poselství o otřesnosti a totální odcizenosti některých sekt a myšlenkových hnutí od našeho způsobu života je s úspěchem gradována od začátku do konce, z volnomyšlenkářských hippíků, kteří na LSD pořádali supergrupáče se postupně ale jistě stává satanistická sekta, ohánějících se biblickými symboly a směřující k naprosté (sebe)destrukci. Dalo by se tomu samozřejmě hodně vytknout (dost možná i co se týče roviny faktografické), ale jistou sílu ten film má. Pro citlivější povahy možná moc silné kafe. 50% ()
Pro jedny prachobyčejný fanatik a sériový vrah, pro ty druhé spasitel a vůdce, který jim otevřel oči a naučil je vážit si sebe samých. Přesně takhle by se dal charakterizovat Charles Manson, muž který se nesmazatelně zapsal do americké historie a který dodnes budí ve spoustě lidí hrůzu a odpor, ale u některých i obrovský obdiv. Tento film je jakýmsi dokumentem, který staví na výpovědích několika členů Mansonovy rodiny, lidí kteří byli pro něj ochotni udělat opravdu cokoliv, dokonce i zabít nevinné lidi. Přestože se ve světě moc velké obliby netěší, pro mne osobně patří mezi to nejlepší co bylo o Mansonovi kdy natočeno ()
Galerie (19)
Photo © Mercury Films
Reklama