L'Eden et après
Eden a potom
Eden and After
Režie:
Alain Robbe-GrilletScénář:
Alain Robbe-GrilletKamera:
Igor LutherHudba:
Michel FanoHrají:
Catherine Jourdan, Pierre Zimmer, Juraj Kukura, Ľudovít Króner, Jarmila Koleničová, Slávo Drozd, Ivan Krajíček, Catherine Robbe-Grillet, Richard Leduc (více)Obsahy(1)
Detektivní příběh o krádeži obrazu na rozhraní snu a reality... Skupina univerzitních studentů ve volných chvílích tráví čas v kavárně Eden a oddávají se intenzivním improvizačním hrám často naplněných vášní a násilím. Do Edenu jednoho dne zavítá neznámý muž (P. Zimmer), který zcela evidentně do kavárny svým vzezřením nezapadá. Okamžitě na sebe strhne pozornost a svým uhrančivým vystupováním a vyprávěním o životě všechny zaujme a záhy se stane jejich guru. Také osazenstvo Edenu seznámí s „práškem strachu“ navozujícím těžké halucinogenní stavy. Studentka Violetta (C. Jourdanová) vyzkouší drogu jako první a chce se s mužem následně sejít u řeky. U břehu ale nalezne jeho tělo bezvládně ležet se zakrvácenou pohlednicí ostrova Džerby v náprsní kapse. Jakmile k mrtvému přivede i své spolužáky, tělo je zničehonic pryč. Když se poté dívka vrátí do bytu, zjistí, že její starý obraz po prastrýci zmizel. Tyto události si nijak nedokáže vysvětlit a jediné vodítko k rozluštění záhady pro ni je ona pohlednice s adresou... Eden a potom… z roku 1970 byl druhým snímkem francouzského spisovatele a režiséra Alaina Robbe-Grilleta natočený ve spolupráci se slovenskou Kolibou. Natáčení mimo jiné probíhalo i na tuniském ostrově Džerba. Stejně jako v předešlém koprodukčním snímku Muž, ktorý luže i zde režisér záměrně rozbíjí klasickou strukturu vyprávění filmového příběhu a za pomoci matoucích halucinací a představ, pohráváním si s kauzalitou, nejasné psychologie postav a dezorientace v nekonečném labyrintu světa znesnadňuje do něho proniknutí. Hlavním motivem je prolínání reality a snu, jejichž rozpoznání je nemožné, neboť splývají v jeden celek – skutečnost se stává představou a představa se stává skutečností. Po roce se Robbe-Grillet rozhodl vytvořit alternativní verzi snímku s odlišným uspořádáním scén a také se scénami původně nepoužitými. Nesl název N. a pris les dés…, tedy N. vzal kostky, a daleko více využívá motivu hry v kostky představující nahodilost a nevyzpytatelnost celého díla. (Česká televize)
(více)Recenze (43)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Pěkný experimentál. Netradičně z našich vod. Těžko uchopitelné. Jakmile běžný divák nejde naproti, nemá šanci se dostat hluboko dovnitř. Catherine Jourdan nádherná. Viz. Dionysos. ()
Zbytečná exhibice na téma exploatačního filmu, která se do širší distribuce dostala až po roce 1989. A nikdo věru o nic nepřišel. ()
Jednu hvězdičku za ty opravdu velice pěkné dívky - ale jinak je to opravdu (jak se říká (nevím proč) u Resnaisových filmů) čistá intelektuální masturbace, ještě k tomu docela nudná a se zcela předvídatelným koncem. ()
Vysokoškolští studenti se scházejí v kavárně Eden, jejíž interiér je koncipován podle obrazů Pieta Modriana. Zde hrají hry, které vždy končí smrtí, ta je však jen fingovaná. Když se objeví tajemný cizinec Duchemin, vše se změní. Až dadaistická hříčka disponuje několika silnými scénami, mezi nimiž je třeba bloudění Violette v tovární hale v přístavu, tanec u ohňů v Tunisku nebo pokus o útěk z vězení. Vidět jen část filmu je stejné, jako byste se podívali na kousek mozaiky velkého barevného okna. Až závěr ukáže, jak vše do sebe, přese všechny zdánlivě snové, nesourodé a halucinační scény, zapadne. Po výtvarné stránce zajímavý film, kdy na příklad nahá žena sestupující po točitých schodech připomene akty Františka Drtikola. Barevné ladění scén jakoby si vzalo inspiraci v obrazech moderních malířů, či v italském giallu. Nahoty není až tak málo, zejména v poslední třetině filmu, avšak není vulgární ani lascivní, některé výjevy jsou přímo krásné. A je zde i krev, protože zabíjením se směrem k závěru nešetří. Samotný konec je ale, jako když otevřete oči, zatřesete hlavou a snažíte se zahnat poslední zbytky snů. Pokud u některých filmů píšu, že nejsou pro každého, pak zde to platí na sto procent. ()
Vizuálně poměrně nápaditá, ovšem do sebe zahleděná pseudointelektuální hříčka. Nicméně ty ladné ženské křivky... to je oč tu běží! ;-) ()
Po prečítaní komentára užívateľa Dionysos mi je zrejmé, že by som sa mal predsa len premôcť a pokúsiť sa dať Robbe-Grilletovi ešte jednu šancu, pretože jeho slová mi dávajú zmysel. Pevne dúfam, že ma dokážu naratívnym labyrintom úspešne previesť. ()
Vznik filmu spadá do obdobia, kedy kinematografiu prvýkrát zasiahla vlna záujmu o kombináciu sexu a násilia. Takisto je výrazne cítiť dobový záujem o nové formy vizuálneho umenia - performance, inštalácia, environment. Klaustrofobická mondrianovská zrkadlová kaviareň, infernálne továrenské prostredie a tuniské metafyzické exteriéry tvoria výnimočné pozadie pre modernú parafrázu Miltonovho raja straného a znovu nájdeného alebo jednoducho pre príbeh obrazu, ktorý sa stáva realitou a naopak. Každopádne je tu veľa podnetov na premýšľanie. Samoúčelná a všadeprítomná erotika ale prezrádza nedostatok zmyslu pre mieru a v artovom filme pôsobí preto dosť rušivo. ()
Absolútne chápem, že práve Eden a potom je film, ktorí mnohí musia označovať za ten snobský sebestredný art, aký z nás robí blbcov a tých menej chápavých oproti autorom. Minimálne však musíme Grilletovi nechať, že natočil v našich podmienkach niečo úplne mimo ako našu komerciu, tak náš autorský film. Prvá polovica (najmä v Edene) bohužiaľ už dnes nemôže pôsobiť tak moderne, ako v dobe svojho vzniku a jej snaha o umelecký presah na mňa pôsobila šróbovane. Časť v Tunisku je sviežejšia a divácky atraktívnejšia. Také Muž, ktorý luže alebo Panna Zázračnica však pôsobia o niečo nadčasovejšie a ich mindfuckingovitosť nepôsobí nikdy rozpačito. Čo sa o Eden a potom povedať nedá. Alebo dá, ale ja to nepoviem. Určite si však nemyslím, že film nebude dávať po jeho dôkladnom rozobratí zmysel. Či už myšlienkový, alebo ten menej podstatný, dejový. ()
47 minut a potom jsem to vypnul, protože se to fakt nedalo. Chujovina na ntou, které ani občasný náznak erotiky nepomůže k nějakém hodnocení. Juraj velmi mladý. ()
Možná bez těch opravdu velice pěkných dívek (tímto zdravím Vitexa) by to byl dobrý film. ()
"Film obsahuje silný surrealistický náboj, v jednotlivých scénach dochádza k voľnému prepájaniu vizuálnych prvkov. Robbe-Grillet kombinuje v obrazovej rovine protikladné živly, akými sú obrazy púšte a mora, smrť smädom a utopenie. Porovnáva obrazy na základe ich kontrastu. To podstatné, čo spája všetky prvky, je ich spomínané zdvojenie. Zrkadlová paralelná existencia javov. Kým prvá časť filmu sa odohráva v štylizovanej kaviarni Eden a je najmä o neškodnom predstieraní a hre, druhá je reálnym prežitím týchto fantázií a odohráva sa v dokumentárne zachytenom prostredí Tuniska. Opäť dochádza k zdvojeniu udalostí v rámci štylizovaných a dokumentárnych záberov. Robbe-Grillet nespochybňuje len objektívnu prácu vedomia registrujúceho fakty, ale vyzdvihuje najmä silu podvedomia, ilúzie, halucinácie a vízie. Film uchváti výtvarne štylizovanou scénografiou, vynikajúcou kamerou Igora Luthera, znepokojujúcim hudobným doprovodom i hereckými výkonmi za účasti našich i francúzskych hercov." ALE MNE SA TO NEPÁČILO... ()
Spolu s MUŽ, KTORÝ LUŽE (čo sa prístupu k narácii týka) taký slovenský "mulholend drajv". (17.1.2009) ()
Frantíci byli odjakživa trochu divní a své představivosti meze opravdu nekladli. Dokonce mají na svém kontě i několik zajímavých hororových zářezů, ale tento film k nim určitě patřit nebude. Režisér Grillet byl pro mne velkou neznámou, přestože natočil několik kousků, které dle hodnocení mají dobrou odezvu. S dvěma miliony přijel na Slovensko a rozhodl se ukojit své libido. Přečetl jsem si několik krátkých článků a i on sám řekl, že tohle jeho dílo není nic víc než experimentální fantasmagorie a já s ním souhlasím. Hledat ve scénáři nějakou větší logiku a propojenost mezi scénami je marný boj, ale pokud vám k silnému prožitku postačí nahá ženská těla, jste tu správně. Zřejmě i to byl důvod, proč byla do hlavní role obsazena francouzská modelka a příležitostná herečka Catherine Jourdan, která se rozhodně nestyděla. ()
„Pokud vás ten příběh nudí, znamená to, že jste bez srdce.“ Jo, v sedmdesátkách museli mít fakt dobrej matroš. Výborný film. Barevný, nápaditý. ()
"Art" s mozgovou obrnou. ()
Dokonalá promyšlenost jak ve vyobrazení předmětu, tak hlavně v naprosto vědomém přístupu k technikám jeho reprezentace. Metafikční postupy a hry s funkcemi času a vyprávění nejsou u Robbe-Grilleta samoúčelné narážky, ale cílená a neoddělitelná součást samotného příběhu, jehož podstata se tím nenávratně mění. Př.: Když při úvodních titulcích voice-over pronáší sérii abstraktních slov a slovních metafor, začneme si v duchu automaticky skládat tyto střípky do ucelenějších představ, v mysli hledáme spojitost mezi nimi, jejich význam atp. V průběhu filmu se tyto abstraktní slova přeměňují na skutečné události příběhu a slovní metafory jsou nahrazovány obrazovými metaforami a psychoanalytickými/ surrealistickými symboly. Režisér nám tak již v úvodu dodal hlavní komponenty děje i jejich vysvětlení. To ovšem neznamená, že jsme dostali klíč k pochopení filmu - vždyť a) toto pochopíme až v průběhu filmu, b) mezitím jsme nuceni k neustálému přemýšlení o vztahu těchto nedostatečných informací k aktuálnímu ději a za c) např. můžeme přemýšlet o vztahu slovní reprezentace k té vizuální (existuje jistě i za d) a za e), v tom je ta krása). Jiný příklad: symbolické kompozice se v jednu a tu samou chvíli rozštěpují na obecné výpovědi o podstatě touhy a násilí, i komentují či dokonce předjímají postup děje (když vidíme ženu se zavázanýma očima zavřenou v kleci, je to zároveň narážka na zaslepující a tím ujařmující lidskou touhu, i předvídání budoucnosti hlavní hrdinky, která se krátce na to dostává do vězení a jsou jí zavázány oči...). Jde hlavně o to, že divák nikdy neví, zda sleduje průběh děje, nebo flashforward, nebo obecný symbol, nebo jen hru se střihem, nebo představu postavy (která se může později ukázat jako minulost postavy i její budoucnost)... Dalo by se pokračovat donekonečna, místo toho bych ale chtěl popřát všem místním anti-intelektualistům či co, ať si užijí sledování Krokodýla Dundeeho. ()
Druhý „slovenský“ film Alaina Robbe-Grilleta mě zklamal. Čekal jsem nový pohled na bludiště, které tak skvěle vystihl v Muži, který lže, a dostalo se mi pouhé hříčky s nudou. Málokteré téma se tak vzpírá umění jako nuda, která vraždila téměř celou druhou polovinu devatenáctého století, a jen vraždění dvou světových válek ochromilo její smrtící moc ve století novém. Přežraná se dnes opět dostává ke slovu a snad proto jsem neodkázal distancovat všechny ty obrazově silné scény. Zůstalo jen u banální alegorie – anatomického atlasu, které kdosi polil červeným inkoustem. ()
Príšerná vec. Celý film je akousi hrou na umenie. Ale hodnota, alebo výpoveď tohto diela je mi strašne cudzia. Grillet si zaexperimentoval už pri filme Muž, ktorý luže. Ten mal aspoň výbornú formálnu stránku. Eden a potom je rovnako výrazný a farebný a príbehovo nejednoznačný. Je to experimnet či už s príbehom, alebo s formou. Ako keby znalec filmovej reči Grillet si povedal, že spravý presný opak toho, čo by spraviť mal. Jeho rozsah znalostí musí byť buď natoľko veľký, že si môže dovoliť ničiť pravidlá dobrého vkusu, alebo je naozaj taký hlúpy, ale so šťastím, keď mu túto hru na umenie mnohý zjedli aj s navijákom. Celé mi to príde ako masturbácia nad sebou samým a hlavne vykrádačka vlastného štýlu - dokonca odkazuje aj k filmu Muž, ktorý luže. Neznesiteľný film s neznesiteľným Kukurom vo vedľajšej úlohe. Nikdy viac. ()
Vo vtedajšom totalitnom režime museli tamojším kultúrnym ´´mudrlantom´´ a cenzorom vstavať vlasy dupkom. Toľko nahých resp. nejako naznačovaných ženských rozkrokov, krvi viac ako vo vtedajších snímkach Maria Bavu a navonok nepochopiteľný príbeh, vzniklý zrejme pod nejakou návykovou látkou. Ja som vlasový problém síce nemal, ale vyše 90 minút sledovať takýto kokteil spomínaných aspektov, to dá iba človek inej spoločenskej kategórie. ()
Související novinky
Francúzske filmy v Trenčíne
Už siedmy ročník Festivalu francúzskych filmov štartuje 21. novembra 2008, teda už tento piatok, v Trenčíne. V sekcii „Nový francúzsky film“ uvedie 9 snímok – hraných, muzikálových, animovaných i… (více)