Katolickou duchovní píseň vystřídá frenetický řev, rapidmontáž záběrů satanské tváře Zé Do Caixão se promění v divoké titulky, na pozadí vystupují komiksová políčka. Ty se střídají s detailními záběry narkomanky naturalisticky zabodávající jehlu do kotníku. Kamera nás přenese do těsného bytu plného zfetovaných studentů. Na drogové párty provozují lechtivé hrátky. Chlípní vousáči nespustí oči z kroutící se blondýny, posléze pro ní vybalují bizarní dárek - nočník. Z povzdálí přichází postava proroka (asi Ježíš), který zfetovanou oběť znásilní posvátnou holí. "Můj svět je zvláštní!" hřímá z plátna drzý vousáč v cylindru a direktivně gestikuluje. Zcela nečekaně tento ďábelsky groteskní předvoj uzavírá sugestivní píseň o válce a smutku.
Tak málo stačí pro pouhý začátek bizarního psychedelického koktejlu, v jehož centru stojí doktor Sergio. Jeho experiment s LSD dospěl tak daleko, že získal prostor v rámci seriózního televizního pořadu. Při jeho natáčení, kdy se dovídáme o tom, jak droga mění chování pacientů, asistuje osobně také režisér Mojica Marins. V rámci bizarních stavů způsobených LSD se zamýšlí nad fenoménem uvolněné obraznosti a používá jako příklad postavu, kterou vytvořil - v Brazílii tehdy již velmi populárního hrobníka Zé s obdivuhodným kultovním ohlasem. Halucinogenní vize jsou díky odpoutané kameře silně stylizované, zpočátku sice jen představují neškodné, frivolní obrazy plné sexuálních tužeb, postupně však nabírají alegorický význam, aby se nakonec vyhrotily v drastické násilí plné myzoginistických prvků. Vrcholem celého experimentu je závěrečná asi dvacetiminutová apokalyptická jízda barevně nasnímaným peklem. Použity jsou tu i záběry z předchozích Mojicových hororů, které vystřihli cenzoři. Právě v nich s cynickým smíchem a autoritativním fanatismem vévodí Zé. Marins vysvětluje vznik filmu jako reakci na konkrétní situaci, jíž byl svědkem. Policista mlátil těhotnou prostitutku, na které bylo vidět, že je v drogovém rauši. Událost Mojicu natolik zasáhla, že se ženu pokusil na druhý den vyhledat, ta ale mezitím zmizela. "Nikdy jsme o ní už neslyšeli," vzpomíná.
Koncem 60. let realizovaný snímek byl natolik provokativní, že jej brazilský diktátorský režim okamžitě zakázal. Druhou šanci Mojicův opus dostal až na začátku 90. let. Velký ohlas zaznamenal například na festivalu nezávislých filmů Sundance. - Martin Jiroušek(Letní filmová škola)
sibskyn
Ze začátku je to spletenec scén obsahující drogy a sexuální zvrhlosti, poté se to zlomí, od televizního rozhovoru s Zé Do Caixão(pro mě jednoznačně nejlepší scéna ve filmu), na tripový, halucinogení výlet do neřestného světa Zé Do Caixão. Divím se i sám sobě, ale nakonec se mi to i líbilo. Doporučuji všem, co si chtějí dopřát řádný šálek ujetostí a halucinací.(4.10.2017)
Vishnar
Zatím pro mě nejvíce psychadelický díl s brazilským hrobníkem. Jízda začíná hned od prvních sekund. Zatímco posloucháme celkem příjemnou píseň o válce a míru, sledujeme přitom, jak si dívka zabodává do kotníku jehlu. Hned nato jsme svědky několika situací v Zeově světě. Chlapíci se dívají, jak před nimi mladá dívka usedá na nočník, rytmické znásilnění dívky pomocí svaté hole a spousty dalších velice krátkých scének, které tvoří základ hlavního příběhu. Vše se točí kolem drog, představ a tajů mysli. Jeden známý doktor píše právě o těchto věcech knihu a k tomu vyzkouší experiment se čtyřmi závislými lidmi. LSD experiment zabírá snad posledních dvacet barevných minut filmu. Hrobník znovu hláškuje, Marins hraje sám sebe a drogy stále vládnou světu...(24.9.2010)
pornogrind
Tento film je někdy uváděn jako neoficiální třetí díl o hrobníkovi Zé Do Caixão. Proto jsem si to nemohl nechat ujít. Přiznám se, že mi chvíli trvalo než jsem si k tomuhle filmu našel cestičku. Když už se stalo a já přistoupil na Martins(ovu)hru, celkem jsem se bavil. Víc to asi komentovat nemá smysl, protože popsat nějak smysluplně tenhle snímek jde jen stěží. Ještě bych chtěl podotknout, že před filmem " At Midnight I'll Take Your Soul " jsem o Martins(ovi) a ni o jeho tvorbě neslyšel. Po zkouknutí třetího filmu od něho musím konstatovat, že Martins(ova) tvorba je sice kontroverzní a mě prostě jeho styl sedí.(30.6.2020)
darm
Až na prvních dvacet minut, kdy ten film byl opravdu totální výmaz a byl sem z něj hodně nadšenej, je to totální sračka.. Od té doby naprosto sestupná tendence čehokoli, vtipu, napětí, nic ten film neměl.. Jen řadu chaoticky poskládáných a debilně sestříhaných scén, které ještě samy o sobě byly úplně o ničem.. Do toho ještě to prostředí, kdy sem si po patnácti minutách připadal jak ve sprše... Nejlepší na tomhle filmu byl overvoice paní překladatelky.. / war... válka.. war... válka... war... válka... quack, quack.. kvák, kvák... /(30.7.2007)
darkrobyk
Mé třetí setkání s tvorbou brazilského režiséra nedopadlo nejlépe. Z mnou viděné trojice se jedná o nejslabší snímek. První část je sledem krátkých epizod, ve kterých vystupují narkomané. Společným jmenovatelem je pak sex víceméně redukovaný na striptease či zbavení nevinných dívek panenství (většinou si to ale přejí, i když si svůj hřích uvědomují). Druhá část snímku jsou halucinogenní vize čtyř dobrovolníků - narkomanů, co podstoupí experiment s LSD. Ti se noří do snových přeludů pod vlivem soustředění se na postavu Zé do Caixão. Ve své době možná provokativní snímek notně zastaral. I v undergroundové kinematografii 50. a 60.let najdeme daleko zajímavější snímky na dané téma (pro zájemce na http://www.ubu.com/), současně nelze nevzpomenout například surrealistické filmy Luise Buñuela. Osobně jsem čekal větší nápadistost a bizarnost. Pobavily mne snad jen obličeje udělané z nahých lidských pozadí. Jistě, můžu se zde bavit šifrováním rozličných symbolů a metafor, jenže neumělá křečovitost a obrazová bezradnost nakonec nudí....Svět drog přibližuje zajímavěji i český film Pavučina, kdo by pak chtěl vidět slušné halucinogenní peklo, doporučuji vedle celé řady doom a black metalových kapel Jesus Complex- Death's Door.(8.2.2014)