Nenávist 2

O niečo lepšie než prvý Ju-on. Hlavne v tom, že sa divák v nechronologickom (a nelogickom) deji už stráca výrazne menej než tomu bolo pri prvej časti. Dvojka tiež trochu vysvetľuje ako kliatba funguje, čo by som čakal od jednotky. Ľakačky sú menej nahustené, ich kvalita je taká ako v prvom dieli (tj. zívam), ale ten záverečný pôrod je fakt hustý. 6/10 (16.09.2005)

Dvojka neobsahuje o nic méně, než jednička, ale ani o nic více a to je možná její základní chyba. Jestliže jsem byl z jedničky fakt vyděšenej a sral jsem z toho maggi v kostkách (jeden ze dvou horrorů, u kterého jsem si musel rozsvítit!), tady to nefunguje z jednoho prostého důvodu, protože už jsem to všechno jednou viděl. Musím ale uznat, že malý Toshio funguje pořád. Je jednou z nejstrašidelnějších postav, co jsem viděl. Opravdu nerad bych, aby na mě juknul zpod volantu. Jen díky němu jdu s hodnocením nad průměr. Na druhou stranu Kayako je slabší. I klasická schodišťová scéna z jedničky tu je. Navíc je tu vlastně jen "znovuzrození" Kayako, ale i to je tak nějak očekávané a nakonec mě to ani moc nepřekvapilo. Kdybych neviděl předchozí snímek (kinoverzi japonské Nenávisti - ono v těch jednotlivých Nenávistech je docela hokej :-), dal bych určitě vyšší hodnocení a byl by to hodně dobrý film, jako v podstatě trochu jinak natočenou jedničku to ale musím hodnotit méně. Není to ale tak chronologicky zmatené jako jednička, dá se v tom vyznat trochu lépe, celkově je to spíše povídkový film (asi pět šest povídek), z nichž některé jsou ale dost nudné. (08.11.2010)

Škoda... dobrý príbeh, rýchly spád a perfektné strašidelné scény ustúpili príliš dlhým a miestami trápnym dialógom. Ale aj tak je to japonský Ju-on, je tam stále ten dom a chlapček so svojou mamičkou. Tieto elementy držia celý film nad vodou a vytvárajú (už nie tak) dobrú atmosféru. Celá séria: Ju-on (2000), Ju-on 2 (2000), Ju-on: The Grudge (2003), Ju-on: The Grudge 2 (2003), Grudge: Old Lady in White, The (2009), The Grudge: Girl in Black (2009). (11.04.2010)

Zvláštní mozaika složená z několika minipříběhů, které se v děsivých momentech vzájemně prolínají. Oproti původné jedničce to mělo delší stopáž a to tomu trošku uškodilo, protože těch prázdných míst je tam poměrně dost, ale na druhou stranu to bylo vynahrazeno větším počtem řekněme morbidnějších scén. Japonci zkrátka horory umí a po japonském hororu si většinou tu cigaretu na noční zahrádce raději odpustím, protože si nikdy nejsem jist, že tam na mě nevyskočí strašidelnej chlapeček nebo nedejbože zlá, plazící se holčička. 80% (31.03.2009)

Tenhle Džuon, v pořadí čtvrtý, mě bavil ze všech Džuonů nejvíc. Bavily mě vesměs postavy, bylo v něm asi nejvíc "strašidelných" momentů (hned v úvodu třeba chlapeček pod volantem) (chlapeček i jinak tentokrát docela perlil), nebo všelijakých bizarností (oběšenci, porod). Jede se stále ve stejném stylu a ve stejné formě jako v dílech předchozích, což pro někoho může být dobře a pro někoho zase ne. Já jsem každopádně rád, že už mám tuhle starou DVDčkovou sérii z krku a můžu jít na něco novějšího, třeba... třeba na americké remaky Džuonu! (29.06.2020)