Reklama

Reklama

Bývalý cirkusák utíká z psychiatrické léčebny, aby se znovu setkal se svou bezrukou matkou – vůdkyní podivného náboženského kultu. Proti své vůli začne brutálně vraždit, kdy se stane „jejíma rukama“. (Edisonline)

Recenze (68)

misterz 

všechny recenze uživatele

Ukážkový príklad psychického hororu, surrealizmus, bizarnosť a emocionálna roztrieštenosť hlavnej postavy par excellance... Je len málo filmov, ktoré svojim poetickým a bizarným vyznením majú takýto emocionálny dopad na diváka. Vlastne ide o strhujúcu alegóriu na totálne ovládnutie jedinca a to so všetkými následkami a dôsledkami. Jodorowsky to v tomto smere vystihol bravúrne. A to všetko v doprovode s vizuálnou krásou, jemnou obrazovou symbolikou a rôznorodou poetikou metafor (pochovávanie slona...). Aj prostredie, v ktorom sa film odohráva na mňa silno zapôsobilo - depresívne a špinavé uličky mesta, plné všakovakých podivínov a indivíduí, z ktorých sa slušnému človeku nutne musí obrátiť kufor. Na druhú stranu škoda, že tu bolo toľko pre mňa zbytočných vsuviek v podobe rôznych tančekov, divadla a pod. Tie mi trocha tú jedinečnú, úžasnú atmosféru rušili. No i tak to vidím na slušný nadpriemer. 80/100 ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Mexický režisér Alejandro Jodorowsky natočil tento nevšední horror v koprodukci s Itálií a ač patrně během natáčení zůstal ve své jihoamerické zemi, ten italský vliv jsem povědomě často pocítil... Chvílemi mi Svatá krev připadala, jako kdyby Fellini natočil horror, tudíž mnohé dění zasadil do malebných nočních uliček, cirkusových představení a predostřel (dlouhodobě téměř bezdějovou) mozaiku ve společnosti podivných lidí... Jiné prvky krvavých gore efektů a silná výtvarná stylizace brakových scén mi zase evokovaly italské giallo filmy a hle, jaké jméno scenáristy a producenta na mě vyskočí v závěrečných titulcích – Argento! (ač nikoliv Diaro, ale jeho mladší bratr Claude). Zajímavé... Od Jodorowského jsem viděl pouze westernového Krtka (1970) a zde mám pocit, že se za těch 19 let úspěšně posunul k mnohem celistvějšímu snímku, v němž pořád funguje režisérův divoce surrealistický rukopis, ale zároveň Svatá krev po odplynutí mnoha bizarních scén začne plně fungovat i jako velmi osobitý žánrový film. Od počátku mě bavilo sledovat výjevy znázorňující střety různých světů a předávající někdy i hlubší poselství, jako když ctěné místo svaté komunity jde zmasakrovat bagr pod vedením galantně oděného průvodce, a pouťová atmosféra pouličních a cirkusových atrakcí mě s hudbou a vizuálem dokonale přikovala k bizarnému ději. V rámci žánru se za mě vydařil i nápad s bezrukým ženským monstrem (i s rozehranou příčinou postižení), které si magickou sílou podmaňuje ruky a tělo svého syna – takto sériového vraha proti vlastní vůli, ocitajícího se však spíše v pozici oběti. Nejen závěrečný souboj dvou myslí v jednom těle již dospělého cirkusáka je napínavý, k zdařilým patřilo i zakomponování odkazu na klasiku Neviditelný muž nebo cesta hřbitovem plném zombie se zpětnou přehlídkou nešťastných Fénixových obětí. Po překvapení na závěr s opětovným zásahem reality jsem i přes mírnou utahanost a občas na můj vkus i příliš silnou dávku bizarnosti spokojen, tedy obohacen netuctovým žánrovým zážitkem v dokonalém audiovizuálním provedení. [75%] ()

Reklama

czejny 

všechny recenze uživatele

U komentování Jodorowského filmů by se snad pokaždé hodil nějaký surreálný výjev, leč doslechl jsem se, že Svatá krev je z režisérovo poeticky surreálné imaginační tvorby ta nejlépe čitelná, tak výjev si schovám na později. Ale o čem vůbec psát? O tom, že člověk chvílemi žasne nad pestrostí obrazové skladby, nad zvráceností některých scén nebo nad záběry pohlcující vaše smysly? Nebo jen prostě o tom, že člověk při sledování filmu ztratí pojem o čase a z deliria se probudí až se závěrečnými titulky. Podle mého je Jodorowského tvorba tak individuální záležitostí, že nechám na každém, co si z toho uzme. Já jsem si odnesl kapku zděšení, louži překvapení a moře zábavy působící na všechny smysly v těle. Nevím přesně jakou alchymii tenhle člověk uctívá, ale v tomto případě mu to vyšlo. ()

rykardo 

všechny recenze uživatele

Nezbyva mi, nez souhlasit s Paldinim a Terminusem...., HOLY BLOOD je od sveho zacatku az do sameho konce naprosto originalnim a jedinecnym vizualnim zazitkem, i kdyz pravda, misty zaroven i dost syrovou a pomerne brutalni podivanou, navic umocnenou pro nekoho asi jen tezce stravitelnym pribehem, plnym bizarnich postav..., to vse dohromady vsak vytvari naprosto kompaktni celek, po jehoz shlednuti jsem doslova a do pismene lapal po dechu...Tohle se opravdu Jodorowskymu povedlo a jenom me trochu mrzi, ze jsem doposavad nemel tu prilezitost, shlednout jeho starsi vecicky, jako napr. HOLY MOUNTAIN ci EL TOPO, ackoliv je mi jasne, ze to je zanrove asi trochu nekde jinde...Jeste bych rad vyzdvihl jednu zasadni vec na tomto snimku a tou je hudebni doprovod k celemu filmu..., jako dlouholety fanda latinskoamericke muziky, sambou pocinaje a bossa novou ci mambem konce..., za soundtrack davam Jodorovskymu SEST hvezd, protoze to byla jizda, na kterou dlouho nezapomenu.....Diky pane Jodorowsky !!!!! ()

Paldini 

všechny recenze uživatele

Jodorowsky mě udivuje čím dál tím více. Tímto filmem si jasně řekl o místo v mé osobní top 5 režisérů. Ten chlap má neskutečnou fantazii. Jen je škoda, že se věnuje více psaní komiksů než filmařině. Originální příběh (ano opravdu tu jde o příběh), který se ze začátku tváří jako další Jodorowského bizarnost plná prazvláštních postav, se po útěku hlavní postavy Fénixe z ústavu pro choromyslné, mění v karnevalovou noční můru. Opět má snímek vybroušenou pointu, kterou jsem nečekal, i když všechny ingredience k ní vedly, jenže je tu atmosféra, která mě pohltila natolik, že jsem ke konci skoro nedýchal. Axel Jodorowsky, syn režiséra, je v hlavní roli úžasný a to byla prosím jeho první pořádná filmová role. Jinak jsem se o něm dočetl, že se, mimo jiné, živí jako akrobat, takže na kousky, které předvádí asi nepotřeboval dubléra. ()

Galerie (74)

Zajímavosti (6)

  • Film byl například promítán v v mexickém městě Guadalajara, kde během projekce opustilo místnost několik skupin lidí skrze syrové obrazy snímku. (Emo-haunter)
  • Scenárista Roberto Leoni, který pracoval v knihovně psychiatrické léčebny, byl v kontaktu s lidmi trpícími duševními poruchami nepřetržitě. Vytvořil příběh o disociativní poruše identity, který pak prezentoval kolegovi Claudiu Argentovi v době, kdy spolu pracovali. Argento tento příběh ocenil a společně s Leonim se rozhodli představit ho režisérovi, který se jim zdál nejvhodnější pro zrežírování – Alejandru Jodorowskému. (Emo-haunter)
  • Film byl obecně dobře přijat kritikou, nakonec se v roce 2008 umístil na 476. místě na seznamu 500 největších filmů všech dob. (Emo-haunter)

Reklama

Reklama