Nebezpečná krása

Skoukla jsem tisice filmu a presto je tenhle film muj nejoblibenejsi. Pravda, zaver je klasicky hollywoodsky, ale clovek nemuze chtit vsechno, zvlast, kdyz byl pocten predchozi hodinou a pul. Kdysi jsem videla cast tohoto filmu, ale bohuzel nam uprostred odesla televize a ja pak nedockave cekala na opakovani. Marne. Tak jsem si ho stahla na pocitac, ale vzhledem k pomerne neznamosti tohoto dila, jsem se musela obejit bez titulek, coz samozrejme filmu prospelo, protoze i sebelepsi dabing nenahradi original (nejsem ani priznivec Frantiska Filipovskeho). Je to opravdu nadherny film.

Když jsem poprvé uslyšela název tohoto filmu, řekla jsem si, že to bude jen další sentimentální americká blbost a že film snad ani nestojí za zhlédnutí. Nakonec jsem ale našla ztracenou odvahu a odhodlala se na Nebezpečnou krásu podívat. A byla nadšená. Celý příběh se odehrává v Benátkách, které režisér Herskowitz umně obdařil osobitou atmosférou prosperujícího přístavního města šestnáctého století, a které je domovem Veroniky Franco. Dívka ze zchudlé měšťanské rodiny se zamiluje do aristokrata Marca Veniera. Nemá ale žádné věno a tehdejší společenská pravidla nedovolují, aby se provdala za příslušníka vyšší společenské třídy. Veronika dostává košem, ale nehodlá se smířit s osudem jeptišky ani služebné, což jsou jediné možnosti, jak uniknout neveselému osudu manželky, která nemá svobodu ani žádná práva. Její matka proto zvolí poslední nouzové řešení, které se nabízí- udělat z dcery kurtizánu. Po počátečních nezdarech se nakonec Veronika stává nejváženější kurtizánou ve městě. Může mít srdce každého muže, který se jí zamane, ale ne toho jediného, kterého opravdu miluje- Marca Veniera. Ten se totiž mezitím oženil. Film Marshalla Herskowitze Nebezpečná krása ukazuje, že je možné natočit velkorozpočtovou hollywoodskou romantiku, aniž by se stala sentimentální slátaninou vycucanou z prstu scénáristy mezi pauzou na oběd. Jeho atmosféra je opravdu kouzelná (žabomyší války bývalých a později budoucích milenců Marca a Veroniky) a místy naprosto strhující (soud svaté inkvizice, se kterou hlavní hrdinka bojuje o svoji čest i život). Představitelka hlavní role, u nás málo známá anglická herečka Catherine McCormacková, je jako emocemi zmítaná kurtizána zcela přesvědčivá a dokáže na sebe strhnout pozornost, která jí právem náleží. Mladá Naomi Wattsová, kterou díky minimálnímu make- upu snadno přehlédnete, je snad ještě lepší, ačkoli jí postava přehnaně puritánské a podváděné Marcovy manželky nenabízí tolik hereckého prostoru jako ostatním. Rufus Sewell jako Marco Venier je ale místy překvapivě nevýrazný. Přesto to mezi McCormackovou a jím neustále pekelně jiskří, a film tak udržuje diváka v očekávání další scény. Jedinou výraznou chybou na tváři jinak téměř dokanalého snímku je jeho zakončení. Přehršle prázdných slov, které ze sebe hlavní hrdinka chrlí na svoji obranu během inkvizičního procesu, který ji obvinil z uhranutí všech zdejších mužů, je pro Nebezpečnou krásu pomyslným hřebíkem do rakve. A ne zrovna zanedbatelným, protože smysl konání hrdinů snímku se pod ním zbortí jako domeček z karet. Hollywoodsky nepatřičný happy- end ještě podbarvuje sentimentální hudba, která ve vás může probudit víc než jen cynický úsměv. Přesto přeze všechno, přemýšlíme- li o Nebezpečné kráse jako o celku, je to film převyšující většinu svých "kolegů" o nejméně dvě hlavy navíc.