Režie:
Pavel HášaScénář:
Jiří Svetozar KupkaKamera:
Jiří KadaňkaHudba:
Petr MandelHrají:
Luděk Munzar, Jana Hlaváčová, Václav Postránecký, František Němec, Vladimír Brabec, Jaroslav Satoranský, Ivan Vyskočil, Libuše Štědrá, Jana Staňková, Richard HonzovičObsahy(1)
Luděk Munzar v titulní roli příběhu o riskantní dvojí hře ministerského předsedy protektorátní vlády Aloise Eliáše... Když 15. března roku 1939 obsadila nacistická armáda Čechy a Moravu, nastala pro český národ doba smrtelného ohrožení. O pár týdnů později začalo pro divizního generála Aloise Eliáše nejdramatičtější období jeho života – dne 27. dubna 1939 byl jmenován ministerským předsedou vlády Protektorátu Čechy a Morava. A to navzdory tomu, že nacistům byla známa Eliášova činnost v ruských a pak ve francouzských československých legiích, i to, že byl zastáncem aktivní obrany v době mnichovské kapitulace. Alois Eliáš funkci v protektorátní vládě přijal s plným vědomím rizika a nebezpečí: byl si vědom toho, že spoluprací s nacisty pošpiní své jméno, věděl, že se neobejde bez předstírané loajality. Tragičnost svého rozhodnutí vyjádřil slovy: „Nevezmu-li to, dostanou to lumpové, vezmu-li to, oprátka mě nemine…“ Autor J. S. Kupka v příběhu zobrazil onen dramatický moment, kdy hrdina musí přesně rozpoznat morální hranici, kterou nesmí překročit. Tím se stal Eliášův osud zcela ojedinělý: v době druhé světové války nebyl žádný jiný ministerský předseda nacisty popraven pro spolupráci s odbojem. (Česká televize)
(více)Recenze (56)
Jistě, pocta velkému vojákovi a ještě většímu vlastenci by šla natočit ještě lépe. Tato malá televizní inscenace diváka příliš nevtáhne, nicméně především díky výkonu Luďka Munzara si alespoň lze udělat představu o tlaku, kterému agent s krycím jménem "Důvěrník" musel čelit. A že mu čelit dokázal a ještě k tomu takovým způsobem, to jen svědčí o kvalitách tohoto výjimečného muže. Za výtečného Františka Němce navyšuji skóre na 80% a nezbývá mi než doufat, že náš národ už nikdy nebude takové muže jako generála Eliáše potřebovat. PS 24. 3. 2019: Tehdy jsem tím samozřejmě mínil pozici vlasteneckého agenta v okupační vládě. Jinak nemůže být sporu o tom, že mužů a žen takto pevného charakteru je nám třeba v každém čase, tedy i dnes. ()
Tady řeknu něco s čím si určitě popudím většinu zdejších uživatelů a ještě větší část neuživatelů csfd, ale já si to prostě nedokážu odpustit, tím spíš, že při sledování téhle inscenace mě téma hrdinství českých lidí za druhé světové války lítalo mozkem jak sem a tam jak nadopovaný jo-jo. Pro mě totiž nikdy nebyl - není a nebude hrdina ten, kdo vydá svou zem do rukou nacistů, nechá v ní napospas nacistickejm gaunerům svůj národ a co nejrycheji zdrhne do bezpečí. Naopak hlubokou úctu, respekt a obdiv cítím ke každému, kdo v České republice zůstal a vyrovnával se s každodenním stresem zda náhodou na dveře druhej den nezaklape gestapo a "nezahraje" mu osudovou. Takový lidi možná nevedli odboj z Londýna, po takových lidech se nepřejmenovávají ulice ani se jím nestaví sochy a už vůbec se o nich nemluví, ale takový lidi pro mě byli 100x statečnější. Co je však ještě horší, když se nedostává adekvátní pozornosti ani těm Čechům, kteří zde nejen že zůstali a zažívali nacistickou medicinu strachu a teroru, ale ještě proti ní bojovali. Takový lidi si zaslouží svoje inscenace, filmy, sochy, ulice i náměstí, protože takových lidí nemá žádný národ nikdy dost. Výborný pane Hášo i pane Kupko, tleskám za téma i komorní zpracování, stačí pár dialogů aby každýmu z nás bylo jasný, že by radši tančil tango s ďáblem, než aby byl na místě pana Eliáše a herecký výkony pánů Munzara, Němce a Brabce jsou rovněž na aplaus. ()
Na tu nejlepší tradici televizních inscenací Československé televize navázal svým dílem režisérský rutinér Pavel Háša. Jeho televizní inscenace zobrazující výsek života jednoho z největších hrdinů druhého odboje generála Aloise Eliáše je skutečně unikátní projekt. Opravdu strhující příběh, který sám o sobě je nosným prvkem díla, elitní herecké obsazení, vynikající scénář dalšího rutinéra televizních inscenací ČST J.S. Kupky (který mimochodem příznačně pro historický běh naší země uzavřel svou uměleckou dráhu rámcovým obloukem kopírujícím tvůrčí dráhu jednoho z elitních herců nejen této inscenace, totiž Vladimíra Brabce, Kupka rovněž vytyčil svou kariéru 30-ti případy majora Zemana, tedy aktem kolaborace, a vynikající inscenací o hrdinovi, kterého národ zprvu jako kolaboranta vnímal, tedy reflexí tenké hranice mezi hrdinstvím a kolaborací). Takto silné téma se opravdu nevidí každý den a především jím je tahle televizní inscenace jedinečná... ()
Výborný televizní film, a opravdu zdařilá pocta generálu Eliášovi, který to neměl opravdu lehké, stačí se jen zamyslet, co by každý z nás v tak vypjaté době dělal, a hlavně jak by uvažoval v onen dramatický moment kdy hrdina musí přesně rozpoznat morální hranici, kterou nesmí překročit ani pod třeba jistým nátlakem..Luděk Munzar jeho manželka Jana Hlaváčová nebo František Němec-výborní, a jejich role byly opravdu přesvědčivě sehrané. Opravdu velice bezradně se člověk cítí, když se jde čas od času podívat na Kobyliskou střelnici, k památníku obětem které tu byly za protektorátu zabity, a pak především obětem Heydrichiády, a tam vidí všechny ty jména mimo jiné i to Eliášovo-člověka v té době opravdu velice vlivného (ministerský předseda vlády PČAM), a člověka pracujícího pro vojenský protifašistický odboj ("Obrana národa"). Ještě do teď mi v uších zní Eliášova neuvěřitelně pravdivá věta "Nevezmu-li to, dostanou to lumpové, vezmu-li to, oprátka mě nemine..! ()
Z hlediska scénáře a režijního zpracování nijak výjimečný kousek, má nicméně kvalitní herecké obsazení a především je silný tématicky. Generál Eliáš je pozapomenutá postava našich národních dějin. Odvážný člověk s tragickým osudem. A je jenom dobře, že ho tato televizní hra připomněla. Celkový dojem: 70 %. ()
Postava blízkého Benešova spolupracovníka a legionáře generála ing. Eliáše zůstala a zůstává neznámou. Ještě méně známo je o Eliášově působení v čele první vlády protektorátu Čechy a Morava. Vzdělaný, kultivovaný muž věděl dobře, co riskuje, vstupuje-li do politiky v době tak pohnuté jakou byly první týdny přímé německé okupace celé naší země. Ve své rezistenci nebyl ve vládě osamocen (na rozdíl od něj včas emigrovat dokázali v r. 1940 ministři Feierabend a Nečas), prakticky jako jediný však svůj odboj odvedl až do hořkého konce na kobyliské střelnici v pozdním jaře 1942. Munzarovo realistické herectví s vyhraněnou schopností psychologické drobnokresby v pohybu těla, gestikulaci i hlasové modulaci nalezlo v tomto případě vděčné pole. Ani osobnost režiséra Háši by neměla být přehlížena; bez ní by Munzarův výkon nebyl představitelný. Niternost je tedy zvláštním přínosem inscenace. A poznání vnitřního Eliášova světa naopak trvalým užitkem diváka, který pro tento případ alespoň zhruba tuší, co vlastně chce. ()
"Když to nevezmu, dostanou se tam lumpové. Vezmu li to, oprátka mě nemine..."Sila tohto tv filmu je len a len v historicky pravdivej minulosti a skutočnom príbehu človeka, ktorý napriek tomu, že vedel, že strká hlavu do oprátky neustúpil a snažil sa pomáhať Československu a odboju ako mohol. Herecké výkony spochybňovať nemožno, sú výborné, horšie to je s celkovým vyznením inscenácie. Výlučne interiérové scény plné dialógov ocenia hlavne diváci, ktorých táto téma zaujíma. Ostatní pravdepodobne ten "telenovelský look" nezvládnu. Z hľadiska výpovednej hodnoty by som mal hodnotiť vyššie, ale za celkový dojem a spracovanie dávam tri hviezdy. Ostáva dúfať, že táto výrazná postava českého odboja dostane v budúcnosti taký priestor na filmovom plátne, aký mu právom náleží. 60%. ()
skvělá inscenace....nenií co dodat.....poklona režii i hercům ()
Komorní TV inscenace, kde osm herců rozehrálo neskutečnou partii. Vyzdvihuji výkony pana Munzara a Brabce. Generálu Eliášovi měla být podobná pocta natočena už dávno. Tento nesmírně statečný muž a vlastenec by si zasloužil celovečerní film. Mám v obrovské úctě naše muže co bojovali na západní i východní frontě a riskovali své životy při bojích s nepřítelem. Před kým ale opravdu smekám byl náš domácí odboj, který neustále stíhán a rozbíjen gestapem dál a dál vysílal své zprávy do Londýna, přenášel zprávy mezi jednotlivými buňkami, staral se o výsadky či shromažďoval důležité informace o výrobních kapacitách fabrik... To vše za neustálé nejistoty, kdy gestapo zabuší na dveře, zda ten či onen agent není provokatér a dá se mu věřit, či co všechno gestapo už ví či neví od zatčených... A to vše s vědomím, že každá rodina, která pomáhala odbojářům, bude celá vystřílena včetně dětí... Škoda, že tam nebyla zmíněna tzv. chlebíčková aféra, kdy Eliáš pozval české kolaborantské novináře na pohoštění, kde se servírovaly otrávené chlebíčky do kterých byly vpraveny bakterie tyfu, tuberkulózy a botulotoxinu Inscenace byla perfektní. * * * * * ()
Kupka opět napsal skvělou konverzačku, Háša ji výborně zrežíroval a stejně jako do inscenace Noc rozhodnutí, která byla předchozí spoluprací Kupky s Hášou na podobné téma, obsadil Munzara a Němce. Nepamatuji, že by někdy někde byl Luděk Munzar špatný, nevzpomínám si, že by někde nebyl vynikající. Ale tady dostal šanci předvést celý svůj obsáhlý rejstřík herectví. A tohoto úkolu se zhostil brilantně. Přemýšlím, jestli by roli Eliáše mohl zahrát někdo jiný, ale obávám se, že žádný jiný vhodný kandidát neexistuje. Nerada bych opomenula i další výborné herecké výkony, Brabec byl velmi přesvědčivý v roli aristokratického protektora a Postránecký v roli zbabělce. ()
Neľutujem, že som si pozrel inscenáciu o predsedovi protektorátnej vlády, generálovi Eliášovi, o ktorom som doteraz vedel iba že existoval. Inscenácia bola zaujímavá, herci dobre vybraní a pochopil som z nej, že historici mali a možno aj majú problém so zaradením osobnosti, akou bol gen. Eliáš do tých svojich škatuliek. Každý, s ktorého menom nie sú spojené výrazné hrdinské skutky je pre mudrlantov posudzujúcich z bezpečia svojej doby a funkcie činy a život iných podozrivý a je lepšie dať od neho ruky preč. Až po 70 rokoch sa udeľujú rady in memoriam a premiestňujú urny, lebo v súčasnosti už osobná dráma jedného generála nikoho netrápi. ()
Nejednoduchá úloha generála a prvního protektorátního ministerského předsedy ing. Aloise Eliáše zůstává v obrazu českých dějin stejně nevděčnou, ne náhodou podobnou té, kterou sehrál prezident Hácha. Pokus o udržení alespoň minimální autonomie, snížení rizik a ztrát pro české země i riskantní zapojení vlastní osoby do odbojové činnosti, by v konečném resumé tohoto bývalého diplomata a neobyčejně statečného člověka neměly scházet. Munzarova herecká kreace je obdivuhodným psychologickým portrétem muže na rozhraní své politické kariéry, plně si uvědomujícího fatálnost kontroverzních činů, ospravedlňovaných nejasným hrdinstvím ve prospěch národa. Se stejným zaujetím vytvářejí své vedlejší role František Němec, Jana Hlaváčová i Vladimír Brabec. Zůstat vězněm ve vlastním těle jistě nebyla snadná volba, vývoj a události druhé světové války ale dali Eliášovu hrdinskému gestu za pravdu. Dnes určitě. ()
Vynikající televizní inscenace, jež by si zasloužila velkou pozornost a dovedu si ji představit jako učební pomůcku v hodinách dějepisu na základních a středních školách. Snad nejlepší role Luďka Munzara, výkony F. Němce a V. Brabce jsou taktéž znamenité. Dlouhý potlesk. ()
Další potvrzení, že moje povrchní historické povědomí je ku prospěchu věci, znalost všech detailů by mě zákonitě připravila o hlubší prožitek tohoto (tak jako tak) skvělého filmu. ()
Jedna z těch mnoha věcí, kdy stačí vybrat zlomový historický moment, pak už se scénář píše sám. Luděk Munzar bez debat, k tomu bravurní František Němec a krásný zlidšťující prvek v podobě Jany Hlaváčové, která reprezentuje celý ten zástup obyčejných lidí, jejichž cílem bylo pokud možno přežít. Mapování bílých míst našich dějin se Československé a České televizi v 90. letech velmi dařilo. ()
Jedné se těžko hledají slova, když ji TV film vezme za srdce a následně smete.. Silný příběh, výborně zpracovaný, herecký ansámbl skvostný, Luděk Munzar je nejen uvěřitelný, on je strhující, Vladimír Brabec úžasný, František Němec na pěst, rovněž skvělý, poklona.. No a pro zjemnění je tu Jana Hlaváčová, nádherná, lidská, srozumitelná.. Krásně smutné pokoukání se slzama a s nesmírným obdivem k hlavní postavě.. ()
Výborně obsazená i zahraná inscenace. Luděk Munzar jako statečný generál Eliáš, jeho žena zahraná Janou Hlaváčovou, gestapák Steiner ve skvělém podání Františka Němce, Vladimír Brabec jako baron Rathenow a také Václav Postránecký v roli zbabělce a zrádce. Film podle skutečné události o statečném premiérovi ve vládě prezidenta Emila Háchy. ()
Stejně jako u Noci Rozhodnutí, nelze nic vytknouti. Chtěl bych dnes vidět v době všech těch unifikovaných kriminálek na jedno brdo a Slunečných, jak by tohle někdo na podobné úrovni udělal a taky, kým by to obsadil??? Nejspíše šaškem Pytlíkem pardon, Dykem a podobnými ´´umělci´´. :-/ ()
Díky České televizi a hlavně Luďku Munzarovi za ztvárnění Aloise Eliáše. Vynikající byla i Jana Hlaváčová v roli jeho manželky. Je dobře, že bylo připomenuto, že v době pro nás tak zlé byl v čele vlády člověk, který byl skutečným hrdinou a jeho hrdinství bylo o to větší, že hrál nevděčnou dvojí hru, ze které nemohl vyjít jako vítěz. ()
Nadpriemerny film o generalovi lois Eliasovi z cias nie tak davno minulych /Protektorat......./ 74 % ()