Metallica: Some kind of monster

Metalliku poslouchám nějakých 28 let. Jistou dobu to byla má nějoblíbenější metalová kapela a cením si ji dodnes, i když se po černém albu naše cesty na čas rozešly. Metallica šla dál, já zůstal u prvních čtyř desek a když byla chuť, tak i u té černé. Mnoho let mi cosi říkalo, že bych tenhle dokument neměl vidět. Ale letošní koncert kapely v Praze mě k tomu přiměl. A zhlédnutí tak trochu mému niternému pocitu dalo za pravdu. Ten dokument, obecně velmi slušná práce, skvěle koncipovaný dokument o kapele, který není jen o hudbě (vlastně skoro vůbec, respektive jen okrajově), mi poopravil mé názory na některé postavy. V některých případech dost razantně. A zjištění (ano, nepátrám a nehledám informace o kapelách, zajímá mě spíše jejich tvorba), za jakých okolností odešel Jason Newsted, pro mě nejsympatičtější a nejoblíbenější člen tohoto kolosu, mě dost zasáhlo. Dokument je to dobrý, Metallicu poslouchám dál, ale pocit, že tohle jsem neměl viět, zůstává. Někdy je dobré od tvůrce znát jen jeho tvorbu. (09.04.2018)

V druhé polovině osmdesátých let duněla první tři alba Metallicy takřka denně v mých uších, avšak později se zvuk kapely s mými potřebami poněkud rozešel. Ani jinak docela slušné album St. Anger ze mne již fanatického fanouška kapely neučinilo. Sledovat problémy jeho vzniku bylo vcelku zajímavé, ale trio milionářů mne tak nějak nepřesvědčilo o tom, že "upřímnost před kamerou" není trochu přehrávaná. Abych jen nehaněl, tak každý záblesk živého hraní má své kouzlo, Larsův otec je parádně upřímný týpek a hledání nového basáka mělo tu správnou šťávu. (27.12.2011)

Vzhledem k tomu, že Metallicu už od pubertálních let považuju za absolutně nejlepší kapelu, těžko může bejt moje hodnocení objektivní. Ale to, že mě těch 140 minut ani na chvíli nenudilo bude asi mít ňáký opodstatnění. Výborně udělanej dokument, kterej sirově sleduje práci muzikantů na nové desce, jejich hádky a konflikty a cestu téměř od rozkladu až po pozvolné stavění se na nohy. Film není nijak uměle přikrášlován, jde až na dřeň a některé promluvy ať už Jamese Hetfielda, Larse Ulricha nebo třeba Dave Mustaina zasáhnou mnohem víc, než herecký výkony pravých herců v těch nejlepších filmech. (02.08.2011)

Ale picu uzenu dobre... pozeral som sa na chlapikov, ktorych som mal v oblube a teraz vidim, ze Hetfield je prijebany curak, ktory len hovori o svojich pocitoch a clovek caka kym sa rozplace, Ulrich je nenazrany chuj, ktory sere na posolstvo Metallici a najradsej by hral posrany POP. Hammett len sedi a pozera a prosi boha pana, aby sa uz rodicia Lars a Jimmy nehadali a on si mohol hrat svoje sola. Jediny normalny je tam Newsted, ktory urobil dobre ze odisiel. Z legendy sa stala banda uplakanych kokotkov, ktorych rozmaznali prachy... (18.08.2015)

Skvělá záležitost nejenom pro skalní fans. Drsná metalová hudba se tu sráží až s nečekaně citlivým a obnaženým vnitřním světem kapely. Hetfield (zpěv kytara) a Ulrich (bicí) jsou velice silné individuality a stačí škrtnout a vše letí do vzduchu. Vůbec mě překvapilo kolik silných a pestrých scén tento dokument skrývá. Metallicu mám rád, neznám ale nic bližšího kolem jejich historie, přesto mě dokument vtáhl a vyplivl až na konci. Dokument obnažuje kapelu a její členy a ti zaslouží respekt za odvahu "pustit" něco takového mezi lid. Oni ti metalový bozi jsou přeci jenom lidi, utápějí se v chlastu, depresích, neschopnosti, radosti a celé je to kupodivu VELICE zábavné. silných 80% (03.06.2008)