The Comfort of Strangers
Cortesie per gli ospiti
The Comfort of Strangers
Režie:
Paul SchraderScénář:
Harold PinterKamera:
Dante SpinottiHudba:
Angelo BadalamentiHrají:
Christopher Walken, Rupert Everett, Natasha Richardson, Helen Mirren, Antonio Serrano, Manfredi AliquoObsahy(1)
Pár na dovolené podléhá psychické a sexuální manipulaci v režii místního 'přítele'. (oficiální text distributora)
Recenze (23)
Podivná pohostinnost od začátku tak trochu koketovala s o pár let starším Scottovým Hladem. Byla to ale jen moje přebujelá fantazie, v které jsem se zamotala ještě beznadějněji než naše mladá znuděná dvojice v uličkách divukrásných Benátek. Atmosféra slibující něco "zakázaného" vyšla skoro naprázdno, stejně jako Walkenovo charisma. Kromě přiznání dámy ze spřáteleného páru, že se na spící dvojici, která ráno postrádala oblečení, jen dívala, se dohromady nic nestalo. Ani stížnosti na bolení zad nevyústily ve vplétání do kola! Takže 3* - za Benátky a za to, že se filmu dařilo mě 107 minut nestydatě balamutit. ()
Cizí lidé v cizím městě… romantická idylka pozvolna přerůstající v psychoteror. Film plný nezodpovězených otázek (vždyť Walkenova postava je na jejich nezodpovídání postavena). Ač situovaný do prosluněných Benátek, rájem tisíců turistů, svým vyzněním připomínající bloudění dvou ztracených duší osamělým, v mlze zahaleným teritoriem. Buď šlo o velice sofistikovanou metaforu čehosi normálního, nebo o příliš tajemný thriller o něčem hodně nenormálním. Budete-li mermomocí chtít odpovědi, musíte si je domyslet, tohle bych filmu nevyčítal, právě díky spoustě „proč?“ je tak znepokojivý, vzrušující a děsivý. Nevhodná mi přišla jeho délka. Skoro dvě hodiny zpočátku hustou atmosféru postupně ředí až mi ke konci bylo víceméně jedno, kdo, koho a proč. Pomohla by redukce dialogů o všedních věcech, nebo jsou právě ony klíčem k celému filmu? Myslím, že zde bylo zaděláno na hodně silný divácky zážitek, co naplat… 70% ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,244,381║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Vskutku velmi podivuhodný a zvláštní film. Zároveň také místo mého prvního setkání s hereckou osobností jménem Rupert Everett, jehož jméno jsem si doposud spojovala s filmem s okouzlujícím názvem "Dellamorte Dellamore". Tím nejkrásnějším, uprostřed toho labyrintu podivností, italských uliček, jednoho velkého, krásného domu a historek o otci, pro mne byla andělská Natasha Richardson. ()
PODIVNÁ POHOSTINNOST nezradila pověst svého režiséra: je víc zajímavá než zvlášť nadprůměrná, víc provokující než povznášející. Říkám takovým filmům „loutkohry“: své spíše jednorozměrné postavy-typy vedou nečekanými cestami k šokujícím koncům. Naštěstí Schraderova poučená režie, konkrétně mizanscéna [ve smyslu „aranžmá“ filmového prostoru, tj. způsobu, jakým jsou vybrány, zaplněny a snímány interiéry a exteriéry], dává filmu texturu smyslné dekadence. Tuto sarkastickou moralitu o jednom partnerském vztahu v krizi řadím mezi své aktuální „guilty pleasures“ (stydlivé libůstky); sedí to hlavně na Christophera Walkena s jeho nestálým italským přízvukem a nezdravě opakovanou historkou o otcově šedivějícím kníru. Film je zkrátka tím lepší, čím víc ho berete s nadhledem, a určitě patří mezi ty zábavnější benátské dekadence (následujíce tak SMRT V BENÁTKÁCH a TEĎ SE NEDÍVEJ). ()
Labyrint Benátek pod žhavým sluncem se v noci promění na místo plné tajemství. Miluji Benátky. Spletité uličky, můstky a mosty, voda šplouchající v četných kanálech, gondoly tiše se pohupující na vlnkách, smích a hejna holubů (karneval byl tentokrát vynechán). Tahle procházka je však tajuplná, umocněná poetickou kamerou a hudbou, co se zadírá až pod kůži. Nejen historka s knírkem připomene Smrt v Benátkách...Ústřední herecká čtveřice je skvělá po všech stránkách. Jakmile se na scéně objeví Walken, nabere snímek podivný neklid, který logicky vyústí v tragedii. Předloha je jednou z mála knih od McEwana, kterou jsem zatím nepřečetl (budu se do ní muset pustit). Možná bych mohl být trochu zklamán, že film nešel až na dřeň (McEwan si libuje ve zvrhlostech, což ukázal již ve své prvotině Betonová zahrada), že Everetta neznásilnili, že Richardsonová nebyla bičována důtkami s háčky a že je nakonec oba nevyvrhli.....přesto jsem si snímek užil a propojil si ho se vzpomínkami na krásné město ve slunné Itálii... ()
Natasha Richardson bez podprsenky. Tím pozitiva zase končí. Podivnost, které nijak nepomáhá nepasující dabing (Vašinka na Walkena, bože, Jagelka...). Atmosféře se nějak nepodařilo vyhrabat, a motivace postav je trochu zastřená. Hodně zastřená. Pokud tvůrci chtěli něco naznačit nebo dokonce říct, měli to udělat. ()
Dobrá a předlohu ctící adaptace knihy Iana McEwana "Cizinci ve městě". ()
Walken a jeho až do omrzení opakovaná vousatá historka ftw! Tihle lidé jsou vždy podezřelí a možná i nebezpeční, jelikož kromě špatné krátkodobé paměti existuje i reálná možnost, že chtějí touto taktikou dosáhnout něčeho nekalého. Everettovi to přes nakynuté trapézy bohužel nedocvaklo. Jinak je to jeden ze slabších benátských filmů, přestože Schraderův cíl vytvořit hustou atmosféru je zde cítit mohutně, navíc neustále zdůrazňován sytě orchestrální Badalamentiho kompozicí. Oceněníhodný je, především v účesech a oblečení, hezky zachycený styl raných devadesátek - kdyby byla Podivná pohostinnost natočena o takové dva tři roky dříve, rozhodně by byla esteticky nepříjemnější. Jednotlivé snahy filmu se bohužel průběžně navzájem vyrušují, některé zajímavé náznaky jsou rozvedeny a jiné ne, takže nakonec opět vznikla klasická schraderovská naondulovaná ani ryba ani gondola. A Zvonice sv. Marka násilně zakomponovaná do každého záběru v okolí Walkenova balkonu byla dost otravná (jako upozornění na Benátky zbytečné, jako falický symbol příliš očividné). ()
Schraderovsky chladný rukopis, až aristrokraticky hviezdne obsadenie, temná Badalemntiho hudba, Benátky a ako vždy úchylný pohľad Christophera Walkena. Fyzicky až nepríjemne voyeristický zážitok. ()
"Takže tohle je muzeum starých dobrých časů ??" Tak to ani náhodou !! Jen další (polo)šílený magor na soupisce rolí skvostného démona Walkena - Byť ten si tentokrát s Helen Mirren nemá co vyčítat..;) - ve velmi velmi zvláštním snímku šíleného génia Paula Schradera.. Ve snímku s úplně jiným vyvrcholením, než by jeden od erotického thrilleru čekal..;) Velmi bizarní film s až děsivou atmosférou, z něhož by měl jistě perverzní básník Ian McEwan velkou radost.. ()
Moc dobře si pamatuji, jak jsem se cítila, když jsem četla předlohu k tomuto filmu - jednoduše, strašně. Ian McEwan je můj nejmilejší autor, ale úplně si nelibuji v jeho nejznámějších knihách, kterou je např. Betonová zahrada, spíš se mi líbí "odlehčené" verze jeho tvorby, ne úplné začátky. Tam samozřejmě Cizinci ve městě nepatří, ti jsou také děsiví, nechutní, ponuří a docela mě překvapilo a potěšilo, jak film předloze odpovídal. Správně je použit minulý čas, protože stejně se nakonec našlo pár zcela zásadních odchylek. SPOILER V knize např. čin zůstane nepotrestán a po jeho provedení i cosi pokračuje, což jej činí o trochu děsivějším, byť je to v knize popsáno jako náznak (směsice těl na podlaze) SPOILER. A hlavní věc, ve filmu je děj umístěn do Benátek. Nepamatuji si, že by v knize bylo přímo určené, ve kterém městě pár tráví svou dovolenou. Tím je konstantní ztracenost a malátnost jich obou ještě podtržena. Bloudí ve městě beze jména a bloudí i sami se sebou a v sobě. Musím říct, že filmové zpracování je ale i přes pár nepřesností (pořád nechápu, proč to nemůže být jako přes kopírák s knihou) velice zdařilé a že se opravdu povedlo. ()
ocenenia : MFF Cannes 1990 - nesúťažný výber ()
Režisér Paul Schrader vytvoril film, ktorý je domýšľavý a niekedy až šialene nudný. Ale eroticky znepokojujúca atmosféra nahrádza nudné momenty. V najlepšom prípade ide o šialenstvo prezlečené za úplný racionalizmus. 6/10 ()
Nepochopil jsem umělecký záměr tvůrce...40% ()
Hořký měsíc je jen jeden ... ()
V tomto erotickém thrilleru bude mladý anglický pár na dovolené v Benátkách podléhat svádění záhadného, staršího páru. Mary a Colin přijeli do Itálie, aby si vyjasnili budoucnost jejich vztahu, který se potýká s problémy. Brzy se seznámí s Robertem, záhadným majitelem pitoreskního baru. Ten je velkoryse rozmazluje spoustou vína a baví barvitými historkami ze svého dětství, které strávil s brutálním, dominantním otcem. O něco později, opilí a ztracení v labyrintu starobylého města, se pár znovu setkává s Robertem, který je ubytuje ve své velkolepé vile. Seznámí se také s jeho ženou Caroline , která trpí strašlivými bolestmi zad a zjevnou emocionální nestabilitou. Colina a Mary tento okouzlující starší pár fascinuje, a i když je zneklidňují jejich zjevné problémy, postupně se zapojují do jejich emocionálních a sexuálních her, které však náhle vyústí v násilí. Paul Schrader natočil tento snímek podle scénáře Harolda Pintera, jenž je adaptací románu Iana McEwana. Natasha Richardson si do té doby zahrála například ve Schraderově filmu Patty Hearst, jenž je portrétem dědičky novinového deníku, z níž se stala teroristka ()
Předlohu od Ian McEwana jsem kdysi dávno četl, podle matných vzpomínek se hlavně ta psychologie a pocity/vnitřní život postav úplně na plátno převést nepovedlo. Ale jelikož to režíruje Paul Schrader, odehrává se to v Benátkách, hraje tam Christopher Walken a orientální hudební doprovod řeší Badalamenti, tak nakonec dobrý. Pojmu slowburner to teda dodává zcela nový rozměr, první tři čtvrtiny se to tváří jako celkem obyčejná vztahovka s tlumeným napětím, či spíše vyhořením a prázdnem mezi ústřední dvojicí. ()
Majitel baru,sexuální zvrhlík a vrah v jedné osobě a stejně vyšlahaná jeho manželka.Pro mě nudné-oživilo mě posledních 10 min.Celé to zachranuje půvabná Natasha Richardson-jakožto naprostý andílek. ()
Škoda. Ani Rupert Everett, kvůli kterému většinou posouvám svá hodnocení směrem vzhůru, tohle zachránit nemohl. Celou dobu jsem měla dojem, že si režisér z diváků nepokrytě střílí a mne si ručkami, jak mu nalítli v očekávání Něčeho. Ve srovnání s Teď se nedívej jsem postrádala napětí a určitou uvěřitelnost. ()