Othello
Otello
Othello
Othello
Othello
Othello
Obsahy(1)
Desdemona (Suzanne Cloutier), dcéra benátskeho aristokrata, utečie s maurským vojnovým hrdinom Othellom (Orson Welles), k veľkej nevôli jeho závistlivého služobníka Iaga (Macbeth (1948) neodohráva v Škótsku, ale na ostrove Tahiti. V Macbethovi Welles prvýkrát sfilmoval shakespearovskú drámu, nasledovanú Othellom, ktorý nevyniká iba novátorským poňatím základného diela, ale aj lingvistickými a formovými zvratmi, ktoré z divadelnej hry vytvárajú filmový príbeh. Z dôvodu finančných problémov sa film nakrúcal tri roky a rozpočet z veľkej časti zabezpečil režisér z vlastného vrecka. Časť filmu vznikala v Taliansku, zvyšok v Maroku. Snímka získala hlavnú cenu na filmovom festivale v Cannes. (Incantator)
(více)Recenze (28)
Zlatá Palma ()
Snad nejšílenější Wellesův projekt všech dob. Welles svého druhého Shakespeara (1948 - Macbeth) točil v Maroku po tři roky. Došly mu peníze - svůj honorář za Třetího muže použil na financování Othella, ale film zůstal nadlouho pouze fragmentem - jako tolik Wellesových počinů. V roce 1991 však Wellesova dcera Beatrice překvapivě nalezla negativy, které umožnily, aby byl film dán do celkem uspokojivého stavu. A za to jsem skutečně vděčný - i za rekonstruovaný soundtrack, který spolu s expresionistickou stínohrou i samotným Wellesovým ztělesněním Othella (proč by si Orson nemohl střihnout mouřenína?) dodává téhle Shakespearově adaptaci nezvykle dynamickou podobu. ()
Další z trestuhodně opomíjených Wellesových majstrštyků. Druhé zhlédnutí mi už nedovolí jít pod pět hvězd. Zkuste mrknout na Olivierova Othella, abyste viděli, co Wellesova adaptace rozhodně není - není to záznam divadla, ale film. Film s úchvatnou atmosférou, překrásnou vizuální stránkou a filmově tlumenými hereckými výkony. A že se natáčel s přestávkami tři roky s minimálním rozpočtem je opravdu neuvěřitelné. ()
Kdybych Othella neznal, tak by mi chvíli trvalo, než bych pochopil, že Orson hraje černocha, ale to je jediná vada na kráse téhle skvělé shakespearovské adaptace. Macbeth byl sice se svou silnou stylizací intenzivnější, i tak jde ale o skvělou podívanou. ()
Sledování "Orsonthella" skvěle vystihuje tato scéna. Jednou stačilo. ()
Diela Wiiliama Shakespeara boli dobovo najpopulárnejšie divadelné hry. Preto im dnešným pohľadom odpovedajú filmy ako Avengers, Jurský park, Terminátor či Avatar. Z tohto dôvodu obľubujem filmové adaptácie alžbetínskeho dramatika spôsobom opuletného komerčného filmu. Tomuto trendu sa vo filmovej histórii priblížil asi najlepšie Franco Zefirelli. Wellsov Othello je trochu iná káva. Nie je to cielená komercia, skôr snaha o hóch umenie.* Predlohu režisér spracoval do výsostne filmovej podoby. Úvodná štvorminútová scéna ukazuje temný pohrebný sprievod pri hradbách. Predznamenáva ďalšiu atmosféru známeho príbehu o veľkej láske, zrade, žiarlivosti a smrti. Hra tieňov, svetla, podhľady, opakujúce sa symboly (klietka), či zrkadlových odrazov dotvárajú emočné prejavy hrdinov a vyznenie jednotlivých výjavov. K negatívam patrí istá nepochopiteľnosť niektorých scén vyplývajúca zrejme z tu spomínanej realizačnej ťažkosti s dokončením filmu. *Poznámka: Dnešný divadelno-kritický publicistický mainstream Shakespeara predstavuje potenciálnym divákom ako vážne umenie vyššieho rádu a tí väčšinovo túto hru aj prijímajú. Veď ísť na Hamleta, Macbetha či Othella znamená vysoký umelecký zážitok a intelektuálkne dobrodružstvo. Bude niekedy takto vnímané aj pozeranie filmu Terminátor 2: Deň zúčtovania? ()
Dost možná nejlepší adaptace Shakespeara, jakou jsem viděl. Herecky přesná, filmařsky nekompromisní. A divácky trestuhodně opomíjená. ()
Pokiaľ chcete Wellesa potešiť, darujte mu plagát jeho mohutnej postavy z podhľadu. Ale nielen on je snímaný v Othellovi z podhľadu, túto vymoženosť poskytuje prekvapivo v tomto filme každému. No a k filmu toľko, že je to adekvátna adaptácia Othella, ktorá je ozvláštnená Welesovským noirovým snímaním a jeho prapodivnému mužno-detskému kukuču. Ja som toho veľa o tejto hre nevedel, takže mi dej pripadal aj bez jeho predošlej znalosti zaujímavý a otázky v ňom kladené za aktuálne v každej dobe. Samozrejme pozdravujem kino Lumiere a prepáčim im "menší" trapas, ktorý sa stal pri projekcii tohto filmu. ()
Pri zadaní mena Othello sa vyroluje množstvo pokusov o prevod tohto významného Shakespearovho diela na filmové plátno. Ale nebol to nik iný, ako enfant terrible Hollywoodu, Orson Welles, ktorý z divadelnej hry dokázal spraviť film. Nie inscenáciu divadelnej hry, ale plnokrvný film, v ktorom využil množstvo nástrojov, ktoré čiernobiely film poskytuje. Vzniklo dielo, na ktorom je síce poznať, že ani pri nakrúcaní tohto filmu sa Orson Welles nevyhol problémom s producentmi presvedčenými o tom, že kto platí, ten má aj najsprávnejší názor na to, ako má výsledné dielo vyzerať. Neprekvapuje ma, že film nezískal ohlas u divákov, ale očakával som, že si ho pozrie viac ako 135 užívateľov z tých sto tisícok, ktorí sa pasujú za fanúšikov filmu. ()
Na těžký průběh vzniku až neuvěřitelně skvělá adaptace Shakespearova dramatu, v níž občas drhnou nějaké drobnosti (spojené nejspíš právě s problémovým vznikem), ale jako celek se jedná o opravdu výborný film. Welles měl celkově ohromný talent na audiovizuální vyjádření nálady dvou z nejtemnějších Shakespearových dramat (v tomto ohledu předběhl například i Kozinceva s jeho Králem Learem - a to už je co říct). Pro ty, které film nadchnul podobně jako mě, doporučuji shlédnout i ranějšího Macbetha, který je snad ještě lepší. ()
Wellesov Othello je vizuálne čiernobielo temný s dokonalou atmosférou a kvalitnými hereckými výkonmi. Preniesť divadelnú hru na plátno je vždy tvrdý oriešok, Welles umne využil exteriéry, švenkujúcu kameru a tieňohru. Vzniklo sympatické filmové dielo, ktoré uspokojí priaznivcov divadla aj filmu. ()
Po pravde, máloktorej adaptácii divadelných základov sa podarí zharmonizovať zosnovanú eleganciu jedinečného W.S. do civilného, pohyblivého sveta obrazov bez toho, aby tým utrpel (vari najpodstatnejší) ľudský rozmer príbehu, na ktorom stojí. Zábery sú štylizované na vyniknutie prachprázdnych tieňov v prachpustých úskaliach samotárstva na pokraji kráľovskej rezidencii, ktorej chýba očarujúci prvok dokonalej dievčiny. Túto úlohu splnila S.Cloutier ako Desdemona a nádherne protipólne kontrastuje s Wellesovým Othellom - charizmatický obor, ba rovnako zraniteľný muž diablových úmyslov (pokiaľ príde o to najcennejšie). Spomínaný obrazový nástroj rozprávania je fascinujúci, pripomínajúci Ejzenštejnovho Alexandra Nevského. Síce nie taký monumentálny, ale spĺňa úlohu sprievodcu namiesto nekonečných prázdnych slov. Perfektne zostavený svet chladu za pomoci kosoštvorcového podhľadu, v ktorom jedno odťažité rozhodnutie životnej lásky strhne psychologické rozpoloženie citu vášne neskutočným spôsobom. Aj samotné vykreslenie vonkovskej smotánky je veľmi dobre zosyntetizované v synergickom vizuáli umeleckého celku. Lepšie štyri. ()
Veľmi osobitá, temne ladená takmer nedokončená adaptácia Othella so skvelým Wellesom (aj ja som si chvíľu zvykal na to, že on práve hrá Othella, ale do konca filmu ma absolútne presvedčil). Vrcholom filmu je okrem finále najmä úvod - tak temný štart som teda u Shakespeara ešte nevidel. ()
ocenenia : MFF Cannes 1952 - 1. cena ()
Druhy Wellesov Sejxpir /prvy bol Macbeth 1948/, ktory sa tocil niekolko rokov. ma prijatelnu stopaz 90 minut, Kulisy su na urovni, dialogy prepracovane no a samotny Orson Welles bol nielen rezisersky talent, ale aj vyborny herec - a to nerad pisem oslavne ody na chlapa z pochopitelnych dovodov. Pre mna lahky nadpriemer : 82 % ()
Najtemnejší Shakespeare. Welles trafil klinec po hlavičke. ()
Môj prvý 'Othello' a pravdupovediac, chvíľu som sa v tomto preukecanom diele ztrácal. Od polky ale príbeh začína mať jasný cieľ a tiež gule a vďaka charizmatickému Wellesovi už veľmi dobre odsýpa. Keď to porovnám s o štyri roky starším shakespearovým Mackbethom, atmosfericky je to o level slabšie. ()
Je to dobrý, ale moc mi to nesedlo. Krásně to vypadá, je to úžasně výpravné, exteriéry i interiéry luxusní, černobílá tomu sluší, hudba je parádní, stejně tak výprava i atmosféra a plusem je vlastně i to, že to netrvá tři hodiny, takže je tenhle benátský mouřenín sympaticky dynamický a Orson Welles si ho fakt vychutnal (výtečný výkon), narozdíl od překvapivě nevýrazného a nesympatického Jaga (což je problém), mu nemám co vytknout. A poslední půlhodina je skutečně úchvatná, sympaticky temná a dechberoucí. Asi to tedy vyvolává dojem, že bych měl hodnotit plným počtem, jenže jsem na tuhle verzi nebyl úplně naladěn (což nevadí), ale ani ten Wellesův styl mi úplně nesedí. Je to úchvatné, ale prostě to není úplně ono, to je asi celé. 85%. ()
Filmařsky geniální, leč už to nikdy nechci vidět. ()
A opět Shakespeare a opět marný boj. Zase jako u všech jeho děl mi přijde, že základní příběh je prostý až primitivní a na něj je pouze nabalena šňůra nekonečných blábolů a keců. Othello má sluhu Jaga, který ho nesnáší a tak začne splétat síť intrik (spočívající v jednom kapesníčku a jednom nepochopeném rozhovoru), které ho mají donutit zavraždit svou milovanou Desdemonu. Jak to dopadne asi ví každý s trochou všeobecného rozhledu. Welles je můj druhý problém. Příšerné přehrávání se sice snaží krotit, občas to celé vypadá i jako film a ne jako divadlo z jeskyně jak v Macbethovi. Ale stejně mám pocit, že se to natáčelo v nějakých troskách za pár korun. A bohužel opět jsou klíčové scény zabité podivnými Wellesovsky expresivnímy záběry. Není to hrůza jako Macbeth, jen dokonalá absolutní nuda. ()