Podfukáři

Jsem nevděčný televizní divák. Aby si nějaký seriál zajistil mou důvěru a každotýdenní účast, musí projít komplikovaným schvalovacím procesem, který vede od mozku přes srdce a... nepřejte si vědět, kde většina kandidátů končí. :o) Žijeme v době, kdy televize všechno přehánějí a co chvíli v upoutávkách vykřikují, že máme zapomenout na vše, co jsme dosud viděli, protože TEPRVE TEĎ přichází to úplně nejfajnovější a ten, kdo se nepodívá, bude společensky vyřízen. Seriál, který dosud nikdo neviděl, hystericky avizují jako "kultovní" (Chirurgové), formálně šalebnou konfekci jako revoluční (24 hodin) a na stokrát nastavovanou a vychladlou kaši lákají vodopádem údajných emocí (Rodinná pouta). No vidíte. A přitom mě v poslední době nejvíc baví dvě nenápadné série, které uvádí ČT víceméně s nulovou reklamou, Black Books a Podfukáři. Na Podfukářích se mi líbí neokázalost, s jakou do 50 minut každé epizody vtěsnat desetkrát originálnější zápletku, než mají třeba dvouhodinoví Dannyho parťáci. A hravost. Třebaže to nepřehánějí s komediálními ambicemi, tvůrci i jejich hrdinové mají vtip a šarm. Mezi všemi seriály s kriminální tematikou a jejich ocelově neprůstřelnými drsoni působí Podfukáři mile a pohostinně jako pařezová chaloupka mezi mrakodrapy. 80% (23.10.2006)

Jojo, dobrého pomálu, jak se říká. Skoro by se chtělo říct, že je to jako s Vengeance Unlimited nebo Robbery Homicide Division, jenže u téhle partičky je nízký počet epizod zcela v souladu s plánem. A že plánování tu hraje důležitou roli, to snad není třeba říkat. Seriál sršící stylem a elegancí, v hlavní roli se sympatickými mizery a v rolích vedlejších se spoustou pěkných Britek:) Budit tímhle způsobem zdání, že je Shakespearova země plná okouzlujících bytostí, to zavání těžkým podvodem. Ale nakonec, o tom přece tohle celé je;) PS: po díle, ve kterém sympaťačka s úchvatnýma jantarovýma očima z Červených Baretů vystupuje jako pěkná mrcha, a který je mistrovskou ukázkou toho jak lze diváka tahat za nohu od úvodních titulků až po ty závěrečné, zvedám definitivně hodnocení na 100% a dodávám - Mickey, není se za co stydět;) PS2: Bollywood byla naprostá genialita:))) (14.09.2006)

"Hejl je vláčnej, když má za to, že za nitky tahá on." Jsem docela zásadovej týpek, takže podvodníky nemám rád. Jenže jsem taky zaručeně fejkovej potomek Jánošíka, takže podfukářům nepokrytě fandím, když jim skáčou na špek zazobaní zmetci. Mazanej Mickey, technickej génius Ash a tipař Albert jsou prostě skvělí. Lehce záhadná Stacie i strojově přesná Emma zase dokážou potěšit moje oko. Jen protivně namistrovanej Danny a nevýraznej Sean mi úplně nesedli. To ale nevadí, protože tady se nad plány dumá prvoligově a těch pár epizod, kdy mistři najdou svýho mistra, jsou možná nejlepší. (12.01.2023)

Pátá série mě definitivně utvrzuje v tom, že jsem do Podfukářů zamilován z celého srdce. Neustálá obměna postav ničemu nevadí, změny ve vedení nepřekáží - všichni z téhle party jsou natolik charismatičtí a sebejistí, že mohou zastat jakoukoliv úlohu v týmu. Stoprocentní pohoda, scenáristická i režijní lehkost, chuťový ocas každého dílu tak rozměrný, že si o tom libovolná celovečerní epizoda Dannyho parťáků může nechat jenom zdát. Naprostá paráda, která se neokouká. (20.01.2009)

Úvodní epizoda mě nadchla, po druhé jsem zchladl, po třetí jsem byl opět nadšen. Čtvrtá, pátá a šestá zopakovaly stejný cyklus. Po dlouhém přemýšlení jsem dospěl k závěru, že Podfukáři si navzdory jistým výkyvům nejvyšší hodnocení zaslouží. A co v tomto seriálu jde? O partičku povedených výlupků, kteří jsou schopni obrat o slušné jmění kohokoliv, krom lidí poctivých, razíc přitom zásadu: „najděte toho, kdo chce všechno za nic a dejte mu nic za všechno“. Je to pětice podrazáků natolik šarmantních a provádějících své kousky s takovou elegancí, že je nelze nemilovat. Seriál často, ať přímo či nepřímo, odkazuje ke starým švindlům a filmům o nich, obzvlášť k legendárnímu Podrazu, kterému se (ač na ploše několikanásobně delší) svou lehkostí vyrovnává. Jednotlivé epizody na sebe navazují jen velmi volně, platí co díl to podvod. Ten přitom obvykle sestává z krátkého nastínění a následného provedení s nečekaným rozuzlením (například pointa hned první epizody mě velmi potěšila svou nečekaností). Po technické stránce se jedná o absolutní špičku, oblíbené je „zamražení“ jedné osoby (zpravidla podváděného) a následné vysvětlení jejího pravděpodobného chování postavami jinými, živými, kolem se pohybujícími. Sympatická je rovněž snaha nebrat se nikdy zcela vážně, čehož důkazem jsou promluvy do kamery i mírné úlety nepředvídatelnými směry (viz taneční vystoupení v páté nebo čtvrté epizodě, nejsem si jistý). Co mi na druhou stranu vadí, je přílišné spoléhání se na náhodu při realizaci toho kterého podrazu, podporované navíc lehkou retardací podváděných (vám by nebyla podezřelá novotou vonící sázková kancelář?). Ale v celkovém souhrnu to jsou detaily, pošramocující celkový dojem z této britské lahůdky jen minimálně. Ono se ani není čemu divit, protože když už byla nějaká epizoda slabší, pak slabší oproti epizodě bez výhrad vynikající, což přece není žádná prohra. (07.10.2006)