Street Fighter: Poslední boj

Jako parodie bondovek by to možná s menšími úpravami obstálo. Takhle je to jen zábavné céčko, které těží z popularity stejnojmenného videoherního titulu a momentální fyzické formy Van Dammea. A to, že se i čistá videoherní bojovka dá napsat a natočit slušným způsobem, potvrdil třeba první Mortal Kombat nebo před pár lety Tekken. (17.12.2014)

Není divu, že se svého času film setkal převážně s nepochopením a opovržením. Příznivci Van Dama čekali akci a fandové hry zase "důstojné" zpracování předlohy. Proto také grandiózně nadsazené a drze sebereflexivní převyprávění Street Fightera do podoby campu pro předpubertální chlapce narazilo. Nejednalo se o zlomyslný výsměch tvůrců - film produkovala sama firma Capcom, která hru stvořila. Film se nabízí chápat jako experiment. Ve stejné době totiž v produkci Capcomu vzniklo i ultra-macho anime "Street Fighter II: The Movie", které je naprostým opakem hraného zpracování. Tržby evidentně ukázaly, že anime směr pryštící testosteronem a patosem je divácky vděčnější. Přitom hraná adaptace ukazuje tolik tvůrčí profesionality a nápaditosti. Obzvláště scénář, který hloupoučké postavy a černobílou naivitu světa videoher adekvátně přetváří do vyprávění nesvázaného tradiční logikou, a výprava, jež láskyplně rozvádí imbecilitu postav (aluze na propagandu doby první a druhé světové války v sídle Bisona, duel v maketě Bisonovy megapole pojatý jako souboj japonských monster ala Godzilla) ukazují tvůrčí nasazení všech zúčasněných. Nemluvě o skvělých videoherních aluzích jako konzolové ovládání ostřelovacích systémů, zmnožení obrazovek a s ním spojená simultaneita vjemů, drzá karikatura debaty po škodlivosti násilí v médiích při transformaci Blanky a především tečka po závěrečných titulcích " World Domination - Replay"). "Street Fighter: Poslední boj" byl nejen jednou z prvních filmových adaptací videoher (předcházely mu pouze "Super Mario Bros" a hongkongští "Future Cops"), ale také byl na svou dobu enormně progresivní. Nuzné americké tržby bohužel postup adpatací videoher stáhly do prostoru snahy podřizovat svobodné hyperstylizované světy "realistickým" prostředím a především klasicky koncipovaným příběhům, z něhož se až po více jak deseti letech odvážilo vykročit teprve duo Neveldine/Taylor s avantgardní sérií "Zastav a nepřežiješ" a v těsném závěsu za nimi Paul W.S. Anderson s "DOA" a "Rallye smrti". (07.09.2009)

Nech si hovorí kto chce, čo chce, mne sa tu ľúbilo. Vyrastal som na tejto "Vandamovke" a za čias VHSiek som tuto kazetu častým prehrávaním zodral. No a znova ma to bavilo aj po rokoch. Street Fighter som hrával spolu s Mortal Kombatom často aj na počítači a tak som sa rozhodol, že pri takomto podhodnotenom hodnotení dám s nostalgie aj tu štvrtú. Steven E. de Souza možno nie je najlepší a najšikovnejší režisér, ale dobre postavy a hlášky písať vie (Die Hard alebo Komando je toho dôkazom). Čo sa týka samotného filmu, tak rozpočet je tam vidno, nevyzerá to lacno, tak isto akcie a aj kostýmy vyzerajú aj dnes stále dobre. Postavy majú plný zásobník hlášok aj nábojov a každý dostane svoj priestor, tak ako Žán Klod svoj frajerský a legendárny kop s otočky. Obľúbený soundtrack: The Aftermath. 75% - 4* (21.10.2019)

Taková ujetost, která ale není v provedení až tak špatná, i když by si to jeden mohl myslet podle doby vzniku. Pokud jsou tu nějaké triky, nejsou ani zdaleka tak zlé, jak by si jeden myslel. Docela se mi líbí, že je to taková kostýmní ujetost, kde se to mlátí hlava nehlava a dopadá to celkem dobře. Nic světoborného, ale fajn zábava na hodinku a půl ano. (28.04.2015)

Je smutné, že právě tento film zakončil kariéru Raula Julii, a nese tak na konci věnování, jemu určené. Výkony jsou přesně takové, jako bychom mohli od filmu s van Dammem očekávat. Toporné. To, na čem film skutečně troskotá, jsou ale souboje. Fanoušci videohry si tady jaksi nepřijdou na své. Samotný Jean Claude si svůj jediný významější rozbroj užije až na konci filmu, a to v natolik nevydařené scéně, že lepší ani nezmiňovat. Bohužel nic jiného za zmínku nestojí...Snad jen snaha včlenit příběh do prostředí "reálného" konfliktu v zemi ovládané diktátorem. Je skutečně nevšedním zážitkem sledovat úvodní titulky, které navozují atmosféru autentických televizních záběrů, a hned po nich se zjevuje komixově vyhlížející Van Damme, který svým tvrďáckým výrazem jakékoliv zajímavější nápady umlčí. Jestli chcete zažít atmosféru videohry Street figher v nejlepším možném provedení, sežeňte si film Jackiho Chana City hunter - na hru odkazuje jedna scéna, která však hravě Street fightera strčí do kapsy. (28.05.2005)