Jane Eyre
Jana Eyrová
Režie:
Robert StevensonScénář:
Aldous HuxleyKamera:
George BarnesHudba:
Bernard HerrmannHrají:
Orson Welles, Joan Fontaine, Margaret O'Brien, John Sutton, Peggy Ann Garner, Sara Allgood, Henry Daniell, Agnes Moorehead, Aubrey Mather, Hillary Brooke (více)Obsahy(1)
Orson Welles a Joan Fontaineová v hlavních rolích klasického příběhu lásky podle románu Charlotty Bronteové.
Viktoriánský román Charlotte Bronteové Jana Eyrová (1847) patří k oblíbeným knížkám mnoha generací paní a dívek a také k nejčastěji adaptovaným literárním látkám. Existuje nejméně dvacet filmových a televizních přepisů. V našich kinech se v roce 1973 objevil britský film Jana Eyrová (1970) se Susannah Yorkovou a Georgem C. Scottem, ale mnohem populárnější v té době byla čtyřdílná inscenace Československé televize (1972), v níž hlavní role ztělesnili Marta Vančurová a Jan Kačer. Asi poslední verzí, která se u nás hrála (byť jen na videu), je Zeffirelliho adaptace z roku 1995 s Charlotte Gainsbourgovou a Williamem Hurtem.
Jedna z nejznámějších (a také nejlepších) verzí vznikla v Hollywoodu v roce 1944, tedy v době jeho největší slávy. Pro studio 20th Century Fox byl snímek jedním ze stěžejních titulů roku s tehdy poměrně vysokým rozpočtem 1,7 mil. dolarů. Režií byl pověřen anglický tvůrce Robert Stevenson, který se do Hollywoodu dostal díky producentu Davidu O. Selznickovi a který se později prosadil jako režisér populárních disneyovských snímků (např. Roztržitý profesor a zejména Mary Poppins). Scénář filmu vycházel z rozhlasové adaptace Orsona Wellese, proto je pod ním kromě známého spisovatele Aldouse Huxleye podepsán také divadelní producent John Houseman, který s Wellesem úzce spolupracoval. Orson Welles měl na konečnou podobu díla větší vliv než jako pouhý hlavní představitel, ale nabízený kredit producenta údajně odmítl. Jeho partnerkou ve filmu byla Joan Fontaineová, jež se na začátku 40. let ocitla na vrcholku popularity díky úlohám ohrožených novomanželek ve dvou Hitchcockových snímcích, v Mrtvé a živé podle románu Daphne du Maurierové a v obdobném psychologickém dramatu Podezření, za něž dostala Oscara. Za zmínku ještě stojí hudební doprovod pozdějšího Hitchcockova spolupracovníka Bernarda Herrmanna a herecká účast malé Elizabeth Taylorové v úloze Janiny kamarádky v sirotčinci.
(oficiální text distributora)
Recenze (43)
Šíleně poplatné době vzniku, ale díky bezmála hororové atmosféře proklatě zábavné. Té je z velké části dosaženo relativně konvenčními prostředky (stínohrou, působivými gotickými kulisami, mlhou a větrem hnanými temnými mračny), nicméně největší díl děsivosti spočívá na Wellesových rozložitých bedrech, který si zde střihl dalšího z rozmanité galerky svých sadistických manipulátorů. Jeho Rochester se pevně vryje do paměti. Na scénu nastupuje zpravidla tak, že se vynoří ze stínu (nejlépe v detailu tváře), zpoza rozvalené zídky, vztyčí se z mlhy jako Drákula, nebo odněkud vyskočí s dramaticky vlajícím pláštěm za doprovodu hřímajících žestů. V mizanscéně se vždy - jako zachmuřený démon, jako temná, nedobytná věž - hrozivě tyčí nad chudinkou vzlykající Joan Fontaine, koulí očima, do kterých je mu namířeno bodové světlo, takže se zdá, že mu v nich poskakují ďábelské plamínky a repliky odříkává monotónním barytonem, který se pouze ztišuje do mumlavé nesrozumitelnosti nebo vzpíná k autoritářskému zahřmění. Naprostým vrcholem je scéna, kde Jane donutí k tomu, aby svolila se sňatkem. Jak pozvedá hlas, aby umlčel dívčiny námitky, nabírá se kolem páru bouře, což vrcholí tím, že si Jane majetnicky přitiskne na hruď, triumfálně vystrčí bradu a do stromu udeří blesk. :) ()
║Rozpočet $1,705,000║ ()
Velmi pěkné zpracování s velmi charismatickým panem Rochesterem a moc hezkou úvodní částí z dětství Jany. Jane Fontain je sice na Janu Eyrovou trochu moc hezká, ale při jejím hereckém výkonu jsem na to úplně zapomněla. Takže jediné, co ten film bohužel kazí, je příliš krátká stopáž a tedy vynechání hodně důležitých věcí, které dělají z románu tu okouzlující knihu s velmi ponurou atmosférou. ()
Ukažte mi lepšího Rochestera než je Welles. Kromě toho Joan Fontaine, ve vedlejších rolích Agnes Moorehead a Elizabeth Taylor. Podmanivá atmosféra a vášnivý soundtrack od Bernarda Herrmanna. Ano, mohlo by to být klidně i delší. 90% ()
Fascinují, zatímco jsem cele pohrdla už čtyřmi verzemi adaptací Jany, pátá se zdá být osudovou. Nečekala jsem to, ale výhradně ateliérové řešení vyšperkované hereckými výkony Wellese a Fontaine, v mizanscéně nešetřící umělou mlhou a variovaným klasickým tříbodovým osvětlením, je tím pravým ořechovým. Stavby s nádechem raně viktoriánské epochy zahalené do primárních atributů gothického románu jsou velmi příjemné. Zároveň vynalézavá dramaturgie dělá v románu zcela zásadní škrty, zatímco potřebné kapitoly cituje takřka doslově. Už nikdy víc žádné hlouposti o nabití dvojího majetku, ztraceným strýčcích a nově příchozích sestrách. Už vždy jen dokonalá malá Elizabeth Taylorová, dokonale stoická Hillary Brooke a rozkošná a přesto nevtíravá Margaret O'Brien. Zápletka se Spanishtownem zůstala nepřeexponovaná a hlavně tu také nezbylo místo na kýč v podobě scény s cikánkou. ()
Nejdříve jsem viděl verzi z roku 1996. Té jsem dal 4 * proto, že se mi líbila, ale něco mi v ní chybělo. A potom, co jsem viděl tuto verzi, tak vím, co to bylo. Atmosféra a Joan Fontaine, protože tohle je pro mě pravá Jana Eyrová! A Orson Welles taky nebyl špatný, vlastně byl více než dobrý… Takže pokud jsem verzi z roku 96 dal čtyři, tak tady musím logicky jednu přidat. ()
Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné románové předlohy Charlotty Brontë. Mohu-li o knižní předloze napsat, že je to viktoriánský poklad, který mě doslova ohromil, u tohoto filmu se nemohu ubránit stejně silnému dojmu. Získal mě od prvního záběru a doslova přibil k obrazovce mimořádně šťastným obsazením všech rolí - absolutně všichni herci do puntíku typově odpovídají jejich literárním předobrazům, a především dvojice Welles a Fontaine tvoří dohromady něco neuvěřitelného. Jejich herectví mě nesmírně zasáhlo a naplnilo hlubokým úžasem, jak mistrně je možné na filmovém plátně oživit literární postavu. Z filmu je sice zcela nepochybně znát doba jeho vzniku a komplikovaná látka knižní předlohy je zde pochopitelně brutálně zredukována do prostoru relativně krátké stopáže, ale přesto za sebe nemám problém napsat, že mě tento skvostný film bezmezně nadchnul a shledávám ho zcela fascinující podívanou, která je jak z jiného světa. Nemám slov, abych popsal bouři pocitů, které ve mě tento mistrovský film vyvolal - lze-li někde mluvit o kouzlu starého dobrého Hollywoodu, je to přesně v tomto případě. Vážně NÁDHERNÝ film. ()
Podmanivé zpracování v klasicky romantickém duchu (nikoliv tom uhlazeném, které se za romantismus pouze vydává), kam patří velké city, temné proudy, skrytá tajemství a patos. O. Welles je démonicky uhrančivý, škola, kam Jane chodí, patřičně hrůzná. Není lepšího zpracování. ()
Ani takmer dokonala kamera Georgea Barnesa, ktorý pozná sestru Olivie de Havilland, ako vlastnú dlaň, nie je definitívna záruka výslednej kvality filmového diela. Nechcem pôsobiť záhadným dojmom, ale myslel som nádhernú JOAN FONTAINE, ktorá zase veľmi dobre vie, kto je tento chlapík za kamerou, ktorý ju kompletne nasnímal v populárnej Rebecce, pod taktovkou Alfreda Hitchcocka. Obaja si teda odskočili k Jane Eyrovej, kde pozorujem ďalšieho velikána americkej kinematografie, Orson Welles síce tentokrát (ne)režíruje, ale koľkokrát mi to tak pripadalo, že áno. Kontrola nad filmom očividne bola, pretože svojim zovretím sa podobá na Občana Kanea, najmä klasickými uhlami kamery, ktoré vďaka tomu vytvárajú väčšiu hĺbku obrazu ! V celom snímku je dosť nepríjemná atmosféra, najmä úvodných 30 minút z CHUDOBINCA malej Jany, ktorú viac-menej všetci psychicky deprimujú, a patrí sa spomenúť, že sa v takejto sekvencii objaví budúca DIVA - CLEOPATRA. Len s tým rozdielom, že súcití so zlomenou Janou. Ako som už spomínal, extra priaznivo sa mi pozeralo na tento klasický film, ktorý v podstate nemal ani čím ohúriť, okrem technickej zložky, t.j. kamera, či napríklad strih. Nakoniec to nie je bohviečo, je to strašne zamotané, ako v nejakej mexickej telenovele. Vidieť sa to ale oplatí... ()
Nevidel som žiadne zo spracovaní Jany Eyrovej a ani som nečítal knihu. Nemám to s čím ani podvedomo porovnávať. Mne sa tento film páčil. Jeho atmosféra sršala každým metrom filmového pásu, herecké výkony hlavných protagonistov boli na úrovni - viacej sa mi páčila Joan Fontaine, ktorá ma svojou úspornosťou a sústredenosťou okúzlila - dokonca aj detská predstaviteľka JE ( Peggy Ann Garner ) bola úžasná vo svojej citlivosti aj rebélie. ()
Orson Welles je úžasný pan Rochester. Film sice uběhl jako voda, ale vztah mezi Janou a Rochesterem je tu hnaný dopředu tak rychle, že příliš důvěryhodně nepůsobí. Mezi všemi těmi adaptacemi Jany Eyrové se tahle řadí pouze k průměru. ()
Četla jsem knihu, viděla jsem seriálovou verzi z roku 1983 i 2006. Přesto, že je tenhle film hodně osekaný a pozměněný, něco na něm, se mi zalíbilo tak, že mám chuť se na to podívat ještě nejmíň jednou. Hlavní hrdinka není Jane z knížky, je to jiná, a přesto velmi povedená Jane. ()
Dvě hvězdy za dobrou práci kameramana (George Barnes) ()
Temná blata, mlhy, starý hrad plný tajných zákoutí. K tomu nevraživý pán a křehká guvernantka. Najdou své štěstí nebo je zdolá nelítostný osud? Jiná zpracování Jane Eyre jsem neviděla, některá jsem dokonce neměla sílu dokoukat. Tento film s charismatickým Orsonem Wellesem hodnotím nadprůměrně. ()
Přesto, že je tento klenot dlouhý jen 93min. a má mnoho změn vůči předloze (vím to, četl jsem ji dosud 4x), tak díky Občanu Kaneovi aka Orsonu Wellesovi a Joan Fontaineové+úžasná výprava a hudba, je dokonalý. A Blanche Ingramová aka Blanka se svou koketní frivolností, je šíleně podobná na Vilmu Cibulkovou. Tuto a naši skvělou verzi z r.1972, si pouštím nejčastěji. Tenhle film má jen jednu zásadní chybu, je moc krátký. Když si představím, tak 3h verzi,pociťuji až fyzickou bolest. Tohle, společně s Casablancou a Vertigem, je jediný film, do kterého jsem se doslova zamiloval. Miluji každý úhel kamery, každý dialog/monolog, nasvícení. No prostě vše. Jinak se to popsat nedá. Velmi přesný a zároveň krásný komentář, Jossie. Complete ost, existuje. Doporučuji sehnati Blu ray. ()
No teda, maje v paměti nejasné vzpomínky na někdejší českotelevizní zpracování s p. Kačerem, měl jsem tento příběh za nějaké sladkobolné šidítko pro ženy, ale tato verze je pěkně zhorrorovaná. Pochmurná gotická architektura, válející se mlhy, větve vichrem bičované, temná oblaka hnaná skučícím větrem, temnota i za bílého dne a do toho Orson Welles, který by konec konců mohl hrát z fleku Frankensteina. Až našinci té pochmurné atmosféry, kde už chybí jen nějaký ten společenský oděný krvesavec, příjde škoda vyplýtvat na trošku neobvyklou love story. Velice dobové, leč působivé. ()
Hollywoodská verze. Nevadí mi, ráda si ji pustím i opakovaně, ale mohlo z toho být víc. Možná delší stopáž, možná jiný výběr titulní představitelky, případně jiný způsob sestřihu... Joan Fontaine byla příliš hezká a poddajná a spíš mi připomínala krásnou panenku. Janu si představuju energičtější. Rochester Orsona Wellese měl pro postavu Rochestera potřebné charisma, myslím, že na roli se dobře hodil. Přesto mi mezi oběma hrdiny chybělo větší jiskření, abych se dostala s hodnocením minimálně o hvězdičku výš. ()
take stare, zvlastne a teatralne.... ale mne sa to lubilo. Samozrejme, ze nie ako ine spracovania JE, skor som sa na tom trosku bavila. Som si ista, ze v tej dobe, vo velkom kine a buracanim tej nehoraznej hudby, absolutne nevhodnej a hollywoodskej, ze by sa mi to pacilo. Tak ako som vdaka tejto dobe, krasnej hudbe a prostrediu kina /a samozrejme i filmu:D / podlahla Pride & Prejudice 2005. Ako v mnozstve starych filmov, i tu prehravali. Niekedy uplne afektovali, no.. uz som zvyknuta. Zabavala som sa na tom. I jak napr. v scene, ked Mr. Rochester ziada Jane o ruku, jak blesky blyskali, jak mu odfukoval kabat z medzivojnoveho obdobia / ci obd. II.svet. vojny? ... ked takto spracovali Janu Eyrovu, som moc zvedava na Burlive vysiny, kde to situacie a prostredie vyzaduju:D. Tu.. stary krasny hrad.. a predsa aj kulisy:D:D:D Prepáčte mi prosííííííím. Pripadam si ako strasny barbar, ked to tu takto pisem, no.. mne to pride vzdy ohromne zabavne i ked chapem, ze vtedy to bolo bezne a film nebol tak rozvinuty, popularny na to, aby sa robili vypravne filmy ako dnes. Proste.. hrad sam o sebe bol nadherny, niekedy skutocne skvostny, no obcas, ked neukazali nejake tie architektonicke ornamenty, pripadalo mi to ako v prababkinom dome, v pivnici.________ fakt sorry. Viac k hercom: jeeeeeeejo mala Taylorova :). Ako Helen bola zlata. No vinim scenaristov za divne vyobrazenie mladej Jane / ci i starsiej J./. Priliz papulnatu. Ved ona pochopila ako je najlepsie sa spravat. Vlozili tam i zajimave drobnosti: Jane nejaky sir pozval na poharik? Heh, tak toto.. ved ona mala byt plain, nepritazliva... A Rochester ako mierny suknickar? Ee.. ani neukazali ako ma rad Jane. Skor prave ju dali do svetla, ze po nom dychti. To sa mi nepaci. A tak..Ale hrala krasne, musim uznat. Velmi jemne menila svoj vyraz. Jo a.. vo svadobnych satach bola nadherna :). ____A este par poznamociek: zda sa mi, ze zopar prvkov som videla i vo verzii z r. 2006 - z tohto filmu. 2. kedze i na YouTube-e som porovnavala zopar scen z JE, moj osobny vitaz na frazu: "You thought, you thought..." co povedal Mr. Rochester Masonovi je William Hurt a JE1996. Po vyrieknuti tejto vety O. Wellesom dokazem plne ocenit ake uzasne a prinosne je, ked na 1 krasnu knizocku existuje milionpat filmovych verzii. (po 3. v skratke a vystizne niektore myslienky vystihla Marci. Heh.. som zvedava, ci toto niekto cita.. krom mna.) ()
Velmi dobré herecké výkony obou hlavních představitelů a jedinečná atmosféra tohoto filmu nejen slibují, ale i dávají jedinečný filmový zážitek. Jen malá vada na kráse, a to, že v některých scénách bylo až moc vidět, že je to v ateliéru. ()
Nebudu lhát, trošku jsem se toho filmu bála, jelikož předchozí filmy, ve kterém Orson Welles hrál nebo je režíroval mě až tak nezaujaly, ale naštěstí tohle je výjimka. Joan Fontaine byla pro roli Jane Eyre narozená, viděla jsem ještě další dvě filmové adaptace, ale Joan byla ze všech nejlepší, věřila jsem jí každé slovo, gesto, každý pohled. Orson Welles byl zase přímo stvořený pro Edwarda Rochestera, na začátku mi byl silně nepříjemný svým chováním, ale postupem filmu jsem se do něho zamilovávala stejně jako Jane Eyre. Příběh krásně utíká, velice na mě zapůsobil i černobílý obraz a potěšila mě přítomnost malé Elizabeth Taylor. Za mě se jedná o nejlepší filmovou adaptaci Jane Eyrovou. ()