Rodinné ohniště

Strhující svědectví o životě v reálném socialismu, které by mělo být povinně promítáno už na základní škole v občanské výchově a také především těm, kterým se tak stýská po minulém režimu! Béla Tarr přibližuje na modelové rodině problémy s bytovou situací Maďarska sedmdesátých let, které ale svými důsledky, společenským ovzduším, mezilidskými vztahy atd. lze přenést do libovolné části Evropy na východ od Berlína. Zoufalá žena (Irén) je nucena žít se slabošským manželem a dcerkou v malém bytě spolu s dalšími členy domácnosti včetně pokryteckého tchána, vykazujícího zřetelné rysy vykořisťovatelského charakteru, který svou snachu nenávidí a nejraději by ji ze svého života vypudil. Zoufalost mladé ženy je umocněna aroganci státní moci, která v osobě úředníka, přidělujícího byty, odmítá akceptovat její tíživou životní situaci a problém jakkoli řešit. Namísto toho je podporován klientelismus a rozbujelá korupce, všude vládne nepořádek, jehož výsledkem je spousta volných bytů, na které zoufalí lidé jako Irén bezvýsledně čekají. Syrový, klaustrofobní a autenticitou prosycený snímek s dokumentární výpovědní hodnotou přímo vybízí člověka k zamyšlení nejen o "výhodách" totality Komunistické strany, ale i o rodinných vztazích, které mají k idylce pořádně daleko. Béla Tarr v tomto debutu ukázal, co v něm je... (14.07.2008)

Rodinný kozub pokladám za ideálnu vstupenku do dielne maďarského filmového virtuóza. Štruktúrou, nie nepodobnou snímkam československej novej vlny (využívanie formálnych postupov dokumentárneho filmu, sprvu zdanlivo vyprázdnené rozprávanie, observačný modus, neherci atď.) sa výrazne líši od Tarrovej neskoršej tvorby. Záľubu v dlhých záberoch nahrádzajú dlhé sekvencie rozhovorov a všedného života, zaznamenávané na ručnú kameru. Ústredné postavy - členov budapeštianskej rodiny - sužuje nedostatok priestoru, sociálna neistota a vzrastajúca nedôvera. Symbolická metafora kozubu je aranžovaná ako postupné chladnutie vzťahov pod jednou strechou, ktorého príčina pochádza z vonkajšieho sveta (o ktorom informuje predovšetkým televízia), ale je rozdúchavaná zvnútra hlavou rodiny - starým otcom. Jeho paradoxná požiadavka - mladý pár s dcérkou sa má čo najrýchlejšie odsťahovať, ale bez jeho finančnej pomoci - v sebe koncentruje bezvýchodnosť celej situácie, ktorá je z viacerých hľadísk aktuálnou i dnes. 85% O niečo štrukturovanejší krátky text tu. [Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou] (13.04.2015)

Celovečerní debut jednoho z nejoriginálnějších filmařů současnosti, Bély Tarra, reflektuje neuspokojivou bytovou situaci, která postihla v 70. a částečně 80. letech v podstatě celý východní blok. Bez velkých potíží lze tento film aplikovat, jak píše již liborek_, téměř na jakoukoli evropskou (post)komunistickou zemi. Tarr zobrazuje tento problém na konkrétním příkladu jedné budapešťské rodiny. Autenticitu a dokumentárnost tu zmiňuje snad úplně každý, já přidávám určitou uvolněnost a nestrojenost ne nepodobnou filmům československé nové vlny, jež je podpořena použitím ruční kamery a znamenitou prací s neherci. [==] Bytová politika degradovaná spoustou vládních nařízení je nejlépe zobrazena ve scéně na bytovém úřadu, který je doslova přeplněn žadateli a kterému "vládne" jeden úředníček, jenž rozhoduje o osudech mnoha rodin. Absurditu těchto někdy až otřesných podmínek dokonale vystihuje následující výrok: "Dej úředníkovi papír a vymyslí lejstro, dej blbcovi moc a vymyslí zákon." (18.02.2008)

Moje první setkání s Bélou Tarrem dopadlo skoro na výbornou. Na svou dobu nesmírně otevřený film, kdy jsem si v průběhu několikrát připadal, jako při sledování Manželských etud od Heleny Třeštíkové. Naprosto přirozené, skoro až dokumentární a hlavně zcela reálné. Bohužel, nebo bohudík, to záleží na úhlu pohledu. Tenhle je nastaven naprosto nekompromisně, až z toho někdy mrazí v zádech. Pokud se snad někdy rozhodnete bydlet po svatbě s rodiči, tak po zhlédnutí tohoto snímku Vás to ale velmi rychle přejde. Na to bych vzal jed. (07.04.2015)

Sonda do života jedné z mnoha rodin v socialistickém Maďarsku (ale ani u nás nebyla situace jiná). Díky nedostatku bytů jsou mladí manželé nuceni žít ve společné domácnosti s rodiči. Převážná část filmu se odehrává ve stísněných prostorách jednoho pokoje. U velkého rodinného stolu jsou na denním pořádku slovní přestřelky mezi mladou ženou Irén a jejím sobeckým a bezohledným tchánem. Výčitky, poučování, urážky. Nerozhodný a slabošský manžel se nedokáže za svou ženu postavit a vztah mladých lidí je díky vzniklé situaci před rozpadnutím. Bezútěšná, tíživá podívaná. (12.04.2012)