poster

Nabarvené ptáče

  • Slovensko

    Pomaľované vtáča

  • anglický

    The Painted Bird

Drama / Válečný

Česko / Slovensko / Ukrajina, 2019, 169 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Remedy
    ***

    Největším problémem je, že celej ten film je studenej jak psí čumák. Ty tolik proklamované (omdlívající diváci na festivalu, utíkající ženy ze sálu…) a citované explicitnosti zaujmou samy o sobě jen naprosto výjimečně - pro mě byl vrcholem paradoxně luxusní kamerový záběr z úvodu filmu, kdy hlavní postava pouští po řece lodičku a kamera zabírá celou scénu hezky pěkně od hladiny řeky až nahoru v takovém "leteckém oblouku". Problém taky může být v tom (u mě), že jsem čekal úplně jiný film. Po těch ohlasech z Benátek jsem čekal peklo, ale upřímně se mnou trochu více zacloumala pouze jedna jediná scéna ze stodoly (nebudu spoilerovat, odehraje se to ve druhé polovině filmu a jedním z aktérů je ujetá žena), jinak všechno tak nějak odplynulo a já si vždycky řekl: "Dobrý, odškrtli jsme si nedobrovolný sex, za chvíli bude vraždění, pak týrání a co tam máš, Václave, dál?“ Ten film strašně trpí na svou formu, kdy chce být na jednu stranu poetický (což se mu do určité míry díky černobílému obrazu a pár opravdu pěkně nasnímaným scenériím daří) a zároveň předat silné a intimní poselství. "Vyprávění obrazem" je umění samo o sobě, ale tam Marhoul ještě ve srovnání se světovou špičkou prostě nedorostl. V recenzích jsem četl, že největší rozdíl oproti knižní předloze je absence vnitřních monologů hlavního hrdiny. Troufnu si říct (a to jsem knižní předlohu nečetl), že kdyby tohle Marhoul alespoň částečně zachoval, mohlo mít celé Nabarvené ptáče mnohem silnější emocionální náboj. V téhle filmové adaptaci se "jen" ději nepěkné věci, mezi tím vším pobíhá mladý a "jiný" klučina, který se vlastně snaží jen přežít a vrátit se domů (ať už to znamená, co to znamená). A ten jeho psychologický vývoj k drsnějšímu já je tak strašně lacině podaný, že mi to od Marhoula přišlo jako vyloženě odfláknutá práce. Ten film nemá pořádnou psychologickou ani emocionální hloubku. Je tady samozřejmě silný sociální motiv, kdy z černobílých záběrů na démonické ksichty těch životně podřadných vesničanů celkem mrazí. Celé Nabarvené ptáče ale pořád trpí křečovitou epizodičností, která zoufale podkopává jakýkoliv silnější závěrečný dojem. Škoda, chtěl bych dát víc, ale prostě to nejde. I tak ale musím říct, že před Marhoulem smekám, protože nás zase jednou dostal do širšího povědomí než jen od Aše do Krnova. Na celém filmu je nejvíc emocionální ta slovanská píseň v závěrečných titulcích.(24.9.2019)

  • InJo
    ****

    Rozhodně je to (ojedinělá) událost a velký film, který si zaslouží být viděn v kině. Řeči o (divácky) nesnesitelném násilí jsou ale každopádně hodně přehnané (snad všechny skutečně odporné věci se dějí zcela mimo obraz). Má to krásnou kameru, mnoho působivých scén, ale je to dost odtažité (s hlavním hrdinou skoro není umožněno se nějak ztotožnit) a banální repetetivní epizodická struktura ve spojitosti s délkou filmu dost škodí. Působí kvůli tomu zdlouhavě, rozvlekle, má výpadky tempa a poměrně slabou gradaci celku. Kdyby se některé jednotlivé "kapitoly" zpřeházely nebo rovnou vyhodily, nic moc by se (nejspíš) nestalo. Marhoul je vysoce schopný (a obdivuhodně zapálený) producent, ale bohužel pouze ucházející vypravěč (ostatně tohle je teprve jeho třetí celovečerák). Ve vícero ohledech je ale NP samozřejmě někde úplně jinde než naprostá většina současné české filmové tvorby. 70 %(12.9.2019)

  • Adasin
    ****

    Opakování nemusí být ve filmu nutně špatná věc, podstatné je, když se objevuje i variace a nejlepší je, když si řeknu - "Jo, tohle je podobný, jak jedna předchozí scéna, ale není to stejný a ta změna je zajímavá." U Ptáčete jsem měla jeden zásadní problém - kvůli tomu, jak je film dlouhý a je rozdělen do kapitol, je tu hrozně vidět, že všechny kapitoly jedou podle stejného mustru - kluk je s někým, ten někdo, kdo mu nejdřív pomohl, se ukáže jako hovado, kluk se s ním nepohodne, vidí násilí/spáchá násilí a odejde. Sice se to děje s jinými lidmi a na jiných místech, ale už tak po třetí kapitole jsem tušila, jak ty další asi skončí. Pocitu rozkouskování a neustálého opakování jedné dějové kostry napomáhají i zatmívačky, které tam byly na můj vkus až příliš často a upřímně si už ani nevybavím jiný typ střihu. To je podle mě škoda, film by pak působil víc jako jeden celek, byl by plynulejší. ----- Ptáče disponuje opravdu povedeným obsazením a kvalitními hereckými výkony (Petra Kotlára může čekat slibná kariéra, pokud si to nepokazí jako již mnoho dětských hereckých hvězd), ovšem mrzelo mě, že se v něm většina herců (zejména těch slavnějších) ohřála jen na pár minut (někdy i míň, třeba Pavel Kříž se objeví tak na 30 sekund). Kromě hlavního hrdiny mě překvapila i Jitka Čvančarová, a to hned dvakrát: poprvé svým výkonem zde, přiznám se, že jsem jí nejdřív nepoznala, a podruhé tím, že vůbec vzala roli v takovém filmu, když většinou vidím, že hraje akorát v komediích (třeba teď hraje ve zde již "černé" komedii Román pro pokročilé). ----- Fakt by mě zajímalo, jak přesně probíhalo natáčení, když Petr Kotlár nesměl na projekci svého filmu kvůli násilí. I když třeba to tolikrát zmiňované násilí ne vždy přímo viděl, nějak přece museli zařídit, aby z něj dostaly určité výrazy emocí, ne? Nicméně, to násilí není takové, jak jste si po přečtení ohlasů z Benátek nejspíš mysleli. I já potvrzuji, že většina násilí se odehraje mimo záběr - to nejdrastičtější na ostro nikdy neuvidíte, jen uslyšíte zvuky. Při projekci jsem si říkala, že už jsem v tomto ohledu viděla daleko horší věci ve filmech. Proto taky nechápu ty odchody ze sálu. I když za to možná může psychika. Tenhle film je tak možná zkouškou, co jste ochotni snést jako násilí ve filmu - fyzické, ale i psychické. Vedle vynikající kamery je tak na filmu fascinující ještě jedna věc - proměna hlavního hrdiny z ustrašeného šikanovaného chlapce v necitlivého vraha. Jen by ta proměna nemusela nýt tak násilně rozkouskována. P.S.: Jsem opravdu ráda, že se v kinech objevil český (nebo aspoň českého režiséra) film tak odlišný od zbytku české produkce posledních let, která zde až na výjimky končí v černých číslech. 8/10(20.9.2019)

  • Enšpígl
    ****

    Sledovat celý to "benátský" haló kolem ptáčete bylo fakt úmorný, ale dokonale se při nemě projevila česká povaha. Nejdřív neuvěřitelný vyzdvihování ptáčete jako už už pomalu vítěze Benátek a celého festivalu a následně jsem z článků cítil až škodolibou radost, že ptáče neuspělo. Benátky, nebenátky, u mě jste pane Marhoule uspěl. Je doslova radost pro filmového fanouška sledovat vyprávění příběhu především prostřednictvím obrazu, trošku mám pocit, že režie byla v tandemu Marhoul / Smutný. Kamera Vladimíra Smutnýho je skutečný mistrovství, dokáže přesně sdělovat pocity a vyprávět příběh. To, co člověk sleduje je opravdu hodně drsný, vypadalo to, jako kdyby ten klučina procházel hlavním sálem pekla. Z mnoha lidí, co mu zkřížili cestu se mě dělalo vysloveně zle, tady vidím docela aktuálnost k dnešní době, protože pokud jde o krutosti a nenavist, mám dojem, že jsme se ještě "zdokonalili" . Silný příběh a některé scény jsou tvrdší, ale zase proboha z toho nedělejme nějakou surovou šílenost tak to rozhodně není. Viděl jsem mnohem drsnější scény v tématicky podobných filmech. Proč dávám čtyři ? Já nejsem moc fanoušek epizodního vyprávění, mám radši celistvý příběh a pak jedna scéna, kterou mě nedávala vůbec smysl, bohužel není jí jak textově popsat, abych nevzradil něco z filmu, tak jen pro sebe nápověda a pro tebe nulové info, kdyby se někdo zeptal (fotogalerie page 2 ) . Nabarvené ptáče je mistrovskou vizuální výpovědí o lidech, o jejich povaze i době ve které se příběh odehrává.(12.9.2019)

  • Matty
    *****

    Nabarvené ptáče je monumentálním, řemeslně do nejmenšího detailu vycizelovaným osobním projektem Václava Marhoula, který v kontextu československé kinematografie představuje anomálii a něco stěží opakovatelného. Ze všeho nejvíc na něm obdivuji, že není  opatrný a nejde divákovi vstříc, jak by se vzhledem k 180 milionovému rozpočtu dalo předpokládat, ale naopak nás bez jakýchkoliv kompromisů, bez doříkávání a manipulace tři hodiny provokuje a vyzývá, abychom si kladli otázky, na něž možná neexistují správné odpovědi, ale je důležité před nimi neuhýbat. Jinak se může stát, že stejně jako Joska pro všechno zlo ztratíme ze zřetele to dobré, kvůli čemu má smysl vytrvat. Více tady 90%(19.9.2019)

  • - Film se natáčel šestnáct měsíců. (JoranProvenzano)

  • - Ani jednou se ve filmu nevyslovilo nečí jméno. (Polák)

  • - Během natáčení filmu došlo k zajímavé situaci, kdy knihu, údajně dle slov režiséra Marhoula, četla drtivá většina štábu, nicméně asistentka architekta podílejícím se na filmu bohužel ne. Během natáčení jedné brutálnější scény se bohužel stala situace, kdy se rozbrečela. [Zdroj: Seznamzpravy.cz] (vyfuk)