Režie:
František FilipScénář:
Otto ZelenkaKamera:
Petr PolákHudba:
Petr SkoumalHrají:
Josef Abrhám, Luděk Munzar, Václav Postránecký, Vladimír Dlouhý, Iva Janžurová, Miroslav Vladyka, Jarmila Švehlová, Lena Birková, Valentina Thielová, Ljuba Krbová, Hana Davidová, Petr Skarke (více)Epizody(4)
Obsahy(1)
Čtyřdílný příběh z lékařského prostředí nás zavede do nemocnice pohraničního města na severu Čech v době těsně po válce, kdy po odchodu německých lékařů a řádových sester se jejího vedení ujímají čeští lékaři. Vypráví nejen o smyslu lékařského povolání, ale také o lidském osudu v čase, kdy mnohé ideály zplaněly a mnoho skutečných a potřebných zůstávalo jaksi ve stínu jiných, více proklamovaných a žádaných. Příběh MUDr. Vojtěcha Alberta začíná po válce v roce pětačtyřicátém a končí ještě před únorem roku osmačtyřicátého. V prvním dílu nepotkáte ještě doktora Alberta "v bílém", nýbrž v těsném sáčku, které mu bylo darováno na cestě z koncentračního tábora do Prahy, která právě povstala proti okupantům ... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (37)
Kvalitni filmarina a vyborne obsazeni. Tesne po revoluci se tocily jeste dobre veci. Jen ta Bydzovska mi tam moc nesedela, tehdy byla jeste moc teatralni. Rad jsem si ozivil vzpominky na pana Lukavskeho. ()
Pekný príbeh z povojnového obdobia z pohraničia. Výborné herecké obsadenie...60%. ()
Sem sice priznivec serialu z tehle doby ale bohuzel me to vubec nechytlo. ()
To, že to bylo natočeno těsně po roce 1989 ještě neznamená, že to musí být skvělé a to i přesto, že se jedná o poměrně zajímavé a možná i kontroverzní téma. Co naplat, Přísahám a slibuji někdo nedotáhnul do konce. ()
Abrhám jako doktor ... ne doktor Blažej. ()
trošku neprávem opomíjený celovečerní seriál na téma: poválečné osídlování pohraničí od A do Z. Podívaná je to sice příjemná, nicméně nudně ateliérová (právě exteriéry Sudet by seriál dost pozvedly) a na začátku taky slušně ideologická. Nyní k obsahu: Hlavní postava primáře Alberta je hodným dvojčetem primáře Blažeje a podle toho se taky tak chová, jako souznění všech ctností. Ačkoli je primář Albert na scéně cca 95 % stopáže, jsou ve Starém městě (Týništi) i jiné postavy: intrikující ředitel nemocnice Urban, moudrý doktor Stein, jeho kůň, Olda Bican, který v laboratoři míchá lektvary, účes Zuzany Bydžovské a především Viktor Vrabec v charakterní roli okresního tajemníka KSČ. Jednou z postav je i doktorka Čeňková, která v dalších dílech pojme primáře Alberta/Blažeje za muže. Na závěr seriálu do Sudet přijíždí starý primář Sova, aby v některé zabavené vilce po Němcích vybudoval nový Soví hrad... ()
"Josefe, já patřím k týhle doktorský přísaze!" Spousta hereckých hvězd, příběh měl také myšlenku, ale režijní zpracování mne tentokrát neoslovilo, Byl jednou jeden dům už pan režisér nepřekonal. ()
Abrhám mi v tomto seriálu připomínal Karla Čapka, skoro jakoby navázal na Člověka proti zkáze. Postava Vojtěcha Alberta je místy naivní až příliš altruistická, asketická. Ale ne pro všechny lidi je majetek a postavení to nejdůležitější v životě. ()
Opravdu dobrá minisérie. ()
Tak hezky od počátku. Vynikající úvodní melodie. Vynikající herci a herecké výkony. Seriál povedeně mapuje konec války a problémy, kterým lékaři museli čelit. Díky povaze MUDr. Vojtěcha Alberta to vše sledujeme bez kudrlinek a bez takové té naštvanosti na všechny a všechno okolo. Ukazují to tak, jak to bylo. Včetně personálních potíží. Můžeme vidět chování lékařů a důvody, které je vedly do náruče komunistů. Zpočátku to mysleli dobře. Netušili v co se to zvrhne. Seriál se opírá i o kvalitní prostředí. Já lituji jen toho, že se v devadesátých letech v seriálu nepokračovalo a tvůrci neměli zájem ukázat i události pozdější. Tím spíše, že už mohli. ()
Doktor Albert s traumatickou skúsenosťou z koncentráku zisťuje po vojne, že všetky lepšie miesta špitáloch sú obsadené kolaborantami a odchádza prehlbovať si traumu z germánskeho živlu do pohraničia plného ešte neodsunuvších Sudeťákov. Okrem toho, že musí počúvať nemčinu z úst rádových sestier, znášať ziskuchtivých kolegov zakladajúcich si súkromné ambulancie v skonfiškovaných a pridelených vilách, musí navyše hrať mŕtveho pred vlastnou dcérou. Únik hľadá v náručí podstatne mladšej zboristky miestneho divadla, experimentovaním s práve do praxe uvádzaným penicilínom a asistenciou fešnej kolegyni v boji za jodizáciu soli. Popri tom absolvuje klasické nemocničné intrigy a vzdoruje lokálnej komunistickej pobočke snažiacej sa ho zlákať do svojich radov. Seriál je vhodne umiestnený do obdobia medzi koncom druhej svetovej a nástupom boľševikov k moci, takže súdruhovia ešte pôsobia ako tí, čo to myslia dobre (a mnohí z nich to zaiste aj dobre mysleli). Abrhámovi mirekdušínovská rola doktora oddaného práci a nie tak úplne zvládajúceho mimopracovný život svedčí, viac než dobre mu k tomu sekunduje herecká elita z mnohými tvárami tiež známymi z iných rolí z inej nemocnice. Veľmi dobré. ()
O lékaři, který přežil koncentrační tábor a po válce byl nucen jít vykonávat praxi do Sudet. Začíná v nemocnici s německými kolegy, které čeká odsun do Německa... Ačkoliv v tomto vícedílném filmu hraje hodně herců ze seriálu Nemocnice na kraji města, je to úplně o něčem jiném. Je to mnohem hlubší a podle mě i o dost lepší... Minimálně 80 % ()
Kdyby nic velice ocenuji zakomponovani problemu s nedostatkem jodu. A zavedenim jodizovsne soli. Všechny medicinske a poziční aspektys jsou zde zachyceny skvele, i dohra první republiky a ruzne pozice kde kdo co. Penicilin jeho zavedení do praxe, rozdelovaní i napakování na UNRA transportech s Raymanem. Ale co je tu opravdu krize je to jak se prim. prednosta mudr Albert pláca ve vztahových problémech. Dejova linka uz se ani nepokousi o to tahnout dve profesní a vztahovou, proste ta profesni rezignuje a je pryc. Nikdy jsem nemel problem panu Abrhámovy neco verit, ale jeho vztah k operní zpevačce mu neverim ani za nic. A to co vyroste z jeho dcery je teda taky dílo. ()
Podle mne jeden ze sice hodně krátkých ale velmi solidních seriálů, hlavně pro to, co zde řekli i jiní, tedy už ne přeceňování role komunistů a zase ne opačné schéma každý slušný člověk je antikomunista. Tedy ani Major Zeman ani Zdivočelá země. Za vynikající považuji ukázku vývoje vztahu a odchodu německých lékařů i řádových sester, to odjinud moc neznám. Slabina je buď v rozpočtu, nebo castingu, nebo režijním vedení, které je možná trochu televiznější, než je třeba. Když o tom s odstupem přemýšlím, asi je to tím, že jsou jen 4 díly, protože pan Zelenka by uměl prokreslit i to množství postav, ale neměl na to místo. Tak asi rozpočet, škoda. Pan Abrhám je skutečně trochu mirekdušínovský hrdina, i když hraje jako skoro vždycky dobře, některé postavy jsou navíc takové neprokreslené i tam, kde to není omezeno hereckými schopnostmi, (jako je podle mne u V Vrabce) - Eliška Balzerová, Jana Preissová, Iva Janžurová, František Němec, Viktor Preiss, Radek Brzobohatý, V. Dlouhý jsou herci vynikající a tady nemají moc co ukázat, jen tak probíhají, nebo procházejí, i další solidní herci, jako pan Postránecký, D Veškrnová, jsou jen takovým stínem. Je to škoda, protože téma je atraktivní a koncepce podle mne nezvyklá a i proto cenná. ()
Výborná čtyřdílná série. Každý díl mě bavil. Herci byli skvělí. Je pravda, že mě poměrně dost vytáčela postava Lídy (Bydžovská), ale přeci jenom měla ke konci pár světlých momentů. Ale je také pravda, že by se mně více líbilo duo primář Albert (Abrahám) a doktorka Moravcová (Balzerová). Sledování Přísahám a slibuji jsem si užila. ()
Poriadne prešvihnuté hodnotenia. Totálne nudná a zdĺhavá záležitosť. Bohate stačilo 80-90 minut a bolo by to akurát. Takto je to len naťahované a divák sa pri tom ide unudiť k smrti ... a sice ... HEHE ....je možné že práve preto to tak naťahovali, aby to ľudí spoľahlivo uspalo :) ()
Zvyšuji hodnocení na plný počet, a to nejen z piety kvůli zemřelému Josefu Abrhámovi. Ono je to totiž skvěle zahrané – což je fráze par excellence, ale pokusím se ji objasnit. V podstatě je to další ze série příběhů české literatury a kinematografie, kde hlavní roli hraje idealizovaná postava mravně dokonalého lékaře, který ve složitých životních situacích vždy obstojí (viz třeba Dým bramborové natě nebo Skalpel, prosím). V tomto případě jde o složitou dobu těsně po válce: odsun Němců, vzrůstající moc komunistů. (Mimochodem, docela oceňuji, že právě komunisté jsou tu pojati střízlivě; což je jistě dáno dojezdem osmdesátých let, ale ex post to nám nepamětníkům může ukázat, že komunistická strana měla skutečně pro leckoho svou autentickou přitažlivost. Nehájím, nerelativizuji, pouze vysvětluji a kontextualizuji.) Abrhám roli zvládl výborně, protože byl uvěřitelný (omlouvám se za další frázi). Uvěřitelný v tom, že nebyl teatrálně jednoznačný, nýbrž křehce dvojznačný. Některá jeho ušlechtilá rozhodnutí zkrátka nebyla výsledkem neměnného zásadového postoje bezchybného mramorového hrdiny, nýbrž výsledkem překonavším obyčejnou nerozhodnost člověka uvrženého do nečekané situace. A to je přesně ten způsob, jak se vyhnout plakátovosti, moralizujícímu schematismu. Tohle se Abrhámovi povedlo ještě v Člověku proti zkáze, třebaže tam byli Zelenka a Skalský ještě více idealizující. ()