Smrt přichází v bílém

Kolik parády nadělá schopný režisér uprostřed noci v hlubokém lese s jedním prázdným kočárkem a minimálním rozpočtem? Cha! Náhodou docela dost. Vánoční rolničky-rolničky zpívané v autě pošahanou rodinkou na odpis, jejíž členové jsou na sebe jako psi („Co je špatné na večeřích s mojí rodinou?“- „Tvoje rodina!" případně „Je mi líto, zlato, ale na tvou matku seru!“) a jsou všichni bez výjimky zralí na pár facek. Odborně naporcovaný potenciální zeť a vzpomínka na milovaného křečka v mikrovlnce, jako amatérská první pomoc při šoku, děťátko v zavinovačce (a v rozkladu). A jedna vycáknutá třešnička na tomto nechutně, leč zdařile rozpatlaném konverzačním dortu. Miss červenec, přilepená žvýkačkou na kmen buku a zneužitá puberťákem (klid, jen k samohaně). To vše uprostřed nekonečného pustého lesa, na silnici lemované v pravidelných intervalech cedulemi „Marcott“. A odnikud nikam projíždějící tajemné černé auto, samozřejmě. Zřejmě fáro převozníka Charona, řekl bych. Jenže nesympatičtí manželé (hlavně božská “Granny Boone“ Lin Shaye) si po letech už natolik lezou krkem, že jim nerozhodí sandál ani hnusný mord zeťáka a dál s gustem vedou své žabomyší spory. Syn a dcera jim zdatně sekundují. Zkrátka: je to podivné, je to pořádně ujeté (těch ujetých mil!) a oběti schválně vedou natolik debilní a mimózní dialogy, že ten duch ženy v bílém vám, ve srovnání s nimi, bude připadat jako docela normální holka (u té rozkošnicky sfouknuté sirky byla přímo k zulíbání). Jenže tentokrát to vše není scénáristický omyl, ale záměr. Čirý výsměch divákům, korunovaný rozkoší z masáže vyhřezlého mozku. „Copak jsme chtěli tak moc, mít hezké Vánoce?“   Velmi vypečená jízda! (12.08.2013)

Štědrej večer nastal, očistec přichystal, očistec přichystal… Mírně natažený šot BESIPU o jedné rodině Homolkových na cestách, plný nalívání si čistého vína, černého humoru, napětí a sarkasmu - to vše pod otcovsky láskyplným dohledem brilantního Raye Wise za volantem rodinného kočáru. Pravda, jednání postav většinou postrádá logiku a je na míle daleko od předpokladu, jak by se lidé v dané situaci měli chovat, nicméně závěr vše s přehledem uvede na pravou míru. A povídám ti, jestli si to Atari neprosadíš, seš u mě mrtvej Harrington..! (13.12.2010)

Hodina a půl zručného hororové řemesla postaveného na nejotřepanějších žánrových klišé rodinky ztracené na neznámé cestě, je natočena s takovou elegancí a přímým tahem na bránu, až se divák nemůže divit, že vše, co zde mělo fungovat, také funguje na plné obrátky. Gradace napětí je přímo učebnicová a kamera společně se střihem přichystají několik chvil, kdy je nutné mít u sebe kardiologa připraveného poskytnout první pomoc. Co na tom, že těch trhlin v rodinných vazbách se na jeden Štědrý večer objeví nějak moc, přece ty nejpřekvapivější dárky si také dáváme zrovna v závěru tohoto šťastného dne. Tady ten závěr má sice do šťastné pohody daleko a z hlediska logiky by snad i pedant skřípnul zubem, ale účinek „huby otevírající chvíle“ to má opravdu silný, tak proč po dlouhé době nesmeknout před současným zástupcem tohoto žánru klobouk v podobě plného hodnocení? (12.08.2006)

Podle zdejších komentářů jsem očekával kvalitní horor, po kterém jen tak neusnu, právě proto jsem si také film pustil pěkně večer po tmě a očekával mrazení v zádech a nepříjemný pocit, avšak pravda je taková, že ve snímku Smrt přichází v bílém není ani jeden záběr při kterém bych se nějak více bál, maximálně jsem byl trochu nervózní při "ptačím" sledováním jedoucího automobilu a ve scéně, kdy otec vstupuje se sirkou do srubu. Jinak je to ale opavdu dobrá komedie, vážně, snad nikdy jsem se tak nenasmál. Stejně jako při natáčení Záhady Blair Witch byl film z důvodu malého rozpočtu zasazen do malého úseku v tmavých lesích, i když se jeho největší část odehrává v interiéru vozidla. Bohužel narozdíl od Záhady Blair Witch čiší z tohoto filmu na několika místech amatérismus a malá znalost řemesla, naštěstí to však příliž nevadí. Docela příjemně překvapen jsem byl dobrým hudebním doprovodem, který snímek dokonale podbarvuje... Teď bych se ale rád vrátil k myšlence která se mi neustále drala do hlavy, je nebo není Smrt přichází v černém inspirována Královstvím. Záběry na pohřební vůz, při kterém se hrdinové tisknou k zadnímu sklu jsou jasnou parafrází na scénu při které se Maryina ruka objeví na zadním skle sanitky a pláč dítěte v rádiu se až nepříjemně podobá Maryinu pláči... Jak to tedy nakonec je? Jedná se o pouhou náhodu nebo inspiraci Trierovým snímkem? Svůj názor na věc psát nebudu, nechám to rozhodnutí jen na vás... Každopádně Smrt přichází v bílém stojí za to, abyste kvůli ní propátrali poličky ve své videopůjčovně, jedná se totiž o brilantně promyšlenou komedii, která potrápí vaše mozkové buňky. (15.01.2006)

U atmosféry tohodle hororu jsem se posral. Asi tak moc, jako když jsem naposled viděl Znamení ve zdi. To byl mimochodem taky horor z Francie, jen ten měl takovou tu skutečnou mysteriozní atmosféru. Tenhle by jí měl taky, jen by si nesměl z hororů tak šíleným způsobem dělat prdel. Ono to z počátku vypadá děsně vážně, ale už po pár minutách si řikám...doprdele co to je, co se to tam děje, to není vůbec normální....a ono to normální fakt nebylo, a ze snad ani jedný scény ta normálnost nevyprchala. Díky ní je ale ten film tak dobře hodnocenej. Je to totiž strašná sračka, někdo to asi pochopil, že točí strašnou sračku, tak to natočil se vším všudy. Až na to, že přibral téměř dokonalou temnou atmosféru, kdy se film odehrává z 95 procent ve tmě a jsou vidět jenom jistý světla. I tak to stačilo, a já měl nasráno až za ušima. A to i přesto, že jsem se vlastně smál. Divný docela, ale efektivní. Mně se to totiž nakonec docela líbilo. (15.05.2010)