Panelkapcsolat
Panelové vzťahy
Prefab People, The
Obsahy(1)
Tretí film režiséra Bélu Tarra tematicky i formálne nadväzuje na režisérov debut Rodinný krb. Dokumentuje rozpad manželského páru žijúceho na veľkom mestskom sídlisku s dvoma malými deťmi. Muž jedného dňa bez upozornenia i slova vysvetlenia nahádže pár vecí do cestovnej tašky a napriek protestom svojej manželky odíde, sám nevie kam, jednoducho preč. Režisér potom v retrospektíve a až nemilosrdne autenticky zachytáva udalosti, ktoré muža k tomuto kroku viedli. To, čo u neho spočiatku vyzeralo ako nezáujem o rodinu a snaha ujsť za lepším životom, sa postupne začína kryštalizovať ako dôsledok neustálych výčitiek zo strany manželky, ktorá trpí izoláciou na materskej a nedokáže sa realizovať inak ako obmedzovaním a ponižovaním svojho manžela. Titul Panelové vzťahy je metaforou ľudí, uväznených vo vlastných životoch, v rutine partnerských a pracovných vzťahov, ale aj v pasci socializmu, z ktorého sa nedá ujsť. Je nielen trpkou analýzou je (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Socialistická podoba „šťastného“ manželství: lehce hysterická žena, v manželství (nebo spíš z manželství) apatický muž; film začíná jejich rozchodem a na několika epizodách z minulosti s brutální nezaujatostí ukazuje, proč mezi nimi začala komunikace drhnout. Nepotřebujeme znát jména ani další detaily z jejich životů, definuje je prostředí. Fráze paneláková šeď k Prefab People sedí dokonale. Kamera během dlouhých dialogů pozoruje tváře manželů v dotěrných detailech, což napomáhá stísňujícímu dojmu. Není úniku a není to příjemné. Hlavně střídmá délka činí tuhle záměrnou nesnesitelnost snesitelnou. 60% ()
Znalý tvorby Bély Tarra může považovat za odklon k formalismu buď jeho dvouzáběrovou televizní adaptaci Macbeth, nebo následný Podzimní almanach. Určité tendence lze podle mě vystopovat již tady. Tarrův návrat k černobílému materiálu považuji za důmyslný tah, kterým posiluje především dokumentárnost. Opět velmi chytře napsané dialogy tu nejsou již tak často prezentovány ve velkých detailech, daleko více v detailech a polocelcích. Nemálokrát rozostřená ruční 16mm kamera nyní spíše s odstupem pozoruje. Nejdospělejší raný Tarr. Pro Shadwella: A teprve čtivo o Sanaci betonových konstrukcí stojí za to. :-) ()
Hodně nepřikrášlená Tarrova retrospektiva o destrukci jednoho manželství která končí přesně tam, kde začala. ()
Nech mi nikto nehovorí, že tento chlapík, hrajúci v práci futbal na stoličke a doma si apaticky otvárajúci jedno pivo za druhým, nebol predobrazom Homera. Takže osobne sa domnievam, že Béla by mal byť vďaka tamtiemom ťažký multimilionár. Lenže to by zase jeho mohol zažalovať Miloš Forman, že mu kradne jeho patent na filmy trapnosti. Takže pozrime sa radšej na Panelové vzťahy ako na samostatný film. No je to trápne a vtipné zároveň a pripomína mi to socialistickú variáciu Simpsonovcov.....ok tak nič. Ibaže scéna futbalu v práci mala byť tá, čo sa zapíše do análov svetovej kinematografie a nie nejaká alegorická kúpa práčky :) ()
Iba pred pár hodinami som dopozeral Fassbinderov film Proč posedl amok pana R., do komentára som napísal, že mi pripomína Papouškove filmy o Homolkovcoch a vzápätí pozerám Panelové vzťahy, ktoré sú iba inou variáciou na neznesiteľnosť klietkového chovu, ktorý mali ľudia za socializmu považovať za plnohodnotný život. Ešte by som k tomu pridal Chytilovej Panelstory a to je všetko quod erat demonstrandum. Nie je to iba otázka materiálového nedostatku. S rovnakým problémom sa stretávajú jednotlivci i celé rodiny, pokiaľ sú ich životy nasmerované na konzum, pretože po naplnení tohto mizerného cieľa nastáva prázdno, ktoré sa nedá prekonať skokom. ()
vynikajuci autenticky, priam dokumentarny pocin, ktory nestranne pozoruje roztrzky a prezivanie silnej krizy u dvojici manzelov. absolutne skvele a prirodzene dialogy, naviac perfektne herecky prevedene. bela tarr nam ukazal ako funguje zivot, ano toto je zivot. maximalne silny filmovy zazitok. ()
36. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2010 - VISEGRÁDSKÝ HORIZONT - Retrospektiva: Béla Tarr ( / / Panelové vztahy) - Přesně takto jsi představuji dobu před třiceti lety v obyčejné rodině. Dokonale autentické... - 27. 7. 2010 - kino Slovácké divadlo - Uherské Hradiště - 50% ()
Strč si hlavu do pračky... ()
Nejvíce vyjímečný film Bély Tarra, jaký jsem zatím viděl. Nejen pohyblivou (!) kamerou. Především stopáží. ()
Dostalo mě to. Jeden z nejpravdivějších a nejreálnějších filmů vůbec. Vlastně téměř geniální celkový tvar, kde v sobě každá scéna skrývá mnoho velmi skutečných poznatků - některé z nich jsem asi ještě nikdy žádném filmu nezachytil. Ani náznak nějaké křeči nebo umělosti. Tarr byl pán i v raných letech tvorby. ()
Jako umělecké zachycení manželských problémů film funguje dokonale, jako dokumentární a sociologizující výpověď s širšími přesahy už film funguje hůře. Objektivizující tendence jsou patrné v na kameru pronášených monolozích, což jako formální prostředek filmu celkově neuškodí, ale z monologů se divák nic obecně platného o životě tehdejší společnosti nedoví. Není tu nastolen téměř ani jediný problém, který by nezažíval kterýkoliv pár kdekoliv jinde na světě na stejné sociální úrovni. Proto jsou narážky na socialismus ukvapené a vychází nejspíše z toho, že spojení panelákové reality s maďarským režisérem (Maďaři, jak známo, stejně jako Poláci, socialismus zrovna v lásce neměli a nemají...) vyvolává automaticky zavádějící očekávání. O to je však příběh logicky univerzálnější a ze schopnosti, s jakou dokázali autoři v plynulých záběrech kamery zachytit ubíjející bezútěšnost klaustrofobického manželství, až mrazí. ()
Nebešťan má (ako je dobrým zvykom) pravdu. Pre mňa osobne má "Záběr s pračkou" rovnako ikonický rozmer v onemení maximálne výpovedného prehovoru ako záver z Felliniho Sladkého Života,. ()
V Panelových vztazích se variuje téma bytového soužití pod taktovkou Bély Tarra. Ten vykresluje trable manželského páru svým, z rané tvorby, typickým autentickým stylem, kdy v černobílých barvách nechává rámovat postavy v detailech a polodetailech a prací s neherci se snaží docílit co nejvěrohodnější realističnosti. Ve snímku si poprvé zahrává s časovými vztahy tím způsobem, že napřed ukáže manželskou hádku a pak retrospektivně ukazuje epizody z jejich manželského soužití aneb to, co přecházelo jejich zásadní hádce. Opět geniálně napsané dialogy a stísněná atmosféra bytu, ve kterém se odehrává problém mezilidských vztahů. Závěrečná scéna filmu nezapomenutelná a skvěle podchycující dojem a zážitek z filmu. [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA] ()
Slovy Tarra: "Film je něco kurevsky reálnýho." A tohle je děsivě opravdovej film... Málokdy jsem opravdu zdrcenej hereckými výkony, tady se to stalo.. ()
Asi není zrovna optimální studovat díla Bély Tarra proti toku času. A tak nemohu jinak, než konstatovat, že panelové nebo prefabrikované vztahy jsou chudé na nápady (nejlepší byl nejspíš bobby-mcferrinovská trubka na plese) a ztrácejí se v dokumentu. A taky ty "dotěrné detaily tváří" (jak píše Matty), děj spíš rozmazávají než zostřují. Avšak "socialistická podoba „šťastného“ manželství" (jak píše poněkud jízlivě v první větě) to rozhodně není; o tom bych musel něco vědět. Zato je tu místo na test: držíte s babou nebo s chlapem? Manželství jako instituce má podle Signunda Freuda dvě oddělené funkce: sexuální a rodičovskou. Jinými slovy je třeba se vyhýbat vzájemnému znásilňování (znásilnění manžela je, když mu manželka nedá) a vychovávat děti alespoň do věku 6 let. ()
Tady mě Béla Tarr překvapivě celkem potěšil. Sice některé scény trvají příliš dlouho, jiné scény tam zas podle mě úplně chybí (protože se tu pár věcí stane úplně zničehonic) a i na té psychologii se tu mělo víc zapracovat, protože bez ní to vyobrazení nefunkčního vztahu není úplné a částečnou kompenzaci psychologie mi prostě nevynahradí pokus ji do toho zakomponovat způsobem "tohle s nimi udělalo to šedivé panelákové prostředí". Tedy takhle, vynahradil by ji, ale já ji z toho prostě dostatečně necítil. Kamera se o to sice snaží, ale ta vykresluje především (ať už vědomě či nevědomě) vztah těch dvou namísto atmosféry prostředí okolo nich. A pár kritických narážek na socialismus, objevujících se taky zničehonic, něco takového nevynahradí a ani nevytvoří. Jako mám tomu co vyčítat, ale zase na druhou stranu musím uznat, že to Tarrovi tentokrát konečně funguje, vyznění některých scén a práce s nimi je tu prostě dokonalá (hlavně u té "nekonečné" taneční oslavy, kterou Tarr natočil úplně geniálně) a ačkoli výše kritizuji slabou psychologii postav, podstatné je, že tu Tarr nějakou má a sem tam ji umí podat pouze obrazem, což nezvládne každý. Dlouho jsem chtěl dát i čtvrtou hvězdičku, ale na tu tam těch mínusů vidím bohužel pořád dost, nicméně to nemění nic na tom, že se mi poprvé něco od Tarra líbilo. Asi bych se měl víc zaměřit na jeho ranou, dokumentárně působící tvorbu, než na jeho pokusy o slow cinema a Tarkovského, kde si oba styly bere jen do formy, ale přesahem jsou banální a vlastně bez větší hloubky. Silné 3* ()
Vyprávěčsky dokonalý film s tíživě autentickou atmosférou (výborně umocňovanou černobílou kamerou). Doporučuju ke shlédnutí všem manželkám, které jejich silnější polovičky jen a jen štvou. ()
Syrovy socreal v temer dokumentarnim stylu. Chlap je k nicemu, zenska nonstop breci nebo hysterci. Cernobile, a bohuzel trosku nudne (nebo predvidatelne, chcete-li)... 3- ()
Pomalé. Známé. Syrové. K neutěšení. ()
Záběr s pračkou je nezapomenutelný. ()