Ztraceni v moři

Složitě rozehraná story má jeden nesporný problém. Ať už skončí jakkoli, nikdy to nebude to správné uzavření. Nahozená problematika ztráty a znovunalezení dítěte je totiž natolik mnohovrstvá, že ani v praktickém životě nemá skutečného řešení. Sentiment někdy pomáhá a někdy filmu škodí a tak tím nejlepším, co film krom zajímavé myšlenky nabízí, jsou herecké výkony... (20.03.2004)

Film o ztracení dítěte a opětovném nalezení po mnoha letech díky obyčejné náhodě, jakých jsou v životě každého člověka stovky. Celý život je plný náhod, tak proč na náhodě nepostavit i tento příběh. Ale jo, mě se to docela líbilo. Tenhle film už jsem viděl odhadem asi pětkrát a když už člověk ten film zná a ví, jak dopadne, tak se to potom těžko hodnotí. Ale je to koukatelný film, který má zápletku a nelze odhadnout, jak to dopadne. Navíc příběh doplňují solidní herecké výkony hlavních představitelů. Takže tři hvězdičky... (15.10.2006)

Pomaly ako nedokončený a útržkový film a keďže je to podľa knihy, tak mám obavy či pán autor netrpel nejakými ťažkosťami s finalizáciou vecí, myšlienok a scén v jeho knihe. Alebo by to mohla byť chyba scenáristu? Príbeh dobrý, ale skáče sa z roviny na rovinu, vôbec sa nedáva extra priestor na emócie okrem šialeného kvílenia pani Pfeifferovej v jednej chvíli, nejde sa do hĺbky už len v tom, že a čo tá druhá strana? To vážne zoberieme otcovi chlapca a ten po rokoch len povie, tak čau, nebojuje, neslzí, nič. Len smútok sťaby labrador. Film/kniha nahodili tému, ale nevyťažili z nej veľa resp. nie toľko, čo mohli. A je to sakra vidieť. Ponúka len naivné zakončenie, kde si chlapec skáče, ako sa mu zachce, no a taká Goldbergová je tu použitá len vyslovenie agitačnej vety: som černoška a som lesba... Taká päsť na oko, ako keby Freeman povedal Pittovi vo filme Sedem, keď našli toho tlusťocha, že či nemá pri sebe análne kolíky a či mu ho nechce vyfajať. (23.07.2023)

Tohle není tak špatné. Je sice pravda, že hlavní myšlenka filmu (btw pro mě docela originální) se snad nemůže v reálném světě uskutečnit (ikdyž člověk nikdy neví), ale pomohla filmu vystoupit z těch typických amerických nudných rodinných filmů. Myslím tím filmy třeba jako One Fine Day; zmínil jsem ho záměrně, poněvadž v obou filmech hraje PfeifferOVÁ (zdravím Stridera :-)) hlavní roli. Výraz sentimentální mi nepřijde moc vhodný (pokuď ano, tak co je asi Armageddon, Terminal, Sleepless in Seattle, atd. ?). Spíš si myslím stejně jako nash., že film je dost o empatii (jenže to by ho někteří nesměli brát jako nudnou oddychovku po nedělním obědě). Ikdyž to někdy lehce skřípalo, hodnotím 4*; závěrečná pointa mi náhodou docela sedla. (20.04.2008)

Hlboký a ťaživý príbeh o strate a znovuobjavení milovaného syna.Je tu krásne vidieť to neviditeľné spojenie matky so svojím dieťaťom.V tomto aj mnoha iných prípadoch otca do tohto neťahajme.A áno z najväčšou pravdepodobnosťou by to takto mohlo vyzerať i v reálnom živote.V súvislosti s touto témou ma napadá myšlienka,že aj krutá pravda býva lepšia než neistota... (16.11.2015)