Flanderský pes

Málokdo si dnes uvědomuje, jak jsme podvědomě společností (přátelé, sousedé, kolegové v práci, politici, média...) tlačeni do přepočítávání všeho na konkrétní jednotky, nejčastěji peníze. Je to postupný proces napříč dějinami lidstva, přičemž na počátku novověku nabral na obrátkách a dnes můžeme být svědky takových paskvilů, jako je např. nedílné spojení citu a morální kategorie lásky s otázkou „Co z toho budu mít?“ nebo běžný názor řadící majetek a štěstí do přímé úměry, čím více prvního, tím větší a intenzivnější množství druhého. Jsem vděčný za každý film, který ukazuje na nesmyslnost snahy aplikovat materialismus na vše s lidmi související, byť tyto umělecké počiny vnímá většinová společnost jako výlety do oblasti fantazie. Flanderský pes možná určité pohádkové prvky obsahuje, ale pouze jako obal reálného jádra. Šťastný může být jak bohatý, tak chudý, štěstí nesouvisí s penězi, jde jen o to, kde a jakou hledáte stravu pro svojí duši, v čemž se skrývá třeba s jakými se stýkáte lidmi, jak trávíte svůj volný čas a kterými cestami si jdete za svým cílem (ty těžší a poctivější cesty jsou pro duši nejvýživnější). Milým zpestřením filmu jsou vlámské (flanderské) reálie – město Antverpy se slavným malířem Rubensem a psí plemeno Flanderský bouvier. Z plného počtu ubírám jednu hvězdu za posledních pět minut filmu, které se spíše podobaly telenovele než dickensenovsky laděnému příběhu o malém chudém chlapci toužícím se stát malířem. (03.04.2012)

Trochu pochmurné ladění, ale v každém ohledu velmi dojemná historka pojatá atmosférou podobající se výpravným příběhům Charlese Dickense, která kombinuje v podtónech dětskou romantiku se sociální nerovností, pokud jde o polohu. Stejně tak si myslím, že nejvíce si tuhle pohádku užijí asi příznivci pejsků, ke kterým ostatně patřím také. Protože dlužno přiznat, že chlupaté stvoření je zde kouzelné. (27.12.2011)

Z filmu jsem byla konsternovaná a na konci brečela jako při pms - a zde vidím, že jsem nebyla sama. Dojemný, inteligentní a na konci i mystický příběh o touze dítěte stát se malířem, o géniovi, který šel za svým cílem. Takhle zanícené milovníky umění znám i ze života, možná proto mě ta jeho síla tolik dojala. Film je nějak hodně o tom, co je důležuté - srdci, a v tom, jak to sděluje, není trapný. (16.04.2011)

První čtvrtinu filmu jsem se nenudila jen proto, že jsem se celou dobu děsila, kdy přijde sladkobolně rozjásané přátelství člověka se psem. Na dosti nesympatické zvířátko Brodie však záhy zapomněl a načrtl zajímavý příběh chlapce toužícího stát se malířem. Nebýt toho až apokalypticky blbého konce, kdy chlapec skončí v objetí se svým otcem, při čemž by se neubránila smíchu ani služtička sledující ten nejpitomější cajdák v duchu "kterak Máňa ke štěstí přišla", mohl to být celkem slušný snímek. (18.12.2011)

Předvídatelný děj o dobru a zlu, které je přesně vymezené - postavy jsou černobílé. Film by mohl být pro nejmenší diváky ukázkou, jak se chovat ke zvířatům, k lidem, jak neztratit poctivost. Ovšem těch témat (známých z jiných filmů) tvůrci zapojili tolik, že nejmenší diváci by všechno asi nepobrali. Jednotlivé nápady - třeba motiv malířství, jsou zajímavé, ale celkově průměrný snímek. Pěkná kamera (záběry na tržnici). Název zavádějící, závěrečnou reklamu na flanderského psa (který se mi jinak líbí) a snový pohřeb jsem nějak nepochopil. (16.04.2011)