Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Petr SkoumalHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Brukner, Zdeněk Svěrák, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Marek Šimon, Petr Reidinger, Zdeněk ŠkrdlantObsahy(1)
V pražské restauraci „Pod Vyšehradem”, kam Cimrman rád chodíval na rybí speciality, přisedl k němu jednoho večera majitel hostince a zeptal se ho, zda by pro příští ples ledařů branického pivovaru nesestavil živý obraz „Češi na severním pólu”. Cimrman nabídku přijal a rozhodl se, že prostuduje polární tematiku přímo na místě. Nejcennějším přínosem jeho cesty do Arktidy byl jeho objev sněžného člověka (játyho). Cimrman se s ním osobně setkal, a jelikož k tomu došlo právě v době říje, mohl zblízka pozorovat jeho pohlavní život. Po návratu do vlasti, jsa silně nachlazen, nadiktoval svému sousedu Padevětovi hru „Přetržené dítě”, která byla takřka nehratelná v podobě, jak ji rekonstruoval dr. Brukner, která je však naprosto hratelná po revizi textu, kterou později provedl prof. Vondruška. Když se Cimrman uzdravil, ale jeho pravá ruka díky omrzlinám nebyla s to udržet pero, napsal levou rukou hru „kompaktní a čirou jeko střechýl” (Šalda) Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Z ní se svět – bohužel pozdě – dovídá, že čtveřice pražských otužilců stanula na nejsevernějším bodu naší planety o celý den dříve než Američan R. E. Peary. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (358)
„Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, do prdele, to je mi smutno…“ „Jdu normálně, normálně jdu na sever… a už jdu na jih! – Já si to musím ještě zkusit. – Klidně, to se neochodí.“ Tahle hra z DJC prostě nemá chybu. Jak seminář, tak hra je prostě narvaná těmi nejlepšími gegy a hláškami. Spojení Smoljak a Svěrák je zkrátka k nezaplacení. „Já tomu možná nerozumím… ale za sebe bych řek, že tu nic tak extrovního nevidím… Když to srovnám s tím výletem na Kokořín…- Prosímtě, to se vůbec nedá srovnávat! - Jaktože ne, byly tam skály pískovcový, vobčerstvení… co je tady? Prd!“ „Mně to taky zmejlilo, natož takového primitiva, jako je tady Fryštenský…- Děkuju ti, náčelníku, že ses mě zastal.“ (84 %) ()
Viděl jsem dvě verze tohoto skvělého představení - 1979 a 2006. I když v nich byly malé rozdíly - někde něco chybělo a někde bylo něco navíc - nemůžu říct, jestli byla lepší ta nebo ta. Obě měly něco do sebe. "Táhni a srůstej." Samozřejmě i úvodní seminář je legendární. "Karle, zkrať to, je tu zima." Jedná se o vrchol cimrmanovských her. Hláška střídá hlášku a atmosféra drsného severu prýští z pódia celou dobu. "Železná zásoba je nedotknutelná. A kromě toho jsme ji včera snědli." ()
Asi nejlepší hra zapomenutého génia. Naprosto úžasná úvodní přednáška, také asi vůbec nejlepší, stačí připomenout Přetržené dítě. I hra samotná je samozřejmě nezapomenutelná - plná skvělých hlášek, jedné naprosto úžasné písně a jako vždy i výborně zahraná. Nemám co vytknout, toto je opravdu vrchol či špička ledovce... 100%. ()
,,Ale děti dneska nevědí, co je datel, ale kulomet poznali naprosto bezpečně.“ Upřímně řečeno, úvodní přednáška, ač tu a tam má své světlé chvilky je ve srovnání s ostatními semináři předcházející hrám Járy Cimrmana mnohem horší. Jednak působí hrozně nastavovaně a nesourodě. Peripetie s oponou, oživlé obrazy a šikanování Bruknera mi opravdu připadalo jako vata na místech, kde již nebylo tvůrčích sil. A ani hra si u mě nepolepšila. Příběh jako by nebyl, děj se vleče a veškeré vtipy jsou defakto jen a jen na úkor Varela, což omrzí již po druhém opakování. Také mi chybí určitá vlídnost, která sálá z jiných her, tady je naopak cítit takový hrubší cynismus, a to mi k DJC nesedí. ()
Smoljak se Svěrákem dobyli severní pol. A byla to legrace, švanda, bžunda a zkrátka nechyběl chytrý a velmi specifický humor, který byl pro tvůrčí dvojici tolik charakteristický. Jen se mělo lépe zapracovat na svižnosti celého představení. Občas to statické vyznění nebylo zrovna divácky nejzajímavější. Tahle humoriáda se vesměs povedla, ale že bych v tom spatřoval něco mimořádného, to zase ne. Mé hodnocení: 60% ()
Galerie (7)
Zajímavosti (13)
- Jméno lékárníka Vojtěcha Šofra je převzaté od slavného kameramana Jaromíra Šofra. „To není náhoda, od Jaromíra jsme si to příjmení s dovolením vypůjčili. Jeho tatínek i dědeček byli lékárníci, a tak jsme to využili,“ vysvětlil Petr Brukner. (mnaucz)
- Závěrečné slovo o osudu výpravy (puštěné na nahrávce) namluvil Miloň Čepelka. (mnaucz)
- Když v semináři herci skládají živý obraz, vyzvou vždy nějakou ženu, aby představovala banku Slávii, tato postava však musí být nahá. Na výzvu se nikdy žádná žena nepřihlásila. S jedinou výjimkou, a to byla premiéra hry, kterou shodou okolností navštívila herečka Ivana Andrlová, která vyběhla na pódium a začala se svlékat. Nebyla to domluvená akce, ale chtěla pánům trochu „zatopit“. Nakonec ji vyzvali, aby se šla svléknout do zákulisí a přišla rovnou nahá. Tam se jí ujali technici a na pódium ji již nepustili a místo ní poslali chlapa v trenýrkách. (Kulmon)
Reklama