Sutjeska
The Battle of Sutjeska
The Battle of Sutjeska
Režie:
Stipe DelicScénář:
Ugo PirroKamera:
Tomislav PinterHudba:
Mikis TheodorakisHrají:
Richard Burton, Velimir 'Bata' Živojinovič, Irene Papas, Milena Dravič, Rade Markovič, Neda Arnerič, Anton Diffring, Relja Bašić, Boro Begovič (více)Obsahy(1)
1943, Němcům hoří půda pod nohama na všech frontách, sovětská armáda přechází do drtivé ofenzivy, Rommel je vytlačen z Afriky, kvůli obavám z otevření nové fronty a spojenecké invaze v západní nebo jižní Evropě Hitler vyžaduje rozdrcení Titových jugoslávských partyzánů, kteří Němcům přidělávají spoustu starostí na Balkáně. Pátá protipartyzánská ofenziva, která má úkol nemilosrdně zlikvidovat Titovu armádu, může začít... (Pohrobek)
(více)Recenze (22)
Jeden z nejznámějších jugoslávských partyzánských velkofilmů, po Bitvě na Neretvě zřejmě nejspektakulárnější. Dá se na něj hledět jako na prvoplánovou propagandu, kde Richard Burton v roli vrchního velitele Tita vede neohrožené jugoslávské partyzány v jejich hrdinském boji - Tito tu je zpodobněn s obrovskou aureolou, bez sebemenšího zaváhání, jako osobnost spojující humanitu - stále dokola se objevující zdůraznění péče o raněné - se zápalem - řeči o budoucnosti Jugoslávie. Burton si se svojí zvláštní rolí - skutečný Tito se o svoje ztvárnění určitě intenzivně zajímal - poradil vcelku přesvědčivým způsobem, občas mírně nemístná gloriozace této osoby může být připsána na vrub scénáři nebo režii, která Tita nechá občas promlouvat nebo aspoň upřeně civět přímo do kamery. Partyzánské jednotky se skládají z oddaných vlastenců, které spojují přátelská pouta, rodinná pouta, ale především láska k vlasti a zápal do boje za svobodu. Z propagandistického hlediska je třeba upozornit na protináboženské motivy - umírající nechce, aby se za něj pop modlil, tento pop se na závěr své modlitby za probití z obklíčení rouhá, i na připomínání toho, že Jugoslávci si svoji svobodu vybojovali sami, angličtí vyslanci tu pouze pozorují stav a obdivují hrdinný jugoslávský lid. Ovšem na film se dá dívat i jako na pokračování starých srbských epických děl, tentokrát tedy často ředěných lyrickými scénami, jichž se dostane takřka každé ve filmu vystupující postavě. Tomu odpovídá zobrazení nepřátel, kteří tu mnohdy hrají vyloženě pekelnou úlohu, s minimem lidských atributů, naopak s ďábelskými úklady - "potrestání" nešťastného otce, zdůrazňování krutosti lidské štvaním psů - srovnej rozzuřené německé vlčáky trhající svázané nebo raněné partyzány a třeba smutný obličej "jugoslávského" psa umírajícího nedaleko skrytého Tita. Ale i přes glorifikaci ústřední postavy tu Tito není tím, kdo všechno zařídil, ale je prostě tím nejlepším kolečkem v tvrdě kolektivním pojetí chápání všech partyzánů, jimž se často dostalo povedenějšího scénáristikého zařazení a osobnostní charakteristiky než Titově postavě. Taktéž i konec už spíše připomíná lidovou píseň o hrdinství v boji proti Turkům než regulérní válečný film. Třeba je pak pochválit Theodorakisovu hudbu i krásnou přírodu. ()
(KB - J) Subjektivně dlouhé asi jako celá druhá světová a zábavné jako holocaust* nebo hořící sirotčinec. Ve zkratce: jeden z mála filmů, u kterých jsem fandil Němcům. *Míněno z hlediska Židů, Romů a queer osob, nikoliv Němců. ()
Sutjeska je kráný příklad zkombinování propagandy s válečnou tematikou a hrdinnou postavou maršála Tita v boji za nezávislost Jugoslávie. Jugoslávský vůdce Tito je vyobrazen jako silná charismatická osobnost, ovšem jeho zásluhy nezastiňují zásluhy ostatních partyzánů. Oproti tomu Němečtí vojáci působí jako nelidská, chladná síla, která se vyžívá v krutostech. Pozorovatelé z Anglie jsou zde tak nějak navíc a celou dobu dokazují svým chováním, jak byly západní mocnosti v pomoci Jugoslávii neaktivní a neochotné se zapojit. Samotná závěrečná scéna se starou ženou, podtrhává propagandistiskou stránku tohoto filmu. Celý snímek mi přijde, že ničím zvláštním nevyniká a jeho nejvýraznější stránkou je hudba a Richard Burton v roli Tita. ()
Sutjeska je rozhodně velkou podívanou. Děj zachycuje důležitou kapitolu hrdinských bojů za svobodu bývalé Jugoslávie. Film má brilantní sérii hereckých výkonů a imponující výpravu, která dobře zobrazuje příběh partyzánských bojů. Trochu připomenu fakta, která se drží historické pravdy. Celá operace se jmenovala Schwarz. V květnu roku 1943 zahájila cca stodvacetitisícová německá armáda včetně italských spojenců mohutnou ofenzívu proti dvaceti tisícům členů jugoslávských partyzánů vedenou komunistou Josip Broz Titem na Sutjesce. A že tam bojovalo mnoho nekomunistů je více než jasný. Tolik pravda. Předně je to především film o Sutjesce až poté o Titovi, ostatně bez něj by tento příběh nemohl ani fungovat. Tvůrci filmu dovedli perfektně natočit řadu sugestivně bojových scén, které mají vynikající spádnost a napětí. Jde o film, který stojí rozhodně za vidění, nikoli jako kdovíjak vznosné či umělecké dílo, ale jako velmi zdařile natočený válečný film s nádhernou přírodou. ()
"What amazing people," jak říká britský parašutista. Jsou tu v zásadě dva typy scén a oba pro mě byly svým způsobem strhující. Bitvy po technické stránce vypadají více než na úrovni a zaujalo mě, jak ve válečném běsnění někdy překvapivě běsní i kamera. Naproti tomu výjevy mezi bitvami jsou velice statické a křečovité. Ovšem je zajímavé sledovat, jak Richard Burton ztělesňuje esenci titovského mýtu. Když na to přijde, rozhovoří se Tito plynně anglicky a i toho nejposlednějšího raněného potěší svým sexy úsměvem. Tito je náš a my jsme Titovi. ()
Titova šílená pouť jugoslávskými masívy při obraně vlastních hodnot vlastního státu proti nazi okupantům. Místy velmi "poplatně" dojemné... ()
Sutjeska je po Bitvě na Neretvě asi druhým největším jugoslávským válečným filmem a přestože tentokrát nebyl natočen v koprodukci, byla do filmu opět obsazena zahraniční hvězda první velikosti a to přímo do role Josipa Broze Tita – Richard Burton. Ten zde vystupuje s perfekcionismem a důstojností sobě vlastní. Sutjeska má bohužel podobné zápory jako Bitva na Neretvě (nakonec Stipe Delič tam působil jako druhý režisér) a navíc jí schází jistá řemeslná brilance a poutavost. ()
Vojnový film s príchuťou komunistickej réžie, ktorá využíva aj trochu propagandy a vykresľovania svojho vodcu Tita v najlepšom svetle. Samozrejme to také rúžové nebolo, ale zas to neukazuje iba víťazstvá a neporaziteľnosť Juhoslovanov, ukazuje to aj problémy, povahu a beznádej. Ale ukazuje aj odvahu, smelosť, poslušnosť a bojovnosť a tá v skutočnosti bola ohromná. Len si stačí pozrieť koľko obetí a koľko strát na ľuďoch a majetku utrpeli vo vojne a ako dokázali oslobodiť svoju zem od nepriateľov bez výraznej cudzej pomoci. A áno, ako vraví anglický parašutista vo filme, "What amazing people!" ()
Sutjeska připomíná jeden z klíčových okamžiků 2. světové války v Jugoslávii. Na jaře 1943 byly početné partyzánské jednotky obklíčeny na poměrně rozsáhlém území, jejž lemovaly hory obsazené perfektně připravenou a vyzbrojenou stotisícovou armádou Osy. Díky chybě ofenzivy se podařilo většině partyzánů probít přes Sutjesku na severozápadě. Tři brigády vojáků a polní nemocnice s tisíci raněnými však zůstaly obklíčeny a všichni byli pobiti. Na rozdíl od Bitvy na Neretvě je zde hlavní postavou Tito (ztvárnil ho slavný britský herec Richard Burton), ke kterému všichni vzhlíží a jehož slova a rozkazy jsou zákonem. Ikoničnost jeho postavy je spjata se silnějším ideologickým nábojem, než jaký vnímáme při sledování Neretvy, kde díky fyzické nepřítomnosti vrchního velitele vynikají více jednotlivé charaktery a čisté hrdinství partyzánů. Celkově tak snímek trochu ztrácí na naléhavosti a přesvědčivosti. Stísněnou atmosféru obklíčení střídají nádherné letecké záběry přírodních scenérií, bitevní vřavu pak dokumentuje dynamická ruční kamera. ()
Film sa verne sa drží faktov a celkovej historickej pravdy Po vypuknutí 2. svetovej vojny bola Juhoslávia neutrálnym štátom, až do marca 1941, kedy regent Pavel Karadordevič (1. námestník mladého kráľa Petra II.) vyjednal pristúpenie Juhoslávie k OSI. Proti tomu vypukli v Srbsku búrlivé protesty. Udalosti v Grécku (porážka Mussoliniho vojsk) ale aj udalosti v Juhoslávii prinútili Hitlera prechodne stiahnuť elitné vojska z plánovanej akcie Barbarossa do pobaltskej oblasti a Nemecko so svojimi spojencami 6. apríla 1941 vtrhlo do Juhoslávie, kráľovské vojska boli porazené a na území Juhoslávie vznikol fašistický Nezávislý štát Chorvátsko a zostatok územia bol okupovaný talianskymi, maďarskými a bulharskými vojakmi. Vo fašistickom štáte začala genocída srbského obyvateľstva, čo malo za následok vznik obrovskej vlny odporu. Zorganizovalo sa partizánske hnutie pod velením Josipa Broza a zostatky kráľovskej armády(Žandári) pod velením Draža Mahailoviča (ten bral do svojich jednotiek iba Srbov a Čiernohorcov), ďalej to bolo chorvátske ustašovské hnutie. Josip Broz (prezývaný Tito) bral do svojich jednotiek všetky národnosti a preto mal značnú početnú prevahu. A keďže partizánske hnutie sililo bolo omnoho radikálnejšie ako hnutie žandárov v priebehu rokov 1942 a 43 bolo vykonaných niekoľko operácii na likvidáciu partizánskeho hnutia. Bitka o Sutjesku (Operácia Schwarz bola v poradí už 5. ofenzívou vojsk OSI, ale kredit partizánov získaný úspešnou bitkou na Neretve, sa prejavil nárastom dobrovoľníkov do jednotiek partizánskeho hnutia (NOAJ). Operácia sa začala 15.5. a skončila 16.6.1943. 127 000 nemeckých, talianskych, bulharských vojakov a príslušníkov kolaborantských jednotiek obkľúčili oslobodené územia Hercegovinu, Sandžak a Čiernu horu, kde sa nachádzalo 19 000 juhoslovanských partizánov a 4500 vojakov v poľnej nemocnici (ranených a nemocných). Tu sa zdržiaval aj hlavný štáb aj s Titom. Cieľom operácie bolo zlikvidovať povstanie juhoslovanských partizánov. Keď sa veľká časť partizánov prebila z obkľúčenia a dostala sa na druhý breh rieky Sutjesky, Tita spoločne s veliteľom britskej misie Wiliama Deakena zachránil z obkľúčenia britský výsadok. Zostatok 2577 ľudí (časť poľnej nemocnice a sympatizanti) to šťastie už nemalo a boli nemeckými popravčími čatami postrieľaní. Takže útok sa skončil zlyhaním vojsk OSI v krátkom čase už po druhý krát a znamenal obrat vo vývoji vojny na Juhoslovanskom území. To posilnilo bojovú morálku, sebavedomie ale aj prestíž Titových partizánov doma a v zahraničí.Film sa drží historických faktov a je prínosom pre okruh juhoslovanských partizánskych filmov. ()
Mimořádně propagandistický a schematický snímek, ztělesňující Tita (Richard Buton) jako oddaného otce vlasti, který je oporou i tomu nejposlednějšímu vojákovi. Tita prezentuje jako mimořádně silnou osobnost, kterou se zdráhá zabrat kamerou přímo, ale situuje ji spíše do podhledů. Mimořádným kladem snímku je (kromě vcelku zdařile natočených bitevních scén) především mimořádně kvalitní hudba Mikise Theodorakise (Řek Zorba), jíž dominuje především silný budovatelský motiv Tita. Film sám je vcelku na velmi dobré řemeslné úrovni a nepokulhává ani za dnes již klasickými snímky jako např. Bitva v Ardenách. ()
Jak jsem již několikrát napsal, obdivuji se balkánským národům a mám rád patos jejich hrdinství a sebeobětování v průběhu mnoha staletí. Film je bohužel příliš rozvláčný, utahaný a najivní, obsahující nedokonalé, často až hloupé, bojové scény. Sutjeska může vzdát hold obdivuhodnému úsilí největšího partyzánského hnutí pouze svou délkou, nikoliv však zpracováním. Vysoké hodnocení opravdu jen z úcty k lidem v této kruté válce, jenž se odehrávala v drsné krajině Dinárského pohoří. ()
ocenenia : MFF Moskva 1973 - Špeciálna cena poroty ()
Film hodne poplatny dobe a jedine, co ho drzi v priemere su vojnove sceny a krasna priroda. Burton /Kleopatra 1963, Where Eagles dare 1968/ bol sice vyborny herec, ale sam to utiahnut nema sancu. Navyse tu ani nejde o herecke vykony ako skor o vojnove sceny. 69 % ()
Výborně natočené bitevní scény, spousta úžasných detailů, skvělá kamera. Scény mezi bitvami jsou slabší... Nejsem expert na válečnou techniku, ale myslím, že i zde (stejně, jako v o čtyři roky starší Bitvě na Neretvě, na kterou film několikrát nepřímo odkazuje - události zobrazené v Bitvě na Neretvě těm v Sutjesce předcházejí) jezdí německé Tygry na sovětských podvozcích, což filmu ale nikterak neubírá na působivosti.... Stipe Djelič dělal Veljko Bulajičovi při natáčení Neretvy pomocného režiséra (podobně se podílel i na většně dílů Vinetoua, což je na některých scénách se Sutjesky rovněž znát :-)) ()
Po Bitke na Neretve - http://www.csfd.cz/film/16639-bitva-na-neretve/ druhy najlepsi vojensky juhoslovansky film, ktory velmi realisticky ukazuje tazky zivot a boje partizanov proti nacistom za II. sv. vojny. Zisla sa tu cela juhoslovanska herecka elita na cele s charizmatickym RICHARDOM BURTONOM v ulohe TITA. Aj tento film ocenujem 5. hviezdami a zaradujem do zlatej vojenskej filmovej edicie - http://www.youtube.com/watch?feature=player_detailpage&v=MbpR7p_vaWA ()
Je to strhující podívaná, válečné scény jsou dobře natočené, ale bohužel mi přijde, že je toho patosu a propagandy až moc. Na jedné straně máme takřka nelidské postavy znázorňující Němce, de facto zástupci ďábla na zemi. Na straně druhé přicházejí spravedliví, hrdinní, stateční komunisté. Ve filmu jsou vlastně dvě pasáže, buď se bojuje, což je ta lepší část, a nebo přicházejí plamenné projevy a do toho se neustále pochoduje. Váhám mezi 3* a 4*, ale nakonec mi to na víc než na 3* nevychází. ()
Slabší odvar z Bitvy na Neretvě, bojové scény krátké, bez švihu, kulomety pálí a partyzáni ne a ne padat. Také to hraje víc na city a je to méně dramatické. ()
Čtyři hvězdy jsem dal vzhledem k datu výroby 1973 a tudíž v té době k omezeným filmařským technologiím, kdyby byl film natočen později, byly by to hvězdičky tři. ()
Nudil jsem se. Zatímco Bitva na Neretvě je strhující natolik, že vám zaplácala smysly natolik, abyste nemysleli na šílenou propagandu a ideologii, která se vám vkrádá do podvědomí, Sutjeska nijak extra strhující není a propaganda je tedy mnohem více na očích. Filmový generál Tito je opravdu borec s potenciálem Rikitanova staršího bratra a neohrožeností Krále Artuše (či tak nějak:). Nejvíc mě dostaly scény s pejsánky, kterak trhají na kusy odvážné partyzány - emočně dost silné. Nacistický generál byl tak zlý, až jsem málem hodil rajče na monitor. 68% ()