poster

Rodinné ohniště

  • Maďarsko

    Családi tüzfészek

  • Slovensko

    Rodinný kozub

  • USA

    Family Nest

Drama

Maďarsko, 1979, 108 min

Režie:

Béla Tarr

Scénář:

Béla Tarr
  • liborek_
    *****

    Strhující svědectví o životě v reálném socialismu, které by mělo být povinně promítáno už na základní škole v občanské výchově a také především těm, kterým se tak stýská po minulém režimu! Béla Tarr přibližuje na modelové rodině problémy s bytovou situací Maďarska sedmdesátých let, které ale svými důsledky, společenským ovzduším, mezilidskými vztahy atd. lze přenést do libovolné části Evropy na východ od Berlína. Zoufalá žena (Irén) je nucena žít se slabošským manželem a dcerkou v malém bytě spolu s dalšími členy domácnosti včetně pokryteckého tchána, vykazujícího zřetelné rysy vykořisťovatelského charakteru, který svou snachu nenávidí a nejraději by ji ze svého života vypudil. Zoufalost mladé ženy je umocněna aroganci státní moci, která v osobě úředníka, přidělujícího byty, odmítá akceptovat její tíživou životní situaci a problém jakkoli řešit. Namísto toho je podporován klientelismus a rozbujelá korupce, všude vládne nepořádek, jehož výsledkem je spousta volných bytů, na které zoufalí lidé jako Irén bezvýsledně čekají. Syrový, klaustrofobní a autenticitou prosycený snímek s dokumentární výpovědní hodnotou přímo vybízí člověka k zamyšlení nejen o "výhodách" totality Komunistické strany, ale i o rodinných vztazích, které mají k idylce pořádně daleko. Béla Tarr v tomto debutu ukázal, co v něm je...(14.7.2008)

  • ORIN
    ****

    Celovečerní debut jednoho z nejoriginálnějších filmařů současnosti, Bély Tarra, reflektuje neuspokojivou bytovou situaci, která postihla v 70. a částečně 80. letech v podstatě celý východní blok. Bez velkých potíží lze tento film aplikovat, jak píše již liborek_, téměř na jakoukoli evropskou (post)komunistickou zemi. Tarr zobrazuje tento problém na konkrétním příkladu jedné budapešťské rodiny. Autenticitu a dokumentárnost tu zmiňuje snad úplně každý, já přidávám určitou uvolněnost a nestrojenost ne nepodobnou filmům československé nové vlny, jenž je podpořena použitím ruční kamery a znamenitou prací s neherci. [==] Bytová politika degradovaná spoustou vládních nařízení je nejlépe zobrazena ve scéně na bytovém úřadě, který je doslova přeplněn žadateli a kterému "vládne" jeden úředníček, jenž rozhoduje o osudech mnoha rodin. Absurditu těchto někdy až otřesných podmínek dokonale vystihuje následující výrok: "Dej úředníkovi papír a vymyslí lejstro, dej blbcovi moc a vymyslí zákon."(18.2.2008)

  • Spike17
    ****

    Celovečerní debut Bély Tarra Rodinné ohniště se nese ve znamení autentických výpovědí aktérů obývajících jeden byt a jejich strastí, které se točí právě kolem bytové situace. Kromě již zmiňované autenticity působí film stísněnou atmosférou, která je vyvolávána a) prostředím, ve kterém se děj odehrává (byt), za b) velmi častým rámováním na detaily tváří, což evokuje dokumentární postupy, jež se Tarr drží i ve svých pozdějších snímcích (Outsider a Panelové vztahy) a za c) problémy, které postavy řeší (existenční). [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA](24.12.2016)

  • Dionysos
    *****

    Kamera pomalu a plynule snímá tváře lidí sedících a tísnících se okolo stolu. Tři generace u jednoho stolu. Nejstarší a jediný zaopatřený vypráví o tom, jak musel mládí jako dezertér strávit na útěku před horthyovskými i nacistickými vojáky a policajty, o tom, jaké štěstí mladí vůbec mají v tom, že mohou v klidu pracovat, šetřit, mít děti, slušně je vychovat podle starých dobrých zásad. Kamera při tom stejně lehce přešvenkuje na televizi v pozadí, v současné, politicky kódované vyprázdněné řeči hovořící o tom samém. Po této scéně následuje ta, ve které mladý manžel, nechtějíc se tísnit v malém bytečku se svou ženou a zbytkem rodiny, natož s ní spát, radši venku (polo)znásilní cizí ženu. Film je právě o tomto: starší generace Evropanů viděli naplnění života právě v takovém životě, který by se dal charakterizovat oním "rodinným ohništěm" (tedy práce, ať je jakákoliv, protože v minulých dobách vždy hrozila brutální nezaměstnanost; pilně šetřit pro šetření samo; oženit se, protože tak to prostě je a bude vyžadováno atd...). A film je právě o tomto: mladší generace se o to chtějí také pokusit, ale vinou vnějších podmínek (zde vlastně jediné - nemožnosti sehnat si vlastní bydlení) nemají šanci tento ideál naplnit, z čehož pro ně plynou mnohé frustrace. Vtip je v tom, že i když se tato překážka šťastného života nakonec překoná, štěstí se nedostaví - o tom jsou následné "Panelové vztahy". Tyto dva filmy ukazují opouštění starších materialistických hodnot tzv. "postindustriální" společností. Proto jsou názory uživatelů ORIN a liborek_ o specifičnosti výpovědi jen pro socialismus mimo mísu.(2.11.2014)

  • DwayneJohnson
    ****

    Moje první setkání s Bélou Tarrem dopadlo skoro na výbornou. Na svou dobu nesmírně otevřený film, kdy jsem si v průběhu několikrát připadal, jako při sledování Manželských etud od Heleny Třeštíkové. Naprosto přirozené, skoro až dokumentární a hlavně zcela reálné. Bohužel, nebo bohudík, to záleží na úhlu pohledu. Tenhle je nastaven naprosto nekompromisně, až z toho někdy mrazí v zádech. Pokud se snad někdy rozhodnete bydlet po svatbě s rodiči, tak po zhlédnutí tohoto snímku Vás to ale velmi rychle přejde. Na to bych vzal jed.(7.4.2015)

  • - Všichni, kdo ve filmu vystupují, hráli bez nároku na honorář. (Terva)

  • - Průměrná délka záběru: 31 sekund. (Rosomak)

  • - Cena: MFF Mannheim-Heidelberg 1979: Velká cena. [LFŠ 2010] (Jeremy.jk)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace