Manévry lásky

Miloval ji. Skutečně a upřímně. Chtěl si ji vzít, ale otec s ní měl jiné plány a požádal ho, aby se (pro její budoucí štěstí) svého ušlechtilého záměru vzdal. Dívčin bratr o otcově zásahu nic nevěděl, a tak nešťastného milence podezíral z nízkých a nečestných pohnutek, proto ho vyzval na souboj. Jak milenec, tak bratr jsou husaři, ba co víc, druhý je tomu prvnímu nadřízený. A máme „zaděláno" na napínavý klasický příběh s koncem možná nepředvídatelným (třeba i romantickým), ale určitě šťastným. Působivé jsou nádherné uniformy charismatických husarů, jejich šlechetné chování a šarm a la fin de siecle (husaři jsou prezentováni jako nositelé šlechetných maďarských tradic, které díky nim pokračují i po rozpadu rakousko-uherské monarchie), krása maďarské lidové hudby, tanců a tradičních krojů, obrovské taneční sekvence, jejichž choreografie místy připomíná klasické hollywoodské muzikály (John Cunningham upozorňuje až na modelovou scénu, kterou kamera snímá shora, a právě proto ji popisuje slovy „Busby Berkeley se sešel s pusztou"). Vedle všech oblíbených a působivých maďarských stereotypů diváka jiště potěší šaškovští sluhové, dynamická romská hudba (na ni tancují neustále šťastní rolníci) a nádherné obrazy maďarské puszty.
Z výše zmíněného lze tedy odvodit, proč se film stal okamžitě trhákem a proč se premiéry zúčastnil regent Horthy (byl to jediný maďarský film, kterému tehdejší maďarský vůdce prokázal takovou čest). Snímek se totiž těšil tomu, co bychom dnes nazvali „silná politická podpora". Kromě investic ze zahraničních (hlavně rakouských a německých) zdrojů se překvapivě našly velké peníze i v Maďarsku. Je to pozoruhodný jev, protože většina maďarských produkcí v meziválečném období vznikala jako nízkorozpočtová. Film byl úspěšný v Německu, Itálii a do jisté míry také ve Francii (kde byl uváděn pod názvem L´amour d´un hussard), zatímco v USA z něj byli nadšení hlavně maďarští emigranti. Pro německou distribuci dokonce vznikla samostatná německy mluvená varianta filmu, kterou se Székelym spolurežíroval Gustav Frőlich. Ten hrál také hlavní postavu a navíc Székelyho dráždil tvrzením, že mu známý maďarský filmař v režii německé verze „do jisté míry pomáhal".
V roce 1933 vzniklo devět maďarských filmů. Tři z nich režíroval Székely (další dva jsou Iza néni/Slečna Iza a Skandal in Budapest/Skandál v Budapešti), který v této době už sklízel mezinárodní úspěchy pod jménem Stefan Szekely (v Německu), nebo Étienne Szekely (ve Francii). Mimo jiné spolupracoval také s filmařem Laszlóem Vajdou, jenž opustil Maďarsko kvůli diktátorskému režimu Miklóse Horthyho. Navzdory přízni, které se Székely těšil ve vlasti po úspěchu Manévrů lásky a dalších filmů, v roce 1939 emigroval do USA, stal se americkým občanem a nechal se oslovovat Steve Sekely. (Letní filmová škola)