Vědro krve

Pro fandy Rogera Cormana a roztomilých hororových komedií z ranku Malého obchodu hrůz povinnost. Dick Miller je v jedné ze svých mála hlavních rolí (nejsem si jistý, zda-li ne dokonce jediné) skvělý a ta celková béčková atmosféra dotvářená jazzovou hudbou působí moc příjemně. Zábavné komediální béčko a u nás dost podhodnocený snímek, který stojí za to! (25.04.2018)

Máte-li rádi černé komedie s jednoduchým dějem a přijatelnou porcí bizarnosti, jste tu na správné adrese. Corman se tu však teprve zacvičoval a to nejlepší si nechal pro o rok pozdější Malý obchod hrůz. Moc se mu toho ale nedá vyčítat ani zde. Po všech těch šílenostech, které do té doby natočil, to bylo zajímavé osvěžení. Jeho nejlepší filmy však vznikly až po tomto filmu. Překvapivé však bylo, že ani moc netlačil na pilu (no v jedné scéně ano) a spíše si zde vystačil s náznaky. Vraždy v jeho bytě však sebou přinesly i vůni zajímavé atmosféry. Vědro krve je bezesporu zajímavé béčko, které by si jistě zasloužilo trochu větší pozornosti. Je škoda, že jej moc lidí nezná. Přitom tento film netrvá ani moc dlouho, černobílý hábit mu svědčí, stejně jako ta menší porce násilí a černého humoru. Navíc tu Dick Miller podal velmi slušný herecký výkon. V mých očích jednoznačně průměrná záležitost, která není zas až tak špatná. 50% (03.01.2021)

Dle snobského dělení kinematografie existují filmy umělecké, realizované z niterných pohnutek autorů či ambicí dovést diváky ke kontemplaci, a komerční, které vznikají na základě ziskuchtivého kalkulu. Vedle mnoha jiných problematických ohledů toto přežité chápání filmařiny vůbec nepočítá s tím, že snímky mohou vznikat třeba z hecu či pro pobavení zúčastněných. Takový přístup zpravidla bývá asociován s amatérskými či nadšeneckými počiny, a tedy s dobou rozšíření kamer pro domácí užití. Nicméně v celé historii brakové kinematografie najdeme plno výmluvných dokladů pro fakt, že i profi filmy vznikají z nejroztodivnějších pohnutek. O Kýblu krve se traduje, že šéfové American Internatinal Pictures oslovili Cormana, jestli by pro ně nenatočil další film. Jenže na něj měli k dispozici jen 50 tisíc dolarů, což byla polovina rozpočtu nejlevnějších produkcí. Corman zakázku pojal jako výzvu a zkoušku, jestli dokáže natočit film za polovinu své standardní natáčecí doby, za pět dní. Nejen, že tuto metu pokořil, ale navíc vytvořil skvostnou černou komedii, která si utahuje z rozervaneckých umělců. Vypráví o nesmělém pinglovi z beatnické kavárny, který sní o slávě, a posléze se za morbidních okolností přes noc stane hvězdou umělecké komunity. Navzdory výchozím podmínkám uvolněné natáčení svedlo dohromady ansámbl Cormanových věrných a zažitých spolupracovníků v čele s legendárním představitelem maličkých rolí, Dickem Millerem, který zde v jediné hlavní roli své dlouholeté kariéry vystřihl fenomenálně karikaturní herecký výkon. Bohužel v pozdějších letech tento náramně zábavný film upadl v zapomnění, když byl neprávem zastíněn o rok mladším a za tři dny natočeným Malým obchodem hrůz (The Little Shop of Horrors). Ten za svůj statut vděčí jediné vtipné scéně, kde účinkuje mladý Jack Nicholson a která postačila k zakrytí faktu, že se jedná o nepokrytou vykrádačku Kýblu krve. [psáno pro LFŠ 2016] (03.07.2022)

Roger Corman, rozhodne natočil dovtedy jeho technicky najvydarenejší opus. Jeho zmysel pre humor, mi ale nesadol. To sa ukázalo až o rok neskôr v jednom z jeho najslávnejších režijných hitov. Takže to beriem skôr, ako skúmanie terénu. Má to však nápady a hlavne ostatnými komentujúcimi, skvelú atmosféru. Vtipné, mi to však neprišlo. (25.11.2020)

Jestli je něco horšího než setkání s umělcem, je to setkání se zneuznaným umělcem. Na Cormana nečekaně učesané a držící pohromadě, ale pořád dostatečně šílené. Při pohledu na Waltera Paisleyho si nelze nevzpomenout na Seymoura Krelboyna z Little Shop of Horrors, oba borci mají hodně společného, a když v závěru záhrobní hlas volá na Paisleyho "Waaalteeer", nelze si nevzpomenout na o rok pozdější Cormanovu geniální hříčku a volání "Feeeed Meee". K tomu skvělá atmosféra, výborná jazzová hudba, cormanovské běsnění v šílencově ateliéru (scéna s nahou modelkou vede), kde Walter vytváří svoje hoodně podezřelé sochy, a dostatečně působivý závěr. Po těch šílenostech, co v padesátých letech natočil, konečně dokázal, že to není jen další Ed Wood či Bert I. Gordon, ale něco doopravdy umí. Čtyřmi hvězdami možná trošku nadsazuji, ale mám pro Cormanovo blbnutí velkou slabost. A tenhle sevřený, zbytečně krátký filmeček si to zaslouží. (26.06.2014)